snimcibdim
komentáře u knih
Do posledního dechu
Robert Bryndza
Celou dobu jsem měla tak silný pocit deja-vu, že jsem si dvakrát šla projet své záznamy, jestli už jsem to někdy neposlouchala. Zdá se že nee, že je to jen tak moc neoriginální a předvídatelné. A pokud přeci jen poslouchala, bylo to pro mě evidentně z velké části zapomenutelné a nestálo mi to ani za zaznamenání. Tak tolik ke kvalitě. Ale jako zvuková kulisa k práci to posloužilo dobře, ostatně jako všichni audio Bryndzové...
Paví hody
Jan Štifter
Zážitek jako když prohlížíte staré album fotografií - vyprávění s retro patinou a trochu kaleidoskopické. Žel, přiznám se, že právě proto (a také proto, že jsem neměla příležitost si knihu přečíst na jeden zátah) jsem se časem trochu ztrácela v tom kdo je kdo a některým postavám ne zcela rozuměla. Zůstal zvláštně hořký pocit. Ne z kvality té knihy, ale tak nějak z toho příběhu.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Zprvu hodně průměrný pychothriller se posléze docela zajímavě zašmodrchal. Úsek, kdy začínaly vycházet najevo některé kontroverzní informace o Emmě, byl dokonce dosti slibný. Rozuzlení nakonec překvapilo, ale spíš svou hloupostí než svou vynalézavostí. Obávala jsem, že tomu autor nakonec nasadí korunu totálním happyendem, ale zůstal neromantický (naštěstí).
Jako audio doporučuji, ale samozřejmě nečekejte nic víc než oddechovku pro ženy z kategorie: kdopak je tu psychopat.
Ženská na odstřel
Martin Goffa
Jednoduchý příběh, který rozsahem i "hloubkou" odpovídá tak námětu pro jeden díl nějakého seriálu - na celovečerák už by to bylo málo. Je to nekomplikované a víceméně funkční, i když přeci jen je mi s podivem, že dva lidi z médií nenapadne "ochránit" hlavní hrdinku právě pomocí médií, ale no co už...jako audio k domácím pracem ideální.
Šibumi
Trevanian (p)
O čem muži sní. Svým způsobem strašná blbost, tvářící se chytře díky implantovaným rádoby filozoficko historickým úvahám na kde co. Hodně vtipné (nechtěně) je zejména vykonstruování tak velemocné superorganizace, za kterou pak chodí tahat horké kaštany z ohně takoví tři joudové.
Ale i tak je za tím textem nejspíš neuvěřitelná kopa práce s rešeršováním, bylo to opravdu zábavné a napínavé a v audio podobě to díky mužnému témbru Martina Stránského má svoje lehce retro "macho" kouzlo.
Kříďák
C. J. Tudor
Pro mě zatím nejslabší autorčina kniha. Základ má sice stále stejný rukopis a pro ni typické propriety (hlavní hrdina s "máslem na hlavě", maloměsto s historií, viktoriánská barabizna, puzzle vzpomínek a útržků minulosti, návazný zločin v současnosti), ale tento příběh pro mě velmi záhy ztratil napětí a pointa mi přišla jak z béčkových filmů. Jsem opravdu ráda, že toto nebyla první autorčina kniha, kterou jsem četla (poslouchala), asi bych totiž už po žádné další nesáhla...nedoporučuji.
Někdo cizí v domě
Shari Lapena
Velmi velmi velmi předvídatelné. Jako audio je to díky tandemu Martina Hudečková + Libor Hruška stále dobře poslouchatelné, ale tentokrát myslím spíš díky výkonu rétorů než kvalitě knihy.
Manželovo tajemství
Liane Moriarty
Román důmyslně vystavěný a napínavý. Krom toho docela psychologicky zajímavý. V kategorii "romány pro ženy" ho tak lze hledat ne díky kvalitě (není to žádná červená knihovna), ale spíš jen kvůli tomu, že vše se točí okolo ženských hrdinek a jejich prožívání a jejich role v rodině a vztazích. Osobně by mi víc konvenovalo, kdyby se v druhé půli už všelijaké pocity méně rozpatlávaly a obešla bych se i bez toho změkčujícího epilogu, ale celkově to pro mě bylo příjemné překvapení. Sláva za každou knihu od ženy ženám jejíž hlavní pointa není v tom, že někdo je psychopat.
