snimcibdim komentáře u knih

Román o promarněných vztazích: partnerských, příbuzenských, přátelských...
Řada motivů souvisí vyloženě s anglickou společností (proměna postavení aristokracie, způsob výchovy dětí z vyšší společnosti, postavení a vliv křesťanské církve v britské společnosti 1.pol.20.stol. a pod.) a našinec je možná až tak nedocení, i když dané okolnosti teoreticky zná.
První třetina knihy popisující studentská léta byla pro mne dost nudná, doteď si nejsem jistá, jak si mám to potloukání se od ničeho k ničemu vyložit. Posléze naštěstí děj dostane nějaký spád a smysl, ale chybělo málo a nedočetla jsem to.
Hodnotím průměrně, špatná kniha to sice určitě není, ale o její nadčasovosti mám svoje pochyby.

4 08.06.2019

Velmi malebná knížka popisující život na venkově.
Hlavní dějová linka je sice dost "červenoknihovní" a pohled na venkovský život poněkud romantizující, ale vyvažují to jiné trpké dějové linie a hlavně to, že z celého vyprávění je cítit upřímná láska k venkovu a přírodě.
Knížku doporučuji hlavně milovníkům T.Hardyho, Brontëových, Austenové, a pod.

4 01.05.2019

Přímočaře a jednoduše napsaný příběh bez nějakých jazykových ekvilibristik.
Olžin osud sledujeme ze tří úhlů pohledu - v první části jako epické vyprávění s minimem přímé řeči, ve druhé části Olgu nazíráme z pohledu jejího chráněnce a ve třetí části Olgu poznáváme prostřednictvím jejích dopisů.
Problém pro mně byl v tom, že až na jedno překvapení, které Olga odtajnila v dopisech, jsem se ve druhé a třetí části už o Olze nedozvěděla v podstatě nic moc dalšího, co už bych nevěděla nebo netušila z jejího CV v části první. (A kdo si dal i doslov, dozvěděl se totéž ještě počtvrté).
Myslím si, že jsou zajímavější osudy a příběhy.
Pro Němce má ta stoletá retrospektiva vzhledem k jejich historii asi jiný náboj, ale já se nemohu zbavit pocitu, že s tématem jejich historie autor tentokrát zachází trochu bezzubě. Jediná významnější myšlenka se týká německého velikášství.
Sekvence s dopisy je samá "láska-páska", ale celá dějová linka s Eikem je na můj vkus plochá a odbytá jen na různá konstatování.
Podtrženo sečteno - neurazilo, ale rozhodně ani nenadchlo.

4 23.04.2019

Knihy, které jsou psány coby pomník lidského utrpení, se kritizují těžko, člověk má tak trochu pocit, že tím znevažuje památku těch, kteří takové peklo přežili.
Bohužel mě ale kniha nijak zvlášť nezasáhla.
Myslím, že proto, že se autorovi nepodařilo vytvořit dost plastické charaktery postav aby se pro mně stali něčím víc než jen jmény - dokonce všichni krom Čokyho a Dorriga mi poněkud splývají. A ani u těch dvou nemám pocit, že je doopravdy znám, jak to u dobře napsaných postav bývá, spíš jen že jsem se dozvěděla, co se jim stalo.
To, co mě nakonec nejvíc dostalo, byla děsivá fakta, která jsem si díky knize dohledala - ne o železnici, ale o Jednotce 731 a Širó Išiiovi a promlčených japonských válečných zločinech. To je humus.
Ve stínu takových fakt je pro mně Flanaganova kniha nakonec i zbytečně mírná a smířlivá.

4 12.04.2019

Prázdný život vyprázdněný až na doraz a zhroucený do pomyslné černé díry ze které po překročení horizontu událostí už není cesty zpět a která dostředivě vtáhne a zničí i to, co je v dosahu.
Na začátku knihy se dozvíme, co se stalo a zbytek je odpovědí na otázku, jak se něco takového mohlo stát.
Čin popsaný v úvodu visí nad čtenářem jak Poeovo kyvadlo, které se pomalu a jistě přibližuje.
LS píše stručně a věcně. Ke svým postavám přistupuje bez předpojatosti, neomlouvá je ani neobviňuje, jen detailně pozoruje, asi jako entomolog brouky.
Je autorkou velmi ženskou, obě její knihy reflektují mateřství a ženství z ne zrovna líbivého a ne lichotivého pohledu.
Její hrdinky jsou patologicky vyšinuté mimo to, co je považováno za normální - přesto jsou uvěřitelné a zažívající situace a stavy, které známe i ze svých "nevyšinutých" životů. Tím jsou znepokojivé.
Těším se na její další knihy.

