Sitth
komentáře u knih
Ledový drak
George R. R. Martin
Pozor! Při čtení této knihy dochází k jedné zákonitosti! Večer jsem dočetl knihu, zaklapnul, zhasnul lampičku a usnul, ráno jsem se probudil, vykouknul z okna a všude první sníh, přiletěl ledový drak!
Když se čtenář trochu přenese přes to, že styl psaní je pro děti - buďto je to překladem, nebo záměr autora - stručný, jasný a krátké věty, tak se mu do ruky dostane příjemná pohádka na jeden večer.
No a ty ilustrace! Krása! Klidně bych si podle nich představil další temnější příběh z tohoto světa. Dávám 5/6
Bledý jezdec
Bernard Cornwell
Druhý díl ságy, kdy sledujeme další osudy Uthreda. Autor umně spojuje historická fakta s vlastním příběhem a i když se v knize de facto příliš událostí nestane - na počet stran - děj plyne a stránky se otáčejí samy.
Což už známe u jiných autorů, kteří jedou na stejném principu a chrlí jednu knihu za druhou, třeba Vondruška, Červeňák ( i když tam je plus prvek fantasy). Ale třeba na rozdíl od Vondrušky zde mám pocit, že domyšlený příběh se neokoukává a kniha šlape.
Líbí se mi vyobrazení církevních postav, tak nějak bych si v jejich době představoval.
Dávám 4+/6 a doufám, že celá sága se nerozplizne a nepřeváží kvantita nad kvalitou.
Vyděděnci
John Flanagan
Takový klasický Flanagan, když nebudete mít přílišné nároky, protože přeci jen je to příběh pro děti, tak jako večerní uklidnění nebo čtení s dětmi to je slušné. Uvidíme, jak to bude pokračovat dát, moc těmto dětským sériím v udržení dlouhodobé konzistentní kvalitě nevěřím.
Takto 4/6
Proti proudu času
Ray Bradbury (p)
Na internetu vyběhla anketa o největšího spisovatele Ameriky a v TOP10 byl samozřejmě Bradbury, tak jsem šáhnul do knihovny a jelikož nemám jeho dvě největší klasiky, zvolil jsem tuto povídkovou sbírku.
Celkově sbírky moc rád nemám, ale po nedávném milém překvapení od Pavla Fritze a jeho sbírky Studené světlo hvězd, jsem se do toho pustil.
Je třeba říct, že povídky nejsou špatné, ale když na konci knihy máte problém si pod pár dnech, když píšu tento komentář, vzpomenout aspoň dvě tři, které by stály o zamyšlení, tak je to prostě málo.... Neurazí, neuchvátí a na světě je mnohem více lepších děl a tak málo času....
Dávám 3/6
Carpe Diem - Reedice
Robert Fabian
Bohužel, nedokážu souhlasit s většinou hodnocení přede mnou.
Do strany 250 popis výcviku pěchoty. Jsou dopodrobna, ale jakože dopodrobna včetně přesunů z bodu A do bodu B popsány několikrát dokola podobné situace, dozvídáme se snad i jak si s nadsázkou každý den branci zavazují tkaničky u kanad....
Neřeknu kdybych byl nepolíbený podobnými filmy typu Full metal jacket a četl o tom poprvé, tak by mě to zaujalo, ale takhle to pro mě bylo mlácení slámy....
Ale řekl jsem si, vydrž to, pak se to třeba rozjede. Ale ouha, po prvním výcviku přichází další specializovaný výcvik, má vnitřní struna se napíná, a co přichází poté? Epizoda jak dostanou nové buginy a opět "výcvik" v terénu! Pak přichází mezihra v podobě popisu nočního výletu do místních barů a nakonec jsou díky bohu povoláni do první ostré akce, která je velmi dobře čitelná, dobrý nápad s prostředím na planetě a jako povídka by to bylo vynikající....
Ale je to jen záblesk, de facto, nemám pocit, že se rozvíjí nějaký hlavní děj a po návratu na základu opět popis nočního výletu opět do hospod a pozor změna pro oživení - do bordelu....
A když mají být povolání na straně 450 do další akce a já zjišťuji, že než se tam dostaneme, tak autor opět dokola podrobně popisuje vybavení, balení a nalodění a já už přecházím na systém čtení 5 slov z každé strany a zjišťuji, že mi nic neuteklo, tak to balím.... Moje za život třetí nedočtená kniha....
A přitom je to škoda, kdyby kniha měla o 300 stran méně, dějovou linku lépe vybudovanou a čtenář neměl pocit, že odskočení hlavního hrdiny na záchod je na 5 stran, tak by to byla dobrá kniha. Už při předchozí knihy Planeta mezi dvěma slunci jsem měl pocit, že je autor snad placený od slova, ale tam to táhl děj. Tady ne.
Dávám 2/5.
