sola_lupa komentáře u knih

Realita dnešní doby: stane se vám v životě jeden pitomý kiks, někdo to natočí, hodí na net, další a další lidé to sdílí a nakonec vám to zničí rodinu, kariéru,... možná i celý život. Nikdo si nemůže být ničím jistý.

4 26.12.2018

Nechápu, jak mohla tato kniha jen tak zapadnout mezi novinkami. Dobře, chápu, neměla takovou reklamu jako jiné. A je to velká škoda, protože i když se prvních pár stran nudíte, tak potom přichází zvrat za zvratem. Některé nečekané události nejsou sice zas tak nečekané, ale věřte mi, spíš si budete na konci každé kapitoly říkat: ´Cože? Jak? To snad ne!´A pak jen budete čekat pokračování ob asi čtyři kapitoly, kdy se opět dostanete k příběhu dané osoby (ano, kniha sleduje osudy více lidí), ovšem mezitím přijde další šok v jiné kapitole a vy jste ve výsledku tak napnutí, že ji nebudete chtít odložit.
Jako studentka biologického oboru oceňuji, že spojení pomocí jednoho genu bylo výborně reprezentováno jako oboustranná závislost, se kterou člověk nic nenadělá. A ta psychologické vsugerování si něčeho? To chce potlesk, protože přesně takhle to funguje. Ach, ano, málem bych zapomněla na ustavičnou manipulaci lidmi... Ta je nejen v knize, ale i v životě tak častá a nikdo si jí ani nevšimne, případně všimne, ale až když je pozdě, že je super o ní i číst a rozčilovat se hezky od plic.
Jak můžete vidět, jsem z knihy naprosto unešena. Pokud jste tyto řádky přečetli, doufám, že jsem moc nespoilerovala, protože jsem se vážně snažila, aby mi to moc neujelo.

4 10.07.2018

Moje první přečtená manga a hned takové peckovní sci-fi! Čte se tak dobře, že ji nemůžete odložit, má jedinečný nápad a zpracování. Není co vytknout. Kdybych ji četla předtím, než jsem viděla Na hraně zítřka, asi bych film nedokoukala a dala mu hodně špatné hodnocení. Mohu jen doporučit, protože je to jeden z těch skvostů, který jste schopní přečíst i několikrát za život a stále ho nebudete mít dost.

4 09.01.2018

Tomu říkám vánoční příběh! :D

4 05.01.2018

Film si schovávám až nyní po knize, tedy nesrovnávám. Co mohu říct je, že si nedokážu představit, co je v dalším díle, protože v tomto je všechno. Úplně všechno. Od zachránění psů lidmi a jejich životu v socializační smečce, přes množitele, psí útěky, úžasný psí život s ještě úžasnějším páníčkem, týrání psa, pes ve službách záchranných složek... A přitom je to jen jeden pes. Pes buddhista, abych byla přesná. Je to neskutečně dokonalé. Jako člověk, co nemá rád povídky oceňuji, že tohle všechno je napsáno jako jeden příběh, který navazuje na další, ale zároveň je to stále ten první.
U této knížky budete plakat, smát se... A na konci budete chtít psa. Pokud ho už máte, tak budete chtít dalšího. Zároveň je kniha napsaná tak úžasně, že svého ušatého psího mazla budete chápat ještě lépe než teď. Vážně této knize není z mého pohledu co vytknout, je dokonalá.

4 05.01.2018

Neuvěřitelně dobré čtení. Dokud nedočtete do konce, neodložíte. To vám mohu zaručit. K tomu se ještě zasmějete a v duchu si budete říkat, že až příště půjdete do knihkupectví, budete se snažit přesvědčit knihkupce, že lidé mají IQ aspoň tak vysoké jako cvičené opice.

4 27.11.2017

Knížka je relativně použitelná, dokud se nedostanete k části týkající se deprese (naštěstí je to téměř u konce). Napsat, že z deprese se dostaneme kladným hodnocením všeho - to autor myslel vážně? Pro jistotu jsem si googlila, co je autor zač. Je to nějaký pan inženýr, který podniká. Ať raději podniká v čemkoli, hlavně ať lidem, kteří trpí skutečnou depresí, neříká, co mají dělat. Nebo ať radí, ale až poté, co si přečte, co skutečně deprese znamená.
V knize mi také chyběly odkazy na výzkumy, na něž se autor odkazuje, to beru jako zásadní chybu. Pokud si nemohu přečíst, na čem svá tvrzení staví (jak byl výzkum proveden, kým, za jakých podmínek,...), je mi to k ničemu. Navíc je slušností uvést cizí práci, když ji užívám ve svém výkladu. (U bakalářských, diplomových prací,... je to dokonce nutné, i když nejde o citaci přímou, neboť je jinak práce brána jako plagiát).

