slaska77
komentáře u knih

Trochu psychedelický, ale až hororový román, při kterém mrazí. Jak lehké je pro pozorovatele vidět, co všechno je špatně, jak nemožné je to pro oběti v dramatu. Překvapil mě, nečekala jsem to.


Co napsat, aby se člověk neopakoval. Děj knihy je zasazen do prostředí Benátek 16. století, kde asi nejzajímavější je připomenutí židovského ghetta a studie, jak vzniká manipulace věřících včetně inkvizice. Když toto pomineme a přidáme trochu superschopnosti máme tu "Šest vran" nebo "Prohnilé město", ale četlo se to poměrně příjemně. A ano, také mi to nakonec přišlo jako Young adult, i když doporučení jsem dostala od jedné 65+ paní.


Knížka byla pro mě osvěžující, mám ráda, když děj není moc vrstvený do mnoha rovin, když vše tak zdánlivě samo plyne a čtenář vůbec neodhadne, kam se to vyvine. Přiznám se, že podezření na rozuzlení jsem měla max 3 stránky předtím než nastalo. Hospodyně mě bavila a závěr je takové pohlazení. Někdo zde psal, že ji nedočetl, tak to mi přišlo líto, protože tady je ten závěr sladký ale prostě super (zejména v době, kdy si řada autorů oblíbila až nepříjemně otevřené konce, ale někdy potřebujeme i pěkné konce). Za mě skvělé. Uvažovala jsem i o 5 hvězdách, ale je to opravdu spíš odpočinková byť perfektní četba.


Pěkně napsaná fikce, která nutí k zamyšlení, že v každé válce trpí nejvíce obyčejný voják, jedno, na které straně. Autor měl obří vypravěčský talent i cit pro zkratku a drama. Občas, když čtete knihu, je to práce, ale jindy jako by tu práci dělal někdo za vás a vy zažívali jen radost. Za mě perfektní knížka, třeba i o tom, jak velitelé lžou a manipulují, v každém čase, v každé zemi, v každé době.


Dnes začnu netradičně rozhovorem o knize. Náš náctiletý syn, když viděl obálku knihy Magic Mountain na mé čtečce, mi říká - co to čteš, mami, to je nějaká fantasy? Říkám mu - ne není, ale byl by to hezký název a třeba mě to okouzlí.... ale to jsem byla teprve na začátku knihy. Měla jsem jiná očekávání, musím říct, do čtení knížky jsem se musela nutit a stále hledala a přemýšlela, co že hodně lidí na této beztvaré novele, jejíž příběh by se vtěsnal hravě i do čtvrtiny stránek tak okouzluje. Bohužel až do samého závěru mi to kouzlo přišlo skryté. Chápu, že jedním z vedlejších efektů mělo být poznání, jak je čas relativní, jak může odlišné prostředí působit jinak, ale asi toho času s knihou strávenou na mě bylo prostě příliš. Prostě u mě k okouzlení a pochopení nedošlo, a tak hodnotím spíše jako průměr. No, aspoň jsem splnila jedno z témat čtenářské výzvy, kdy už nic jiného.


Nebyl to úplně můj hrneček čaje, váhala jsem mezi 3 a 4 kousky hvězd, ale dej svižně plynul, autor udržoval čtenáře v jistém druhů napětí a svůj účel tedy kniha jistěže plní, zajímavý byl také doslov, a tak jsem byla dnes rozdávačná.


Pan Honzák je úžasnou kapacitou ve svém oboru, mám ráda i jeho pohled na psychosomatiku a knížka o psychopatech tak byla jasnou volbou. Dobře se čte, byť je dá se říci populárně naučná, příběhy z historie či naší reality jsou mnohdy známé, ale autor přináší na ně novou optiku. Je zajímavé také vidět, že psychiatrie jako obor prochází vývojem, že je tady několik "škol" nebo směrů, ale že v zásadě na psychopatech se shodnou, úplně nový pro mě byl koncept dobrého psychopata, za ten moc díky. A přeji všem, ať těch klasických "zlých" máte kolem sebe co nejméně.


Poutavě vyprávěný příběh, který nutí čtenáře číst dál a dál a přemýšlet, co se mohlo stát, že se pohodové manželství během pár měsíců změní do stavu, kdy jeden druhému nevěří a utíkají před sebou. Rozuzlení je zajímavé, ale závěr mi přišel malinko uspěchaný, ale rozhodně to nebylo zklamání.


Děkuji prozřetelnosti za ten den, kdy začal Fredrik psát knížky, protože udělat tolik čtenářů šťastných, to se hned tak nevidí. A tato série, já prostě nemám slov. Nechme promluvit autora: str. 109: "zborcené sny mohou bolet ty, kteří nás milují, víc než nás samotné." a str. 300: "Manželství. Mělo by existovat jiné slovo pro stav, kdy jsme svoji už mnoho let. Kdy už máme dávno za sebou okamžik, v němž jsme to přestali vnímat jako svou volbu. Už si tě nevybírám každé ráno znovu, to byl krásný slib, který jsme si řekli v den svatby, už si jen neumím představit život bez tebe. Nejsme čerstvě rozvité květy, jsme dva stromy se srostlými kořeny, zestárli jsme v sobě." Nejlepší, co jsem letos četla, nevěřila jsem, že můžou být všechny postavy tak živé, tak pochopitelné, tak sympatické, nevěřila jsem, že 641 stránek nemá slabé místo, je to geniální. Znovu jsem si oblíbila ztřeštěné Mayu s Anou, Amata a Benjiho, Petera s Mirou, ale i nové postavy Hannah s Johnym a jejich 4 děti od T. Jak živé jsou postavy Fráčka, Suneho nebo i Thea nebo Zacki, prostě tenhle díl je nej. A perlička na závěr, v tomto díle se neodehrál ani jeden ligový hokejový zápas.