Zima v kaňonu
Walt Morey
Návrat do dětství, kdy knihy KOD byly vstupem do světa a dobrodružství. KODovky jsem před časem opět začal sbírat, ale jen jsem je ukládal do knihovny. Ale před pár dny, jsem si řekl, že si dám trochu pauzu od těch scifáren a fantasmagorií - slova mojí ženy - a zkusím trochu nostalgie.
A vůbec to nebyla chyba. Je to prostě tak, KODovky se vždy příjemně četly a i tady to není jinak. I když se jedná o klasický příběh, - spoiler - autoři KOD se nebojí smrti, a to při popisu přírody dodává knihám k pocitu autentičnosti.
Dávám 4/6 Díky za závan nostalgie.
První a jediní
Dan Abnett
Jak říká MichalwVzs pode mnou, dlouho jsem se Duchům vyhýbal a taky jsem začal Horovo herezí, ale tam jsem se zasekl v díle Fulgrim a přišly mi jednotlivé díly na jedno brdo. O to víc jsem se bál vstoupit do řad Imperiální gardy, aby to nebyl podobný patos jako u Astartes.
Ale není to tak, hrdinové knihy rozhodně nejsou "bulletproof" jako v sérii HH a autor se nebojí sem tam i někoho obětovat. Je pravda, že to asi úplně není vhodný začátek pro neznalce universa, přeci jen v prvním díle nemáme úplně vše podstatné vysvětlené, ale není to nic, co by bránilo četbě.
Retrospektivní kapitoly jsou krátké a smysluplným doplněním děje. Je vidět, že prostě Dan Abnett patří k tomu lepšímu ve světě WH40.
Dávám 4/6, kdybych hodnotil jen knihy z tohoto universa, tak klidně 5-6/6
Zákon Azylu
Lucie Lukačovičová
Je to škoda, mělo to pěkný potenciál, ale autorka by si musela vybrat, co chce vlastně napsat. Takhle to bylo trošičku jako když pejsek a kočička pekli dort. Při vší úctě k autorce. Pro mě by bohatě stačilo, kdyby se děj točil kolem pověstí a bájí Prahy, výlet do Jižní Ameriky bylo zbytečné odbočení od děje a snaha o detektivní zápletku chabá a vlastně i těžko uvěřitelná. Vše nakousnuté, nespojené a moc to u sebe nedrží.
Bohužel. Dávám 3/6 a do dalších dílů se pustím až mi dojdou jiné knihy ke čtení.... A to jen tak nebude.
Let Eisensteinu
James Swallow
Takový oslí můstek k dalšímu posunu děje, v začátku knihy se vracíme do minulosti, abychom viděli události na Istvaanu V z pohledu Garra, což mě osobně přišlo trošku repetativní, pak se děj přesune na palubu Eisensteinu, kde se musí zákonitě objevit "něco napadeného chaosem" a proběhne závěrečný souboj s bossem. Jako jednohubka dobré, jako pokračování s opakujícími se prvky už trošku méně.
Dávám 3/6
Neuromancer
William Gibson
To byla těžká písemka, dámy a pánové, těžká.... Já sám ji začal číst třikrát, vždy jsem ji po deseti stránkách odložil, protože jsem netušil o čem je vůbec řeč a pátral, zda mám neúplné vydání, chybí mi listy, nebo čtu třeba až druhý díl?
Marně jsem listoval knihu až dozadu, kde jsem hledal rejstřík slov a jejich vysvětlení, marně....
Až když jsem se rozhodl, že knihu budu číst jako kámen, který někdo hodí jako žabku a ta se jen tak odráží od hladiny a snaží se překonat řeku, tak to šlo. Pokaždé když jsem se snažil ponořit do hloubky, a pochopit významy slova a mnohdy i děje, tak byl konec.
Nakonec jsem řeku přeskákal, střední pasáž knihy, je vysloveně utrpení, ale jak se kniha blížila konci, tak se nálada zlepšovala, buď to bylo tím, že začaly věci do sebe zapadat - co si to tu namlouvám - nebo možná předzvěstí konce.
Určitě nadčasová kniha, přišla mi jako předloha Matrixu, ale stačilo by ji jen trochu uhladit, tu něco vysvětlit a byl by to úplně jiný level.
Kdybych chtěl machrovat, že jsem tomu oproti vám ostatním rozuměl, tak bych dal 5/6, ale se vší skromností dávám 3/6...
Planeta mezi dvěma slunci
Robert Fabian
Boha Jehovo, když jsem to měl dopsané, tak jsem místo ctrl c, dal ctrl V a vše jsem jedním jebem smáznul.... Takže znova a lépe.....
Robert Fabián byl pro mě velká neznámá, knihu mi přinesl Ježíšek a ležela 9 měsíců na poličce, kde jsem se jí trochu vyhýbal díky tloušťce a měkké vazbě, která ve mě občas vzbuzuje pocit nekvality.
