Snapeova
komentáře u knih
Ministerstvo času
Kaliane Bradley
Ministerstvo času mě zaujalo svým námětem – myšlenka začlenění historických postav do současného světa je bezpochyby fascinující. Bohužel mé nadšení postupně trochu opadlo, ač byla kniha dost čtivá. Druhá polovina příběhu mi přišla méně dynamická, jako by kniha postupně ztrácela dech. Hlavní postava mi v některých ohledech nesedla a milostná linka měla své slabší momenty. Co se týče samotného cestování časem, kromě zajímavého konceptu přenosu lidí z minulosti do přítomnosti mi chybělo hlubší a originálnější zpracování tohoto tématu. Celkově tedy kniha úplně nenaplnila mé očekávání.
Jeden rok bez tebe
Nina De Pass
Kniha pojednává o nelehkém tématu a o tom, jak se hrdinové vyrovnávají se svými traumaty. Z tohoto pohledu je dost zajímavá. Není to jen obyčejný románek, ale je to spíš o tom, jak si dva lidé vzájemně dopomůžou k určitému zlepšení psychického stavu a vyrovnání se s těžkými událostmi v jejich životě. Dávám tři hvězdy za celkový nápad, ale jinak mě kniha neoslnila. Autorka to myslela dobře, ale spoustu se jí toho nepovedlo prodat. Cařino tajemství bylo na sílu utajované co nejdéle. Místo napínavosti to bylo spíš otravné. Takových věcí tam bylo více. Knížka ve mně bohužel nezanechala větší pozitivní dojem.
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
Velmi poklidný příběh na oddechnutí a vypnutí.
Zde je hlavním tématem fotografování a Japonská kultura. Když pominu romantickou linku, která v těchto knihách v zásadě ničím nepřekvapí, tak je moc fajn, poznat trochu zemi, kam se nejspíš nikdy nepodívám a různé vedlejší postavy, které jsou velmi milé a hezky napsané.
Má temná Vanessa
Kate Elizabeth Russell
Poměrně zajímavý příběh. Téma už bylo sice použito mnohokrát, ale vzhledem k postavám, to bylo trochu netradiční. Postavy byly dost zajímavé, ale rozhodně ne sympatické. Vanessa mi přišla poněkud narušená a nedávalo mi to moc smysl, když doma bylo všechno v pořádku. Rozhodně to hodně nutilo k zamyšlení. První půlka se dobře četla, pak už to trochu ztratilo dech. Kniha by klidně snesla být kratší. Nebylo to špatné, ale mohlo to být určitě lepší.
Poustevník
Michael Finkel
Velké plus této knihy je, že je podle skutečných událostí, o reálném člověku. Není to tedy žádný vybájený příběh. Z počátku se mi četla trochu hůře. Později už to bylo zajímavější. Je to velmi zajímavé a k zamyšlení. Z čtenářského pohledu nic, z čeho bych si sedla na zadek, ale za přečtení stojí.
Pravda o cukru: Jak krevní cukr ovlivňuje kvalitu našeho života
Jessie Inchauspé
Měla jsem trochu tendenci knihu přejít, kvůli jejímu názvu. O cukru už jsem knihy četla, tak jsem se bála, že to nebude nic nového. Jsem ráda, že jsem si ji nakonec přečetla. Pracuji na svém přístupu k jídlu a lepšímu stravování obecně, a kniha mě obohatila o několik zajímavých poznatků a rad, které teď co nejvíce aplikuji v každodenním životě.
Opovážlivá drzost být sám sebou
Jan Menděl
Musím uznat, že tohle byla velmi nenásilně a příjemně podaná kniha. Žádné otřepané fráze nebo nabádání k falešné pozitivitě.
Posloucháno jako audiokniha a nejspíš si to někdy zopakuji. Když člověk text opravdu vnímá a zamyslí se u toho, může mu to dost dát a třeba i pomoct, aby byl více spokojený, když si dovolí být sám sebou.
