sika444 komentáře u knih
Velmi poučné, i když člověku toho hodně schází. Ve skutečnosti žili Bulgakovovi v přepychu a pod ochranou Vůdce. Dobové události pouze zmíněné, nekomentované. "Zatkli Babela." A dost. Většinu deníků psala Jelena, takže jsou spíš popisné. I tak stojí kniha za přečtení. Zvláště dopisy Stalinovi.
Jedinečná kniha, proud vyprávění, příběhů, reflexí, literárních i jiných odkazů a - alkoholu. Je to tak ruské!
Iwaszkiewicz je mistr jemných psychologických próz. Zvláště italské prózy jsou velmi působivé. Slečny z Vlčí a Březový háj je klasika.
Drobné dramatické dílko otevírající eticky podnětné téma zabití člověka, který v době nacistické okupace ohrožoval a ničil životy druhých lidí. Škoda, že drama není známé.
Škoda, že autor trochu překombinoval děj, všechno tam se vším souvisí, všechny postavy nakonec hrají nějakou roli v příběhu. Tím se stává román nevěrohodným, zvláště v poslední čtvrtině. Dickensovo hodnocení revoluce je velmi podnětné, škoda, že si knihu nečetli v carském Rusku - věděli by, co je čeká. Silné jsou také důrazy na pokoj, který dává člověku jeho víra v Krista. Také myšlenka kontrastu dvou měst, Londýna a Paříže, je zajímavá. I když ji autor nedotahuje do konce. Ukáže sice na příčiny zhroucení francouzské společnosti, ale moc si neví rady s vysvětlením, proč v Anglii k něčemu takovému nedošlo.
Tento styl a toto téma je už trochu mimo dnešní dobu, i když uznávám, že v 19. století to mohlo být silné. I tak mi přijde klasická Nana od Zoly nebo Kuprinova Jáma působivější, ale především promyšlenější a umělecky silnější. Marta je trochu jako Manon Lescaut, jen je víc cynická. Autor se v tomto rozsahem nevelkém díle pokouší o hlubší analýzu mužské závislosti na sexu.
Dost špatné. Strašně upovídané, na konci už jsem přečetl vždy jen jednu řádku na stránce a ono to stačilo. Byla by z toho pěkná třístránková povídka. Takto je to bída.
Pátou jizvou města je vyšetřující soudce Bobrov. Kniha však má poněkud neujasněný styl - od bizarní fantasie přes lidovou báchorku po nemilosrdně kritický pohled na Rusko. Právě pro tu kapitolu, v níž líčí bídu Ruska, stojí za to knihu číst.
Vtipné, svěží, moudré, veselé i smutné, Justova slova a obrázky Preclíkových sošek. Obě tyto části obstojí samostatně - a přece k sobě patří, doplňují se a umožňují slovu i obrazu získávat další významy.
Naprosto unikátně psaný román o válce mezi Ukrajinci a Poláky v bývalém východním Polsku v roce 1943. Na pozadí tragických etnických čistek se odehrává dozrávání hlavního hrdiny. Dokonalá forma a jazyk, dlouhá (přes několik stran) souvětí, sugestivní atmosféra. Škoda, že Odojewského opus magnum, román „Zasypie wszystko, zawieje... ", zůstává českému čtenáři nedostupný.
Unikátní svědectví Treblinské peklo. Skvělá cestopisná črta z Arménie. A povídky Ve městě Berdičevě (tedy ve městě, kde byla v době holokaustu zavražděna autorova matka) a Starý učitel - obě se řadí vedle románu Za Volhou není země a Život a osud mezi nejdůležitější texty o světové válce a poměrech v SSSR. Skvělá literatura.
Sám příběh je zajímavý, ale literární zpracování není dobré. Text je příliš dlouhý, neujasněná fabule, zbytečné odbočky naslepo. Kdyby autor napsal padesátistránkovou novelu, mohlo to být zajímavé. Škoda, v roce 1924 byl ten nápad opravdu originální.
Velmi podnětná kniha. Ukazuje, jak se dá pracovat s minulostí, s národními mýty, ale i s tak pružným pojmem, jako jsou "evropské standardy". Stojí za to zvládnout podrobnosti úvodních kapitol, kniha se bohatě odmění - člověk lecčemu porozumí.
Jedinečná kniha vzpomínek, glos, úvah a komentářů, které se dotýkají kruté doby komunistické vlády v Rusku. Pojednání o udavačích, o vzniku Mandelštamových básní, o poezii vůbec, o totalitní moci - to jsou jedinečné a skvěle formulované perly. Kniha je rozsáhlá, ale stojí za přečtení.
Zvláště Čtvrtá próza je opravdu skvělá. A Rozprava o Dantovi je prostě o poezii jako takové.
Jemné psychologické črty, odhalující lidské nitro a vztahové propletence. Působivý Březový háj, jemnou erotikou nabité Slečny z Vlčí a tragičtí Milenci z Marony. Stojí za to se k těmto perlám vracet.
Velmi působivý román, který svým stylem navazuje na Dostojevského a Leskova. Vedle působivého děje největší pozornost na sebe poutá jazyk - metaforický, nespoutaný, pokoušející se nahlédnout do podvědomí postav i celé společnosti. Kniha vyvolává doslova gejzíry představ, zvuků, barev a dalších vjemů. Asi neznám nic tak působivého. Ve srovnání s Hodinami je mnohem čtivější, román doslova vtáhne čtenáře do děje a drtí jej svou nekompromisní sugescí. Škoda, že Filla nenamaloval Čtenáře Remizova...
Neobyčejně zajímavá dramata, která dávají nahlédnout do atmosféry bolševického Ruska ve 20 a první polovině 30. let. Literárně to nejsou veledíla (kromě Moliéra a Puškina - to jsou dobrá dramata), ale jako svědectví o době a autorovi velmi důležitá. Doporučuji číst v kombinaci s Deníky M.B.
Další ze série knih, v nichž autorka vzpomíná na dětství v Košicích (Márai, Pošová). Nádherný jazyk a dokonalost zobrazení dětského světa. Velký čtenářský zážitek.