Snow-White komentáře u knih
Výborná kniha, která se mi dobře četla i v originále. Krátké, v podstatě "jednoduché" (pro někoho, kdo má alespoň základní znalost historie) čtení s hlubokou myšlenkou.
Selfies se mi opravdu těžko hodnotí. Těch náhod a propletených vztahů už tam bylo přehnaně a řada věcí byla opravdu dohnána do extrému. Na druhou stranu po Marcovi a Nesmírném se mi Selfies četla mnohem lépe. Možná i díky delší pauze, a protože jsem se na knihu opravdu těšila. Na konci jsem byla opět napnutá jak struna a navíc Asadovy hlášky o velbloudech se nikdy neomrzí. :)
Doufám ale, že v následujících knihách se autor vrátí více ke Carlovi a jeho příběhu.
Příjemná oddechovka s dobře stupňovaným dějem a uvěřitelnými charaktery.
Víme sice od začátku, že někdo zemřel, nevíme ale kdo, ani jak. Postupně se události odkrývají a vše do sebe zapadá.
Jsem velmi zvědavá na televizní zpracování - podle ukázek jsem přesně odhadla, kdo bude hrát jakou postavu, tak snad to bude stát za to.
Autorka na začátku čtenářům schválně zatajila důležitou informaci, respektive si věci překroutila tak, aby na konci mohlo dojít k „pořádnému“ zvratu. Vadilo mi, že se Megan vyjadřovala o chladném či lhostejném vztahu k (čtenáři si jméno doplní), když se to dalo úplně pominout a nemuselo to pak působit jako primitivní odvedení pozornosti čtenáře. Jinak autorka pravděpodobně není schopná vystavět pořádnou zápletku ani budovat napětí. Trochu napínavější se mi kniha zdála zhruba na posledních čtyřiceti stranách, ale to už byl pachatel jasný a tak šlo jenom o to, kdo ještě přijde k úhoně. Ani charaktery na mě nepůsobili přirozeně, natožpak sympaticky.
Nejlepší věcí na knize tak zůstává zajímavý námět – pozorování z vlaku a vytváření si vlastních příběhů.
Ze začátku mě čtení velmi chytlo - Joe byl správně ujetý, ne, že by se s ním člověk ztotožnil, ale šlo porozumět některým jeho krokům. Napětí se ale dle mého soudu z knihy postupně vytratilo a na konci jsem přemýšlela, jestli je větší blázen Joe, Beck nebo oba stejně. Hlavní postava Joea na mě navíc začala čím dál více působit poněkud zženštile, i když to možná bude spíš problém můj, než autorčin - nedovedu si představit chlapa, který se tak moc zaobírá vlastními pocity. Na druhou stranu si při čtení člověk uvědomí, jak je dnes jednoduché někoho stalkovat a měla jsem chuť změnit všechna svoje přístupová hesla.
Oficiálně řadím Murakamiho ke svým oblíbeným autorům. Takhle úžasně vykreslit psychologickou hloubku postav dokáže opravdu jen málokdo. Nemusíte se s postavami přímo ztotožnit, můžete s nimi naprosto nesouhlasit, ale Murakami vás naučí naslouchat a snažit se POCHOPIT jejich jednání. Navíc je vše podáno krásným, čtivým jazykem a s vybraným "hudebním podkresem". :-)
Ačkoliv obsah se mi pomalu ale jistě zamlžuje, ten pocit ze čtení této knihy se zapomenout nedá. Nádherné, pestré, inspirativní. Řadím ji k tomu nejlepšímu, co jsem kdy přečetla a rozhodně se k ní chci jednou vrátit.
Kniha ukazuje nelehký život básnířky Suzanne Renaudové a líčí ho tak, že z něho má čtenář mrazení. Přesto kniha rozhodně nepůsobí pateticky - naopak - je psána poměrně věcně, ne však bez empatie. Autorka úspěšně propojuje biografii s ukázkami z básnířčiny tvorby a vše je korunováno bohatou obrazovou přílohou.
Jeden z pokladů české literatury, ke kterému se vždycky budu ráda vracet.
Půjdu nejspíš trochu proti proudu, když řeknu, že jsem si mnohem víc užívala rozvláčnější začátek. Asi jsem byla nějak naladěná na "australskou vlnu", takže se mi zasazení do zdejšího prostředí líbilo.
Naproti tomu konec mi přišel jaksi "ukousnutý". Ani jsem málem nepostřehla, jak se podařilo vraha odhalit a ani mi poslední kapitoly nepřišly nijak napínavé. I když je pravda, že sama jsem vraha tentokrát neuhodla. Celá kniha se pro mě držela "v jedné lajně", aniž by na konci bylo nějaké výraznější napětí, což mi u kriminálky trochu vadí.
Nicméně postava Harryho mi byla sympatická a s menším odstupem budu v sérii určitě pokračovat.
Zápletka nijak objevná, pozorný čtenář může na základě indicií uhádnout vraha, ještě předtím, než to udělá autor, ale jinak velice dobře se čtoucí kniha. Příjemné odreagování se zapamatovatelnými a sympatickými hlavními hrdiny.
Kniha v podstatě o podstatě umění. :-)
"Sláva nemůže dát radost tomu, kdo ji ukradl a nezasloužil si ji; trvale rozechvívá jen toho, kdo je jí hoden."
