SladkaK
komentáře u knih

"Život běží teď a nikdy nenastane lepší chvíle, než je právě tato."
Je mi líto, že musím ubrat dvě hvězdy za styl psaní. To ovšem nebude chyba autora, ale spíš překladatele. Obsah mi díky tomu lehce zhořkl, i když byl opravdu motivující. Odnesla jsem si spoustu mouder a zamyšlení.


Autor píše přesně tak, jak ho slyšíte na přednáškách. Bere to hopem, kniha se čte rychle a svižně. Je ale dobré u ní zatáhnout za brzdu, zpomalit a zamyslet se nad myšlenkami.


Jsem člověk velmi otevřený všemu, proto jsem se nechala nalákat do zákulisí zajímavého povolání. Tak se sice stalo, nicméně kdybych zajela na blog autorky a sama si vyzobala některé články, místo celé knihy, byla bych spokojenější. Některé úvahy potěšily (jedna hvězda), některé věty byly vtipné (druhá hvězda). Tři hvězdy mínus za zjištění, že zřejmě nejsem otevřená tolik, jako jsem si myslela a přepis kázání a úryvků z bible byly navíc, stejně jako nášup omáčky s knedlíkem u babičky. Jakože sníte to, ale obešli byste se.


Hrozné.
Jakože krásně vyprávění hrozné události. Je mi špatně na duši i na těle. Chci na to zapomenout a zároveň chci, aby tuhle historii znal každý člověk na světě. Jednu hvězdičku ubírám za nový trs šedivých vlasů, které mi kniha způsobila. Děkuji.


Množství přečtených knih o holocaustu postavilo laťku příliš vysoko na to, abych mohla tento příběh hodnotit větším počtem hvězd. Období to bylo strašné a jen těžko uvěřitelné, obzvláště, když je příběh napěchovaný situacemi, kdy autor unikl hrobníkovi z lopaty snad v každé kapitole. Čtení provázelo snad na 47 výkřiků "To snad není možné", ale je mi jasné, že ty nejsilnější příběhy píše sám život. Nicméně literárně jsem byla zklamaná. Přečteno za dva večery, stejně jako mé maturitní okruhy. To byl stejný výcuc výcucu z výcucu.


Tak nejprve bych knihu přejmenovala na Zkoušku trpělivosti a pak bych ke každému výtisku přidala návod se schématem postav a pytlík na zvratky. Text se zdá být sofistikovaný, jenže má určité dějové výpadky, které spíš působí odfláknutě a zapomenutě. Kniha se mi četla těžce, buď jsem nevěděla, kdo je kdo, a nebo mě postavy prudily. Myslela jsem, že retrospektivní děj je jednoduché napsat, ale není. Očividně.

(SPOILER) Polovinu knihy jsem četla v naprostém zděšení. Ne proto, SPOILER, že bych si představovala Kambiliny puchýře na nohou po láskyplné péči od vlastního otce (!!!). Na nervy mi brnkala domněnka, že se zamilovala do starého a uslimpaného kněžího. Naštěstí jsem si nalistovala první zmínky o Amadim a zjistila jsem, že ho popisuje jako mladíka. Mohu se domnívat, že mu mohlo být 19+, tedy mladé, pružné a svěží tělo. Uff.


Jelikož mám slabost pro bizarní zábavu jako je Výměna manželek a Ulice, začínám si pomalu tvořit guilty pleasure i na knižní sérii “Romantické útěky”.
Tento díl jsem měla vidličku neustále v dosahu, protože jsem měla nutkavý pocit vypíchnout si oči hned od první stránky. Tato touha vydržela až do konce, ale vzhledem k tomu, že své oči budu zřejmě ještě někdy potřebovat, nenaplnila jsem ji.

Celé tři hvězdy za položení důležitých otázek pro naši existenci a zároveň pouhé tři hvězdy za množství hypotéz do budoucna, které se možná ani nesetkají s realitou. Nebo setkají? Mikročip ví.


Zde se nevyplatilo soudit knihu podle obalu. Zajímavý vhled do práce v médiích přebil fakt, že poutavé výpovědi vedly pouze některé z žen. Ty ostatní byly mírně řečeno bez pointy a na granát.


Pět hvězd uděluji hlavně za to, (pozor spoiler) že Zuzana toho dobytka nakonec velmi kreativně zneškodnila. Silná kniha, při jejímž čtení jsem měla permanentní úzkost.


Ok, hodnotím dvěmi hvězdičkami navíc oproti prvotině spisovatelky. Hlavní postava měla příjemně sebevědomou osobnost, aniž by to byla kráva. Jen škoda, že Julča prozradí na začátku příběhu úplně všechno na zlatém podnose, což knize ve výsledku moc neprospívá.


(SPOILER) Absolutně nejdrsnější zvrat knihy a Sapkowski ho psal tak nezáživně, že jsem si uvědomila, že se něco děje až po 15 stranách, kdy (pozor SPOILER) padali lidi z oken. Knihu před jednou hvězdičkou naštěstí zachránila poslední část Ciri s pestrou škálou zvířectva. Koníci, Potkani, mravenci, atd.


No, že by mě tenhle díl vyloženě potěšil, se říct nedá. Nemohla jsem se prolouskat dějem. Za mě předchozí dvě povídkové knihy rozhodně lepší.


Trošku jsem bloudila, prvně mezi přeskakujícími lety a pak ve významu souvislostí. Jakoby hezké, ale nedomyšlené. Asi tak jako když zavoláte v pátek v noci svému ex.


I když nejsem absolutně nadšená ze všech povídek, tak už teď vím, že díky jeho milému sarkasmu přečtu úplně všechny knihy, které napsal.


První část o válce z pohledu vojáka byla čtivá, ale postupně mi příběh zhořkl. Příliš mnoho informací, jmen, detailů. Nedočetla jsem a není mi to líto.


Tato kniha mi přinesla uvědomění, že za komplikovanost vztahů opravdu nemůže dnešní doba, nepřeberné možnosti a sociální sítě, ale jen a pouze my sami. Vyprávění Nelly, která citovala vyprávění Katky, která citovala vyprávění zase někoho jiného... se místy táhlo jako bramborová kaše z prášku ve školní jídelně na vesnici. Nicméně příběh to byl silný. Upřímně však nechápu, proč mi teta říkala, že je to "moc krásná kniha". Já na ni nic krásného neviděla. Mně teda přijde dost drsná, ponurá a beznadějná.


Tato kniha rozdvojila mou osobnost na “Nechci to nikdy přestat číst” a “Nechci to už ani otevřít”. Zároveň jsem chtěla snížit o jednu hvězdičku, jelikož mi chyběly fotografie, ale ve výsledku nechyběly. Protože syrové popisy je dokonale vynahradily.


Tak takhle nesympatickou hlavní postavu jsem dlouho nezažila! A že jsem teď měla tu čest poznat mistra Heathcliffa z větrné hůrky. Ráda bych téhle PR Kate udělila prestižní cenu hysterická kráva roku. S přehledem porazila Anastázii Steel z padesáti odstínů, která se ceny držela zuby nehty do dnes. Gratuluji.
Jednu hvězdičku uděluji za Conrádův nálet na lahve vína. Kdyby jich do sebe zvládl naházet víc, než jen olíznout pár vzorků, možná bych pustila hvězdičky dvě. Bohužel, nestalo se.
