Sirius komentáře u knih

Jeden z důkazů, že z velkých očekávání se rodí velká zklamání. Inu, v případě Prahy osudové se nejedná o zklamaní příliš velké, ale čekal jsem přeci jen jinou kávu. Možná za to může fakt, že první tři díly z téhle série četl zhruba před pěti lety a tehdy se mi dost zapsaly do paměti a dost se mi líbily. A já pak doufal, aby někdo ty původní knížky vydal znovu nebo vyšlo něco jiného z téhle série. A teď je tu najednou Praha osudová. Musím říct, že Kerr pořád píše dobře, dokonce si troufám tvrdit, že píše mnohem, mnohem líp, než před lety. Čímž je kniha dokonal čtivá. A jeho hrdina, ač poznamenaný mnohými událostmi (které snad díky předchozím pěti knihám, které u nás snad jednou vyjdou) je pořád ten sympatický detektiv, co nesnáší nácky a snaží se řešit případy, které často vedou mezi nejvýš postavené nácky. Až do téhle chvíle je kniha v naprostém pořádku. Pominu prvních sto stran u nichž jsem věděl, že budou hrát v příběhu svoji roli (mimochodem, knížka má 358 a ne 258, jak se zde píše) a přejdu k tomu zbytku. Veškeré události na protektorově sídle byly napínavé, pátrání bylo super. Bohužel nevěřím, že by takové eso jako Bernie opominul podlahu - měl jsem pocit, jako kdyby to autor udělal schválně. To by se dalo taky odpustit. Co ale odpustit nemůžu je identita vraha, to mi připadalo jako hodně hnusný flusanec do čtenářova obličeje a podobným způsobem mě nakrli jenom Muži, kteří nenávidí ženy. Mimochodem, ty mystifikační záležitosti kolem protektorovy smrt si Kerr dle mého mohl odpustit a utnout to Günterovým odjezdem domů. Nicméně musím ocenit autorovu ironii s narážkami na protektorovu neopatrnost při jíždě v autě. To bylo hodně povedené. Každopádně jsem s knihou byl do jisté míry spokojen, jako detektivka je to sice slabší, ale jako historický román říznutý detektivkou je to solidní práce.

07.10.2013

první půlka fajn a lehce drhnoucí (což byl taky důvod, proč jsem to před půl rokem odložil), ale druhá půlka už je vážně super. Skvěle atmosferické, zápletka ještě ne tak složitá a zloduch ještě docela normální . A na Harrym je vidět, že se s ním Nesbo teprve seznamoval, ovšem i tady je tenhle policajt sympaťák, co si nenechá srát na hlavu, ale když je mu nejhůř, tak navštíví v baru svého nejlepšího kámoše jménem Jim Beam.

4 13.08.2013

Řekl jsem si, že bych si mohl přečíst taky nějakou českou detektivku. Volba padla na Starožitnou smrt - jméno autora mi nic neříkalo, ale anotace zněla poměrně zajímavě, stejně jako název. Příběh mi přišel celkem fajn, hlavní hrdina se tváří sympaticky. Ale to je asi tak všechno. Vedlejší postavy jsou jen papírový figurky, co mají dva úkoly: 1) pokecat s hrdinou 2) hrdinovi pomoct, protože jsou jeho kámoši ještě z doby, kdy byl policajt a bez jejich pomoci by se ani nepoškrábal ani na zadku. To jsou ještě pořád věci, nad nimiž lze přimhouřit oči, jelikož se jedná o prvotinu. Nad čím ale přimhouřit oči nemůžu, je autorův otřesný styl, kvůli němuž se mi kniha zprotivila a četby jsem v půlce zanechal. Odpovědný redaktor nejspíš knížku viděl z pendolína - jinak by autorovi překopal idiotsky sestavený věty, vyškrtal všechny "mého" "svého", pro příběh zcela nedůležitou první stránku (kde hrdina chlastá pivo a cpe se velkou porcí žebírek ve své oblíbené restauraci) centimetry v popisech osob (kvůli tomu jsem měl místy pocit, že se jedná o technický popisy) a pro příběh nedůležité a nudné informace o různých lokacích, kde se příběh odehrává. Takže koho tady člověk musí podplatit, aby v dnešní době dostal českou detektivku na úrovni?

4 10.08.2013

Kříž byl slabší, ale Svatyně nezklamala. Parádní děj, psychologie hrdiny a místo kopance do rozkroku na konci, tentokrát přichází "smíření" Rozhodně spokojenost. Teď to jen nějak překlepat, než bude další díl.

Parádní příběh v kombinaci s perfektním řemeslem a mrazivými scénámi. Zhruba od stý stránky to nabere takový grády, že člověk nedokáže přestat číst. Kdepak - sněhulák už pro mě nikdy nebude to, co dřív.

