slawa.cap
komentáře u knih
Cujo
Stephen King
... aneb sonda do mysli nemocného psa. Poslouchal jsem jako audioknihu... a to mistrně načtenou Hanou Makovičkovou. Dospěl jsem k závěru, že jako rodič už zřejmě nemůžu číst/poslouchat knihy tohoto brilantního psychopata (záleží, jak douho mi to vydrží - možná do konce měsíce :)) Kniha je to výborná, jako většina Kingových knih. A má i poměrně spád, což u některých jeho knih chybí. Jako u všech jeho knih jsou tu do detailu vykreslené všechny postavy, což je někdy trochu zbytečné, na druhou stranu potom člověku připadá, že příběh se odehrává někde v sousedství. Děj má poměrně dost linek, ale většina z nich se protne a nebo těsně minou. Přeskakování postav je někdy trochu zmetané a občas jsem se v tom na chvíli ztrácel. Jako "druhý díl" Mrtvé zóny je to mnohem živější a větší a ne tak unylé. Je příjemné, kolika happyendy kniha končí, což u Kinga není vždycky zvykem, ale žádný z nich nezastíní události, které předchází závěru.
Chřestýš Callahan
Juraj Červenák
Pecka, celkem jsem nečekal že "u nás" někdo stvoří něco podobného ražení. První povídka je fakt pecka, druhá (nejdelší) trochu zdlouhavá a třetí má stejnou kvalitu jako první, ale je trochu tajemnější. Mám rád western-horrory a tady je všechno i dvě největší ikony evropského westernu, pokud se nemýlím, he he.
Aristokratka na koni
Evžen Boček
Poslouchal jsem jako audioknihu. Zatím nejvtipnější díl série, poprvé jsem se viditelně smál a ne jen usmíval. Nejvtipnější byla část s policejního protokolu a vlastně i všechno co po ní následovalo dost zvedlo laťku. Druhá půlka posunula příběh znatelně dopředu a celkem se těším co bude dál. Další díl si určitě nenechám ujít, i když jsem u prvního dílu nepředpokládal, že bych se k Aristokratce vrátil.
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
Poslouchal jsem jako audioknihu. Trochu slabší, než první díl, ale možná jen tím, že je to vlastně úplně stejné. Příběh se trochu posune a opět se točí kolem prozaku a ořechovky na zuboženém zámku Kostka. Nic o čem by člověk mluvil v hospodě ani v knižním klubu, nic na co by si člověk za pět let vzpomněl. Čtení rozhodně není ztráta času, ale krom pár vtipných okamžiku člověku ani moc nedá. Další díl si samozřejmě přečtu/poslechnu, ale určitě bych to bez něj přežil.
Vesničko má středisková
Zdeněk Svěrák
Četl jsem čistě do čtenářské výzvy a musím říct, že jsem trochu zklamaný, kniha přesně kopíruje film. Film mám rád, ale čekal jsem, že do knihy pan Svěrák vloží několik myšlenek navíc a třeba i příběh víc rozvine. Jediné co je tu trochu rozvinuté je Jardova linka. Naopak tu chybí rozhovor Pávka se Štefanem. Na rozdíl od filmu se ale dozvíme i jméno doktora :)
Tak jediné co kniha dá člověku navíc jsou dvě vtipné fotky z natáčení a jedna poznámka ke scénáři.
Temná půle
Stephen King
Poslouchal jsem jako audioknihu. Z příběhu na mně sálala stejná atmosféra jako u Mrtvé zóny, až jsem čekal, kdy se objeví Johny Smith. Jinak příběh se mi zdá mnohem propracovanější, i když jsem narazil na zásadní chybu, která je možná záměrně aby přidala víc na mystice. Opět je to horor nehoror - člověk je napjatý, ale ne vyděšený a kniha si zvládne udržet pozornost téměř po celou dobu, což u Kinga vždycky neplatí. Na rozdíl od spousty jiných Kingových knížek nemá tato vyloženě odfláklý závěr, ale zajímalo by mě, jak to všechno uzavřela police...
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Poslouchal jsem jako audioknihu. Po poslechu vlhkých míst mi kniha přišla jako neuvěřitelná legrace. Humor mi maximálně sedl a s hrdiny jsem se sžil, jako by to byli moji staří známí. Občas mi přišlo, že autor musí znát mě a pár mích kamarádů a psát příběh podle nich.
Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Poslouchal jsme jako audioknihu. Nemůžu si pomoct, ale kniha je stará. To ne jen podle data vydání, ale příjde mi, že obsahově stárne víc než jiné knihy - ne přímo obsahem, ale formou zdělení. Třeba u Frankensteina jsem tento pocit neměl. Téma je zajímavé, forma není vyloženě špatná, ale prostě něco mi vtom nehraje.
Vím, že máš duši
Jeremy Clarkson
Poslouchal jsem jako audioknihu. Podle vystupování v Top Gearu se Clarkson může jevit jako orangutan, ale po poslechu této knihy musím říct, že je to inteligentní člověk jehož humor se nemusí zakládat jen na urážení všeho kolem sebe. Kniha je napsaná s lehkostí a příjemným humorem. Popisuje vyjímečné stroje a dává jim punc jedinečnosti. Je až zajímavé, jak pozitivně se dá popsat i taková věc, jako je AK-47. Jako bonus vám dá kniha spoustu příjemných informací, které vůbec k ničemu nepotřebujete vědět :)
Varovný signál
Lee Child
Poslouchal jsem jako audioknihu. Přišlo mi to slabší, než první dva díly. Řekl bych, že je to minimálně proti prvnímu dílu unylejší a děj tak neodsýpá. Navíc mi Reacher přišel trochu krátkozračejší než jindy. Zápletka dobrá a člověk se zase něco doví - tentokrát ohledně války ve Vietnamu.
