Soofi komentáře u knih

Po padesáti tisicích kilometrech na dálkových trasách Christine Thurmer opravdu ví o čem mluví a kniha je tak plná tipů a zkušeností prověřených měsíci na cestách. Často budete překvapeni, že její doporučení jdou proti radám, které byste jinak dostali v specializovaných outdoorových obchodech, o to více jsou její zkušenosti cenné. Ve zkratce můžete na pohorky při dálkových túrách rovnou zapomenout.
Nemám nejmenší důvod pochybovat, že jedním z nějvětších problémů, na které si člověk při dálkové turistice musí zvyknout, nejsou ani tak puchýře a natažené svaly (jak si většina lidí mylně myslí), ale neustálý život ve špíně; stejně jako jsem doteď netušila, jak může být užitečný kostel a hřbitov při dálkovém pochodu. I když bych ocenila ještě více příhod ze života na cestách, je nepochybné, že Christinina kniha je velmi dobrým a užitečným příspěvkem k tématu dálkových tras.

Nevadila mi hlubší psychologie postav ani exkurz do spisovatelského světa. Vlastně to byly věci, které v běžné detektivce většinou nenajdete a které nenásilně ozvláštnily příběh.
Odpustila bych i nijak zvlášť vypointovanou zápletku, absenci napětí a prapodivné špičkování s nadřízeným, který si ujížděl na přeslazených capučínech. Tyto dialogy byly místy buď špatně přeložené nebo velmi zvláštně napsané. V kombinaci s přetaženou stopáží jsem se bohužel nemohla dočkat konce, což je opravdu škoda.

Český překlad titulu Vražedné emoce je přinejmenším rozpačitý.

3 29.12.2019

Dcery čarodějného vrchu vás neohromí scénami plnými napětí a nečekanými zvraty. Jejich hlavní síla spočívá ve vykreslení dobového života, charakteru postav a jejich střetnutím s tehdejšími puritánskými představami o křesťanské morálce. Jinakost se neodpouštěla obzvlášť v dobách sílícího prostestanství.
Co mě opravdu překvapilo, bylo, že katolická víra pro tehdejší chudé lidi znamenala příležitost k mnoha oslavám a společným zábavám nuzných i bohatých, kterým nastupující protestantská víra učinila rázný konec. Hlavní postava se tak v myšlenkách často vrací k těmto "lepším" časům a lituje, že její děti už nemají žádnou příležitost k pobavení a poznají jen strádání.
Autorka se inspirovala skutečnými čarodějnickými procesy v Pendleském lese, proto mě zarazilo, když jsem se dočetla, že v roce 1603 po smrti královny Alžběty nastoupila její sestřenice, což samozřejmě není pravda.
Přesto se mi líbil i pohled chudého anglického člověka na vládu známých králů a královen, který se často lišil od toho, co známe ze současných učebnic.

1 22.12.2019

Přestože možná nejste úplně fanoušky Afriky jako já, příběh Beryl Markhamové vám ji dokáže ukázat tak, že pochopíte, že pro ni existovala vždy jen Keňa a nikdy to nemohlo být jinak.

Kniha mě opravdu mile překvapila sugestivním líčením africké krajiny a koloniální společnosti, stejně jako nevšedními osudy hlavní hrdinky. Nekonvenční ženy narozené ve velmi konvenční době, neohrabaně se snažíc zorientovat v pravidlech pokrytecké společnosti.
Možná vám Beryl nepřiroste úplně k srdci, přesto je to výjimečná osobnost, od dětství dobrodružka, kterou nikdy nezastrašila žádná výzva.
Celý její život jako by se nesl v duchu svahilského přísloví, které zmínil její domorodý přítel z dětství: "Nová věc je dobrá, i když bolí."
Měla jsem obavu, jak autorka naloží s postavami Karen Blixen a Denyse Finch Hattona, které mě k tomuto románu ve skutečnosti přivedly, ale můžu říct, že v příběhu neztratily nic na své cti a atraktivě, přestože tyto milostné trojúhelníky bývají často velmi ošemetné.
"Obě jsme se snažily doletět ke slunci a nepodařilo se, spadly jsme zase na zem, v ústech pachuť roztaveného vosku a smutku. Denys nebyl ani její, ani můj. Nepatřil nikomu ani teď, ani předtím."

