Sidonia komentáře u knih
Krásná kniha. Dobře napsaná, jedna z nemnoha českých současných autorek, která se dobře čte a paní Morštajnová je pro mě opravdu spisovatelka. Oceňuju také, že děj románu je propracovaný, prostě, není to autorka, která vydá každý měsíc jednu knihu. A na Haně je práce na knize prostě znát.
Pěkně popsaná aljašská příroda a život na Aljašce i portréty lidí, kteří se rozhodli tam žít. Ale jinak mě kniha nijak neoslovila, trošku červená knihovna a ke všemu ten velký formát - nečte se moc příjemně.
Výborně použito nářečí, věrohodnost postav, v duchu vidím dědinu i její obyvatelé tak živě, že jsem až nejistá, jestli jsem tam někdy nebyla a s těmi lidmi se neznám.
Díky paní Dvořákové asi ano.......
Krásná kniha, začíná devadesátými léty minulého století a vede čtenáře až do současnosti. Popisuje život obyvatel jedné vesnice v odlehlé části Číny. Byla jsem uchvácena zvyky a tradicemi, ale i pověrami tamějších obyvatel, popisem ekonomického rozmachu vesnic, barvitě jsem si představovala nevkus a okázalost lidí, kteří dokázali zbohatnout pěstováním čaje a historie, pěstování a obchodování s čajem jsem hltala doslova nenasytně.
Nádherná kniha. Mám ráda tento typ knih. Jsou tak nějak o všem. O lidech, o životě, o přežívání, o smrti i o tlustém a nemocném stáří. Člověk se tam najde, uklidní ho, že lidé žijí podobně, že v sobě přes všechny trable mají laskavost, humor a pochopení. A co se týká stáří - obrovskou statečnost.
Pěkně se to četlo. Zajímavé je, že v roce 1973 byla australská společnost tak nelítostná ke svobodným matkám. U nás už byl tento odsuzující názor na ústupu, dokonce i na dědinách.
Nebylo to špatné, konec trochu jako z červené knihovny, k hrdinkám jsem za celou dobu četby nepojala žádný bližší vztah, kniha mě prostě nechytila. Ke všemu nemám ráda velké formáty knih, z mého pohledu je lepší tlustá kniha, ale ne velká.
Velmi čtivé, viděno očima malého kluka, přesto zajímavé i poučné. Život v Rusku, rozkulačení, postavení rodin, školství v Rusku.
Troufám si tvrdit, že je to jedna z nejkrásnějších knih, které jsem četla. A vůbec nezáleží, zda je určena dětem nebo dospělým. Je nádherná. Je o odvaze, toleranci, kamarádství, ale i o lidských chybách a nedokonalostech života. Přitom je v ní i krásný příběh, nechybí napětí a dobrodružství.
Kniha má moudrost a poezii arabských pohádek, kouzlo a vůni orientu, krásně se čte a příběh vázání koberců byl pro mě také strhující.
Dobře napsané, nádherné dialogy - každý, kdo se chce naučit něco o diplomatickém jednání, ať si knihu přečte, vůbec celá kniha je psána v duchu viktoriánské doby. Moc se mi líbilo.
Příběh lehce nastíněný, vyprávěný formou pohádky, přitom obsahuje historická fakta, popisuje zámořské cesty, ale je protkán romantikou, láskou a erotikou, přestože jen v náznacích. Závěr nečekaný, pro mě dojemný a nezapomenutelný.
Pro mě pohled na život z naprosto jiného úhlu - setkalo jsem se s rodinou, kde nikdo, opravdu nikdo nebyl zhýčkaný a rozmazlený, řekla bych - život v druhé polovině padesátých let minulého století a hle - hrdinka je ročník 1986. Netušila jsem, že takové rodiny žijí a asi nejsou výjimkou, jen to málokdo dokáže tak bez servítků napsat. Rodinné vztahy tak surové a nemoderní - o tom se hodně těžce mluví. Knihu hodně oceňuji a před silou autorčiny osobnosti a jejími rozhodnutími se skláním.
Moc se mi kniha líbila. Myslím, že i autorka je zajímavá, řekla bych, že čerpá hodně z vlastních zkušeností
Odvíjí se dva příběhy - Unni a Armoda a rodiny jejich syna Roara. Osudy jsou spletité a Roarova snacha Kara je hodně složitou osobností a děj je neobvyklý a zvláštní.
Odehrává se na hranice Francie a Španělska, moc mě zaujalo prostředí, tradice, gastronomie, způsob života, k tomu pěkný příběh - hlavní hrdinka utekla před psych. léčbou do Cerbere na jihu Francie, tam pozná lásku a žije svobodný život. Mladý začínající detektiv, hluchý mladík, popis kulinářských specialit, na konci recept - třešňový koláč.
Řadím mezi laskavé knihy. Krásný příběh, prolíná jím láska, hudba, krásné podivínství hlavních hrdinů a hlavně - laskavost a cit pro krásu. Harfy, příroda, atmosféra, ale i trocha napětí - co se stane, dopadne to dobře?
Výborné, až do rozuzlení jsem netušila, kdo je vlastně jaký. Líbil se mně i konec - nečekané, odvážné řešení.
Norská autorka žije po určitou dobu přímo v rodině kábulského knihkupce a v knize popisuje nejen rodinný život v současném Afghánistánu, ale i politické poměry, válečný konflikt i vliv náboženství na život lidí. Málokdy nás někdo nechá nahlédnout tak hluboko do mentality národa a jeho myšlení jako tato kniha.
Kniha neuchvátila, styl psaní podivný, hrdinové nesympatičtí a, celé nějaké kostrbaté a nepřirozené. Četla jsem velmi zběžně.