Jatka
Lee Child
Poslouchal jsem jako audioknihu. Kniha má většinou rychlí spád a je poměrně napínavá a až do konce má co odhalovat. Navíc člověk se přiučí něco o padělání peněz.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Poslouchal jsem jako audioknihu. Moje první kniha od Agathy Christie. Tušil jsem o čem to je, ale že to bude tak propracované jsem nečekal. Ze začátku jsem trochu bloudil v postavách, ale ono se to rychle vyřeší :) Pořád jsem hádal, kdo to muže být, ale nebýt dovětku, tak bych na to nepřišel. Jen dvě věci mi nebyli zodpovězeny: kde se vrah ukrýval a jak mohl naplánovat předposlední smrt...
Vlhká místa
Charlotte Roche
Poslouchal jsem jako audioknihu a doposlouchal jen kvůli Čtenářské výzvě. Pokud je hlavní hrdinka nějakým vtělením autorky, tak je autorka pěknej dobytek a to nemyslím jako zvrhlá holka, která má ráda prasárničky, ale prostě špinavy prase. Snesu hodně, ale u tohohle mi bylo občas na blití. Co se týče příběhu, tak by se dal odvyprávět během čtvrtinové doby. Co se týče inteligence hlavní hrdinky, tak ta asi žádná není - i na dvacetiletou je dost blbá a sebejistá. Možná to měl být pokus o Mládí v hajzlu v ženskym podání, možná to mělo být 50 odstínů pro mlady, ale není z toho ani jedno.
Jediny co mi knížka dala mimo pár uchechtnutí je návod na pěstování avokáda. Škoda, že avokádo nejím.
Hvězdy kvelbu
Pavel Řezníček
Poslouchal jsem jako audioknhu. Nemůžu říct, že jsem se nepobavil, ale poslouchal jsem po pro mě lepší knize (Zelňačka). Je to soubor historek se života, ne úplně a ne vždy na sebe navazují a věřím, že pro autora jsou silně nostalgické, což zvyšuje i humornost. Občas jsem si u poslechu říkal, že kdybych sepsal svoje zážitky ze studií v Brně byl by z toho mnohem větší trhák.
Zelňačka
René Fallet
Poslouchal jsem jako audioknihu. Vím, že je film s Funesem, ale nikdy jsem ho neviděl. Trochu jsem nevěděl co čekat, snad jen že je to komedie. Při čtení jsem se neuvěřitelně bavil a chvílemi se těšil na to až budu nevrlej důchodce. Kniha je plná jak inteligentního, tak jednoduššího humoru. Je v ní dost alkoholu a trochu erotiky, převážně slušná, ale s pár peprnými výrazy ve správný okamžik. Je plná zvratů a a nečekaných událostí.
Stejně jako u knihy která je psaná s opravdovou lehkostí a nadhledem mě pobavil i dovětek o barvách humoru. Po poslechu nevím, jestli chci někdy vidět i film.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Poslouchal jsem jako audioknihu. Nečetl jsem anotaci, přebal, nic... Myslel jsem, že jde o historický román a chtěl jsem knihu využít do čtenářské výzvy, hned na začátku jsem zjistil, že je všechno jinak. Kniha je skoro současná komedie. Ze začátku poměrně vtipná, ale brzo se hlášky začnou opakovat, což napoprvé zvýší dopad vtipu, ale napodesáté vtip zabije. Minimálně zápletka cesty z USA je úplně průhledná a každému musí být jasné, jak dopadne letištní kontrola.
Nemůžu říct, že jsem se nebavil a nemám chuť se pustit do dalšího dílu, ale taky to není žádná pecka na kterou si za 5 let vzpomenu
Kat
Martin Moudrý
Nechtělo se mi do toho, ale chtěl jsem vědět, jak to dopadne. Není horší, než první díly. Tempo je stejné, styl je stejný, šílenství příběhu je snad ještě větší, ale něco tomu chybí, ale tatrgel to není :)
Cynik
Jiří Kulhánek
Maxmiliánova cesta za pomstou pokračuje. Saladinova inteligence roste a Cizinci nejsou jediní nepřátele. Koneckonců v tomto díle cizinci skoro ani nejsou...
Dobrák
Jiří Kulhánek
K Cestě krve jsem se dostal přes Divoké a Zlé. Příběh nýmanda, který prospal konec světa někde v chatě v lese. Po rozvláčném začátku, který vypadá skoro jako s edice "Knihy táborového ohně" se rozjede akce, aby zase utichla a další úsek vypadá spíš jako "Urob si sám". Nechápejte mě špatně, i tyhle nebojové pasáže jsou dost akční a čtivé a posouvají příběh tam kam směřuje - do Saladinu a zkáze Cizinců
Kříže
Jiří Kulhánek
Tak závěr přinesl odpovědi na pár otázek. Myslím, že je to důstojné zakončení zběsilého příběhu.