4 26.09.2019

Román má opravdu velké ambice obsáhle reflektovat současnou Ameriku i revoluční šedesátá léta, ale jako celek zkrátka nefunguje. Nepopírám, že obsahuje řadu zajímavých myšlenek a postřehů, jeho nejpalčivějším nedostatkem je však naprosto přepálený obsah, kdy lepší části střídají zdlouhavé a nadbytečné pasáže, které čtenáře vedou k myšlence, zda to nevzdat v půlce pouti.
Kredit autorovi rozhodně patří za postavy Guye Periwinklea a Laury Pottsdamové, které jsou zajímavou reflexí současné doby sociálních sítí, médií a konzumu.

26.08.2019

Být Korejcem asi nikdy nebylo jednoduché. Pačinko pro mě byla po Hvězdě severu další sondou do nelehkých korejských dějin a odhalením japonsko korejské předpojatosti, o které jsem před přečtením románu, neměla žádné povědomí.

Knihu bych vyzdvihla především za její tematiku, méně pak za způsob zpracování a hlavní postavy. Příběhu opravdu občas chyběly emoce a poslední generace na mě působily odtažitým a uspěchaným dojmem. Přesto bylo více než zajímavé sledovat, jak se může život jedné rodiny proměnit během několika generací od strádání k blahobytu, stejně jako způsob výchovy dětí, kdy se hlavní hrdinka bála chválit vlastního syna, protože to bylo společensky nepřijatelné.

Navzdory všemu se autorce podařilo mě dojmout při vzpomínkách Sundži na svého mrtvého syna a poskytnout knize emotivní a důstojný závěr.

3 03.08.2019

Od začátku jsem se do knihy nemohla začíst, nakonec mě přemohla zvědavost, jaké bude rozuzlení tohoto podivného příběhu. Nyní po 331 stranách mohu s klidným svědomím říci, že úsilí bohužel nestálo za to. Zaměnitelné a poměrně nesympatické hlavní mužské postavy mě neoslovily, stejně jako závěr celého románu a jednoduchý styl vyprávění.
Nejzajímavější částí knihy jsou jednotlivá témata, na která autor ve svém románu naráží: neúprosné studentské půjčky, tvrdou imigrační politiku a praktiky detenčních center, americký právní systém a možnost žalovat prakticky za cokoli. Pokud vám zrovna neuběhne promlčecí lhůta.
Jak už předešlé komentáře naznačily, ta románová už možná Johnu Grishamovi vypršela.

4 06.07.2019

Příslib temné retrodetektivky ze skotského Glasgowa ve mně vzbuzoval velká očekávání, která se bohužel nenaplnila.
Nevadí mi hlavní hrdina na hraně zákona, který se přizpůsobuje zdejšímu prostředí, orientuje se v pravidlech "hry" s místními mafiány a prosazuje "relativní spravedlnost." Příběh podle mě ale postrádá tu správnou temnou atmosféru, prakticky jakékoli zvraty a důvtip hlavního hrdiny, které nahrazuje nejrůznějšími zvrhlostmi a rádoby drsnou mluvou zakládájící se na jednom, dvou výrazech, jež vás po čase začnou otravovat tak, jak je to jen možné.
Největším zdrojem rozladění nakonec bylo pochybné kamarádství detektiva s přítelem z dětství a zároveň i zvráceným mafiánem, který není ve výsledku o nic lepší než McCoyem odsuzovaný pachatel celého případu.
Čtenářům, kteří byli zklamáni stejně jako já, můžu doporučit Sekerníkův jazz od Raye Celestina, jenž nabízí obdobný příběh na naprosto jiné úrovni.

