Snapeova komentáře u knih
Velmi netradiční příběh, který mě dostal. Postavy jsou výborně vykreslené. Některé drastické scény jsou až moc popisné, ale umocňuje to celkový dojem a vzbuzuje emoce.
Postupně mi v příběhu některé věci neseděly a přemýšlela jsem, jestli je to chyba autora nebo je to nějaký záměr, který bude odhalen později. Ukázalo se, že druhá možnost byla správně. Autor to měl promyšlené dobře a výslednou pointu jsem úplně neočekávala. Wow efekt se dostavil a výsledný dojem z knihy je skvělý. Jsem nadšená.
Nemohu knize nic vytknout. Dostala jsem zhruba takové čtení, jaké jsem očekávala. Napsané to bylo skvěle. Asi od půlky jsem tušila jak to skončí. Pro knihu to byl dobrý konec, protože celý příběh díky tomu vyzníval hodně uvěřitelně. Postavy mě bavily a celkově jsem si čtení knihy příjemně užila. Autorka dobře zvládla zpracovat tohle nelehké téma.
Musím říct , že jsem od knihy měla docela pozitivní očekávání a ve výsledku mě zklamala.
Na jednu stranu, autor dokázal vše do detailů popsat, tak, že jsem si vše mohla dobře představit. Na stranu druhou, těch popisů bylo asi poněkud moc, kniha byla taková utahaná. Dávám plus za vykreslení atmosféry, ale mínus za zbytečné natahování děje. Postavy byly zajímavé, ale některé se nijak nevyvíjely. Občas mi přišlo, že se nekteré postavy chovaly v rozporu se svou povahou.
Samotný příběh nebyl špatný. Líbila se mi rozmanitost jednotlivých postav z jejichž pohledu autor události popisoval. Bylo fajn jak se různé dějové linky postupně propojily. Zajímavé bylo také zapojení zajímavých témat, například toho jak tehdy lidé pohlíželi na Židy nebo na čarodějnictví.
Hodně mě zklamal konec. Chyběla nějaká gradace. Dlouho se ta závěrečná část táhla a nakonec to autor utnul strašně rychle a ne moc uvěřitelně
Ačkoliv i druhý díl byl skvělý, pocitově nakonec dávám o jednu hvězdičku méně, prostě proto, že první díl pro mě nedokázal překonat.
Mělo to trochu jinou atmosféru a jiné tempo, než první díl. Tam nám navíc byl odhalený zcela nový svět, který už pro nás teď není neznámý.
Zápisky smrtek zde nahradily myšlenky Nimba, což bylo něco úplně jiného a umožnilo mi to pochopit hodně věcí, které by bez toho vůbec nemusely dávat smysl.
Stejně jako v prvním díle to bylo plné zvratů, které mě většinou dokázaly překvapit. Začátek druhé knihy byl pomalejší, ale pořád to bylo velmi čtivé a děj se vyvinul směrem, který jsem nepředvídala. Závěr byl šokující a epický. Teď jsem velmi zvědavá, jak se to celé uzavře.
Knize nedokážu dát více než tři hvězdičky, ačkoli je to svým způsobem mistrovské dílo. Pokud by vše co autor napsal, mohlo reálně fungovat a dopadlo by to s Markem tak jak to dopadlo, tak má můj velký obdiv. Ale těch výpočtů a podobných odborností tam na mě bylo opravdu příliš. Ztrácela jsem pozornost. Matematika ani vesmír nejsou můj šálek kávy. Šla jsem si pro zajímavý příběh v netradičním prostředí. Samotný příběh je relativně jednoduchý a čekala jsem více napětí. Postavy byly fajn, i když trochu ploché. Nejlepší a nejpropracovanější byla samozřejmě hlavní postava, ale i tam to mohlo být lepší. Každopádně vtipné hlášky Marka i v situacích blízko smrti byly osvěžující a dobře to zpestřovaly.
Oceňuji Markovo vyprávění formou deníkových záznamů.
Do knihy jsem šla bez předchozích představ o tom, co tam najdu a byla jsem příjemně překvapená.
Hned na začátek mě potěšila nádherná předmluva od Emmy Watson.
Potom Tom krásně a čtivě vyprávěl o svém dětství a filmových začátcích. Opravdu hodně se otevřel a dal nám možnost poznat, jaký doopravdy je a čím vším si prošel. K závěru knihy mě to až šokovalo. Vůbec jsem neměla tušení, co prožil.
Moc jsem si užila vyprávění týkající se natáčení filmů o Harry Potterovi nebo o různých hercích z něj. Bylo krásné dozvědět se něco víc i o nich. Tomovy se kniha moc povedla. Od čtení jsem se skoro nemohla odtrhnout.
Knihu mi doporučila kamarádka a neměla jsem od ní vůbec žádná očekávání.
Po dočtení musím říct: wow, to byla fakt pecka.