4 29.07.2017

(SPOILER) Je pravda, že druhý díl nebyl v té samé tónině jako ten první. Proto někomu může přijít, že byl o něco ochuzen, že vlastně dvojka nebyla tak dobrá.
S tím bych rozhodně nesouhlasila, protože se kniha zabývá vážným tématem. Nejde jen o stránku právní, ale i o traumata a s nimi spojenými psychickými problémy rozsáhlého charakteru. Nabízí čtenáři pohled na to, jak je těžké trauma překonat. A to hned dvojí. Jedno plynoucí ze šikany a využívání ve škole a druhé způsobené samotnými rodiči a jejich snahou zničit člověka takového, jaký je a jaký by mohl být. Vlastně kniha poukazuje, jak lidi umí manipulovat a udělat si z druhých marionetu s vodícími provázky svou odolností ne tolik nepodobnými chirurgické oceli. Řešení všech nastalých situací je v knize realistické a jsem opravdu ráda, že o tom všem někdo napsal knihu a ještě tak bravurně.
Možná mě pokračování nebavilo tolik jako první díl, ale to neznamená, že by byl o něco méně úžasný. Ba naopak, je opravdu skvělý a jsem ráda, že jsem si knihu mohla přečíst.

Jen si tu odložím něco pro sebe:
Daniel se na tebe nesnaží dohlížet, a už vůbec ne tě urážet. Vyjednává si vlastní bezpečí.
"... nikdy jsem nebyl moc dobrý v rozpoznávání lží. Poprvé jsem patřil k té doopravdy populární skupině... mělo mi to být samotnému divné, ale nebylo. Asi proto, že mě to tolik těšilo."... "Člověku to stoupne do hlavy. Samozřejmě, byly tam věci, které se mi nezdály úplně... správné. Ale asi jsem to naschvál přehlížel, nebo se snažil si je nějak vysvětlit. Nechovat se jako dítě..."

"... prostě si na všechno vzpomenu, na to, jak se mi ze začátku taky všechno zdálo perfektní, a jaká noční můra z toho nakonec vzešla. Asi už mám vyryté do paměti, že takovéhle věci vždycky skončí špatně a všechno zničí, že... to přestane být doopravdy. A ty mě začneš nenávidět."
"Ale já bych nikdy-"...
"Já vím, že ne! Ale na tom nezáleží, chápeš? Nedokážu ovládat, na co myslím. Děje se to samo, jako když... třeba jako když ucukneš, když se ti něco rychle mihne před očima. Nepřemýšlíš nad tím, prostě to uděláš, pokaždé a automaticky. A tohle... funguje podobně..."

"Kita trochu děsilo, že si na svou osamělost a mizernou náladu začíná zvykat... Spíš jako by se pomalu smiřoval s tím, že takhle už se bude cítit pořád. Pemýšlel, jestli ej to jen nevyhnutelná přechodná fáze před skutečným zapomněním, nebo jestli má naopak dobře našlápnuto, aby se z něj stal jeden z těch lidí, co mají koutky pusy permanentně stočené dolů a na jazyku vždy připravenou nějakou pochmurnou předpověď"

"... Co na tom záleželo, proč udělal tohle nebo tamto, proč se rozhodoval tak, jak se rozhodoval, nebo proč proboha někdo, kdo by se dal považovat prakticky za génia, najednou začne mít strategické uvažování osmiletého dítěte..."

"Ta myšlenka voněla svobodou a čerstvým vzduchem. Nechtěl se věčně schovávat na dobře chráněném místě, kde se nikdy nic nestane. Nešlo ani o to, že by se muselo stát něco velkolepého. Neočekával zemětřesení a ohňostroje, o jakých se píše v knihách. Spíš opatrné objevování, nešikovné rozpaky, pár kroků dopředu a pár zase zpátky. Zemětřesení znělo děsivě; tohle naopak jako něco blízkého a skutečného."

