SladkaK komentáře u knih
Praktické rady ohledně výběru a výchovy štěněte. Ovšem kniha jde napříč všemi oblastmi, ale bohužel nejde do hloubky. Některé informace jsou proto jen nakousnuté a dále nerozvinuté.
Omáčka kolem je zbytečná, cvičení a myšlenkové mapy užitečné. Vyplatí se jednou za čas udělat takovou obsáhlou osobní rešerši.
Řekla bych, že jsem tuto knihu přečetla úplně jako první. Jenže to je lež. Předcházel jí tucet leporel o louce, lese, hvězdičce, kačence a dalších odvážných hrdinech. Avšak na tuto knihu vzpomínám dodnes. Protože k mámině nelibosti mi byl Barbucha inspirací v ranném stadiu života.
Knihu jsem přečetla v práci během 31 příprav kávy v kávovaru. A musím říci, že to byl nejlépe investovaný čas během přípravy kávy v kávovaru.
Knihou Sapiens by měli na školách vymýtit nezáživné bichle dějepisu, vsadit do osnov povinné četby, vytisknout úryvky na zastávky, do autobusů a rozhodit na festivalech do davu. Vše co by měl každý soudný člověk vědět o tom, kdo jsme a jaké jsou dopady našeho chování.
Večerní rychlovka, která vás nakopne když stojíte na místě. Na připomenutí dobré, pro úplné začátky doporučuji poslechnout pár podcastů, nebo jinou edukaci.
Já jsem na tohle už asi stará. Věřím ale, že si své náctileté (ať už věkem, nebo duší) příznivce najde.
Čas strávený u knihy P.S. jsem měla raději strávit u filmu s Aňou, nebo spánkem, nebo prohlížením si tapety na zdi...
Zajímavé okénko do roku 1872, ale ten knižní Passepartout prostě není Jackie Chan. Ne.
Lehký souhrn míst, které stojí za to vidět. Skvěle plní roli kapesního průvodce. Pokud se ale chcete dozvědět více, musíte googlit. A právě tohle mi v knize chybělo - více povídání o zmíněných bodech.
Nejlepší na celé knize byly výrazy. To je ovšem dílko překladatele, a tak se jen marně snažím přijít na to, co tím chtěl Wilde světu sdělit.
Kniha mě donutila více přemýšlet ve svém vyjadřování a nesklouznout lenivě k zvětralým slovům, které byly nejblíž po ruce. Pomohla mi v mé copywriterské profesi a ještě jsem se s ní zasmála.
V této knize můžeme pozorovat vývoj lidské mysli z nevinného dítěte vedenému k respektu požadavků autorit až po tzv. monstrum. Abych byla upřímná po přečtení si nemyslím, že by byl monstrem. Válečné období bylo monstrum.
Lepší, než „Jak drahé je zdarma". Tentokráte se Ariely vydal po stopách spíš každodenního života, než pracovního prostředí.
Davová hysterie na 368 stranách.
Bylo zajímavé sledovat, jak lidská mysl, z naprosto normálního a krásného prostředí vlivem povídaček a vlastních strachů, postupně tvoří hororový scénář dění kolem sebe.
Jeden příklad za všechny: Skříňka s fotografií zesnulého a Igorův komentář: Znervózňovala mě rozesmátá tvář nebožtíka na fotografii.
OK.
Vyrostla jsem u knih Bukowskeho a mylně jsem doufala, že Miller bude mít stejnou hloubku sdělení. Opak byl pravdou. Občasné duchaplné výpovědi nevyvážily hromadu vaty.
Kniha by mohla být kratší o 100 stran. Velice přínosné je povídání o tom, jak funguje mozek a co se v něm děje při tvoření návyků. Tohle mi stačilo, zbytek knihy je zbytečný. Informace se pak opakují a kapitoly jsou naplněny balastem.
Mé rande s Markétou a Armandem proběhlo již dříve u opery La Traviata a už tehdy bylo úspěšné.
Potkávat člověka libujícího si na dně života nechcete, moct se dívat mu do hlavy ano. Díky, ty prase Bukowski!
Tak já nevím, jestli nejsem na takovou knihu už trochu stará. Jelikož byla ale čtivá, vyhodnocuji tuto literaturu vhodnou jako "Záchodové čtivo", a možná dokonce jako "Pár stránek před spaním".