Sirius komentáře u knih
kniha, jejíž největší slabinou a nevýhodou je, že se jedná teprve o první díl. Takže se jedná vlastně o rozjezd. Jinak se ale pod tou parádní obálkou ukrývá fantasy, která by vám neměla chybět v knihovně anebo minimálně na vašem nočním stolku. Je tu zajímavý svět, zajímavá magie, ale taky dost nepěkný věci. A konec je takový lehce depresivní. A není to jen kvůli tomu, že nevíte, co se bude dít dál.
Hrdina buldok zbavený alkoholových a kuřáckých zlozvyků, jdoucí v tradici drsný školy, propracovaný vedlejší postavy, anglická atmosféra, napětí a akční scény a především pointy, který berou dech. S Bez slitováním přišel na českej trh naprosto skvělej autor - Tim Weaver.
Ano, stále je dobře napsané a Havran je stále sympaťák. A ne že by mě nebavily obě dějový linky - samozřejmě je to jiné a samozřejmě i tentokrát zvládl Krefeld napsat dobře dalšího magora. Ale u Vyšinutých mě to bavilo víc... nemluvě o tom, že sem se hodí pořekadlo: opakovaný vtip už není vtipem. Podruhé jsem ještě tu šablonu: víc se budeme věnovat druhé lince a hlavní hrdina se občas objeví, aby to celý vyřešil, zvládl. Ale potřetí... už bych si rád přečetl díl o tom, jak Havran vyšetřuje, shromažďuje stopy a pak to na konci celý rozkousknul tak, že se k tomu dobabral sbíráním zrníček... když autor vypráskne takřka všechno v paraelní druhý dějový lince tak to nemá zkrátka takovej tah na branku, jak bych si u týhle literatury představoval.
Jet: Zrada se zatraceně povedla. Má čtivý příběh, skvělou hrdinku a věřte mi, že po konci, který Blake připravil, budete třetí díl vyhlížet hodně netrpělivě. Za sebe můžu říct, že mám po dlouhé době nového oblíbeného autora a novou oblíbenou sérii. Myslím, že to mluví za všechno. Více zde: http://strucovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=497274
Raymond Chandler byl a vlastně je díky svýmu dílu stále žánrový mistr. Každá věta je jak pečlivě vybroušenej a drahej šperk ve vitríně s bezpečnostním zařízením. Popisy jsou trefný, dialogy perfektní a ironický. Ta knížka mě bez nejmenších problémů pohltila. A Marlowe... Marlowe je skvělej společník do nepohody.
Stopy v krvi sice začínají pomalu, ale když se rozjedou, tak stojí za to. Na knížce ale musím obdivovat hlavně hlavního hrdinu – není to takový ten klasický tvrďák s pistolí, kterými se to thrillery jenom hemží, ale naopak úplně obyčejný chlápek, kterému to fakt pálí a jeho nejsilnější zbraní je jeho mozek.
Atmosferické, krásně napsané, se spoustou postav, které si člověk zamiluje a bude jim fandit i přes fakt, že žijí pod rouškou noci. Jedna z nejlepších věcí, co Lehane napsal a co jsem měl možnost číst.
Jak se na Lehanea sluší a patří, je kniha výborně napsaná, vztah Patricka a Angie se zase posunul o kousek dál. Asi nejvíc mě knížka štvala, když se děj přesunul do Floridu. Prostě mi to nesedlo, stejně jako velká akční scéna, kterou tam autor hodil nejspíš pro "oživení" Co se mi ale rozhodně líbilo to neustálý chameleonství postav, o konci nemluvě. Pořád je to dobrá knížka, ale v téhle sérii jednoznačně vede "Dotek temnoty" A "Sbohem, baby"
Tak jo, mám dalšího oblíbenýho hrdinu. Havran je takovej ten omšelej sympaťák, co nemá daleko ke skleničce whisky, chce, aby mu dali všichni pokoj, ale stejně udělá tu správnou věc. Autorův styl je dost v pohodě, řekl bych, až návykový, takže Vyšinutí frčí od první do poslední strany. A díky deníkovým záznamům má knížka dost silnejch a mrazivejch momentů. Jen škoda dvou finále - obě se mi zdály vlažný, to druhý na mě působilo jako zbytečný natahování. Ale těším na dvojku.
Neskutečně našlápnutý. Ta knížka vás vcucne na první stránce a vyplivne až na tý poslední. Sympatická hrdinka, střídaní lokací, pár jemnejch twistů, autorova znalost zbraní. Akce i klidový režimy. Procitnutí funguje ve všech ohledech, ale především čtenáře baví na 110%
Bylo to jako před těmi léty, když jsem poprvé četl Harryho Pottera a Pána Prstenů, bylo to jako tenkrát, když jsem se zamiloval do fantasy žánru. Už dlouho mě žádná fantasy tak nefascinovala jako právě Les Mytág. Každé slovo pečlivě zvolená, každá věta dokonalé poskládaná. Nestačil jsem se divit, jak dokáže být tak prostý příběh zároveň tak úžasný. Tenhle svět mě prostě dokonale vtáhl. S Lesem Mytág je to jako s kvalitním alkoholem, musíte ho upíjet a vychutnávat pomalu, aby se vám dostal postupně víc a víc pod kůži.
