sika444 komentáře u knih
Jak snadno se něco nemyslitelného stane přijatelným, jak snadno se člověk podřídí totalitní zvůli, jak strach paralyzuje přirozenou potřebu po lidské důstojnosti.
V knize jsou velmi působivé obrazy Jana Paula.
Velmi inspirující kniha, která může pomoci lidem v pomáhajících profesích a také farářům. Skvělé jsou pasáže o soucítění a také o osamělosti. Lékem na ni je podle Nouwena pohostinnost, k níž je podmínkou ochota vidět vlastní bolest a utrpení jako vyvěrající z hlubiny situace, v níž se nacházejí všichni lidé. S nimi se pak může člověk sdílet, je může pustit do svého vnitřního kruhu a s nimi může pohlédnout směrem do budoucna. Základním prvkem tohoto postoje je totiž naděje.
Více než rok jsem strávil s touto knihou a velmi jsem si ji oblíbil. Ironie, jejíž hrot je často zaměřen vůči samotnému autorovi, je kouzelná. Myšlenky jsou inspirativní. Velmi podnětné je zamyšlení nad tím, jak žít, dále pojednání o vědění a vzdělávání. Jako křesťana mě zaujala charakteristika víry, která uráží Boha. A taky je pozoruhodné zamyšlení nad tím, jak nebezpečná je proměna politického uspořádání v zemi. Všechno je to současné a dodnes inspirující. O těžkostech s četbou nemá smysl mluvit, přičítám je na vrub sobě.
Skvěle napsaná monografie. Autor se nebojí citovat soudobé filosofy (70. léta), včetně Haideggera, zvažuje jejich hodnocení a výklady. Sám však má na Hérakleita jasný názor - myslím, že vůbec ne poplatný marxistické "filosofii". Díky této knize jsem začal číst Zlomky předsokratovských myslitelů.
Jedna z nejdůležitějších knih, protože pomocí jednoduché fikce ukazuje mechanismus moci a vzniku násilí. Psychologové potvrzují, že jednotlivé stupně sestupu do pekel, přesně takto fungují (masky, zvířecí názvy, odlidštění). Není to o dětech ani o škole, ale o společnosti a každém z nás. Někde tam, mezi těmi žáky elitní školy, se nacházíme.
Psáno s odstupem několika let po přečtení. Dodnes je ve mně úžas nad jasnozřivostí, s jakou autor prohlédl, k jakým koncům vede pop kultura. Děsivé je i to, že ne totalitní vláda, ale lidé sami rozhodli o tom, že knihy mají být zakázány. Román není literárně zcela zvládnutý, fabule je slabá, ale základní myšlenka je děsivě geniální.
Kniha skvost. Povídka Pénelopé je i v knize Odkud se bere láska, ale próza Putování za kamarádem z dětství je pouze zde - a je to text opravdu výborný. Bitov je už tady dokonalý analytik lidského nitra, přičemž poslední větou postaví celou stavbu novely na hlavu.
Pozoruhodný přehled hlavních dějinných událostí - kognitivní, zemědělské a průmyslové revoluce. Autorův nadhled je působivý. Trochu mě dráždí jeho ostentativní evolucionismus (až osudový - evoluce v roli bohyně osudu) a blahosklonný nadhled nad náboženským výkladem světa ("my odborníci už přece víme, že to je nesmysl, ne?"). Odborníci by asi nesouhlasili s jeho ekonomickými zjednodušujícími výklady, které někdy vycházejí z marxistického pojetí dějin. Zamyšlení nad štěstím je zajímavé, vize budoucnosti je - z mého pohledu - nadbytečná. Celek je velmi zajímavý.
