Simbli komentáře u knih
Takhle jsem se naposledy cítila když mi bylo 10 a já hltala svět Harryho Pottera. Vstala si o hodinku dřív, abych, ještě než půjdu do školy, stihla něco málo přečíst. Skvělé, už když jsem dočítala, tak jsem šla pro druhý díl.
Skvělé, takové knihy je radost číst. Další z příjemných objevů na který budu ráda vzpomínat. Bavilo mě chlapské vnímání všech situací a pohled na věc. Skvělý příbeh kombinovaný s autorčiným stylem psaní, které má říz :-)
Milé, krásně napsané. Jsem spokojená a nepotřebuji vědět zda je to určené dětem či dospělým.
No já teda nevím... Začátek knihy mě vyloženě iritoval a nadávala jsem sama sobě za zbytečně vyhozené peníze. Červená knihovna s plytkým exkurzem do minulosti, který jen tak klouzal po povrchu. Kniha mě nezaujala ani literárně, stylem psaní autorky, ani tématicky. Tahle rodinná dramata ala Soukupová, Morštajnová apod. musí být, když už, prostě dobře napsaná.
Spousta lidí tvrdí, že s Hanou je Hotýlek nesrovnatelný. Nicméně mně se kniha velmi líbila, byla psána krásným milým jazykem a s nadhledem s nenápadným humorným podtónem. Rozhodně doporučuji a přestože Hana je od autorky asi nejlepším počinem, Hotýlek je těsně za ní (narozdíl od Slepé mapy, která mě téměř nezaujala).
Už dlouho se mi nestalo abych nemohla už přes měsíc dočíst tak úzkou knihu. Kniha je často přirovnávaná k Houbařce, ale Houbařka se mi četla skvěle a přestože se tam také nic velkého nestane, tak je příběh mnohem silnější. Popisy přírody, hub a pocitů hrdinky byly psány krásným jazykem a tak vám ani ty popisné části nevadí. Do Tmy je za mě extrémně nudné a nikterak přínosné.
Moc mě to bavilo. Jak hlavní postava, tak způsob, jakým je kniha psaná.
Já tuhle knihu fakt nedávám i přes její nespornou kvalitu.
Kniha se četla rychle a dobře, příběh poměrně poutavý, ale vzhledem k tématu bych očekávala, že na mě kniha víc zapůsobí.
Jak už někteří zmínili, také mi trvalo než jsem se do knihy začetla, takže zhruba do půlky jsem se musela celkem nutit do čtení i přesto, že styl psaní autorky se mi líbí a právě díky němu dávám tři hvězdy.
Mně se to líbilo přestože děj byl pomalejší a tak mě nenutil knihu hltat, jako to obvykle mívám.
(SPOILER) Tohle pro mě byl objev roku a zároveň tím začala má literární náklonnost k čínským autorům. Kniha je sice dlouhá, ale příběh se vám zažere pod kůži a vy chcete jen a jen číst. Téma je těžké, kruté, ale i přesto všechno vás často dovede k smíchu svou bizarností a groteskností. Bavil mě styl a tempo vyprávění, který jsem u “západních” knih dosud nepoznala. Například prvních sto stránek věnovaných očumování zadků Těším se na další zážitek s autorem!
Dlouho jsem nečetla nic nudnějšího. Bohužel. V celé knize se toho v podstatě moc nestalo. Dvě hvězdy jsou jen za Humberta Humberta, který sebe samého velmi bystře a s humorem popisuje.
Popravdě nerozumím těm názorům, že kniha připomíná Dana Browna. Mně ho nepřipomínala ani vzdáleně. Kniha je čtivá, i když asi nemá tak rychlý spád jako u ostatních knih tohoto tématu. Liší se podle mě tím, že celá záležitost okolo turínského plátna je jaksi spíše jen na pozadí jiného hlavního příběhu. Tedy já jsem z toho měla ten pocit.
Jedna z lepších knih s náboženskou tématikou. Obvykle mě tyto knihy zklamou (kromě Browna samozřejmě), ale příběh nebyl přitažený za vlasy, kniha velmi čtivá.
Prostředek knihy jsem přečetla jedním dechem a pomíjela jsem ten fakt, že kniha je podle mě psána přesně podle šablony knih Dana Browna. Nicméně mi začaly vadit nesmysly, které se s koncem objevují. Loď ztroskotá a moře vyplaví ten zásadní objekt zrovna na pláž na kterou se jde hlavní postava projít? Nebo kóma ze kterého se probere během týdne přestože lékař předpokládá mnohem delší trvání? Já nevím, prostě mi tam vadilo tolik těch absurdit, že se mi úplně znechutilo knihu číst. Ale špatné to nebylo, až na ten zabitý konec.