Sobotikova komentáře u knih
Dědeček nemusí kupovat babičce kytky ze zahraničí, stačí je vypěstovat na zahrádce nebo utrhnout kytičku na louce.
Dědeček si nemusí napouštět plnou vanu, ale může se krátce osprchovat.
Dědeček nemusí plýtvat potravinami, ale nakupovat, jen to co spotřebuje.
Hlavně by ale dědeček neměl být škaredý na ostatní lidi a už vůbec ne na babičku. Nemůžeme přeci učit děti, že máme být hodní jen na jednu nám srdci blízkou osobu a na ostatní se budeme mračit. Jedinou optimistickou věcí na této knížce byly ty růžově svítící tepláky.
Od té doby, co jsem knihu začala používat při besedách v knihovně, tak už ji v knihovně nenajdete....jelikož ji má pořád nějaké dítě půjčenou :) Děti ji milují.
Celou knihu jsem čekala, kdy Flóra konečně začne se svým životem něco smysluplně dělat. Když to konečně udělala, tak to bylo tak bláznivé, že to nebylo ani uvěřitelné. Knížku jsem si přibalila na dovolenou tématicky do Chorvatska a svůj účel splnila.
Mám ráda knihy ze sportovního prostředí a z krasobruslení obzvlášť. Tato kniha nebyla špatná, ale přišlo mi, že tam bylo spoustu omáčky a okecávání a přitom se toho v knize při její tloušťce zas tak moc nestalo.
Moje nejoblíbenější kniha z krasobruslařského prostředí, tak zůstává Zlatý sen od Maynard F. Thomson
Mrazivé čtení, které zjitřilo mou mírnou klaustrofobii, takže když jsem vlezla pod postel, že tam utřu prach, tak jsem myslela, že už nevylezu :)
Jinak dědeček Marvin je nejlepší !!!
"Holkám od Spitfirů" uškodilo, že jsem ji četla těsně po knížce "Skříň plná Diora", která byla napsána o mnoho lépe a také se tam píše o ženách - letkyních.
Od této knihy nečekejte barvitý popis lodní katastrofy v období první světové války a ani špionážní román. Je to pěkná milostná romance, která se odehrává ve dvou časových linkách. Nic víc...nic míň.
Ve čtvrtině knihy jsem to chtěla vzdát. Hrdinka a samotný příběh mi připadal hrozně naivní. Ale pak jsem si vzpomněla jaká jsem byla já v jejím věku a dala jsem knize ještě šanci. Od chvíle, kdy se hrdinové dostanou do zajateckého tábora už jsem knihu neodložila. Každopádně kdyby v knize nebylo několikrát zmiňováno, že je podle skutečných události, tak by mi připadal příběh hodně nereálný.
Příběh ze života, kde štěstí trvá jen omezenou dobu .. tak si užívejme každého takového dne.
Kdo neskáče není blecha
Skáčou blechy
z naší střechy,
hop,hop,hop!
Bez obrátky
skáčou zpátky,
až se houpe strop.
Skočí na tě,
ach, proklatě,
hop,hop,hop!
Mezi skoky
daj tři loky,
to je jejich džob.
Kdo neskáče, není blecha,
skákání se od blech čeká,
hop, hop, hop!
Napijou se na tvé zdraví,
a jak kážou dobré mravy,
zmizí beze stop.
Mezi skoky
žádné kroky,
hop, hop, hop!
Chodit pěšky
nesměj blešky,
z toho jsou hned trop.
Mezi fousy
nasajou si,
hop, hop, hop!
No tak, hochu,
dej jim trochu,
nebuď přece škrob!
Vypijou si jenom kapku
a pak honem pod psí tlapku,
hop, hop, hop!
Tam sní své sny o skákání,
než si skončí na snídani,
žijou ze zásob.
Po přečtení této krásné knihy v naší knihovně NUTNĚ potřebuji také lva!
Pěkný příběh, ale nevím jestli se malé děti nebudou ztrácet v té záplavě jmen.
O černobílém beránkovi, kterému se rozvádí rodiče. A najednou neví, jestli je dobré mít bílý kožíšek po mamince nebo černý po tatínkovi. O beránkovi, který cítí strach, zlobu, osamění. Je prostředníkem sporů svých rodičů i prarodičů... až se stane neviditelným. Pohádka o důležitém slůvku , které není TY, ale MY.
Moc krásný příběh. Jen mi tam trochu vadila postava Grahama. Jak mi někdo takový mohl vadit? Protože takoví chlapi neexistují.
Odpočinkové nenáročné čtení. Ale co ten konec? Tak odfláknutý závěr už jsem dlouho nečetla :(
Ovlivněna obálkou a anotací jsem se na knížku moc těšila. Do půlky se to ještě dalo, ale pak můj zájem klesal a klouzal po náledí až spadl do srázu a já knihu nedočetla. Pro mne překombinované a nerealistické.
Taková jednohubka po které mi v puse zůstala pachuť.
Petru Dvořákovou jsem potkala na autorské besedě a je to úžasná osobnost, která to v životě vůbec neměla lehké. Na besedě otevřeně mluvila o svém komplikovaném vztahu s matkou a používání fyzických trestů v rodině. Při čtení knihy mi bylo úzko při představě, jak asi moc čerpala ze svých vlastních zážitků.
Těžké a citlivé téma, skvěle napsané...Jodi to snad ani jinak neumí. S příběhy vyprávěnými pozpátku mám ale problém (např. i u Říjnového seznamu od Deavera), nedokážu se tak vcítit do děje.
Od knížky jsem díky vysokému hodnocení čekala něco jiného. Je to romantika lehce zpestřená o svět módy a období 2. světové války. Jednoduché, lehce naivní a odpočinkové čtení.