"Tak tohle je život, pomyslel si Daniel. To předtím byla jen existence. Musel přiznat, že podřídit se a poslušně existovat bylo snazší. Šedé a beznadějné, snad, ale nekomplikované. Život vyžaduje úsilí. A někdy nahání strach. Ale Daniel začínal chápat, že ho ten strach nemusí pohltit, zajmout a ochromit, ne když mu to sám nedovolí. Učil se vnímat jej jako výzvu - tady jsem, koukej! Schválně, zkus mě překonat. Mám obtížnost tři hvězdičky z pěti, to bys mohl zvládnout. Víš, jak pak na sebe budeš hrdý? A když ne, svět se přece nezboří.
A to byl možná ten nejdůležitější objev ze všech. Že každý neúspěch je jen výsledkem jednoho jediného pokusu, a ne měřítkem jeho hodnoty jako člověka. Takhle se mění svět. Pomalu a po krůčcích."

3 10.12.2023

(SPOILER) Někomu tahle knížka nebude dávat absolutně žádný smysl a nebude ho bavit a někomu bude dávat smysl až moc. Jsem ten druhý případ.
Co do psaní, je knížka konzistentní výrazy, stylem a vším, proto se čte tak skvěle. Jak se kluci poznali, moje čtení se zpomalilo, aby mi nic neuniklo, ale zároveň zrychlilo tak, že jsem zaráz přečetla sto stránek. Potom se tempo vyprávění trošku zvolnilo, naštěstí. Protože jsem byla psychicky pěkně vyždímaná, v dobrém. Tolik mi ta obří pasáž dala ran a vzala vítr z plachet. Místy jsem měla co dělat, protože jsem se musela hlídat a dýchat hodně zhluboka, abych u každé druhé věty nezačala brečet. Nikdo nechce mít knížku promáčenou slzami.
Knihu mám jako celek natolik ráda, že u mě výtisk zůstane už navždycky. A jak skoro žádnou knihu nečtu dvakrát, tuhle si dám klidně i potřetí.

A jako vždycky, abych se mohla vrátit k určitým pasážím, něco si tu nechám...

"Nezlob se, nejsem moc dobrý v mluvení s lidmi..."
"Nezlobím se. A myslím, že spíš lidi nejsou dobří v mluvení s tebou."
"Proč to říkáš?"
"Protože si myslím, že na mluvení s někým jste potřeba dva. Když píšeš, slova ti plynou, nikde ani zádrhel, nikde jediná falešná nota, je to jako poslouchat symfonii. Takže umíš i mluvit, jen z toho máš strach, a za to můžou ostatní."
...
"Ale ty... ty jsi v mluvení se mnou dobrý. Jak to?"
...
"Nejspíš proto, že chci doopravdy slyšet, co říkáš."

"... některé věci jsou v určitý moment důležitější než jiné. I kdyby jen pro toho, kdo o nich má mluvit. A to je to, co je dělá těžkými na vyslovení."

"Nevím, co se děje v tvojí hlavě, ale vyřešíme to."
...
"Ať už se bojíš, že se stane cokoli, zvládneme to"... "Ty to zvládneš. A já ti pomůžu, jak jenom budeš chtít. Nejsi na to sám. Slyšíš? Nejsi na to sám."

Když se někdo jednou spálí, kdo by mu vyčítal, že se nechce přiblížit k ohni?

Donutil bych lidi, aby k sobě byli upřímní. I ti, co mají ty nejlepší úmysly, řeknou sotva polovinu toho, co by bylo potřeba. A pak jsou tu ti, co na rovinu lžou. Nikdy nepoznáš, kteří jsou kteří, dokud není dávno pozdě... To je taky efekt motýlích křídel. Někdo ti řekne malou lež a nakonec to může zničit život tobě i dalším lidem.

Slyšíme slova, ale většinu času neposloucháme. Někdy si už předem uděláme názor na to, co ti chce ten druhý říct, takže ho ani nechceš vyslechnout. Nebo ho sice necháš mluvit, ale slyšíš jeho slova přes filtr té tvojí představy a ona pak lezou z té druhé strany ven úplně překroucená a zkomolená. Každý by měl slyšet to, co druhý říká, přesně tak, jak to říká.
...
Podle mě by se tím vyřešilo všechno.
...
Pak by zbyl čas na líná rána a palačinky s medem.