Království popela
Sarah J. Maas
Dobré zakončení série. Nejlepší byla asi první půlka. Tam to mělo slušný spád. Druhá část byla hlavně válka, a to mě v knihách obecně moc nebaví. Také už tam pak nebyly žádné moc převratné momenty, které by člověk nečekal. Vše skončilo zhruba tak jak jsem tušila. Jsem s tím v zásadě spokojená, ale autorka si mohla nechat něco i na ten závěr.
Hodně mě bavil a překvapoval Dorian. Konečně dostal pořádný prostor a bylo to skvělé. Třináctka - pro mě paradoxně nejemotivnější moment celé série.
Série pěkně promyšlená, postavy jsem si oblíbila. Autorka by se v některých chvílích mohla méně rozepisovat. Nevím jestli je to tak i v originále, nebo jestli je problém v českém překladu, ale v knihách se hodně opakovaly různé zvláštní slovní obraty, které mi někdy ani nedávaly smysl, vzhledem ke kontextu.
Celkově by bylo co zlepšovat, ale i tak je to pro mě asi jedna z nejlepších sérií, co jsem četla.
Srpny
Jakub Stanjura
Na knihu byly nadšené ohlasy, a já čekala nějakou pecku. Nakonec jsem byla lehce zklamaná, ale bylo to i tím, že jsem až tak nevěděla, o čem má vlastně být.
Je to dost těžké čtení a já podobně těžkou knihu četla už před touto.
Není to veselé a vlastně ani moc odpočinkové, protože autor zvládá psát tak, že si sami nejste jisti, jestli je to tak, jak se to zdá z pohledu hlavní postavy nebo ne. A nikdy se to ani nedozvíte, protože autor to jasně neřekne.
Je to napsané dost dobře a zajímavě ozvláštněno tím, že v knize jsou jen události, které se dějí vždy v srpnu.
Líbilo se mi to, než přišel konec. Knihy, které přibližují nějaké vážné téma a mají třeba ambici i pomoct obětem takového chování od jiných lidí, by podle mě, měly obsahovat kompletní příběh. Tady končíme v asi nejhorším bodě, kdy to s postavou vypadá beznadějně a nikdy se nedozvíme, jestli se povede pozitivní zvrat.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Z této knihy jsem stále v rozpacích. Spisovatelka skvěle píše, čte se to samo. Období i životní osudy, byly zajímavé. Střídání dvou linek, které se po čase propojí, také. Postavy ale nebyly dostatečně uvěřitelné a do knihy se tak nedalo naplno vcítit. Nejvíc mě naštval konec. Nejsem proti otevřeným koncům, ale tady to, podle mě, byl vyloženě špatný krok. Kniha se konečně víc rozjela a někam směřovala a najednou nic, konec… pro mě celkem zklamání.
Věž úsvitu
Sarah J. Maas
V tomto díle nebyla Aelin, takže byl takový poklidnější. Možná taková oddechovka před velkým finále. První půlka byla trochu slabší. Druhá už byla zajímavější. Romantické linky mi opět přišly lehce na sílu, ale opět vzniklým párům fandím. Nejzásadnější bylo jedno odhalení, které má velký význam pro budoucí děj a v knize o Chaolovi a Nesryn bych ho nečekala. Chaol se v předchozích dílech proměnil ze skvělé postavy v trochu blbce. Tady to konečně, postupně zase napravuje.
Konec byl opět akční a plný překvapivých zvratů. zatím furt váhám ohledně pocitů, jak to dopadlo s Chaolem. Moc to totiž příběhu nedodává na důvěryhodnosti.
Kdo se na sérii teprve chystá, doporučuji číst zároveň s Říší bouří, mně to hodně vyhovovalo, jelikož se obě dějové linky odehrávají ve stejné době. Na internetu lze dohledat návod jak číst.