4 13.03.2019

Přestože po dočtení knihy následovaly trochu rozporuplné pocity, kniha není ani zdaleka takový průšvih, jak by se mohlo podle zdejšího hodnocení zdát.
Román je na prvním místě především o Farallonských ostrovech a jeho zvířecích obyvatelích, autorka velmi sugestivně popisuje jejich prostředí a zprostředkovaně i místní historii, takže máte po dočtení pocit, že opouštíte místo, které už dokonale znáte a na které byste se velmi neradi vraceli.
Lidští obyvatelé ostrovů jsou kapitolou sami pro sebe, skupina nadšených a zároveň takřka asociálních biologů oddaných své práci, ke kterým přibude neméně samotářská a nevyrovnaná fotografka Miranda.
Je pravdou, že se zejména poslední třetina ztrácí v dlouhých popisech bez významnějšího děje a v opakování již řečeného. Ačkoli Strážci světla nejsou klasickým thrillerem, nevěřím, že by se kdokoli ze čtenářů ještě někdy dokázal podívat na racky stejně jako před tím.

1 02.03.2019

Velmi silný, sugestivní příběh, který vás hravě vtáhne do odlehlé venkovské oblasti mississipské delty a komplikovaných osudů dvou rodin na zdejších bavlníkových polích. Postavení černošské rodiny Jacksonových nebylo jednoduché ani před návratem nejstaršího syna Ronsela a nově vzniklým přátelstvím s Jamiem, bratrem bělošského farmáře, který jim pronajímá půdu. Právě tyto dvě postavy boří zaběhlé rasové "zvyklosti," což vyvolá nelibost nejen v obou rodinách, ale i u dalších obyvatel delty.

Hillary Jordan ve své knize nabídne celé spektrum postojů k rasové otázce, od členů Ku klux klanu, přes převažující skupinu odsuzující násilí, ale zůstávající zatvrzele věrná statu quo a jeho pravidlům (černoch nesmí sedět v autě vedle bělocha, pokud nepracuje jako řidič, nesmí použít přední vchod do obchodu) až po moderně smýšlející postavy, které přece jen byly vychovány na americkém Jihu a tak i jejich liberálnost má svoje hranice. Ani Jamie, se všemi válečnými zkušenostmi, navzdory poznání odlišného evropského postoje k černochům, v některých momentech nedokáže zapřít vliv jižanské výchovy. Tento postřeh je jedním z mnoha, které dokazují, že autorka svůj příběh opravdu zná a ovládá.

Styl vyprávění byl místy tak působivý, že jsem měla pocit, že i já stojím vedle frustrované Laury v zajetí věčného bahna na zapadlé farmě vzdálené jakékoli civilizaci a všemu, co ji připomíná. Právě její postava mi byla velmi blízká a rozhodně patřila k nejpropracovanějším charakterům románu.
Celý příběh na mě zapůsobil natolik, že jsem od samotného konce očekávala větší vypointování, přesto jsem rozhodně nebyla zklamaná.
Zbývá jen doufat, že Hillary Jordan má ještě hodně co vyprávět.

6 11.02.2019

Komentáře, které na obálce románu slibovaly temný příběh s mnoha zvraty a mistrovský thriller, jemuž nechybí napětí, mě uvádějí v pochybnost, zda nebyly vytištěny pro jinou knihu jiného autora.

Samotný příběh domnělého sériového vraha a ženy, jejíž sestra mohla být jednou z jeho obětí, kteří spolu putují texaskou divočinu, navádějí k velkým očekáváním, přesto fotograf Carl není žádným Hannibalem Lecterem, jehož zmatené chování a halucinace by mohly být, jak promyšleným tahem chladného kalkulátora, tak i prostým důsledkem jeho nemoci. Nedochází k žádným výraznějším konfrontacím a postupným průlomům v jednotlivých případech, celé putování budí spíše dojem zmateného rodinného výletu, bez ohledu na to, jak pečlivě byl hlavní hrdinkou naplánován.