Autor skvěle čtivě píše. Představuje zajímavý svět a příběh. Nezabředl do běžných předvídatelných věcí v ději. Naopak, kdykoliv jsem si myslela, že tuším co bude následovat, přišel zvrat a já jen zírala a s každým zvratem jsem byla nadšená. Četlo se to rychle a nenudila jsem se ani jedinou stránku. Hned se vrhnu na druhý díl.
Ačkoli mi kniha přišla delší, než by možná musela být, nemohu říct, že bych se nudila. Četla jsem ji dlouho, protože je velká a neskladná, takže jsem se jí věnovala jen ve vzácných chvílích volného času doma. Naštěstí to ničemu nevadilo, v příběhu jsem se dobře orientovala. Celou dobu mě to bavilo. Oproti některým jiným čtenářům mě baví i ty věci okolo, soukromí obou detektivů a i odbočky k jiným případům. Posledních cca 200 stran bylo naprosto super. Ty už jsem zhltla rychle, nabralo to skvělý spád. Mám ráda vyšetřování starých odložených případů, takže i v tomto mi kniha dobře sedla. Rozhodně budu pokračovat i s dalšími díly, protože autorčin styl psaní prostě miluju a každou její knihu si užívám.
Třetí období vánoc strávené s 24 (+1) povídkami na určité téma, které se většinou týká zimy a vánoc. Letos to bylo skvělé, i když bych i tentokrát našla nějakou tu neoblíbenou povídku. Knížka vyvolá nejrůznější emoce, díky rozmanitosti autorů a jejich pojetí příběhu. Byla tam minimálně jedna povídka, která mě vyloženě naštvala a bylo tam i pár těch, které mi přišly opravdu jako mistrovské dílo. Čtení jsem si užila a těším se na příští rok.
Kvalitní vánoční čtení od nejrůznějších českých autorů. Povídky trochu postrádají schopnost, naladit čtenáře na vánoce pozitivně. Jsou to opravdu povídky pro dospělé se vším, co dospělácký život obnáší, takže žádná velká vánoční romantika. Nejvíc mi v paměti utkvěla první povídka a pak ta o nevšedním vánočním přání, ta se opravdu vymykala a byla skvěle napsaná.
Lucii jsem objevila na instagramu, když šla stezku Českem. Její příspěvky mne zaujaly a když jsem zjistila, že vydává i knihy, zkusila jsem si tu první objednat. Podobné knihy jsem doteď vlastně nečetla, takže nemám s čím srovnávat. Nelituji, že jsem se do toho pustila, určitě si objednám od Lucie i další knihy o jejích cestách a třeba vyzkouším i jiné podobně zaměřené knížky od jiných autorů.
Vyprávění formou deníku se mi líbilo. Občas bych uvítala i víc popisné informace, jakým se šlo terénem a podobně, ale pokud si bude chtít člověk o PCT načíst fakta a další věci, určitě to najde jinde.
Lucka nám představila svůj, místy až neuvěřitelný, příběh, který je v lecčem i inspirující. Takovouhle dálku bych asi nikdy nešla, ale třeba nějaký hike na pár dní, proč ne.
Bylo občas trochu zvláštní číst o tom jak ji na PCT všichni znají a zbožňují, ale faktem je, že Američani jsou asi více kontaktní a navíc sama Lucka je extrovert, což já rozhodně ne.
Obdivuji, co vše ušla, v jakých podmínkách a to neuvěřitelné množství zážitků a zajímavých lidí, co potkala.
Mimochodem, proč všichni litují Gilliana? Já myslím, že na to, co se odehrálo, byli dva, bylo to zajímavé zpestření příběhu a oba věděli, že po PCT to určitě nikam nepovede dál. Jsou to dva dospělí lidé a podle mne spolu na trailu zažili něco spektakulárního, na co můžou dlouho s úsměvem vzpomínat. :D
Někomu vadilo umístění fotek, já jsem se s tím smířila. Prostě jsem se vždy těšila až se k nim dočtu a prohlédla jsem si je. Byly nádherné a popisky k nim nechyběly.
Kolik se toho musí stát, aby nádherná láska dvou lidí skončila v troskách? A Jak málo by stačilo, aby to dopadlo úplně jinak?
Nádherná a přesto velmi smutná kniha.
Skvěle vykreslená atmosféra smutku i beznaděje. Postavy mě občas štvaly svým chováním, ale bylo to hlavně dáno kulturou v níž žily. Někdy bych uvítala větší vhled do jejich pocitů, ale to by pak možná autorka vyzradila některé věci dřív než chtěla. Opravdu velmi silná kniha, kde pro nás mohou být některé věci hůře pochopitelné, ale i na tom je vidět jak autorka dobře popsala svou zemi, kulturu i politickou situaci té doby. Vůbec nelituji, že jsem po této knížce sáhla v rámci čtenářské výzvy. Zanechala ve mně silný dojem.
Kniha jistě velmi dobrá, ale nebyl to můj šálek kávy.