Klasika, humor, vtip, krásný jazyk. Popis obrazu v hostinci mě vždy rozesměje. Zde je i četba:
http://umctachov.cz/2020/02/pavel-repa-cte-z-dila-karla-polacka/
Jde o víc než pokračování knihy Dej mi své jméno. Autor zde rozvíjí a vysvětluje hlavní filosofickou myšlenku, která spočívá v hledání naplnění života. Na příkladech Samuela, Elia a Olivera ukazuje, že setkání s láskou není nic samozřejmého, že k němu nemusí dojít a že lidský život může proklouznout mezi prsty. Dokonalé metafory - z oblasti nečekané (jídlo, pití) i z oblastí, které jsou autorovi velmi blízké (hudba, poezie - Kavafis). Velmi intenzivní kniha. A nevím, zda je to tak, jak Aciman tvrdí.
Kniha je skvěle napsaná, ale nemohu se zbavit dojmu, že tam něco chybí. Hlubší ponor do nitra postav (je pouze na začátku v oxfordské epizodě a u mladého Johnyho). Jakoby starší muži už vnitřní svět neměli tak plastický. Co vlastně prožívají ve svých vztazích? Jak se cítí? A to nejen teď, ale druhý den, zítra, za měsíc? Co zůstává z těch uskutečněných i neuskutečněných setkání? Pak se ptám, co ve mně zbude z četby této knihy za rok. Uvidím za rok.
- Za dva roky nezbylo nic.
Velmi působivá sbírka novel o bolševické revoluci a marasmu, který po ní nastal. Každá próza je kvalitní, mimořádná autenticitou a vnitřní pravdivostí. Velmi působivý je Něvěrov, Lavreněv, Malyškin a Paustovskij. Kniha skoro není - ani v knihovnách.
Unikátní kniha - ještě nikdy jsem nesledoval vztah autora k hrdinovi, jak to zde odhaluje (s šibalským úsměvem) Bitov. Místy je kniha rozvleklá, čtenář se trápí - a přece je to velké dílo. Jak je na tom naše kultura? Není i ona jen dílem minulosti? Mnoho otázek...
Fascinující text, zvláště když víme, jak hluboko je tato kniha v srdci Gruzínců. Příběh sám je klasickým dobrodružstvím, ale zpracování je opravdu pozoruhodné. Škoda, že nám uniká poetická krása originálu. Kniha by si zasloužila znovu vydat, protože je nedostupná i v knihovnách.
Nejprve bylo setkání se stejnojmenným filmem Fréderica Backa. Pak kniha, krásné vydání z Vyšehradu vyšperkované Helenou Konstantinovou. Setkání s vírou, že svět není v háji, protože i jeden člověk může být dárcem života navzdory ničení i vlastní samotě.
Asi není poctivé psát o Brodského básní na základě četby překladu. I tak jsou některé uhrančivé.
Jedinečná kniha. Obsahuje skvělá "čerchovaný román" Role - soubor novel, které propojuje hlavní postava Monachova (nomen omen) a jeho lásky Asji. Soubor Mladý Odojevcev je pokusem zveřejnit alespoň fragmenty z Puškinova domu, románu, který cenzura v SSSR nepovolila vydat. Závěrečná esej Ptáci je meditací nad smyslem života. Zvláště apokalyptická vize v závěrečné části je neobyčejně silná. Velký spisovatel a skvělé dílo!
Kolem padesáté strany se text stává místy mystickým, neboť dlouhodobá zátěž začala vyvolávat v autorovi myšlenky a podněty, které rozum přestával cenzurovat. A jemu se - obdivuhodně - podařilo ty podněty zachytit. Místy se dotýká podstaty našeho světa - na povrch hnusného a banálního, přesto existujícího s nějakým cílem. Eisnerka je tak reálnou ženou i metaforou.
Slovenský překlad knihy, která v češtině vyšla pod titulem Sklepník.
Stále nejsem schopen přijmout úplnou eliminaci božího hněvu. Čtu Písmo a tam je hněv nedílnou součástí božího bytí. Proto mi připadalo, že v některých místech je tato jinak inspirativní kniha demagogická.