Ale chyba lávky, zde to je naštěstí to o výjimce a pravidlu...
Zpočátku jsem sice měl pocit, že je autor placený ne-li od slova, tak minimálně od stránky, ale za chvíli jsem si na tento styl psaní zvyknul a i když čtenář zjišťuje, že autor popisuje vlastně velmi jednoduché akce pomocí jednoduchých vět, tak není problém za den přečíst 150 stránek a vždy jsem se po dlouhé době těšil na chvíli, kdy knihu budu moct dále číst. Za to díky!
Možná je to i tím, že děj mi připomíná mého oblíbeného Riddicka a díl Černočerná tma. Tajemna nám autor předkládá dostatek a po dávkách, jen je škoda, že než se vše dostatečně vysvětlí, tak jsou hrdinové hnáni zas za jiný roh planety, kde je čeká něco jiného. Otevřený konec, i když vskutku otevřený? - mi nevadil, spíš mě překvapilo, že při 200 stránkách do konce se kniha překlápí úplně do jiného příběhu, kde ani nevíme, zda se jedná o TOHO Owena, či ne. Čekal jsem nějakou spojitost s předchozí planetou, buď marně, nebo mi to nedocvaklo.
Nicméně druhá povídka taky neurazí, jedná se o klasickou hru na schovku ve vesmírné lodi s něčím, co se nedá moc zabít a nemá zájem o intelektuální pokec nad hrnkem čaje s mlékem....
Za mě velmi podařený kousek, dávám 5/6
Propast času
Roman Bureš
Po Inferiu a Leonovi jsem se pustil do této vychvalované trilogie. Zatím je za mnou tento první díl a pocity mám rozjezdové. První třetina knihy je skutečně drobet guláš, ale nakonec to je třeba záměr, který navozuje pocit hrdinů knihy, kteří tento guláš prožívají v časoprostoru.
Děj ubíhá přímo a svižně, tak jak jsem u autora zvyklý, potěší občasné historické fakta, které dodají příběhu autentičnost - díky Laudonovi, mi při čtení pořád hlavou běží známá odrhovačka - postupně se vše sjednocuje a uhlazuje.
Proč ne, zatím dávám 4/6
Generál Laudon jede skrz vesnici!
Pozdravy záhrobí
Veronika Fiedlerová
Velmi nenápadná knížka, nad kterou jsem si po pár stránkách povzdechl, že jsem se zase nechal napálit a dostal jsem do ruky další tuctovku....
Ale jak jsem se prokousával dále, zjistil jsem, že kdykoliv mám trochu času, šáhnu po této knize. A to je pro mě známka kvality.
Autorka postupně zdařile buduje Benediktovu osobnost, úspěšně se vyhýbá snadnější cestičce klasického klišé mladistvého hrdiny a vykreslí nám postavu jak z partesu. Příběh už zas tak převratný není, ale Benedikt spolehlivě táhne děj dopředu. Vlastně je to jedna z mála knih, kdy mě postava zaujala více než děj.
Takže za mě je potřeba chvíli vydržet a kniha se čtenáři dostane pod kůži.
Podařený kousek! Hodnocení 4,5/6, zatím dám 4, abych měl možnost zlepšení na potencionálních 5.....
Město zázraků
Robert Jackson Bennett
Závěrečný díl série. Už jen to, že jsem sérii zbytečně nekouskoval a vracel se k dalším dílům již zhruba po měsíci, je známka kvality a dobře odvedené práce.
Naši hrdinové, tedy v tomto případě spíše náš hrdina se vrací do Bulikova a celý příběh se uzavírá, i když každá kniha z této série je vlastně samostatný příběh. Sigruda, kolem jehož životního příběhu autor opatrně našlapoval a sem tam pootevřel dvířka, abychom mohli jen nahlédnout a hned je přibouchnul, aby zůstalo zahalený v plášti tajemna, tak jak se hodí k jeho postavě, jsem si v předchozích dvou dílech díky tomu oblíbil, ale v tomto díle mi přišel jako nedostatečný na to, aby táhnul celý příběh. Nějak jsem mu to nevěřil. I když je to v pozdních částech knihy vysvětleno, přišel mi až moc, nevím, jak to správně popsat, suverénní, nepřemožitelný? Více mi seděl jako vedlejší postava stojící napůl ve stínu…
Ale i tak se jedná o hodnotné zakončení této série a myslím si, že tři díly jsou tak akorát, autor podle mě vyčerpal veškeré možnosti tohoto světa.
Dávám 4/6, ale celé sérii bych klidně dal hvězd 5!
Rozbité okno
C. M. Ewan (p)
Pokud bylo autorovo cílem stvořit hrdinu neumětela a naivního blba, tak se mu to podařilo na jedničku. Pokud ne, tak je naivním sám autor....