4 17.01.2019

Přímočařejší než Stehlík a proto myslím, že pro mně bude i zapamatovatelnější v detailech a jednotlivostech.
Na autorce mě baví její postavy. Nejsou všední ani průměrné a dost často dělají věci, které jsou za hranicí slušnosti nebo etiky nebo toho, co považuji za "normální" - ale jsou velmi velmi zajímavé. Dokáže je popsat tak, že mám pocit, že je důvěrně znám a že mi na nich záleží. Dokonce snad i je mám ráda, přestože u některých to není jednoduché, když se chovají jak se chovají. Donna Tartt je ale nesoudí, jen popisuje, a proto nemám sklon je soudit ani já. Jen s nimi jsem v jejich příběhu.
To mně osobně na knihách obecně baví nejvíc - příběh, zajímavé postavy a schopnost autora vytrhnout mě z mojí reality a nechat mě prožít něco jiného. Donně Tartt se to v této knize podařilo beze zbytku - a účinněji než ve Stehlíkovi, který je sice svým způsobem sofistikovanější, ale proto možná pro mě vzdálenější než Tajný příběh.
U některých knih po jejich dočtení mám problém začít číst něco jiného, cítím nechuť opustit svět, v němž jsem nějaký čas pobývala. Tajný příběh je takovou knihou.

4 05.02.2018

Velká literatura to není, ale není to ani žádný brak (jako většina jiných westernů). Osobně ji považuji spíše za dobrou literaturu pro mládež. Nemohu se totiž zbavit přesvědčení, že dospělý zralý člověk by se s touto knihou leda vracel do dětství či mládí (a nic proti tomu), ale ke čtení už se mu nabízejí mnohem lepší věci ať už jde dotyčnému o napětí, zábavu, poznání nebo zamyšlení.
Čtyři hvězdy dávám proto, že sklerózu ještě nemám a že si dobře pamatuji, že i pro mně v určitém věku kniha byla zážitkem.

4 15.11.2017

Ano, zvláštní kniha. Vnímám ji částečně jako jakési podobenství, částečně jako něco, čemu se v dramatu říká "modelová hra" - čili jde o vykonstruovanou krajní situaci prostřednictví které autor upozorňuje na nějaké jevy.
Chápu, co chtěl autor sdělit (alespoň si myslím, že to chápu), ale emocionálně mě tento román zasáhl mnohem méně než jiná jeho díla. A to proto, že mám problém se tam s něčím identifikovat. Zvláštního je až příliš a tím pádem se pro mně "zvláštní" stalo "cizím". A nemohu se zbavit podezření, že kdyby obsah knihy byl koncentrovanější do menšího rozsahu, dotkl by se mně víc - obrazně řečeno, že tentokrát "výkřik" by zanechal výraznější stopu než "melodie".
Nicméně to rozhodně neznamená, že bych románu chtěla něco vytýkat, jeho kvality jsou nesporné. Jen zde jde zřejmě o natolik specifická témata, že bude hodně individuální, nakolik se koho budou v době čtení knihy dotýkat.

Pro mě je to přeci jen trochu lepší červená knihovna - na druhou stranu je to ale i trochu klasika mezi romány pro ženy.
Co mě na ní bavilo a baví dodnes je to, že celá ta zápletka vlastně zrovna moc romantická není.
Rhett Butler sice byl a je prototypem "Pana Božského" - ale Scarlett je vlastně záporná postava. Ocenit na ní jde sílu, houževnatost, cílevědomost a emancipovanost - ale jinak je vlastně bezcharakterní a trochu vypočítavá zlatokopka. Přesto je napsaná tak, že se s ní celé generace čtenářek dokázaly a dokáží nějak identifikovat a fandit jí.

4 10.09.2017

Párala jsem četla v pubertě ještě za totáče - je to pro mě takový socialistický Viewegh.
Tato kniha mi utkvěla, pro teenagera byla docela čtivým podnětem k zamyšlení nad ekologickými tématy a ostatně i nad drogovou problematikou. Nevím, jestli tak může fungovat i dnes, přeci jen současná mladá generace má toho má na výběr víc než my tenkrát. Ale kdyby chtěl někdo mladý doporučit něco z Párala, tak asi řeknu toto a Milence a vrahy.

4 10.09.2017

Novodobý Holmes s Watsonovou. Spíš ten filmově seriálový než Doylovský - čili atraktivní smažka. Vděčné vyšetřovatelské duo muže a ženy, takže to může jiskřit. Nicméně nijak extra mi k srdci nepřirostli.
Zápletka je docela zajímavá, to balancování na hraně, kdo je čeho viník a kdo je čeho oběť. Přesto celek na mě působil divně, příliš mnoho lidí se dle mého soudu chovalo nelogicky - nejen ten pošahaný Rekke, ale i jeho parťačka a celá policie. Přišlo mi, že nikdo se tam nechová "normálně". I když mohlo to být i zpracováním audioknihy - tentokrát to nedovedu poznat, z čeho to "divno" pramenilo. Pouze z muslimů to ale nebylo...

3 04.11.2023

Najde se někdo, komu to nedocvakne, jakmile dojde na obsah povídky? Pokud ano, gratuluji, že si to užil víc než já. Já zbytek knihy doufala, že to je falešná stopa a Bryndza přeci jen překvapí. Ale to on neumí. Škoda, že si nedal alespoň trošku práce s vytvořením těch falešných stop a zavádějících motivů, podezřelých postav si na to vytvořil dost. Nebýt to tak průhledné, byla ta zápletka docela obstojná.