Říše bouří
Sarah J. Maas
Na téhle knize mě nejvíc dostal konec. Bylo to naprosto zničující, ale určitým způsobem skvělé. Díky tomu jsem opravdu napjatá a opět netuším, jak vlastně bude vypadat závěrečná kniha.
Jinak to bylo trochu zklamání, oproti předchozímu dílu. Myslím, že tento díl už byl trochu zbytečně natažený. Chvilkami jsem vůbec neměla pocit, že potřebuji číst dál, takže než přišlo cca posledních 200 stran, četla jsem dost pomalu. Po tolika knihách už mě taky trochu iritují opakující se slova a slovní obraty. Co se týče děje, tak je autorka nepřekonatelná, ale ta omáčka kolem jí tolik nejde. Musím také zmínit to náhlé párování všech. Působilo to až přehnaně, ale chápu, je válka, to se lidi chovají trošku jinak. A všem párům konec konců fandím. Sexuální scény mi nevadily, ale přišly mi dost podobné a lépe by to celé působilo víc rozprostřené v té knize a ne všechno ve stejné části. Trošku mě překvapoval Dorian, jako by byl trochu mimo charakter, ale možná jen dostal málo prostoru a taky nevím nakolik ho změnilo to, co prožil.
Královna stínů
Sarah J. Maas
Skvělý díl. Samozřejmě jsou tam věci, které jsou trochu úlet. Malé nelogičnosti, možná přehnaně rychlá proměna Jeřába, co se chování týče…
Po stránce dějové, ovšem asi nejlepší díl. Zvrat za zvratem, odhalování dalších věcí. Uzavírání některých zásadních věcí, ale zároveň splétání a rozšiřování dalších dějových linek. Co se týče promyšlenosti celého příběhu, tak smekám a to je to, co mně na tom opravdu baví.
Krvavé ostří
Sarah J. Maas
Jsem ráda, že mám rádce, kteří mají celou sérii již načtenou. Díky nim jsem tuto knihu četla před Královnou stínů a byla to nejlepší volba. Královna na Ostří hezky navazuje a v následných dílech potkáváme postavy, s kterými jsme se mohli v Ostří seznámit, takže už k nim máme nějaký vztah a víme, co jsou zač.
Čekala jsem klasickou knihu povídek, což tohle není. Spíš je to díl, jehož části se odehrávají na hodně rozličných místech. Hlavní postava je tady hodně mladá, takže trochu víc nesnesitelná, ale aspoň je na tom vidět, jak se v dalších letech hodně vyvíjí. Bavilo mně to a jsem ráda, že jsem se mohla více dozvědět o minulosti a o postavách, které jsou klíčové pro další děj.
Dědička ohně
Sarah J. Maas
Druhý díl mě hodně nadchnul a třetí mě zase trochu zchladil, minimálně na začátku. Autorka tu rozbíhá nové dějové linky s novými postavami a než se to víc rozvine, trochu to trvá. Díky tomu je kniha pomalejší a zdánlivě nudnější. Autorka si ale připravuje půdu pro další díly, takže všechno má svůj smysl a své místo. Některé nové postavy mě vůbec nebavily, ale postupem času se to naštěstí měnilo. Víc poznáme i magickou stránku tohoto světa a rozhodně je o co stát. Ke konci už kniha opět nabere spád. Závěr byl zase pomalu na infarkt a slibuje velmi zajímavé pokračování.
Půlnoční koruna
Sarah J. Maas
Tentokrát hodnotím plným počtem, protože i nějakou dobu po přečtení, ve mně přetrvává nadšení z tohoto dílu. Samozřejmě tam pořád jsou minimálně drobnosti, co se dají autorce vytknout, ale pokud se vám první díl vcelku líbil, avšak něco tomu chybělo, druhý díl vám to vynahradí. Čtení mě hodně bavilo. Téměř se mi nechtělo knihu odkládat. Byla neskutečně nabitá zvraty a nebyla moc předvídatelná. Z mého pohledu zatím nejpovedenější kniha v sérii.