Blocka čtu hodně rád a s jeho Mattem Scudderem už jsem si prošel osm případů. A právě u tý osmičky můžu říct jen wow. Ne že by předchozí romány nebyly skvělé, ale v rámci série se jednalo o spíše takové to odlehčenější čtivo. Jízdenka na krchov mi přišla (spolu s Hříchy otců) jiná. Lepší. Nevím, proč, ale působilo to tak na mě. Příběh sice nemá nikterak složitou zápletku (a spíš než detektivka, je to thriller), ale líbí se mi, že je stále vývoj postav a že Scudder má pořád co nabídnout. Pořád je to ten samý sympaťák z rodu Philla Marlowa, postava skrz kterou autor glosuje problémy tohoto světa a který občas musí udělat co je třeba, protože tu zrovna nikdo jiný není. Problémy s alkoholem už sice přešel, ale pořád tu jsou nové věci, které tu postavu pomáhají formovat a dotvářet. V tomhle ohledu se ukazuje, že jako policajt občas musel spravedlnosti pomoct, což je teď věc, která se vrací jako bumerang, která ho tvrdě zasáhne na solar. Prostřední New Yorku je vykresleno parádně i se svojí atmosférou a vedlejší postavy nikterak nehaprují. Touhle knihou Block dokazuje, že patří k žijícím klasikům detektivní literatury. PS: mám dvě přání: Film, případně seriál se Scudderem (samozřejmě s Neesonem v hlavní roli) – tahle knížka je na to ideální materiál. A pak aby nějaký nakladatel nakoupil práva a vydal tuhle sérii znovu v nové jednotné úpravě. Myslím, že ta série by si to zasloužila.
Ze začátku jsem se do týhle detektivky obtížně dostával, ale ve výsledku jsem fakt nadšenej. Znalost policejní práce, skvěle napsaný dialogy, atmosfericky super a ty twisty byly parádní. A hlavně Harry Bosch je hrdina přesně podle mýho gusta. Fakt spokojenost.
Úžasná atmosféra, napsané lehkou a hravou rukou. Neuvěřitelné, jak se Tereza Janišová vypsala - Stříky hvězd jsou zatím její nejlepší knížkou.
Knížka, ve který se potkává filozofie jazyka s akční sci-fi plnou hlášek. Bavil mě hrdina, bavil mě vesmír, bavil mě příběh. Bavilo mě to totálně celý. Kdybych teď dělal nějaký žebříček nejlepších knížek roku 2014, tak tahle bude na předních příčkách.
Gillian Flynn stvořila literární monstrum. Zmizelá je napínavá, skvěle napsaná a nikdy jsem žádný hrdiny tak moc nenáviděl.
Rowlingová pořád píše skvěle o tom žádná. Postavy hlavního hrdiny a jeho sidekicka (z kterého se určitě časem stane druhý nosný hrdina série) jsou vykresleny skvěle a hlavně druhá zmíněná postava má nějaký vývoj. Hlavní hrdina je pak z rodu Philla Marlowa - tj. nemám daleko k tomu, abych byl na ulici, mám šrámy na duši, ale jsem tu abych vám pomohl. Jo a k flašce taky nemá daleko (ačkoliv s tím jeho alkoholismem to taky není horký, jak se to tu zmiňovalo v komentáři). Zápletka je taky poměrně nosná a čtivost nechybí. Do téhle chvíle by se zdálo všechno ok. Bohužel knize by jenom prospěl zásah odpovědného redaktora, který by se nacházel zcela při smyslech a který by autorce řekl - tady by to chtělo proškrat. A tady taky. A tahle kniha by to potřebovala mnohem víc, než poslední Potter. Ano, ta kniha má něco přes 470 stran - jenže doopravdy se tu něco začne dít až v polovině. První půlka je tak zcela o ničem. Ano sice se čte skvělé celé, ale je to na knize znát - normálně nemám problém knihu přečíst během pár dnů, tuhle jsem četl málem dva týdny. Místy to bylo prostě únavné a už teď se bojím, aby druhý díl nebyl ještě horší. Na poli fantasy byla Rowlingová inovativní, na poli detektivky nenabízí nic nového. Nabízí jen průměrný román, ač místy velmi čtivý, s hrdinou co se asi ztratí mezi slavnějšími kolegy. Což je mi opravdu líto.
Určitě lepší, než Mrtvý na Pekelném vrhu. Seznamovací část je za námi, hrdinové znají navzájem svoje chyby a už se spolu naučili vycházet. První polovina knihy je naprosto parádní, bohužel ve druhé polovině a hlavně ke konci to začne haprovat - to rozzuzlení mi přišlo strašně slabý. Ale čtivý a propracovaný to je dobře.
Neuvěřitelný, jakou cestu dokáže ujít autor od prvního ke druhýmu románu. "Černá nenávist" byla super prvotina, která byla dobře napsaná a užil jsem si ji... ale "Dotek temnoty" je mnohem mnohem lepší. Temnější, drsnější, propracovanější po všech stránkách a v některých momentech i strašidelnější. Lehane je král.
Bruen pořád píše skvěle, Jack je, jak jinak sympatickej, ačkoliv tady byl poprvý za celou sérii nezajímavej a moc jsem ten jeho příběh neprožíval. Ale na držku to padá kvůli příběhu a především kvůli tomu tématu, který mi k týhle sérii vůbec nepasuje. Měl jsem z toho pocit, jako kdyby už autor nevěděl kam dál a tak si vytáhl samotný zlo. Bohužel mu to moc nevyšlo. Takže tentokrát oba palce dolů.