Vyslechnuto jako audio, což byla sázka na jistotu - T. Bebarová je výborná.
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Shari opět o vlásek lepší, i když i tady se z umně spředené sítě nakonec nesvedla dostat ničím lepším než po oslím můstku velmi banálního a nedostačujícího důkazu. Naštěstí nakonec se nespokojila jen s tím a přeci jen dokázala ještě vypotit nečekaný obrat na závěr. U ní člověk musí dopředu počítat s tím, že to nejzajímavější není samotné rozuzlení, ale to, jak se to v průběhu šmodrchá a přelévá.
Noční motýl
Ondřej S. Nečas (p)
Příjemné audio, zajímavé popisy prostředí, rozzuzlení adekvátně propletené - detektivka jak má být.
Továrna na maso
Miloš Urban
Nádherný jazyk a zapáchající genius loci, který čtenáři ožívá před očima. V tom je Urban geniální. Ale samotná zápletka jako taková vyvolává rozpaky. Dosti nezáživná jakobydetektivní story, která je spíš jen pozadím k traktování transgender tématiky - podané sice vkusně a s citem, ale tím pádem i trochu fádně. Takže to, co nakonec čtenáři utkví, jsou samotná jatka - ale příběh, který do nich autor naprojektoval, je bohužel velmi rychle zapomenutelný...
Mezi dvěma ohni
Martin Goffa
Goffa oddechovou kriminálku z českého prostředí napsat zkrátka umí.
Zápletka se opírá o pseudospiklenecké hrátky s kmotrovskými praktikami - sice trochu naivně, ale funkčně.
Jen v oblasti Mikova soukromého života bych uvítala něco vynalézavějšího než tuhle fádní lovestory.
Imaginární přítel
Stephen Chbosky
Čeho je moc - toho je příliš.
Kniha začíná jako vcelku běžný mysteriózní thriller o ztraceném a podivném dítěti, v němž se dá očekávat buď normální duševní úchylka, paranormální schopnosti nebo nějaká duchařina. Posléze se vše rozvine do slibného čistokrevného hororu s vánoční tematikou ve stylu Stephena Kinga (či jeho synka - viz.Vánoční říše).
Základní námět není vůbec špatný (pokud přistoupíte na jeho pohádkovost a pohrávání si s křesťanstvím), v knize je dost zajímavých nápadů (např. jeleni stokrát jinak) a působivé surrealistické scény - takže by to mohlo celé krásně fungovat, kdyby autor neztratil soudnost a druhou půli totálně nerozbředl.
Finále je rozpatlané cca na půl knihy a autor v něm už jen recykluje a donekonečna variuje prvky, nápady a linky z první poloviny a ubíjí gradaci (a svého čtenáře) zbytečným kýčovitým sentimentem a scénkami jak z béčkových zombie filmů.
Takže člověku je nakonec vcelku jedno, jak se to vyvíjí a jak to skončilo, hlavně že už to má za sebou. Bohužel. A škoda.
Zkonzumováno až do konce jen díky Igoru Barešovi, který knihu excelentně (!!!) načetl jako audio.
Nevítaný host
Shari Lapena
Velmi dobře nastavená výchozí situace nepochybně inspirovaná Deseti malými černoušky. To zpočátku víceméně šlape (i když o nějakou tu nelogičnost sem tam i tak zakopnete) a autorka chvíli zvládá docela dobře přehrávat psycho ping-pong podezření z jedné postavy na druhou. Bohužel ale s legendární předlohou dlouho krok neudrží a slibně rozehranou zápletku naráz zabije fádním vyšetřováním a nudným rozuzlením na základě triviálního důkazu.
Moje druhá kniha od Shari Lapeny a nemohu se zbavit dojmu, že umí velmi dobře "rozdat karty", ale naprosto a totálně neumí udělat dobré finále a díky tomu její knihy snadno a zapomenutelně zapadnou mezi mnohé jiné podobné spotřební oddechovky pro ženy.
