silvara komentáře u knih

Jak to ten Boček dělá? V podstatě už potřetí čtu to samé a stále se mi to líbí. A culím se u toho tak, že budím veřejné pohoršení (poznámka: Doporučuje se nečíst na zastávkách, nechcete-li být obětí pohoršených pohledů). Ta směsice absurdit, humoru a reálných situací (viz záznam policejního protokolu) je prostě geniálně namíchaná.

5 23.02.2017

Budu patřit k té části čtenářů, která nejprve shlédla film a byla jím zaujata. Ano, film je zdařilá adaptace. Ne, filmové zpracování mi nevysvětlilo, proč je Louis takový ublížený a ukňouraný.
A tak jsem se vrhla do čtení. První částí jsem se prokousávala (jako upír) pomalu. Na druhou stranu jsem začala Louise chápat a pak tu byl samozřejmě Lestat. Pro Louise zosobněné zlo, pro mě-čtenáře jedna z nejlepších postav, antihrdina par excellence. Od druhé části se knížka četla v podstatě sama. A komorní závěr? Geniální tečka za geniálním dílem.
Interview rozhodně není oddechovka na pár večerů, ale klasické hororové dílo říznuté filozofií a romancí, kde upíři sají krev a na slunci mají tendence vzplát.

5 05.04.2016

WOW! Gaiman opět dokázal, že je mistr (slova, fantaskních příběhů...doplňte, co uznáte za vhodné). Oceán na konci uličky se nese v komornějším duchu, s minimem postav. A obzvláště tleskám stylu vyprávění, kdy příběh sice říká muž starší čtyřiceti let, ale používá k tomu pohled svého sedmiletého dětského já. Nemluvě o tom, že mám slabost pro dojemné konce.

5 03.11.2015

Death Note! Modla fanoušků mangy! Geniální příběh, nádherná kresba, úžasná zápletka. Yagami Light je postava, kterou musíte jen fascinovaně sledovat. Můžete ho nenávidět nebo mu naopak fandit (v tom případě doporučuji navštívit odborníka), i přesto musíte obdivovat jeho zvrácenou genialitu. A zároveň vás nutí zamyslet se nad tím, co byste dělali na jeho místě vy.
Jeden z nejlepších manga comicsů všech dob. Nejlepší způsob jak se s tímhle žánrem seznámit.

5 27.10.2015

Po letech odkládání jsem si doplnila své sci-fi vzdělání. Kniha se čte jedním dechem a Bradburym vytvořená společnost je chvílemi až mrazivě dokonalou paralelou k dnešní společnosti (odvrhování knih a místo toho vyzdvihování bezduché zábavy). Skvělé, dokonalé.

5 24.04.2015

Po trilogii Silo jsem se na další Howeyho knihu hodně těšila. A upřímně následovalo velké zklamání. Přežiju, že chybí jistá rozuzlení (Kde se tu ten písek vzal? Co za první lidi začalo v písku žít? Jak ten oblek funguje? atd.), co mi ale irituje je překotný závěr a nelogičnost postav. Myslím si, že by tomu hodně pomohlo, kdyby se autor zaměřil na jednoho hybatele/hybatelku děje a nesnažil se o psychologický rozbor u každé důležitější postavy.
O to víc vynikla první třetina románu, která byla napínavá, zajímavá a úplně jiná než zbytek knihy. Doufám, že Howey plánuje pokračování, kde by bylo vysvětlení všeho neobjasněného.

4 07.10.2020

Příběh nabírá na síle, Ed a Al odděleně bojují o holé životy a plukovník Mustang se stává miláčkem čtenářů pro jeden z nejlepších soubojů v historii mangy. A na závěr se do Resemboolu vrací Van Hohenheim. Nezbývá než netrpělivě očekávat další díl. Sakra, jsem tak ráda, že tahle klasika vychází už i u nás! :)

4 26.02.2020

Jsem trochu zklamaná. Knížka se nečetla špatně, to je pravda. Ale... doopravdy se mi autorka pokusila vnutit představu, že zombie apokalypsy si sestřička v nemocnici všimne až v momentě, kdy jí končí směna a nemocnici opouští? Vážně?! A takových nelogičností a příznivých "náhod" tu bylo podstatně víc. A když se ve druhé polovině ze zombie-postapo stala romantická červená knihovna, věděla jsem, že ani v téhle oceňované knížce mě McGuirová neohromí.

4 26.04.2019

Po dlouhé době pořádné fantasy, která má spád!
Dlouhou dobu jsem téhle knížce odolávala. Obávala jsem se, že se jedná o další nafouknutou bublinu. A musím říci, že jsem byla více než příjemně překvapena. Naopak jsem nadšená. Šestice hlavních hrdinů je nejenom sympatická, ale taky nesourodá a to je příjemná změna vzhledem k tomu, co jinak na trhu vychází.
Tohle si získalo 5 hvězdiček s přehledem :)

4 24.01.2019

To je tak, když člověka nadchne obálka a název knížky. Nelze říct, že by se jednalo o nečitelné dílo (znám podstatně horší kusy), ale přece... Když už se to jmenuje "Šťastní lidé čtou a pijou kávu", tak očekávám, že to bude o šťastných lidech, kávě a knížkách. A nebylo to o ničem z toho. A to ani nemluvím o tom, že mi kniha neodpověděla na nejzásadnější otázky: "Kde vzala finance na přestěhování do Irska? A kolik jich měla, že nemusela pracovat?" (A fakt si jako nemyslím, že by literární kavárna tolik vydělávala).

