SladkaK
komentáře u knih

Pro mě nepochopitelné, že si tato kniha zasloužila nálepku českého literárního skvostu. Hlavní postava podbízivě a nepřirozeně líbivá. Interakce mezi lidmi přeslazené. Nikdo si z nikoho ani neutahuje! Zápletka je nijaká. Na druhou stranu je to NIC protkáno zajímavým příběhem o Viktorce a ukazuje nám jak se v minulosti žilo. Ale je to relevantní? Nebo si to vysnila sama Božena? Těžko říct. Možná si tuhle idylku vycucala z prstu. Proč dávám alespoň jednu hvězdu, je přesně ten stejný důvod. Je možné otevřít knihu na kterékoliv stránce, přečíst pár řádků a nechat se uklidnit přeslazenou telenovelou 19. století.


Opravdu lehké, příjemné čtení s vhledem do filmařského průmyslu a pár zákulisních pikošek konkrétně z Harryho Pottera. Dočkala jsem se i nějakého drama, pot a krev, takže jsem spokojená. Jen přemýšlím nad tím, proč podobné memoáry nepíší hlavní hrdinové filmu?
Bylo by zajímavé vidět pohled na věc i od nich.


Obrovská škoda, že jsou tak skvělé myšlenky obalené do neskutečného balastu.
Knize bych dala i 10 hvězdiček, kdyby nebyla zasazena do příběhu a nesmyslného rozhovoru. Plánuji příběh projet ještě jednou, vypsat si ty skvělé myšlenky a knihu spálit.


Hledání jehly v kupce sena. Zajímavé hluboké myšlenky skryté ve zbytečném balastu. Neudělá někdo výcuc výcucu z výcucu?


Neuvěřitelně nesympatická hlavní postava. Sebestředná, narcistická a pokrytecká drama queen, kterou nechcete ani za sousedku, natož kamarádku. Nedejbože za životní partnerku.
Často mi jinak nudné čtení zpestřilo alespoň znechucení nad chováním Lucie, použitými výrazy, popisy sexu a šišlání. Zajímavá zápletka se nedostavila a úspěšně jsem se prozívala až do konce.

Kniha má velmi rychlý spád. Půl knihy jsem podezřívavě čekala co má George s Lenniem za lubem. Druhou půlku se začal zhmotňovat srdcervoucí konec. Po dlouhé době kniha, která ve mně vyvolala úzkost a náznak slzy.


Průvodce pro seznámení se sám se sebou. Obsahuje spoustu užitečného cvičení k uvědomění si starých nezhojených problémů a k nasměrování k užitečným reakcím. Omáčka mezi cvičeními se ale stále opakovala dokola až do zblbnutí.


“Když jste sami, učíte se také důvěře, což je rovnováha mezi svobodou a nejistotou, která vede k sebedůvěře ve vlastní schopnosti. Pokud si v sobě vypěstujete důvěru, že dokážete proměnit ambivalentní situaci ve svůj prospěch, budete se méně omezovat ve svém rozsahu působnosti."
Když si zrovna procházíte rozchodem, tak myšlenky obsažené na začátku knihy vhodně zapadnou na místo, jak potřebujete. Zbytek knihy je střídání deníkových zápisků s filozofováním. Pričemž u deníkových zápisků postrádám radost z čisté přítomnosti, z maličkostí. Pořád měla autorka málo vzrušení. Málo nových zážitků. Až mě to iritovalo. Možná taky už ztratila schopnost s někým žít, dělat kompromisy?
A však proč ne, že?


Humor na jedničku, i propracovanost odpovědí. Dozvěděla jsem se hodně o vesmíru, lidském těle, přírodě i fyzice. Ale u výpočtů mi vybouchl mozek, protože to bylo nad jeho kapacitu. Některé otázky jsem přeskočila, protože mi nedávaly smysl. A to je škoda.