Černočerné srdce
Robert Galbraith (p)
Počet stránek tohoto dílu mě nejdřív vyděsil. Trochu mě uklidnilo, když jsem zjistila, že dost stránek zaberou chaty nebo tweety, a tyhle stránky dost rychle uběhnou. Obdivuji Rowlingovou, že se tolik rozepíše a i tak, jsem tam asi nenašla hluché místo a celou dobu mě to bavilo. Žádná její kniha mě ještě nezklamala. Líbilo se mi, že tentokrát to bylo zase z jiného soudku a zapojila internet, sociální sítě a to jak toxická může být fanouškovská základna kohokoliv a čehokoliv. S tím má sama mnoho zkušeností a měla rozhodně z čeho čerpat. Tentokrát jsem se ale rozhodla strhnout jednu hvězdu. Mezi Robin a Strikem už mi to přijde až moc natahované, tam už mělo přijít nějaké rozuzlení. Konec a odhalení přišly nějak rychle, na to jak dlouho se k tomu dopracovávali. Tentokrát mi ten konec přišel trošku moc rychle utnutý. Každopádně jsem si četbu opět užila a jsem zvědavá jestli tahle série skončí sedmým dílem nebo ne.
Mimika
Sebastian Fitzek
Velmi mě zaujal námět. Lidská mimika a to, co vše může prozradit, aniž bychom chtěli, je opravdu zajímavé. Čekala jsem, že mimika bude v knize větší téma, než byla, ale byla použita přesně natolik, kolik bylo potřeba pro příběh. Autor si čtenáře celou dobu vodí. Když už si myslíte, že chápete o co jde a zapadá to, jste vyvedeni z omylu nějakým zvratem. Bylo to opravdu psycho a ten závěr byl brutálně dobrý.
Návod k použití železnice
Jaroslav Rudiš
První kniha, co jsem od tohoto autora četla a myslím, že to nebyl krok vedle. Železnicí jsem také postižená, jen asi ne v až takové míře jako autor. Ale chápu, že to zřejmě i hodně pramení z toho, že si nemohl splnit sen, na železnici pracovat. Proto se mu jízdy vlakem neomrzí a dívá se na železnici jen pozitivně. Kniha je až romantická a poetická a dokáže strhnout k touze sednout do vlaku a jet daleko, občerstvit se v jídelním voze. Někde vystoupit a pokračovat zase dalším vlakem…
Nevzpomínám si, jestli pan Rudiš řekl vůbec v knize něco negativního. I mimořádnosti pojal jako úžasné dobrodružství, které jeho cesty nijak nekazí. Knihu jsem naposlouchala v audio verzi a dost mě to bavilo. Autor knihu načetl sám, což je přidaná hodnota, akorát si na ten způsob interpretace člověk musí trochu zvyknout, vzhledem k tomu, že v tomto oboru není autor profesionál. Nevím jestli to dokážu posoudit dostatečně objektivně, ale myslím, že by si čtení (a především tu audio verzi) mohl užít i člověk, který není praštěný kolejnicí, obzvlášť pokud má rád cestování samo o sobě.
Kosení: Příběhy ze světa smrtek
* antologie
Smrtkovskou trilogii jsem dočetla nedávno, takže doplňující povídky mi teď přišly dobře do rány. Povídkové knížky mám celkem ráda a tahle opravdu ideálně doplnila trilogii. Mohli jsme se více dozvědět o některých postavách a o různých událostech, které se staly třeba už před příběhem v knihách. To, co do knih nešlo úplně zapracovat, tady hezky sedlo a pomohlo to vše líp chápat. Jak už to u takových knih bývá, často se tam vyskytne i povídka, která čtenáře moc nebaví a přijde jim až zbytečná. Pro každého to ovšem bude nějaká jiná. Mě nezaujaly asi dvě povídky, zbytek jsem celkem hltala, takže jsem naprosto spokojená.