3 04.11.2023

Klasická Yrsa. Propracovaná zápletka, osvědčený tým i prostředí. Série si drží svou laťku.

V podání M.Táborského opět lahůdka, ale jinak pro mě výrazně méně atraktivní než 1913. Detektivní zápletka (spíše záplAtka) už je tu hodně na pozadí, prioritnější jsou politické události a společenské klima té doby. Sice pravda jsem se dozvěděla spoustu věcí, které jsem netušila, ale ten bolševismus byl pro mne na hranici snesitelnosti.

3 04.11.2023

Starosvětské a anglicky vtipné. Lord Petr Wimsey je okouzlující týpek. Je ale samozřejmě nutno to brát s nadsázkou.
Vyslechnuto jako audio v podání O. Brouska. Príma odechovka.

3 04.11.2023

Málem jsem odložila hned na začátku, protože sledovat jen jak pomatená masová vražedkyně bloudí životem mi nepřišlo ničím zajímavé. Těsně před tím, než jsem tak učinila, se to stihlo změnit - nebudu spojlerovat jak. Celkově to má zajímavý nápad především v tom, čím to končí, přesněji řečeno kdo a čím zneškodnil hlavního zlouna. Zpracování je průměrné, tím nemyslím špatné, ale tak nějak nevyčnívající nad standardy žánru. Nevadilo by mi, kdyby to bylo krapet kratší, občas dochází k vytváření atmosféry na úkor napětí a gradace.

3 04.11.2023

Nic neříkající název a ohavná obálka ukrývá milou vlasteneckou pohádku pro dospělé. Nic z toho nejspíš nezní úplně poutavě, ale čte se to hezky - i když trocha kratší stopáž by tomu prospěla. Přeci jen tomu chybí gradace (pro mě byla nejnapínavější svatojánská noc). Omračující závěr tedy nečekejte. Čekat ale můžete originální poctu klasickým pohádkám i Erbenově Kytici (a upozorňuji, že nemusíte být její milovník ani znalec, aby jste si příběh užili), výrazné ale nepodbízivě podané poselství, postavy které si zamilujete (popravdě jsem si oblíbila i ty záporné) a to vše v malebném retro podání. Přiznám se, že v jistou chvíli jsem si dělala naděje že půjde o něco ve stylu Dumasova klubu - a tohle očekávání mě rychle přešlo - ale nevadí.

3 04.11.2023

Opět velmi komplikovaný příběh s různými časovými skoky a množstvím postav. Což nepovažuji za zápor, ale nuto říct, že sledovat několik provázaných situací z různých úhlů pohledu různých postav už vyžaduje opravdu soustředění. Kniha má silnou atmosféru, celé to prostředí a vodní živel, všechno to v člověku doznívá, ale je to stísňující. Některé věci napravit nejdou. Rozuzlení bylo nečekané.
Poslouchala jsem jako audio a tentokrát si nejsem jistá, zda by četba nebyla lepší. Audio mělo až příliš výraznou (ambiciózní) režii a podání některých postav mi nesedělo.

3 04.11.2023

Vzhledem ke zdejšímu nízkému hodnocení jsem od knihy nečekala nic a tak jsem byla příjemně překvapená. Jde o poměrně komplikovaný příběh v němž se nevesele protne několik dějových rovin, časových pásem a několik osudů. Nikdo zde není hrdina, spíš je tu několik antihrdinů, ale i pro němůžeme najít pochopení, nebo je politovat. Nízké hodnocení nejspíš kniha slízla, protože je přeci jen docela zašmodrchaná, někomu může vadit, že se nebude mít s kým identifikovat a chybí zde obvyklá schémata typu: "kdopak je tu psychopat" anebo sendvič tvořený ohromně přitažlivým vyšetřovatelem (nevšední vyšetřovatelkou), geniálním sériovým vrahem a mezi nimi kydanec nějakého úchylného mučeníčka a vražděníčka. Nic takového tu nenajdete. Zato tu najdete kopu lidí, z kterých je člověku docela smutno.
Posloucháno jako audiokniha, která má opravdu hutnou atmosféru a dobrou režii.
Jedna hvězda dolů za román v románu "Ta, co vyvázla". Sice chápu, že tam musí být a přitom musí být proporčně omezen, ale je to děsný blábol.

3 04.11.2023

S.Fitzek je opravdu výtečný konstruktér. Dokáže si najít neobvyklý námět a vymyslet poměrně dost složitou zápletku. Ale to skutečně pozoruhodné je, že se do toho pak sám nezamotá a čtenáře dokáže tím labyrintem provést a ten hlavolam před jeho očima rozluštit. Jak když loupete cibuli. I když je pravda, člověk musí dávat pozor. Tady stačí malá nepozornost ohledně toho, jak se kdo jmenuje a může to celé přestat dávat smysl. Zajímavý doslov. Jeden z mála autorů, kterého bych ráda poznala osobně i jako člověka a nebojím se toho, že bych byla zklamaná.

3 04.11.2023