Simi komentáře u knih
Tak tahle kniha mi vyrazila dech. Nepřed jsem si říkala, co že to čtu, ale pak jsem jen hltala každé slovo. Smutný osud citlivého osamělého mladého muže, poznamenaného posmívaným jménem, mne hluboce dojal. Milovník knih, který se živí jejich likvidací a každý den v RER čte nahlas svým spolu cestujícím pár nesouvislých stránek, které zázrakem přežily recyklaci. Vlastně nečte pro ně, ale proto, aby dokázal přežít další den. Až jednou objeví příběh mladé ženy a začne předčítat jej. A pak chce víc ..... a najde. Doporučuji každému, kdo má v oblibě Haruki Murakamiho, je to velmi podobný styl.
Tak tahle knížka od JKJ mne doslova vzala za srdce. Hluboká, něžná s milým vtipem a přitom dojemná. Jak se říká v doslovu, každý zná především Tři muže .... a ostatní autorovo rozsáhlé dilo je jimi zastíněno. Skvostná byla jak poetická a vtipná pohádka o marnivé a krásné víle z Bretaně, tak i další dvě povídky.
“Věříte ještě v něco? Ale ano; věřím ve svatý egoismus! V bezcitnost! V lež! V netečnost srdcí! ..... To ještě není všechno. Věřím v dobro, v kamarádství, v lásku a v ochotu pomoci! To všechno jsem poznal.”
Na čtení knih od skutečně velkých spisovatelů, mezi které EMR patří, sbírám vždy delší dobu odvahu. Vždy mě překvapí hloubka, s jakou se věnují zvoleným tématům. V anotaci stojí, že se jedná o autorův nejangažovanější román. To je pro mne moc složité vyjádření. Uvědomila jsem si však, jaké mám štěstí. Mám totiž lidská a občanská práva a mám také domov. Vše, co tak nějak považujeme za samozřejmé, ale EMR nám v Miluj bližního svého bude stále připomínat, že to tak vždy nebylo a všude tomu tak není ani dnes. Nedávno jsem s kolegou na téma ústavních práv diskutovala a oba jsme si uvědomili, že nesmíme nikomu z principu dovolit, aby je porušoval. Strpíme-li to jednou, bude se tak dít stále víc, až o nás jednou bude psát někdo podobný román, jako ten, který jsem právě dočetla. Velký spisovatel, když svým dílem dokáže stále probouzet to nejniternější, co je v nás. S hlubokou úctou děkuji, pane Remarque.
Podle mého nejlepší ze čtyř, dosud v ČJ vydaných příbehů o komisaři neapolské mobilní jednotky Ricciardim. Pravda, rozjezd byl trochu pomalejší, ale příběh sám je prostě excelentní. Byly chvíle, kdy jsem při popisu krutých osudů opuštěných a bezmocných z neapolských ulic, pevně objímala vlastní ramena a zatínala vzteky a bezmocí pěsti, protože jsem nemohla obejmout trpící děti a pejsky a napravit ty nepravosti okolo nich. Vidíte, jaké emoce ve mně dokázal autor vyvolat? Tentokrát, jak anotace napovídá, Ricciardi vyšetřuje úmrtí chlapce, které se na první pohled nejeví násilným. Okolo není ani žádný stín stále opakující poslední myšlenky. Ale komisař je přesvědčen, že smrt malého Teteho, nebo její okolnosti, nebyly přirozené. Nutno mu dát za pravdu. Rozuzlení však je více než překvapivé a Ricciardo za něj platí velmi vysokou cenu. A nejenom on, i jeho milovaná Enrika, kterou opouštíme sice šťastnou, ale zárověn zoufalou (přímo cituji). Už aby byl další díl.
Tento Raisův román již čtu poněkolikáté. Byla to oblíbená kniha mojí babičky, takže do letošní výzvy prostě to pravé. Každý, kdo zná Paseky nad Jizerou a místní okolí, kde je děj převážně umístěn (Pozdětín je fiktivní ves, stejně jako jména hrdinů) ví, jak jsou dodnes místní hrdí na to, že KVR použil zápisky jejich kantora pro sepsání tohoto laskavého a přitom realistického příběhu. Zapadlí vlastenci, jak sám název napovídá, popisuje vlastenectví v té nejryzejší podobě, kdy je uvědomělými venkovskými vzdělanci probouzeno v sousedech to, co jim je vlastní a co bylo zatlačeno do pozadí v důsledku vlivu roboty a časté zlovůle německé, nebo poněmčelé vrchnosti. Možná se někomu vyprávění bude jevit příliš idealistickým, ale stejně tak jsou romány některých obrozenců příliš tvrdé a zdůrazňující to horší, nad lepším. Za mě jednoznačně nejlepší Raisovo dílo.