Když se ale čtenář odprostí od faktu, že očekává napínavý temný thriller, který v této knize nedostane, může ocenit zajímavé texaské reálie, sofistikovaný styl psaní, relativitu vnímání dobra a zla, a v neposlední řadě i důstojný závěr.

2 04.02.2019

Prostředí tajemného rašeliniště vévodí příběhu, který toho bohužel příliš mnoho nepřinese. Povětšinou nezajímavé postavy a úmorné filozofování ubíjejí originální atmosféru tajuplných mokřad, a ani finální rozuzlení s předvídatelným pachatelem nenapraví rozporuplné pocity a nevyužitý potenciál příběhu.

3 27.01.2019

Ačkoli zastřešující motiv dvou sester, jejichž životy a osudy se po několik generací rozcházejí na dvou různých kontinentech, aby se nakonec propojily při setkání v Americe, působí velmi elegantně, zároveň přehlušuje román příliš mnoha postavami, které mají menší prostor pro svůj životní příběh.
Přesto se jedná o velmi zajímavý román s příjemným jazykem, který nutí čtenáře k zamyšlení a který rozhodně není ztrátou času. Osobně mě kromě Esina příběhu nejvíce oslovil osud černocha "H" a jeho velmi rychle ztracená "svoboda" v uhelných dolech v Alabamě. Rovněž oceňuji poodhalení mechanismu obchodu s otroky, na kterém se podíleli běloši stejně jako i černoši ve snaze zajistit si peníze a moc. Některé vlastnosti člověka zkrátka nehledí na barvu kůže.

4 27.12.2018

Upřímně, nikdy mě nepřestane fascinovat za jakých podmínek se zrodila proslulá americká demokracie a svoboda, a kolik indiánské krve a černošského potu ve skutečnosti stála.
Cesta mladé černoššké ostrokyně Cory za svobodou je poutavým čtením, přestože ve chvíli kdy nasedne do pomyslné podzemní železnice (která je ve skutečnosti metaforou pro síť tajných cest, kterými otroci za podpory osvícenějších Američanů unikali z otrokářského Jihu), opouští Cora a její příběh nejen nenáviděnou Georgii, ale i tradiční žánr historického románu. Cestuje jak jednotlivými americkými státy tak i různými časovými rovinami a to tak obratně, že si toho možná ani nevšimnete.
Nejvíce mě oslovila "historická" část ze života na plantáži, kde není třeba pravdu nijak přibarvovat, aby vás neustále šokovala, a kde se autor vymanil z konvenčního vykreslení zlých bělochů a hodných a vždy si navzájem pomáhajících otroků. Právě popis hierarchie mezi otroky, zatracenců u Hoba a malicherný boj o kousek půdy, výsledný dojem ještě umocňuje. Velmi působivá je i část z Jižní Karolíny a její poselství o zlu, které nemusí být vždy přímočaré, ale přesto o nic méně děsivé. V Severní Karolině už příběh začíná trochu ztrácet dech a nechytí jej ani v komunitní Indianě, která mě v celém příběhu zaujala nejméně.
Podzemní železnice je působivým románem, který obsahuje spoustu témat k zamyšlení, a který není zdaleka jen o černošském otroctví, ale naráží i na otroctví v jiných podobách (otroctví bílých Američanů v Severní Karolině, kteří se dobrovolně vzdávají svých svobod ve jménu strachu), čímž přesahuje běžný román s touto tematikou. Rozhodně doporučuji!

7 09.11.2018

Poutavá tematika lovu na čarodějnice napsaná způsobem, který vás nutí knihu neodkládat. Přestože jsem rovněž očekávala více zvratů a akce, samotné čtení i atmosféru příběhu jsem si užila a oceňuji i fakt, že se autorka inspirovala skutečnou postavou lovce čarodějnic a způsoby, jakými je odhaloval.
Takže je pravdou, že román mohl být zpracován poutavěji, přesto se Beth Underdown rozhodně nemá za co stydět.

