šneki komentáře u knih
Není to 5 plných hvězdiček, jen takové 4,5, protože nemůžu říct, že by ve mě kniha zanechala do budoucna nějaký dojem. Ale četla se jedna báseň, příběh mě dokázal upoutat díky úžasnému maasovskému stylu a promyšlenosti.
Kdyby byla celá knížka tak nabitá akcí jako poslední třetina, tak má jasných 5*... Snad mě více uspokojí druhý díl.
Po druhém přečtení bohužel musím snížit na 4*, neboť Delirium neobstála jako moje nejoblíbenější knížka. Při prvním čtení jsem si postavy i děj zamilovala, ale vzhledem k tomu, že si své kouzlo neudržela, tak jsem nucena ji sesadit z jejího dosud výsadního místa.
Občas jsem se zasmála nad Kvidovými průpovídkami a udělalo mi to zajímavý obraz o žití v ČSSR.
Celá serié byla takový lehký nadprůměr. Poslední díl sice nijak nevynikal, ale na konci bylo tolik zvratů, že se mi proti mé vůli zamlžily oči.
Naprosto chápu kladné i záporné ohlasy. Do této knihy se totiž musíte pustit s tím, že nejde famózní dílo desetiletí, ale o odpočinkovou a nenáročnou knihu. Což bylo přesně to, co jsem potřebovala. Šla jsem do toho s chutí a nedělalo mi problém představovat si život na zámku a lehce nereálné události.
Bála jsem se, že rok po přečtení Jiskry v popelu se budu totálně ztrácet a nepodaří se mi začíst, což se naštěstí nestalo! Ano, tu a tam jsem něco zapomněla, ale celkově to příběhu nevadilo, ba i mu to pomohlo v hodnocení, protože už nemůžu po tak dlouhé době srovnávat napětí, které jsem cítila u obou dílů.
V druhém díle se nám dostává i třetího pohledu, a to Heleny. Pro mě osobně to byly takřka nejzajímavější kapitoly z celé knihy, protože tam jsou opravdu fascinující zvraty a vnitřní pochody. Plamen v temnotě nám osvětluje další části magického světa a to se samozřejmě neobejde bez zrady a a několika smrtí.
Na Kód horečky jsem byla mnohem více zvědavá než na Rozkaz zabít, ale výsledek mě tolik neohromil. V podstatě se dozvídáme detaily a tím pádem pro nás další díly ztrácí to svoje tajemno. Ke konci sice přišel nečekaný zvrat, ale ani ten Kód horečky nevytrhnul.
Jeden z mála případů, kdy se mi více líbil film... Knížka se mi zdála moc natahovaná a k postavám jsem si nemohla udělat žádné citové pouto, kvůli způsobu psaní.
Čtivost této knize rozhodně nemohu upřít, proto jsem ji také přečetla velmi rychle. Události probíhají velmi rychle a vše je pěkně nacpáno do jednoho dílu, což by mnoho autorů neudělalo. Bohužel mě místy mátly změny v postavě, která vypráví. Je to zkrátka jednohubka.
Knížka to byla neobvyklá, to se jí musí nechat, ale nezanechala ve mně nějaké obrovské pocity.
Proč mi ta knížka tam dlouho ležela na poličce? Nemůžu říct nic jiného, než že Magnus si mě znovu získal svým ostrovtipem a také že je Raphael mojí novou oblíbenou postavou (a hned za ním démon Elyas). Ačkoli některé příběhy mi přišly zbytečné a nicneříkajicí, cele hodnotím pozitivně.
*čteno v aj*
Rozhodně zajímavý pohled na druhou světovou válku, ale jinak si mě nijak nezískala.
Dopisy na konec světa by se daly přirovnat k Dám ti slunce, obojí se zabývá problémy teenagerů a objevuje se zde téma zneužití, rozvod a smrt blízkého člověka. Bohužel Dopisy mě nezasáhly tak, jak jsem očekávala a proto 3*
Hned ze začátka jsem měla pocit, že se kniha podobá Jihu proti Severu. Jenže v té se mi zdála problematika rasismu mnohem zajímavější než zde, neboť jsem přes polovinu knížky čekala na děj slibovaný na zadní straně. Zkrátka jsem si představovala něco jiného, nejspíše vyspělejší úhel pohledu a neuspěchaný závěr.
Popichování mezi postavami bylo na této knize to nejlepší, jinak to byla pro mě průměrná romantická knížka, která ve mě bohužel nevzbudila silné emoce, až na frustraci z jejich rozhodnutí ke konci knížky.
Autorka pro své postavy vymyslela opravdu silné příběhy, možná až tak silné, že jsem byla chvílemi přehlcena. Také některé metafory byly na můj vkus trochu přehnané a Oscar je prostě takové neromatické jméno. Celek byl ale čtivý a knihy skrývá dost věcí k zamyšlení.
3,5* a tu půl hvězdu si zasloužila jen za tu krásně popsanou Barcelonu, kde mi srdce zaplesalo, jinak to bylo stejně průměrné jako Lola.