4 03.10.2018

Tak tohle byla velmi zdařilá fanfikce na fanfikci :)
Odvážný, neobvyklý, rebelský a zcela vydařený. Tak nějak by se dal popsat autorčin záměr "nezastírat inspiraci světem HP". Pro čtenáře to může být z počátku nepřirozené, vhodí jej do "posledního dílu série", takže plno věcí musíte vstřebat... Ale po seznámení s hlavními hrdiny hodíte veškeré nejasnosti (kdo? co? proč? jak?) za hlavu a necháváte se unášet vztahovými zápletkami. A v těch Rowellová kraluje. Simon a Baz jsou kouzelní (doslova), jdou si po krku (doslova) a rozhodně nejsou typickými fantasy žánru. Na druhou stranu proč by měli být? Vždyť je to jen fanfikce :)

4 20.04.2018

Jsem velmi potěšená, že Crew vydala něco, co si (prozatím) nezískalo status: "manga klasika". Zároveň mě těší i to, že v podstatě je tohle horká manga novinka.
A při čtení hned pochopíte, proč je Čarodějova nevěsta tak populární. Nadpřirozené bytosti, sympatičtí hlavní hrdinové a samozřejmě dech beroucí kresba. A to nemluvím o originálním příběhu, který čtenáře pohltí a nutí jej sáhnout po dalším svazku :)

4 06.04.2018

Jak by se dala tahle knížka nejlépe popsat... Hm... Co třeba šukedelické? :) :)
Takhle dlouho jsem se nepobavila. Bylo to vtipné, tempo bylo svižné a erotické scény byly doopravdy žhavé. Perfektní jednohubka na odpočinkový víkend :)

4 23.01.2018

Oho, tak dlouho jsem se nezasmála :) a to perfektní vykreslení dětského pohledu na začínající normalizaci...nádhera! Před autorkou obdivně smekám.

4 10.08.2017

Tak nevím. Z téhle moyesovky mám dosti rozporuplné pocity. Jako pokračování (nebo navazující druhý díl) mě to zklamalo. Louisa Clarková není Louisou Clarkovou, kterou jsem poznala v Než jsem tě poznala. Chápu, poznamenala ji ztráta milované osoby. Jenže to ještě neznamená, že tím pádem se automaticky změní celá její osobnost. (Můj názor, suďte mě, jestli chcete.)
Ale když to vezmu jako samostatnou knížku, která pojednává o tom, jak je těžké se se ztrátou bližního vyrovnat... V tom případě se mi Život po tobě líbil. Moyesovou zachránilo, že umí příběhy vyprávět. Vezmu-li to jako samostatnou knihu, pak jsem byla spokojena.

4 21.02.2017

Vrhla jsem se do čtení, aniž bych zjišťovala, co mám od knížky čekat.(Nejsem ignorat. Vím, kdo byl Boris Vian, ale ráda si o knížce něco přečtu, než ji začnu číst.) A byl to ze začátku šok. A tak jsem se prvních dvacet stránek smiřovala s absurdními situacemi a nelogickými postupy, až mě to vtáhlo nečekaně do děje. Posledních padesát stránek se četlo už v podstatě samo. Pojem "jazykově originální" nevystihuje, jak dobré tohle dílo je a já jen smekám před českým překladem.

4 09.03.2016

Shannon Drake se nedá upřít, že dokáže čtenáře svým psaním okouzlit. S morbidní fascinací (do teď netuším, co za sílu mě to donutilo dočíst) sledujete ženu, která neví, co chce, je proměnlivá jak anglické počasí (stále si myslím, že trpí nějakou duševní poruchou) a je neuvěřitelný fracek. A furt někde lítá nahá (ale chřipku nechytne ani zápal plic). Pozitivní na knížce je hlavně fakt, že můžete přeskočit čtyři stránky a o nic nepříjdete.A to hlavní, co jsem si z knížky odnesla: Bodejť! :)

4 11.02.2016

Ze začátku jsem měla se Sofií problém, protože jsem nemohla překousnout představu autora, že čtrnáctiletá holka může být tak infantilní. Proto jsem se těšila na filozofické ("učebnicové") pasáže. Příběh samotný mě nezajímal skoro celou polovinu knížky, zajímavý začal být až v okamžiku, kdy se do celé věci výrazně vložila Hilda. V tom momentě to celé získalo nový rozměr (doslova). Oceňuji výkladové pasáže, doopravdy jsem si je zamilovala. A ano, kdyby učitelé vykládali na hodinách filozofii takhle, bylo by to příjemnější a hlavně pochopitelnější.

4 03.01.2016

U první kapitoly jsem si řekla, že tahle knížka je tak dobrá, že ji budu číst pomalu. Po druhý kapitole šlo moje předsevzetí stranou a doslova jsem knížku "zhltla" na jeden zátah. Mark Watney je ideálním trosečníkem - pomineme-li jeho odborné zaměření (botanika+strojní inženýrství), pak je jeho největším plusem jeho povaha a smysl pro humor (a odpor k discu). Víc nemá asi cenu dodávat, protože dobrá knížka mluví sama za sebe.

4 15.12.2015

Ishigura jako autora obdivuji. Líbí se mi jeho styl psaní, je takové pomalé, melancholické a pak vás nečekaně čím si zaskočí. A vám nezbyde nic jiného než se zamyslet a podívat se na celou věc znovu, zblízka, z jiného úhlu. Přesně tohle se mi líbilo na jeho Nokturnech. Jak anotace říká a název napovídá, jde o intimní čtení, jde o ztišené rozjímání. Dílo perfektní, jen bych ji nedoporučovala někomu, kdo hledá knihu na rozveselení či zbavení se podzimní deprese.

4 27.10.2015