Skutečný příběh plný bolesti i hledání sama sebe. Samozřejmě že nikdo si neumí představit, čím vším si člověk takto nemocný prochází. Klobouk dolů před autorkou a držím palce v dalším těžkém boji s nemocí. Jednu hvězdu si schovám, protože konec knihy mi nesedl a trochu mě mrzelo, že jedno výrazné jméno v poděkování chybělo, četla jsem to 3x a hledala i ve věnování, nenašla. Je to škoda, vnímala jsem náznak smíření v závěru, ale je to rozhodnutí autorky, to se holt musí respektovat.


Velmi vyváženě a citlivě napsaná knížka, je to smutné téma, ale autorka a zároveň hlavní aktérka příběhu se s tím skvěle propasovala. Nám, co v tomto oboru trochu pracujeme, to dává i možnost srovnání a vhledu do francouzského systému domácí a paliativní péče, i když je příjemné vidět, že i tady u nás vývoj postupuje mílovými kroky. Co by možná bylo obohacujici, dát do příběhu i kapitoly z pohledu táty, obrázek by tak mohl být plastičtější, ale i tak dávám plný počet, nemohu jinak.


Tak Stopařův průvodce je už taková klasika, četla jsem kdysi dávno a to mi přišlo ještě málo, teď po téměř 20 letech jsem v něm našla víc, i když na humor Terryho Pratchetta to stále nemá. Moje nejoblíbenější postava depresivní robot Marvin, by si rozhodně zasloužila více místa. Jo a díky, konečně vím, kam mizí propisky.


Některé knížky autorky jsou o kousek lepší, než jiné, vryji se do duše, aspoň pro mě určitě. Trilogie Než jsem tě poznala, Život po tobě a Sama sebou patří určitě k nim. I když na třetí díl se teprve chystám. Doporučila bych také určitě Jako hvězdy v temné noci nebo Dívku, již jsi tu zanechal. Obě knihy také skvělé. K této knížce - Lou se snaží najít klid po odchodu Willa, bláznivě se zamiluje, najde nečekaně spřízněnou duši v mladičké Lilly a ještě stihne prožít i manželskou krizi svých rodičů. Těším se na díl č. 3, jak to dopadne


Po knížce jsem sáhla na doporučení z Facebooku a rozhodně nejsem zklamaná. Nejsem lékař ani biochemik, ale dává mi to smysl, dává mi to logiku a líbí se mi i spíše empirický než dogmatický koncept knížky. Pro člověka, který celý život uvažuje hodně o tom, co jíst,nebo se se svým tělem nekamarádí, může být užitečná. Koukám, že tady teď v příspěvcích mám tuto knihu hned za Zhubni, ale návaznost je čistě náhodná, i když podvědomí asi zapracovalo-)


(SPOILER) Ne, za mě ne. Ač jsem si jiné kingovky moc užila a ač mám ráda napětí a strach, který se u něj vždy mezi řádky skrývá, i vypravěčský talent, tuhle knihu doporučit nemohu. Ona se dá celá hezky přečíst, ona i baví, ale míra cynismu, s jakou je pro Billyho přirozeně vyřešeno tím, že prostě sám sebe zachrání a obětuje někoho jiného, to je za hranou vkusu. A druhá věc - žádná sebereflexe u hlavní postavy, žádné smíření, žádné odpuštění. Přes tyhle motivy mohlo mnohem uvěřitelněji dojít k rozuzlení příběhu. Prostě se omlouvám, ale tohle ne.


Knížku mi půjčila kolegyňka z práce. Clarková mě minule zklamala s vánočními příběhy, ale dala jsem jí ještě šanci a nelitovala jsem. Remember me mi sedlo o dost lépe, hlavně prvních 150 stran jsem se nemohla odtrhnout od knihy. Kdo má rád jeden souvislý děj, napětí, hezky rozpracované postavy a trochu tajemna, bude spokojen. I když se dalo brzo odhadnout, kdo za tajemném stojí, líbilo se mi to.


Za mě skvěle a moderně napsaná knížka, která je přitom přes 35 let stará. Díky, že jsem na ni mohla narazit při čtenářské výzvě a rozhodně doporučuji, je to o havárii v Černobylu, tak nečekejte žádný čajíček, výborné.


Tento příběh, aspoň podle anotace, se skutečně stal. Česká autorka, jednoduchý styl vyprávění (jen náznak druhé časové roviny), příběh plný laskavosti, lidské síly a odhodlání přežít vše, co život člověku přinese.... to vše je zárukou skvělého čtenářského zážitku, i když konec mi přišel trochu moc uspěchaný. Jak moc do našich životů zasáhla zvůle, osud, těžká nemoc, jak moc můžeme ovlivnit sami? Přečtěte si, vzor českého ženského románu.


Něco pro milovníky klasických detektivek, máme zde případ, máme vyšetřovatele, hledáme viníky, nekomplikuje to alkoholismus či jakékoliv jiné vnitřní zapojení detektiva, snad jen ten konec byl takový trochu odbytý, to se ale u novodobých detektivek tak nějak stává často. I tak mohu jen doporučit.


Kdo by neznal kapitána Michala Exnera, který si udržuje svůj až buržoazní nadhled i v době pokročilé normalizace? Skvělé, humorné, napínavé i dojemné, a úžasně vyprodukované Českým rozhlasem, za což nezbývá než poděkovat. Václav Erben, naše česká Agatha Christie, a Exner, náš Poirot. Perfektní. Doporučuji, a to i přes fakt, že detektivky úplně nemusím.