WS prostě naučí milovat Afriku. Nejenom tu současnou, ale i tu minulou. Příběh plný dobrodružství, napětí, hrdinů i pirátů. Také poučení o historii pro nás trochu vzdálené, ale o to víc tajemné. První díl ságy o rodu Courteney, anglických šlechticích, jejichž krev je tak vroucí a modrá, až začíná u tohoto divokého kontinentu nabývat barvy ebenu.
Kniha, po které jsem po dlouhých letech sáhla v rámci výzvy:-). Tři mušketýři jsou báječný romantický příběh plný napětí, dobrodružství a kupodivu, napsaný na základě dobových reálií. Příběh je sice fikce, ale stojí na pevných základech. Hlavní postavy skutečně existovaly, i když bychom v nich často marně hledaly právě ty, které nám mistrně představil pan Dumas a některé se ani nikdy nesešly. Před pár lety jsem se v Paříži vydala po stopách hrdinů a míst v příběhu. Bylo to nesmírně zajímavé a poučné. Kousek od Louvre, v ulice Rue du Bac například stále stojí dům hraběte d’Artagnana:-). Pokud Vás zajímá to skutečné o třech mušketýrech, tak doporučuji dvě úžasné knihy od Jiřího Kovaříka. První je stručnější, a to D’Artagnan a Ti druzí. Druhá je již obsáhlejší i s popisy vojenských operací a jmenuje se Mušketýr.
Hluboká sonda do různých životních situací, příběhů a vzpomínek. Autorka často čeká, že náznak pochopíme sami, takže se je třeba vracet o pár stránek zpátky. Jsem příznivcem spíš dlouhých příběhů, když jsem s hrdiny co nejdéle. V těchto povídkách je to takové ŤUK a hluboký zásah, který Vás může pobavit, rozesmutnět, zabolet nebo rozesmát. Ale často si vzpomenete na to, že v podstatě jste se s něčím podobným setkali. A najednou pochopíte, proč ten člověk mohl beze slova odejít , to dítě revoltovalo, ta stará paní mluví o něčem, co nechápete. A najednou pochopíte, a víte, že Vám jedna paní z Kanady vyprávěla příběhy, které Vás obohatily a možná v nich naleznete odpověď na otázku JAK DÁL nebo PROČ? Někdy se zase s touto autorkou pustím na další povídkovou pouť. Pro mne to bylo hodně dobré čtení.
Jsem čarodějka ze světa Harryho Pottera každým coulem, což mi nijak nebránilo si tento příběh vychutnat. Nechápu, proč stále níže tolik srovnání s HP. To je úplně nesmyslné.
Ikabog je pohádka spíš pro dospělé a moc se mi líbila. Obdivuji nápad s dětskými ilustracemi, jsou skutečně podařené a kniha je díky tomu mimořadná. JKR je obdivuhodná dáma.
Velmi drsný příběh odehrávající se ve třech časových liniích, i když jedna, ta současná, je hlavní a nejrozsáhlejší. Druhé dvě pouze příběh doplňují. Příběh není jen o dvou podobných vraždách malých holčiček, ale také o aktuálních otázkách. Přistěhovalectví, výchova dětí a mentální zdraví společnosti. I pro mne je děsivé, když ten, kdo způsobil smrt nevinného vyvolává velký soucit. Možná si jednou konečně uvědomíme, že zdraví nejenom téhle planety, ale hlavně lidí na ní je ohroženo ze samotné podstaty lidství, kdy se to -vím, co je dobré, vím, co je špatné, nevím, jak to vím, ale vím to máloplatné - vytrácí v nepřeberném množství informací a produkovaných názorů všeho druhu. A jak si pak mají vybrat děti, slabí nebo ti, kteří ztratili cestu. Jak vidíte - žádný spoiler, ale k hlubokému zamyšlení mě tato kniha přivedla. Každopádně, celou sérii doporučuji. Jen legálně koupená elektronická verze knihy tedy kvalitativně pokulhává.
MKrato, JÁ TAKÉ!!!
(AUDIOKNIHA). Naprosto úžasný příběh s velmi dojemným závěrem s popisem skonu rytířského krále Jana Lucemburského podle kronik. Hrdinové knížek pana Niedla jsou si dost podobní, ale právě to se mi na nich libí. Cítím se v příbězích jako doma. Pro mne je pan Niedl nejlepším současným historickým romanopiscem. Hmm, co asi bude dál???
Poutavě napsaný příběh mladé ženy, která po smrti svého otce odkrývá rodinná tajemství, o kterých by nejradši nevěděla. Jedna hvězda dolů za příliš naivní ukončení tak vážné zápletky.
Cituplná kniha oslavujicí poctivého člověka, který miloval svůj kraj, děti, koně a snažil se žít svůj život tak, aby mohl s klidným svědomím předstoupit před boží soud. Kdo z nás to s klidnym svědomím může ....