100+1 různých popisů zoufalství hlavního hrdiny střídají zvraty v ději ve stylu Deux ex machine. Poslouchal jsem to dva roky jako audio na traktoru, kdykoliv jsem měl něco jiného, okamžitě jsem přepínal a na konci se modlil, aby už byl konec.
1/6 víc ani ťuk.
Hellraiser
Clive Barker
Jedna z mála slavných klasik, které čas ublížil. A jedna z mála knih, kdy je asi film lepší než kniha. Po přečtení dvou dílů Knih krve jsem se těšil na autorovo styl a originální myšlení a to bohužel nepřišlo. Nevím, zda je to tím, že ve své době byla kniha unikátní, ale teď je již překonaná, nebo jen dvěma originálními prvky a to Cenobité a kostka a o tajemných jedincích z říše rozkoše jsme se toho moc nedozvěděli a Kostka mě zklamala, když mělo jít o jeden z nejtěžších hlavolamů a kdo jí v knize potkal, ten ji rozluštil…
Ostatní bylo jen klišé a je jedno jak to zabalíte, ale možná knize křivdím a do hodnocení se promítá moje vrozená nedůvěra k hororům….
Díky zubu času, který ohlodal originalitu příběhu dávám 3/6
Nejasné hranice
Marie Domská
Dobrý nápad na slušnou českou sci-fi, ale je to krásný příklad toho, jak by asi skutečně dopadla diplomacie mezi dvěma civilizacemi, kdyby ji vedla žena. A to buď v menopauze nebo během svých dnů... Omlouvám se, ale musel jsem to tak napsat, jinak chování hrdinky nedokážu popsat.
Po slušném rozjezdu se příběh zvrhnul do věčné debaty o nesmrtelnosti brouka. Dokola omílání stejných myšlenek a úvah, stejné úzkosti a našlapování, doplněné slovíčkařením. To pro nás mužské jedince prostě není...
Úplně nechápu strašlivé obavy naší civilizace ze zjevu Kchrata, které jsou vlastně jednou z ústředních myšlenek této knihy. Byl by to zajímavý prvek na začátku příběhu, ale to, že se to vleče celou knihou a každý je vyděšený bez vyjímky, je až otravné... Copak čekáme cizí civilizace v podobě růžových jednorožců kadících duhu?
Vadilo mi, že jsem si nedokázal ze začátku Kchrata pořádně představit. Označení Dravec na začátku knihy bez vysvětlení a pořádného popisu Kchrata mi evokovalo Vetřelce, i dle ilustrace na obálce, i když dle překladu do angličtiny - musel to být globální film - bych spíše čekal Predátora, nad tím jsem dumal asi třetinu knihu a byl zmatený až do doby, než se objevilo vysvětlení v podobě fiktivního filmu.
I další prvky knihy trochu zaváněly vytěžením nápadů z jiných příběhu. Obzvláště simulace hry mezi Kchratem a Erin v podobě "Enderovy hry".
Celkově je kniha napsána slušně, ale vlastně se během takové porce stránek toho zas tak moc nestalo a příběh se neposunul o moc dál. Kdyby kniha měla větší spád, hodnocení by bylo úplně jiné. Takto dávám 3/6. Max...
Chapadla Černé hvězdy
Tereza Kadečková
Na knihu jsem se těšil, koukám novinka od mé oblíbené autory Vilmy Kadlečkové, objednávám a pouštím se do čtení a až po pár stránkách zjišťuji, že se jedná o úplně jinou autorku a já jsem to blbě četl.... Ale asi to bylo dobře, protože díky obálce nevím, nevím, zda bych po knize sáhnul. A to by byla škoda.
Neobvyklý příběh a dobře napsaný. Další pěkná varianta naší růžové budoucnosti...
Dávám 4/6
Sonáta pro Azazela
Dušan Fabian
Po dlouhé době, skoro po roce návrat do série a to z důvodu, že jsem konečně sehnal tento díl. Jízda pokračuje, humor se neztrácí, příjemná "detektivka", co více si přát? Na české poměry poctivě zasloužených 4/6
Řeky času
Lyon Sprague de Camp
Po knize bych osobně něšáhnul, ale jelikož jsem ji dostal k nějakému většímu nákupu na bazaru jakožto dárek s poznámkou – nezatracovat, zajímavé – tak jsem nezatratil a pustil jsem se do ní.
Jedná se o povídkovou knihu na stejné téma loveckých cest do pravěku. První dvě tři povídky zaujmou novým nápadem a příjemným stylem psaní, ale když pak u každé další povídky máte v prvních stránkách vysvětlovány ty samé záležitosti, jako v předchozích příbězích, tak se pomalu vkrádá nuda a v posledních povídkách už začátky nekompromisně přeskakuji a dočítám jen z povinnosti… 2/6