5 17.02.2013

Bruen je ďábel a tahle knížka to opět potvrzuje a závěr je opět pořádná ťavka mezi oči. Má to jedinej problém a sice to, že je příliš krátká. Příště by to chtělo tak dvě stě stran přidat...

3 24.02.2012

Chápu, že si Nesbo chtěl napsat "bokovku" a odpočinout si od svojí slavné postavy jménem Harry Hole, ale tohle mě prostě zklamalo. Napsáno je to dobře, o tom žádná, ale zbytek fakt nic moc. Hrdina mě neoslovil, příběh nebavil... v porovnání s dobře napsanou Nemesis tohle nemá šanci obstát.

15.01.2012

Byl jsem zvědavý, co lidi na té knize vidí, ale teď si myslím, že všichni při čtení zažili úpal. Polovinu románu tvoří vata, která by zasloužila vyhodit, aby to celé mělo větší drajv. Zbytek tj. pátrání působí až směšně a nerealisticky. U odhalení vraha jsem řval smíchy a nad jeho proslovy se mlátil do hlavy. Co se pointy týče, připadám si nehorázně podvedený. Knize můžu přičíst body za čtivost a postavy, které ale v některých momentech působily kreténsky - nejhorší postavou byla postava hackerky. Imho ten konec to celé sráží.

3 24.09.2011

Pád na hlavu zažila pravděpodobně autorka před tím, než začala psát tuhle knížku. Jinak by nestvořila takovou pí… hovadinu. Příběh týhle „knížky“ by vystačil na povídku, ale ne, my to musíme vycpat vatou a udělat z toho román. Škoda že autorku neznám osobně, nejradši bych jí její dílo omlátil o hlavu. Mimochodem – ta obálka je fajn.

Jsem lehce zklamán (proto také dávám jen 4 hvězdičky). Po Není cesty zpět jsem si chtěl od autora přečíst avizované Náhradníky – jenže v edičním plánu Epochy nejsou, takže jsem byl nucen navštívit knihovnu. Inu, proč jsem zklamán. Čekal jsem další pecku, ale dostal jsem jen dobře napsaný sci-fi thriller, který se nezadrhává. Žádná hra se čtenářem se nekoná, fikční svět není tak úchvatný jako ve Smithově debutu. Navíc obě jmenované knihy jsou si hodně podobné, což je fakt škoda. Ale zase hrdina mi byl sympatický, to uznat musím. Na druhé straně by zasloužila na holou překladatelka, protože to, co předvedla je prasárna. Pravda – není to hrozné, ale autor Smithova formátu si něco takového nezasloužil. Snad se dočkáme nového vydání…

17.08.2011

Absolutní nářezovka, ve které JWP ukazuje, že není spisovatelským mistrem pro nic za nic. Ta knížka bavila tak moc, že jsem ji prostě musel přečíst za den, což se mi u špalku stalo naposledy ani nevím kdy. Těžko říct, zda jsem tedy větší magor já nebo autor, jehož texty jsou na hranici geniality a šílenství. Jasně, ne všechno se mi úplně zamlouvalo (Ostří času, Kroniky kosmických konstruktorů...), ale jinak panuje absolutní spokojenost. Mám menší podezření, že autor nepochází z naší planety, protože takové nápady na Zemi prostě nikdo nemůže mít. Každopádně jsem toho názoru, že každý, kdo to s psaním myslí opravdu, ale opravdu smrtelně vážně, měl by si Procházkovu tvorbu načíst, protože se z ní dá mnohému naučit. Opravdu jedinou nevýhodu knihy vidím v její tenkosti. Komu má stačit těch 550 stran, když si vezmeme fakt, že autorovy další knížky se pravděpodobně dočkáme zase někdy za pět let?

1 07.08.2011

Ani nevím, kdy mě nějaká knížka donutila číst v jednom kuse a kašlat na všechno kolem. Tohle je extrémně návykový čtivo a dokonale napsaný. A to že je hlavní hrdina moje krevní skupina, beru jako velký plus. Akorát za pořadí v jakém jsou u nás díly vydávané, bych nakladatele odstřelil, protože pak budu o jistá překvapení ochuzen. Nicméně se na Pentagram těším. A to jako fakt!

3 25.07.2011

Sherlockovi už je sice 89 let, věnuje se včelařství, ale to nemění nic na faktu, že patří k nejlepším mozkům na světě a že příběh, který autor zasadil do roku 1944, funguje skvěle, stejně jako nápad s ukradeným papouškem. Zase jedna z knih, jejíž četbu jsem si neskutečně užil.

1 19.06.2011

Asi takhle – takhle si se mnou naposledy pohrál Drood od Simmonse.