(audio) Druhý díl časově předchází díl první a vysvětluje, co Fabiana Riska přivedlo do nového působiště. Severské detektivky jsou sbírkou úchylných a šílených kruťáren. Uvědomila jsem si, že tyto knihy vnímám jako horor, kde sice teče spousta krve a chování lidí je totálně vyšinuté, ale prostě to NEMŮŽE BÝT PRAVDA. Zajímavý byl však příběh vraha, který zločiny páchal kvůli pomstě. Dávám si pozor, abych nenapsala více a neprozradila o čem to je. Prostě zlo plodí zlo a každý s tím musí počítat.
(audio) Očividně velká inspirace komisařem Wallanderem, a to nejenom oblastí, kde se vyhlazování (nejde tomu říci jinak) odehrává, ale i zápletkami, způsobem vyšetřování a nakonec i příslovečným, či spíše skutečným, zakopnutím hlavního hrdiny, když je to nejméně potřeba.
Jasně, je to modernější severská krimi, než Wallander, což je cítit z nadšení čtenářů. Má to švih, zajímavý děj, ale logika zakopává taktéž. Jak mohou dva výborní kriminalisté být tak naivní, to nechápu. Kodaňská vyšetřovatelská hvězda nalítne svému šéfovi slizákovi, který ji hrubě sexuálně napadne a ona mu uvěří, přičemž on jí podrazí tak, že musí dát výpověď .... páni, padlá na hlavu a přitom jinak tak chytrá. Hlavní hrdina Risk riskuje více, než je únosné, ale i proto si ho vybrala do svého sladěného a nekonkurenčního týmu jeho nová šéfová. Jak ale může někdo hlídat svého čtrnáctiletého puberťáka několik dní, aniž ho vidí, prostřednictvím SMS, no to je fakt síla. Dokáže si někdo z Vás představit, že si nebudete vůbec pamatovat jednoho ze spolužáků, se kterým chodíte roky do školy, jako by neexistoval? Tuhle sérii beru jako horor na pokračování. Jako knihu bych dál nečetla, ale audio při žehlení .... dobrý.
(Audio) Skvělá detektivka bez psychopatů. Složité pátrání v případu dvojité surové vraždy starého švédského selského páru. Perfektně načtená. Knížka je už z roku 1991, takže to, co je pro vyšetřovatele z malého města nové a šokující, pro nás nyní je už běžné. Přistěhovalectví lidí z východu, byl zřejmě ve Švédsku hodně bolavý problém. Mimochodem, mezi záporáky jsou i Češi. Hned pokračuji v poslouchání dalšího dílu.
(audiokniha) Napínavá od začatku až do poslední chvíle. Sice jsem při poslouchání občas reptala nad někdy nepochopitelnými reakcemi, ale co já mohu vědět, jak se lidé v podobných situacích chovají. Tedy, že ale holky umí být potvory. Audio je moc pěkně načtené.
(Audiokniha). Spolučtenář Loginus to napsal tak, že mne skoro nenapadá, co dodat. Skvěle napsaný román o vystěhování pár desítek Švédů, z nichž jich známe blíže 16, do Ameriky v polovině 19. století. Nemám moc ráda rozvláčněné popisy, ale do této knihy to prostě patří. Díky všem těm drobným a běžným skutečnostem s našimi vystěhovalci opravdu žijeme. Moc se těším na další díl. Vůbec si nedokážu představit, jak bude naše skupinka dál žít, jak si najdou půdu, po které tak touží, jak tam dojedou a jak dokáží z ničeho vybudovat domov. Jsem ráda, že mám možnost, prostřednictvím autorova poutavého vyprávění, poznat mentalitu tak odlišného národa. Navíc při těžké pouti, na kterou bych stěží našla odvahu. A pět hvězd si za skvělé načtení zaslouží i rétor Jiřík.
AM prostě pěkně píše. Příběh začíná stručným koncem, aby pak teprve skutečně začal a plynule a nenuceně dospěl tam, kam už od první stránky víme, že směřuje. Pro mne nemusí mít kniha akční děj, naopak stále více oceňuji, když se podobá životu a prostě plyne.
Italský román, to je stále román sociální v duchu Moravii. Samé problémy a každá kapka pozitiva se změní v další problém. Nejhorší je, že to už předem tušíte. První díl série je především o dětství a dospívání dětí a mládeže z nepříliš atraktivní neapolské čtvrti. Autorka se zabývá sociálními rozdíly nejenom v rámci čtvrti, ale i v rámci Neapole, tedy z jedné a druhé strany Via Toledo. Hlavními hrdinkami jsou dvě dost odlišné, spolu soupeřící a přesto nerozlučné a vzájemně se potřebující kamarádky. První je mírnější Elena, která je sice z chudší rodiny, ale studuje. Bohužel však školy pro její sociální vrstvu, tedy nikdy ne dost dobré. Druhá je ta "zlá" Lili, svérázná, velmi chytrá, ale z chudé rodiny, u které studium nepřichází v úvahu. Kniha končí velkolepou svatbou, ale naznačuje se tím šťastné pokračování?