(SPOILER) Příběh mě přenesl zpátky do dětských táborů. Sotva co parta vystoupí z autobusu, už tvoří tvoří VŠL.
Kromě nadměrné koncentrace párování na počet postav, mě iritovaly dvě následující věci.
V úvodu knihy ukázal Luc absolutně nulovou schopnost postavit se za svůj názor. Byl to pouze kratičký okamžik jeho nerozhodnosti a uchylování se k menším lžím, aby se náhodou na něj nikdo nenaštval a on si zachoval tvář. Ačkoliv v pokračování příběhu nebyl tento vzorec chování rozvinutý, tohoto pocitu už jsem se nedokázala zbavit.
A konečně za druhé. Naštěstí i Hattie mu toxicitu věrně oplácí. V jednu chvíli běduje nad tím, že se jí ex ani jednou nezeptal jak se jí daří. A v druhou se ani jedinkrát nezajímá o byznys své nové velké lásky. A to ani ve chvíli, kdy jí sám začne vyprávět o velkém milníku. Hattie má všechny myšlenky u svých svateb a ani ho neposlouchá!!
No, to je něco na moje nervy. Nehledě na to, že při čtení jsem chodila častěji do lednice, než jsem obracela stránky.


První díl si mě zaháčkoval tak, že tento druhý jsem přečetla jedním dechem a hned se vrhla na třetí. Je to dobrá série, tak dobrá, že nedokonalosti ráda odpustím.


Nejzajímavější pro mě na celé knize je to, že je psaná českým mužem anglicky a přeložena někým jiným do češtiny.


Byla jsem zmatená, že kniha začala o jedné postavě a pak se celou dobu řešil někdo jiný. Napjatě jsem očekávala, jak se tyto dějové linky prolnou. A pak už jsem jen tahala kapesníky. Doporučila bych ji přečíst každému.


Pokud by styl psaní bylo mužem, tak tohle by rozhodně nebylo můj typ. Naštěstí všechno, co jsem se o Inuitech dozvěděla převládlo nad tím, že se mi kniha špatně četla. Mě, zhýčkanou městskou holku, jejíž největší životní dobrodružství bylo spaní pod širákem na Svatojakubské pouti, fascinovala každá stránka.


Ano, nedozvíte se praktické rady, jak posílit imunitu. Nebo vlastně dozvíte. Tyto informace by se daly shrnout z celé knihy na jednu stránku. Ale zato obohatíte své vědomosti o zajímavém vývoji imunologie ve světě od úplného začátku. Já jsem nadšená!


Každý má v sobě tak trochu psychopata, ale tohle byl extrém. Štěpán vařil sebevědomí Daniely jako žábu ve vodě. To, co nám z těch pár stránek zvedalo kufr, to Daniela neměla sílu vidět. Čtivé, drsné, hnusné a já bych dala i šest hvězd!


Ohodnotím první tři čtvrtiny knihy, protože na poslední etapě děj trošku ztratil šmrnc. Jelikož ale ta většina byla skvělá, přimhouřím oči a jako po lahvi vodky shovívavě zapomenu na to, na co zapomenout chci.
Jen těžko si představuji zážitky, které popisuje z dětství. Musela to být opravdu těžká doba. Je fascinující, že o ní dokáže vyprávět tak, že se během čtení načapáte u úsměvu. Kniha přináší spoustu historických informací i pobavení.


Pohádka pro děti a začínající čtenáře. Kýčovitý příběh je vyšroubovaný do dojemna a laskavosti, až je mi z toho na zvracení. Do poslední kapitoly jsem doufala, že se děj zvetí a pozvedne úroveň. Nedočkala jsem se. Naopak autor zakončením překonal hranici absurdnosti, všechny postavy se s láskou propojily jako by jely na mdma, kolem nich tancovaly víly, zpívala Elza a jednorožci rozhazovali sedmikrásky.


Nenáročné čtení nevhodné pro náročné čtenáře. Kniha pro mě neměla žádnou hodnotu. Když už nic, alespoň jsem doufala v zajímavé informace o životě v Japonsku. Bohužel, marně.


Jednu hvězdičku uděluji za to, že je kniha krátká. Tudíž jsem se dokázala rychle prokousat zklamáním.