Umina verze
Emil Hakl (p)
Příjemná nevšední lovestory - Frankensteinovská variace z dnešní Prahy.
Zajímavý vypravěčský styl, který je formálně úsporný, dokáže ale vytvářet velmi živé obrazy - dokonce i s chutěmi a vůněmi.
Jelikož žiju v oblasti, do níž je příběh lokalizován, bylo to pro mne o to intenzivnější.
Konec mi na jednu stranu přišel trochu bez nápadu - na druhou stranu si neumím představit jiný.
Vlastně mě překvapilo, že takový sci-fi námět může v ryze českých reáliích takto dobře fungovat.
Stinná místa
Daniel Barták
Béčkový horůrek na jedno pošmourné podzimní odpoledne. Svižně seskládaná všemožná žánrová klišé vcelku zdařile naroubovaná na tuzemské prostředí. Autor se s tím moc nepatlá, tak to je přelousknutý raz dva.
Hodnocení tomu záměrně nedávám, vlastně mi to sedlo, ale za literární umění to nepovažuji. A když má člověk jednou za čas chuť dát si smažák, neměl by pak pomlouvat hospodu za to, že nabízí smažák a ne slavičí jazýčky.
Sto devětadevadesát schodů
Michel Faber
Dvě povídky potvrzující Faberovo vypravěčské mistrovství.
V obou figuruje hlavní hrdinka, jejíž život se odráží v jejích nočních prožitcích, které mají lehce hororový nádech, i když jsme si vědomi, že je lze vysvětlit i racionálně.
Obě hrdinky mají společné také to, že se z různých důvodů aktuálně zabývají tématem smrti, a že se cítí být osamělé, což není následek nějaké životní nutnosti spíše výsledek jejich schopnosti či ochotě porozumět si s jinými lidmi nebo naopak schopnosti druhých porozumět těmto hrdinkám - což je téma, které se vlastně u Fabera objevovalo už dřív a bude možná souviset s jeho životní zkušeností.
Knížku odkládám s pocitem jakési neukojenosti - což není výhrada ke kvalitě - jen bych prostě chtěla, aby to bylo delší - zejména první z povídek mohla podle mě posloužit jako námět na celý román.
Mohu jen doufat, že MF přijde brzo s něčím dalším.
Okno do času
Peter F. Hamilton
Jednohubka osvěžující asi jako klimatizace v parném létě.
Jules je neobyčejná a sympatická postava zažívající originální příběh.
Psáno svižně, s lehkostí a humorem.
Čtenáře možná nakonec zamrzí krátká stopáž, ale já i to hodnotím jako klad, neboť "dobrého pomálu" a je vždycky lepší odkládat knížku s lítostí, že není delší, než naopak s názorem, že to byla zbytečně nastavovaná kaše.
Jak si správně přát
Pierre Franckh
Jako literatura to je primitivní, ale funguje to.
Jestli jde o "zázraky" nebo jen o plody optimistického přístupu k životu a motivační autosugesce je koneckonců jedno.
Mlsoun
Ian McEwan
Na špionážním podkladu vystavěný příběh ze vztahů, jejichž společným tématem je důvěra a zrada důvěry. Každý z aktérů sleduje nějakou agendu osobní nebo k níž se zavázal a ve výsledku má každý nějaké tajemství a hraje s druhým nějakou hru. Příběh jako takový by fungoval i kdyby se aplikoval do jiného prostředí (např. byznysu nebo vědy) ale prostředí "tajných služeb" zde funguje i jako metafora. Každý má nějaké své "pověření", jedná jako "agent" v zájmu nějakého svého "úkolu", sleduje nějaké cíle a podle nich "konspiruje" - rozdíl je jen v tom, kam je kdo schopen zajít a jaké vše má nakonec pro každého důsledky.
Celkově velmi dovedně prokombinováno.
Sice jsem velkou část knihy bojovala s pocitem, že klíčová "operace Mlsoun" je neefektivní za vlasy přitažená konstrukce a že to není od autora nejlepší nápad, ale závěr knihy veškerou moji skepsi rozmetal na prach. Nebudu spojlerovat, ale ta pointa a to, jak do sebe všechno zaklaplo, mě naprosto dostalo.
Smekám.