3 15.11.2023

Kniha rozhodně není pro chovatele, kteří očekávají rady, jak vytvořit ideální podmínky pro chov. Je spíše určena obecně pro nadšence, kteří mají rádi tyto opeřence. Nalezenete zde informace o hierarchii, chování slepic, mluvě slepic,... Zkrátka vše, aby byli vašimi domácími mazlíčky a vy jim rozuměli po stránce jazykové, znali jejich společenství, duši,...
Kniha tedy není špatná, jen pokud čekáte něco odlišného, než nabízí, líbit se vám nebude.

3 22.10.2019

Stále je mou nejoblíbenější knížkou od autorky "Náhradní kluk", ale to je asi tím, že jsem ji četla první. Každopádně tahle byla také skvělá, nemám jí co vytknout. Plusové body za: nedorozumění, které je dost napínavé, a když dojde k rozuzlení, tak člověk kouká jako puk, rýpavé poznámky od postav a psychologické postupy ve stylu: když udělám tohle, budou se smát, ale když udělám tohle...
A ještě jedna věc: díky překladatelce, verše písniček v českém podání se jí rozhodně povedly.
Ano, vážně je to super kniha, jděte do toho.

3 09.05.2019

Co cítí děti, vlastně my všichni, když nám onemocní někdo blízký? Jaký je náš život? Jak se s tím vším vypořádat? O tom všem kniha je. Krásné dílo s hezkými ilustracemi k fantastické rovině díla.

3 11.02.2019

Krátké příběhy v této knize byly milým nevšedním osvěžením. Lišily se snad vším, na co jsem v takovýchto příbězích zvyklá od hlavních postav až po děj.
Jediné, co mi asi nedá spát, je otázka, zda pohádky, které v knize jsou, se běžně čtou dětem. Protože ty byly vyloženě kruté, krvavé, drsné a strach nahánějící.
Zkrátka se mi kniha líbila.

3 30.01.2019

Dost dlouho byla kniha tak narvaná vtipy, až mi to vtipné vůbec nepřišlo. Další část už mi sedla více a dokonce i vtipy mi přišly vtipné. Na konci už vtip upadal, což připisuji opouštění školy a celkově už to ke konci bylo takové nijaké. Celkově jsem si s autorem asi úplně nesedla a proto knihu hodnotím tak, jak ji hodnotím.
A jen tak na závěr... Kdybych měla tohoto učitele na matiku, asi bych jej proklínala, protože ten ostrovtip napovídá, že to byl pěkný drtič studentů. A to jsem měla matiku ráda. :D

3 05.11.2018

Větší spád než v jedničce, více "řežby" než v jedničce, více vyhrocené než v jedničce... Více zábavy. Honem pro další díl! :)

3 23.10.2018

V druhém díle se děj začal pro mě rozjíždět a najednou byl konec. Oproti prvnímu jsem si konečně zvykla na styl, jakým je příběh vyprávěn. Vážně se těším na další.

3 02.08.2018

Útěk z reality do jiného světa, kdo by to nechtěl. Ovšem za všechno se platí. Hlavně pokud před něčím utíkáte. A nejvíce potom zaplatí ten, kdo se vám snaží vysvětlit, že je to pitomost, že se tomu máte postavit čelem a vyřešit to, i když vás to k smrti děsí, protože tak rychlí, abyste tomu utekli, vážně nejste.
Realita i samotné Království a děj byly úžasné. Vážně jsem z knihy nadšená a stále z ní vstřebávám dojmy.

3 01.08.2018

Kdo čeká návrat Potterovin, bude zklamaný, a to velmi. Nejsem úplně milovník knih s Harrym, ale spíše filmů s Harrym. Jsem lehce zklamaná a znuděná z této knihy, protože je to neustálé hop sem - hop tam v čase... Tohle pokračování za mě vážně nefunguje, i když jistý potenciál to má. Chce to více Rowlingové, jak už někdo zmínil přede mnou.

3 09.04.2018

Cenu Magnesia Litera si kniha podle mě zasloužila oprávněně. Děj knihy šel rychle dopředu. Napsaná je stylem, kdy je člověk schopný se do ní rychle a lehce začíst. Co se týče tématu, je velmi zajímavé a hlavně je aktuální v každé době. Z ČSR utíkali lidé kvůli válce, z Koreje také, teď utíkají ze Sýrie, Iráku,... Utečence nikdy nikdo nechce přijmout a nezáleží na době, ani vyznání. Jsme pořád stejní. Extremisté se najdou v každém národu jakéhokoliv vyznání a zázemí. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem.

3 11.03.2018

Hezká knížka k zamyšlení se nad dáváním a braním.

3 10.03.2018