sika444 komentáře u knih
Výsostná poezie kongeniálně přebásněná Jánem Buzássym. Zvláště Korzár.
Zvláště Stav obležení podává velmi výstižnou charakteristiku totalitní moci, která se prosazuje v byrokratickém systému vládnutí. Jasnozřivé a výstižné, i když s vyústěním dramatu si Camus nedokázal poradit.
Někdy z těch kázání jde na člověka úzkost, že jediný opravdový křesťan v dějinách byl John Wesley.
Nejlepší jsou kázání, která psal J.W. pro Oxford.
Silně dobově podmíněné texty. Zajímavé jsou Prostředek proti pomluvám a Hospodaření s penězi.
"A pak mě zabili." Jak zní v ruštině? Zvláště delší básně se s češtinou trochu perou.
Brilantní myslitel používá velmi pádné argumenty, poctivě rozebírá situaci a především odhaluje, že problém nejsou Turci, ale my, obyvatelé Evropy. Psáno ne 2019, ale 1530.
Pokorná kniha. Oleša si na nic nehraje, nebo naopak, ale pak je geniální. Reflexe, vzpomínky, střípky. škoda, že nepokračoval. Jenže - co by o bolševismu mohl psát?
Jedinečné a naprosto současné pojednání. Erasmus nezestárne.
Naprosto obdivuhodný niterný popis péče o maminku trpící Alzheimerem. Nemilosrdné odhalení složité a komplikované osobnosti autorského subjektu. Jsem zvědav na další knihy, na to, kam se autor posune.
Některé pasáže jsou velmi zajímavé, např. vzpomínky na Pasternaka. Bohužel, místy se autor dostává do polohy žvanění - a pak je to trochu utrpení číst. Taky vnímám tu povinnou úlitbu režimu, byť se ji snaží Vozněsenskij maskovat. Chce být objektivní, ale pak by musel být vůči komunismu kritický, a to si nemůže dovolit.
Vojenské povídky jsou slabší, ale Kulička je dokonalá. Naprosto přesně napsaná, vyvážená do posledního gramu. Mistrovské dílo. Skvělé jsou povídky Dědek, Martinová a klasický Soudeček, podle něhož natočila ČT v 60. letech vynikající inscenaci. Četba těchto povídek je zde: http://umctachov.cz/2018/09/petr-vadura-cte-povidky-guy-de-maupassanta-2/
Silný příběh, mistrovsky napsaný. Hluboká znalost křesťanských reálií i slabých míst křesťanské praxe. Proslov u příležitosti pohřbu je naprosto dokonalý. A ze závěru mrazí.
Píšu s odstupem. Nejsilněji ve mně rezonuje jemná básníkova ironie a hluboký vztah k vlasti.
Vybroušené povídky. Rašómon má skvělou atmosféru, V houštině provokuje mnohoznačností. Vodnická anabáze je už trochu vyčpělá. Škoda. Možná mohly být do výboru místo ní zařazeny jiné kratší povídky.
Remizov - trochu zmatený, chaotický, krutý, empatický. Rusko je obýváno lidmi, kteří neumí žít, podléhají nevypočítatelným silám, jsou obětmi krutosti i příjemci milosrdenství. Bolševická revoluce se po četbě tohoto autora jeví jako něco nezbytného. Křížové sestry jsou čtenářsky náročná kniha, avšak jako součást poznávání stříbrného věku ruské literatury nezbytná. Remizovův jazyk (navazuje na Leskova) je plný podivností, vlivu lidového jazyka. Asi nejsme schopni to docenit, ale cítíme, že se jedná o něco mimořádného.
Velmi poučné, i když člověku toho hodně schází. Ve skutečnosti žili Bulgakovovi v přepychu a pod ochranou Vůdce. Dobové události pouze zmíněné, nekomentované. "Zatkli Babela." A dost. Většinu deníků psala Jelena, takže jsou spíš popisné. I tak stojí kniha za přečtení. Zvláště dopisy Stalinovi.