1 08.06.2011

no, co o tom mám říct? že by to mohlo bejt dobrý, to naznačovala už obálka. Ale že to bude až tak dobrý, tak to jsem fakt nečekal. Hard SF nečtu, výpravy do vesmíru taky nemusím. Ale teď asi začnu. Parádně napsané, hrdina zcela netypický, emzáci nevídaní a ten závěr – respektive poslední odstavec – ach, to bylo ohromující. Snad si to budu moct přečíst ještě několikrát. Takhle knížka si to rozhodně zaslouží. Rozhodně jeden z největších čtenářských zážitků mého života.

8 08.06.2011

Po opravdu, opravdu dlouhé době jsem si přečetl knížku, aniž bych se musel někomu upsat recenzí a po dnešních zkouškách to byla příjemná odměna. Má to spád, vtip, hlavní hrdina je sympaťák. Příběhy neskřípou ani neobsahují vatu. Prostě parádní vlakovka na pár hodin, která neurazí. Snad budu mít štěstí si od Kudělky přečíst v budoucnu ještě něco dalšího.

1 08.06.2011

Těšil jsem se. Těšil jsem se opravdu hodně a po dočtení jsem docela zklamán. Čekal jsem velkou adrenalinovou jízdu, přesně jak mám u Heteši rád. Místo toho jsem se dočkal mluvení, mluvení a mluvení. Kdyby se kniha jmenovala Rozhovory v Moskvě, asi bych věděl, co od toho čekat. Ale takhle… začátek byl slibný. Prvních 200 stran jsem vydržel číst a říkal jsem si: „klid. Však on to Heteša rozjede.“ Bohužel nerozjede. Dialogová jízda pokračuje. Bohužel pak už ubylo i toho vtipu a časté výrazy jako: „Ty vole“ „Jéžišmarja“ nebo věty: „Zapálil jsem si malborku…“ „Nalil jsem panáka vodky“ mi pak už lezly krkem a musel jsem se do čtení nutit. Akční scény mi tu sice chyběly, ale možná kdyby to autor tak o čtvrtinu nebo polovinu zkrátil, mohla z toho být dobrá kniha. Takhle je z toho jen dialogová smršť, která čtenáře časem unudí. Nápad je fajn, pointa taky. Ale hlavně to druhé pořádně nefunguje, právě kvůli té délce, takhle si to prostě čtenář nevychutná. V druhé části jsem doufal, že se to zvrhne v nějakou pořádnou zlodějskou hru a ono kulový. Když si odmyslíme tu nulovou akci, tak je tu všechno, co máme rádi. Kromě reálií USA, což je možná škoda. Věřím, že autor chtěl změnu a zkusit si něco nového, akorát že se mu to nepovedlo přesně podle plánu. Naštěstí to alespoň trochu zachraňuje hlavní hrdina.

3 10.04.2011

Skvělá dobrodružná fantasy šlichta plná elfů, elfinek, elfounů, goblinů, goblinek, skřetů, skřetíků a dalších podobných individuí, která parádně odsýpá. Vladimír Šlechta opět dokázal, že patří ke špičce českých žánrových autorů. Sice jsem ze začátku fantazíroval, jak by to vypadalo, kdyby bylo Likario povídkovou sbírkou, ale… pak jsem se na to vykašlal a četbu, která mi zabrala dva dny, jsem si užil. Sice si pořád myslím, že Šlechta silnější v povídkách než v románech, ale Likario se mi líbilo, byť Nejlepší den pro umírání se mi líbilo o chlup víc. Ale tohle taky není vůbec špatné – hlavně tou variací na Draculu – to mi přišlo jako dobrý nápad. A taky to, že z toho autor neudělal rozmáchlou válečnou epopej o třech dílech, ale parádní dobrodružnou četbu na 300 stran. Smekám. ps: ta obálka je fakt parádní

4 27.03.2011

Na začátku jsem byl nadšený. Vonnegut je mistr dialogu a text tak jenom sviští. Jenže… jenže už před stou stránkou zpomalí tak moc, že jsem se musel do čtení nutit, což se mi běžně nestává. Na druhé straně je po stránce myšlenkové stále aktuální. Ačkoliv shození atomové bomby či nebezpečí plynoucí z Karibské krize je už dávno za námi, stále varuje před opětovným použitím jaderných zbraních, takže by se dal text doporučit hlavně všem, kteří rozhodují o použití zbraní.

1 25.03.2011

Bruen opět nezklamal a dokazuje, že je literární ďábel. Celej příběh je jedna rychlá jízda bez chlastu a drog a hlavně parádní atmosférou. A ten konec se rovná pořádnýmu kopanci. Teď jen vydržet do doby, než u BB artu vyjde Priest.

1 18.03.2011