Tak jsem se konečně opět dostala k Tolkienově trilogii. Asi jsem prvně musela přečkat ten humbuk, který vypukl po natočení filmů, protože napoprvé jsem se do Společenstva nedokázala začíst. Napodruhé jsem knihu přečetla za chvilku a až na nadměrné užívání slova "smrtonosný" (aspoň podle mého dojmu nadměrného :-)), mě nadchla. Vzhledem k patřičnému časovému odstupu od filmu jsem byla schopná vytvořit si i vlastní představy neovlivněné Jacksonovým pojetím (které je ale výborné). Těším se na druhý díl. :)
Zpočátku kniha byla velmi čtivá - napsána jednoduše, žádné složitosti, stránky ubíhaly. Když jsem ale záhy zjistila, že autorčina slovní zásoba je dost omezená, začala jsem záměrně přeskakovat, leckdy i celé kapitoly. A když jsem zjistila, že mě nudí i erotické pasáže (!), řekla jsem si - tady vážně něco nehraje. I milostné scény totiž po několika stranách začnou působit monotónně. Snad kdyby byla knížka kratší a udržela si po celou dobu správné erotické napětí, moje hodnocení by bylo bývalo lepší. Takhle dávám jednu hvězdičku právě za jistou nekomplikovanost, která asi k takovému dílu patří a díky které se do ní čtenářky (asi spíš výjimečně čtenáři) mohou dobře začíst a druhou dávám za nápad, se kterým se však dalo pracovat mnohem lépe a napínavěji.
Upřímně, myslela jsem, že se neprokoušu ani přes prolog, nějak jsem se v těch postavách ztrácela a ne a ne se začíst. Jakmile se ale na scéně objevil Geralt, kniha nabrala druhý (respektive první) dech.
Se Zaklínačem a dalšími postavami se seznamujeme prostřednictvím několika povídek, které zkouší čtenářovu pozornost tím, že se neodehrávají chronologicky za sebou. V příbězích se objevují jak známé fantastické bytosti (elfové), tak i méně známé příšery, částečně vycházející ze slovanských a dalších legend (třeba kikimora). Sympatické je zejména velké množství výrazných ženských postav, které mohou směle konkurovat hlavnímu hrdinovi. Za mě k těm nejzajímavějším patřila rozhodně královna Calanthé a doufám, že v dalších povídkách a příbězích se o ní dozvíme víc.
Celkově kniha cílí spíš na mladší čtenáře a působí neuceleně, nějaký hluboce propracovaný svět tady zatím chybí, o postavách a jejich motivacích se toho příliš nedozvíme. Rozhodně však knížce nechybí čtivost a vtip a počítám, že celý příběh se rozjede zejména ve třetí knize, která už není jen souborem povídek, ale v podstatě začátkem celé ságy. Tak uvidíme.
Zhruba do poloviny knihy to nebylo zase tak hrozné. Mělo to nějaký děj (i když značně naivní), vypadalo to, že by se to mohlo někam posouvat. Proti autorčinu přeslazenému pojetí upírů nic nenamítám – chápu, že kniha je určena spíše pro náctileté. Pokud někdo dává přednost tradičnějším upírům, existuje celá řada vhodnější literatury.
Bohužel ale asi v polovině přišla hrozná krize – dialogy se pouze v menších obměnách omílaly stále dokola – hlavní dvojice se pouze předháněla v tom, kdo koho miluje víc a proč by spolu (ne)měli být. To sice bylo už na začátku a do romantické knihy to pravděpodobně patří, ale v jisté fázi byla překročena únosná mez a opravdu to začalo být nudné až otravné. A tohle už se bohužel táhlo po celý zbytek knížky, akorát k tomu naštěstí přibylo trochu té akce, takže se to dalo dočíst.
Druhý díl ale určitě začínat nebudu.
Příjemná "jednohubka" zpestřující čekání na Vichry zimy. Letmá zmínka o mistru Aemonovi mě moc potěšila.
Podivná knihovna je napínavá, čte se velice dobře a celou atmosféru ještě umocňují povedené ilustrace. Přesto jsou mé pocity poněkud rozporuplné. Nemohu přijít na to, zda kniha skutečně obsahovala nějaké "poselství" či hlubší myšlenku, nebo se tak jen snažila tvářit...ale třeba je to důvod se k povídce ještě někdy vrátit.
Výborná kniha z níž atmosféra Petrkova dýchá i na toho, kdo tam nikdy nebyl a zná ho pouze zprostředkovaně, jako jsem já. Zároveň podává autentičtější náhled na myšlenkové a tvůrčí "pochody" autorů (Jiřího, Daniela, ale také Bohuslava a částečně i Suzanne Renaud), než kdyby šlo o obyčejný životopis.
Jako fanynka HP jsem si chtěla ještě rozšířit obzory o jeho světě. Bohužel kniha mě dost zklamala. Jediná skutečně povedená bajka byla podle mě ta o třech bratřích, kterou však Rowlingová měla rozpracovanou už pro "relikvii smrti". Ostatní (včetně pro mě naprosto zbytečných Brumbálových komentářů) byla pouze omáčka. I počet bajek dokládá, že se jedná spíše o dílko psané na koleni, které slouží pouze k vydělání peněz. Škoda.