Co se mi líbilo, byly dvě hlavní postavy i různorodost postav ostatních. Dobře vykreslená atmosféra té doby a toho místa. Některé myšlenky byly velmi zajímavé a samotný děj a detektivní zápletka se mi také líbí. Kniha jako celek mě ale nijak zvlášť nenadchla. Některých věcí tam na mě zkrátka bylo příliš.
Název knihy je trochu zavádějící. Člověk očekává, že se autor podělí aspoň o nějaké své zkušenosti jak sám sebe posílit stresem. Jak s tím pracovat, abychom to lépe zvládali, když už musíme stres zažívat.
O praktických radách a návodech tato kniha není. Spíše vysvětluje jak funguje stres v těle člověka a jak je vše se vším provázané. Pak už si z toho každý musí vzít, co potřebuje. Já se o tato témata celkem zajímám a i přesto, že to bylo místy celkem odborné, bylo to psáno poutavě a povětšinou srozumitelně. Kniha se četla pomaleji než jsem čekala, ale bavila mne a zajímala.
Kniha byla hodně předvídatelná, ale líbilo se mi, že se hlavním hrdinům stavěly do cesty různé překážky, i když se to dalo čekat. Ze začátku mě to moc nebralo, když se na scéně objevil Ben, bylo to lepší. Pak přišlo několik momentů, kdy jsem musela protáčet oči a pak už to bylo fajn. Četlo se to rychle a bylo to nenáročné. Jelikož jsem teď delší dobu knihu podobného žánru nečetla, tak mi ani moc nevadilo to jak je předvídatelná a klišoidní. Byla to taková příjemná pohádka pro dospělé. Líbilo se mi zapojení Kodaně, Hygge a nesourodé skupinky lidí.
Tento žánr nečtu moc často, takže to pro mne byla zase trochu změna. Bylo to ponuré a většinu času prostě fajn, zajímavý příběh. Celkem to i bylo napínavé a bavilo mne pomalé odkrývání některých informací.
No a na závěr na mně autorka shodila bombu v podobě velkého rozuzlení a odhalení. Za to musím dát plné hodnocení, protože mně si opravdu povodila a až do konce jsem netušila jak to je. To mně na tom bavilo.
Nejsem zrovna čtenář básní, ale po tomhle díle jsem sáhla, protože je z mého oblíbeného světa železnice od člověka, který na dráze pracuje, tak jako já.
Něco se trochu opakovalo. Některé básně mně zaujaly více, jiné méně. Celkově to bylo velmi milé čtení.
Ač je to nelehké čtení, knihu jsem opravdu hltala a bavila mne.
Ne každý, kdo se jí rozhodne přečíst, pochopí její poslání. Já jsem nedávno narazila na tento projekt na instagramu a tušila jsem proto, co od knihy čekat.
Celý projekt i kniha mi hodně dávají. Přišlo strašně moc “aha” momentů. Ať už ohledně vlastního dětství a kým dnes, na základě způsobu jeho prožití, jsem nebo i ohledně mého názoru na děti a přístupu k nim.
Způsob jakým spousta rodičů s dětmi jedná, je kolikrát opravdu smutný a to se nebavím o týrání a podobně. Mnoho rodičů v nejmenším nechce svému dítěti ublížit a přesto mu kolikrát způsobí obrovské šrámy na duši, proto, že oni sami byli takto vychováváni. Takto se k nim doma chovali a přijde jim to normální a tudíž v pořádku. Neuvědomí si, jak málo někdy stačí k přetržení tohoto řetězce a k tomu aby byla celá rodina šťastnější. Proto myslím, že knihu by si měl přečíst klidně úplně každý. Nemusíte chtít mít děti. Stačí už jen uvědomit si a pochopit své vlastní křivdy z dětství. Může to být hodně léčivé. Díky za tento projekt.
Toto dílo jsem dlouho chtěla přečíst, ale vůbec jsem nevěděla co od toho čekat. Napsané je velmi dobře, ale je to celkem depresivní čtení, když nad tím vším začne člověk přemýšlet a uvědomovat si kolik z toho je nebo může být, realita dneška i budoucnosti. Určitě není dobré knihu číst v nějakém špatném období, ale jinak je skvěle napsaná. Jen některé pasáže byly příliš zdlouhavé a bylo nutné se jimi prokousat.
Norské dřevo má relativně minimum děje. Příběh se nese v takovém zvláštním melancholickém duchu. Některé popisy od autora mi přišly příliš strohé. Kniha nenadchla ale ani neurazila. Zkrátka to bylo celkem příjemné, ale ne až tak oddychové, jak by se mohlo zdát. Postavy to nemají jednoduché, potýkají se složitostmi života mladých lidí a musí se vyrovnávat se ztrátami svých blízkých. Žádná z postav mi nebyla příliš blízká a jejich počínání jsem mnohdy moc nerozuměla, ale dojem z knihy si odnáším dobrý.