šneki komentáře u knih
Po druhém přečtení si říkám, co se mi na tom mohlo líbit. Nejvíce mě podivilo to, že Whit a Wisty jaksi nezaregistrovali, že začal vládnout Nový řád. Nejsou vykresleni jako hloupí, tak bych čekala, že budou alespoň něco vědět o politické situaci v jejich zemi. Přece jenom politický převrat se neděje bějem 1 noci.
Při čtení jsem se nenudila, ale zase to nebylo nic přelomového. Prostě lehké čtení na léto. 3,5*
Po druhém přečtení už nejsem tak nadšená, ale asi jsem z toho jen vyrostla. I když si to tedy rozhodně pamatuji méně temné, takže rozhodně doporučuji až trochu starším dětem.
Bavilo mě to, ne že ne, ale v knížce se vůbec nic nedělo.
Počítala jsem, že osudy postav budou probrány podrobněji než ve filmu, ale u některých přespříliš dlouhých popisů jsem opravdu měla chuť knihu nedočítat. Naštěstí jsem vydržela a už se celkem těším na druhý díl, avšak doufám v menší výskyt popisů bitev a kláštěrů.
Zajímavé myšlenky, bohužel to ale nebylo to, co jsem očekávala. Navíc shazování žen také nebylo úplně příjemné.
Slabší 4*. Už to nebyla tak veliká zábava jako první díl, ale na konci byly zase zajímavé zvraty.
Prohnilé město bylo rozhodně napínavější než Šest vran. Zvraty jsem nečekala a při vypjatých scénách jsem zadržovala dech spolu s hrdiny. Ty jsem si zde velmi zamilovala a zdá se mi, že je nemohu přirovnat k jakýmkoli jiným postavám, protože každá je tak osobitá. Velká škoda, že není další díl.
Po druhém přečtení strhávám ze 4* na 2*. Postavy byly ploché a vůbec se do nic nedalo vžít, závěrečné rozuzlení to také nezachránilo.
Cinder je sympatická hrdinka a příběh byl slibný, bohužel se to nějak nepřehouplo přes průměrnost.
Dvůr křídel a zmaru byl pro mě tak trochu jako Říše bouří. Těšila jsem se, přečetla jsem to i dost rychle a relativně jsem se bavila. Ale prostě to není to nejlepší, co SJM dokáže.
SPOILERY
Co musím vyzdvihnout byl spor mezi rodinou ke konci a také Mořino coming out. Setkání vladařů bylo taky fajn.
Co se mi nelíbilo byl Feyřin otec. 1. To co udělal se k němu vůbec nehodilo. 2. Měla jsem pocit, že ho přivedli jen aby mohl někdo umřít a Feyre by toho litovala, protože zabít někoho významnějšího se SJM nechtělo.
3,5*
Hodně mých známých si knihu vychvaluje, ale pro mě to prostě nebylo ono. Uvítala bych více hlavnějších postav kromě Kelsey.
Po druhém přečtení už ji tolik nezbožňuju, z toho nápadu by se dalo vytřískat mnohem, protože jsem měla pocit že nás to sice rychle hodí do děje, ale jinak se dlouho neděje nic moc, takže snižuji hodnocení na 4*.
Gemina pro mě byla tak trochu zklamání. Sice se mi více líbily hlavní postavy, ale mám pocit, že jinak se to od Illuminae moc nelišilo, což rozebru (se SPOILERY) níže.
Zaprvé mne chvílemi přestávalo bavit číst záznamy z kamer, přece jenom když máte knížku napsanou takhle, tak vás po chvíli nebaví číst normální děj. To samé pak bylo na konci u pohledů Nicka a Hanny z jiných dimenzí. Číst obojí by byla ztráta času, protože polovina se opakuje, takže jsem jen přeskakovala mezi dvěma stránkami a moc si to neužila.
Dále si říkám, co by asi dělaly postavy, kdyby nebyl v příběhu alespoň jeden hacker, který vždy všechno zachrání.
A nakonec konec. Už podruhé si zde myslíme, že nám umře hlavní postava/y a ejhle, zase všichni žijou. Jsem zvědavá na Obsidio, ale zároveň i lehce skeptická, abych nečetla potřetí variaci na tu stejnou knihu.
Moc jsem od této knížky nečekala, ale příjemně mě překvapila. Oproti Létu, kdy jsem zkrásněla je hlavní hrdinka vyspělejší, takže jsem se s ní i více sžila (tomu napomohl i její panický strach z řízení). Josh mi k srdci vůbec nepřirostl, zdálo se mi, že se v příběhu tolik neukázal jeho charakter. Petr byl fajn, nic světoborného, ale ve výsledku byla zábava sledovat, jak se jejich vztah vyvíjí. Nechyběly vtipné i emocionálně nabité scény a už se moc těším na další díl, který doufejme přečtu stejně rychle jako tenhle.
Kniha měla našlápnuto velmi dobře. Nádherné ilustrace, zajímavý svět a celkem sympatické postavy. Bohužel se tam vyskytlo na můj vkus až moc chyb v rodu, když o sobě Deryn mluvila, a děj nebyl až tak akční, jak jsem čekala. Možná jsem se minula věkem, ale stejně myslím, že z toho mohl autor vykřesat více.
Bohužel musím hodnotit vesměs záporně, protože kniha mě nijak neohromila. Nedokázala jsem pochopit Charlieho chování, možná kvůli nedostatečnému vysvětlení jeho možného postižení. Neztotožnila jsem se ani s jednou z postav a celý příběh mi připadal velmi nereálný, což by se podle mě nemělo v knihách zaměřených na dospívání stávat.
Pomyslných 3,5, které se ale úplně nedají zaokrouhlit na 4... Celkem oddechovka.
V Diabolikovi je sice pár světlých momentů, ovšem jinak mě svět, postavy ani děj nezvedly ze židle. A když k tomu připočtu některé nelogičnosti, tak jsou to solidní 3*.