šneki
komentáře u knih

Fajn romantika se sympatickýma postavama, jen se občas trochu opakuje.


Musím se připojit k pochvalám, protože Prokletý rok si je rozhodně zaslouží. Promyšlený příběh, prostředí, postavy a špetka romantiky, k tomu halda napětí, zvratů dobrých i zlých a navíc silná myšlenka prostupující všemi stránkami. Rozhodně doporučuji všem, kteří se chtějí začíst do knihy, která vám dá nejen estetično a romantično, ale i morálno.


3,99* protože ze začátku jsem měla pocit, že se to strašně táhne, ale v druhé polovině už ze mě dokázaly Kroniky prachu vymáčknout připitomělé úšklebky a málem i slzy. Je to rozhodně slowburn romance, což se mi líbilo, ale stejně bych si ještě trochu více pohrála s tempem - něco bych zkrátila a něco prodloužila. Každopádně doporučuji všem, kteří mají náladu na PG feel good oddechovku.


Znovu jsem si potvrdila, jak je Liv skvělá postava, protože do celé knihy vnáší (na rozdíl od Linka) inteligentní humor, který hlavní postavy lehce postrádají. Jinak je tento díl ze série nejslabší, ale stále je to skvělé čtení.


Pomyslných 3,5* protože: hlavní zápletka je velmi neotřelá, ač se jedná o retelling. Hlavní postava je morálně šedá, prostředí zajímavé, ale nedokázala jsem se do něj úplně přenést - možná tam toho bylo na mě trochu moc (hermetika, bohové, démoni, Vlídní...). Určitě doporučuji knihu přečíst, ale nezaručuji, že se bude líbit každému, ani ne většině.


Není sice tak úplně pravda, že by se kniha odehrávala během jednoho dne, vzhledem k častému vracení se do minulosti postav, ale každopádně bylo zajímavé pozorovat rodinu Kleinburgerovu, jak se svou naivitou téměř očišťují nacismus.


Zajímavá myšlenka, škoda, že nebyla větší část z pohledu doktora Jekylla.


Na začátku knížky jsem měla lehce smíšené pocity, nevěděla jsem, co čekat, ale když se začaly objevovat intriky na královském dvoře a seznámila jsem se lépe s postavami, tak už jsem se nemohla odtrhnout. Zvraty pro mne byly nečekané, hrdinové i padouši se chovali reálně - nikdo nebyl prvoplánově dobrý či zlý a moc se těším, co přinese druhý díl, pro který si schovávám poslední hvězdičku.


Ač bych moc chtěla dát plné 4*, tak nemůžu protože v druhé polovině už jsem se ke čtení nutila. Chybělo mi tam více kapitol s markýzem, který se na nějaký čas prostě vytratil, což jsem moc nepochopila. Myšlenka skvělá, ale prostě to nedostálo očekáváním.

I po druhém přečtení hodnotím kladně, sice jsem věděla co se stane, ale i tak to bylo napínavé. Těším se na druhou návštěvu dalších dílů.


Super oddechovka, nic jiného bych v tom nehledala. Samozřejmě pohladí duši všech knihomolů, ale neokouzlí epickým příběhem ani postavami či stylem.


Buď jsem vyrostla, nebo je to dlouhou pauzou mezi díly, nebo nevím, ale prostě mě to nebavilo. Osudy hlavních postav jsou předvídatelné, o Aelin se nedá říct než to, že je blbá nána (jako sorry, ale za její vyloženě nelogické chování bych jí dala pár facek) a bohužel ani Dorian s Manon tento díl nezachránili. Bohužel šla tato série s kvalitou jen dolů.


Miloučká oddechovka a zároveň moje první kniha ve francouzštině. Hlavní postava je taková typická trochu ztřeštěná holka, s nejlepší kamarádkou, pro kterou bych zabíjela a love hate vztah je moje oblíbené klišé, takže doporučuji všem, kteří chtějí sáhnout po něčem nenáročném.


Skvěle ukryté odkazy na věci, kterým malá Helenka nemůže rozumět, jinak bych si však přála trochu víc děje - kniha je spíš takové okénko do života, než že by vyprávěla nějaký určitý příběh.


Knížky donutí člověka zamyslet nad životy černochů v Americe, které jsou opravdu velmi rozdílné od těch našich. Jinak mi postavy k srdci nijak nepřirostly, konec byl celkem fajn.


Nečekala jsem, že kniha napsaná před 70 lety by se mohla číst tak lehce a vyznít stále pravdivě. Rozjezd trochu drhnul, ale pak uú se četla sama a postavy byly velmi sympatické.


Tahle knížka je naprosto jedinečná v tom, jak popisuje pocity zamilování. Nikde jinde jsem se nedokázala takhle ztotožnit s tak sáhodlouhým popisem emocí, tak jako v Dej mi své jméno - takhle se asi cítí lidé, kteří milují poezii, když čtou svou oblíbenou báseň.
Autor se velmi často pohybuje na hraně vkusnosti, což je zajisté klíčem k věrnému popisu lidské psychiky. Koneckonců u několika momentů jsem si říkala: To je moc, takhke přece nikdo nepřemýšlí... ale pak jsem si sama vzpomněla na chvíle, kdy se moje mysl vydala do temnějších míst. Bohužel pro každého je tato hranice jinde a asi 2 věci byly za hranou i pro mne. Přesto však hodnotím velmi kladně.


Celkem mě bavila, ale zase ne tolik abych si přečetla další díl.


Klasika, přesto velmi čtivá. Zajímavé, jak jsou některé postavy (Eduard Rochester, Jan Křtitel) morálně šedé, kdežto jiné jsoi docela jasné dobré/špatné.