šneki komentáře u knih
Sarah J. Maas znovu dokazuje, že umí psát tak poutavě, že nemáte problém přečíst 200+ stránek za den. Bohužel kvůli velké pauze mezi čtvrtým a pátým dílem jsem se vzdálila od Eriley a jejích obyvatel. Ani po přečtení krátkých shrnutí jsem se moc neorientovala, ale to tolik nevadilo. Vadila mi spíše Aelin, která se vždy ocitla v koncích, jen aby byla zachráněna svým plánem, který samozřejmě uvedla do chodu už před týdny, aniž by se o tom někomu zmínila. A vzhledem k tomu, že mi ani Jeřáb není sympatický, tak jsem se celou knihu soustředila spíše na ostatní postavy... Hlavně na Doriana a Manon, které jsem měla ráda již od začátku.
Abych to shrnula, tak bych si nejradši vzala Feyre a Rhysanda ze Dvorů a strčila bych je do této série místo Aelin a Jeřába.
Celkově pěkné počtení, ale spíše na 3,5*. Některé povídky (Cos to sakra provedla, Sophie Rothová?; Krampuslauf) se mi dost líbily, jiné byly spíš podprůměrné.
Opět výborně napsané nejen ze stránky fantasy, ale i po stránce příběhové, ve které rozhodně nechyběly silné emoce (moje i Ilan). Nemám, co víc k tomu napsat, snad jen radu pro budoucí čtenáře: Radši si počkejte mezi Naslouchačem a Fajou, protože ten cliffhanger na konci Faji je mnohem větší než u Naslouchače.
Zajímavý pohled do tak dávných časů a odlišné kultury. Nejvíce se mi líbilo Vypravování o vezíru Šamsaddínovi a jeho bratru vezíru Núraddínovi, naopak konec knížky už mě poměrně nebavil, hlavně to, kolik bylo věnováno v podstatě jednomu příběhu.
Po druhém přečtení strhávám na 4*, což je ještě stále trochu lepší, než se mi to zdálo právě při tomto druhém čtení. Co se mi na Najít Sky líbilo nejvíce, bylo prostředí hor v zimě, jinak samotný příběh rozhodně není tak strhující, jak se mi zdál před x lety.
Knihu jsem poprvé četla jako malá a moc se mi líbila. I po rereadingu mě dokázala chytnout, přestože už dávno nejsem cílová skupina.
Čekala jsem přeslazenou romantiku s hodně "vrr" scénami, ale tohle bylo hodně slabé. Syd a Kyler, kteří vůůůbec netuší, že se vlastně oba milují, zatímco Kyler ji pomalu ošahává. Autorka se asi cítila špatně, protože zjistila, že po emocionálni stránce se jí kniha tolik nevyvedla a zdálo se jí nevhodné aby byla jen o tom, jak si to spolu rozdávají, a tak tam hodila detektivní/akční zápletku. Protože jak jinak vytvoříme drama, že? Pokud vám nevadí naprosto klišoidní romance bez špetky jiného příběhu, tak klidně, ale kdo hledá něco o špetičku inteligentnějšího, ten ať radši Jako led ani nebere do ruky.
Fantasy svět je vymyšlený velmi dobře, bohužel postavy ani příběh mě nijak nenadchly. Rime byl mnohem zajímavější než Hirka, ke které jsem si po celou knihu nedokázala vytvořit nějaký vztah. Kapitoly z Urdova pohledu mě často nudily, chápu, že jsou důležité pro pochopení celého příběhu, ale stejně to moc nepomohlo. Konečné odhalení jsem víceméně čekala a kniha za sebou nechala dost nezodpovězených otázek, které sice lákají na další díl, avšak v mém případě to lákání není dost silné.
A ještě jena věc: Opravdu mi tam chyběl slovník, protože kvůli mnoha cizím slovům se mi knížka ze začátku četla dost špatně.
Čtivá knížka, u které jsem se několikrát culila jak malá holka, ale jinak mě příběh tolik neokouzlil.
Jeptiška je velmi čtivá a rozhodně pobízí k zamyšelní, jen dopisy na konci mě trochu zklamaly, spíš se mi to zdálo protahované než aby to udělalo pěknou tečku. Ale jinak to Diderot zvládl na výbornou.
Nechyběly zvraty ani romantika a samozřejmě téma schizofrenie je samo o sobě zajímavé, ale na plný počet tomu chybí můj oblíbený "wau" faktor.
Úžasně vymyšlený fantasy svět spojený s dystopií. Moc se mi líbilo zabudování jedné události z našeho světa do příběhu, moje "konspirační" srdíčko zaplesalo. Bohužel mi tam osobně chyběla nějaká romantická linka (ano, ano, chápu, jsem klišé a chci všude romantiku, ale nedávno jsem dočetla Dvůr mlhy a hněvu, tak to pochopte :D) a také trochu epičtější konec. Jednu hvězdičku si proto nechávam jako rezervu pro další díl, který věřím, že bude minimálně stejně tak dobrý.
Opravdu vtipná a z mého pohledu realistická knížka. Ani mě tolik nezajímala Audreyina nemoc jako eskpády její rodiny, u těch jsem se smála i v autobuse.
Příběh sám o sobě mě nijak neohromil, jediná zajímavá věc jsou postavy, opravdu detailně promyšlené a neotřelé.
Není to 5 plných hvězdiček, jen takové 4,5, protože nemůžu říct, že by ve mě kniha zanechala do budoucna nějaký dojem. Ale četla se jedna báseň, příběh mě dokázal upoutat díky úžasnému maasovskému stylu a promyšlenosti.
Kdyby byla celá knížka tak nabitá akcí jako poslední třetina, tak má jasných 5*... Snad mě více uspokojí druhý díl.
Po druhém přečtení bohužel musím snížit na 4*, neboť Delirium neobstála jako moje nejoblíbenější knížka. Při prvním čtení jsem si postavy i děj zamilovala, ale vzhledem k tomu, že si své kouzlo neudržela, tak jsem nucena ji sesadit z jejího dosud výsadního místa.
Občas jsem se zasmála nad Kvidovými průpovídkami a udělalo mi to zajímavý obraz o žití v ČSSR.
Celá serié byla takový lehký nadprůměr. Poslední díl sice nijak nevynikal, ale na konci bylo tolik zvratů, že se mi proti mé vůli zamlžily oči.