5 10.10.2018

Napínavý detektivní příběh, který vás uvrhne do světa, kde mezi dobrem a zlem je jen tenká hranice. New Orleans v roce 1919 má dost problémů s chudobou, prostitucí, italskou mafií, rasovou nesnášenlivostí a přírodními pohromami i bez řádění záhadného Sekerníka. Tomu všemu nepřispěje ani zkorumpovaná policie. Prostředí lousianské metropole je vykresleno velmi působivě se všemi jeho neduhy a palčivými místy. Naopak přemýšlení a chování postav se mi obzvlášť v počátku zdálo velmi novodobé.
Ačkoli poslední dobou často zchladí mé nadšení z knihy nevydařený závěr, není to rozhodně případ Sekerníkova jazzu. V závěru se sice završí tři linie pátrání po záhadném vrahovi a jeho komplicích, ale každá z nich odhalí jen část příběhu, o který čtenář nezůstane ochuzen. Působivá záležitost! Rozhodně doporučuji.

5 10.09.2018

Hledala jsem nenáročnou letní četbu, která by zároveň neurážela moji inteligenci, a té se mi dostalo.

1 05.09.2018

Thriller, jehož hlavní síla netkví v závěru až příliš překombinované zápletce, ale ve výjimečných prostředích a situacích, ve kterých se obě sestry nacházejí. Kitty, uvězněná se svými myšlenkami v nefuknčním těle a Alison zajatá vlastním svědomím v takřka poustevnickém životě, který si navíc zkomplikuje výukou v otevřené věznici.
Právě život v pečovatelském domě a vězeňské prostředí a jeho "pravidla" mě v knize nejvíce zaujaly, stejně jako skutečnost, že žádná z postav není černobílá a každá z nich si nese svoje vlastní provinění. Rozhodně zajímavý a čtivý příběh!

Neskutečný příval surové válečné reality, ale zároveň i odhodlaného ženství vás prudce zasáhne už na prvních stránkách knihy...v prvních výpovědích těžce zkoušených žen. Z mého pohledu je ale takřka nemožné číst knihu bez přestávek, aniž byste si trochu oddechli od tohoto šíleného válečného kolotoče, ale ani přestat a nechat i jen jediný z příběhů nedořečen.
Kromě mnoha výpovědí o hrůze, bolesti a zraněné duši, na které bohužel asi nikdy nezapomenu, bych chtěla vyzdvihnout i některá pozitiva, jež mi utkvěla: Naivní ale opravdová hrdost na vlast a ochota za ni nejen bojovat, ale dát i to poslední, co ruský člověk má, a rovněž galantnost ruských vojáků ke svým frontovým sestrám.
Je pravdou, že jen v některých pasážích probleskuje upřímnost výpovědí do té míry, že ženy zmiňují i zvěrstva napáchaná ruskými vojáky, ačkoli převážná část leží na bedrech nacistů. Válka ve skutečnosti nemá vítěze, ztrácejí všichni a není možné předpokládat, že výpovědi nebudou ovlivněny určitou mírou subjektivity. Přesto není dobré zapomínat, kdo konflikt rozpoutal a čí země jím byla prvotně zasažena.
"Vybavila jsem si raněného Němce, ležícího na zemi a zatínajícího bolestí prsty do hlíny, přišel k němu náš voják a povídá mu: Nesahej na to, to je moje země! Tvoje země je tam, odkud jsi přišel..." Marie Vasiljvevna Pavlovcová, partyzánská lékařka

12 17.08.2018

První polovina knihy mě navnadila na tajemství ztracené sestry a neotřelou hlavní hrdinku se zajímavými detektivními metodami. V druhé polovině už příběh začal ztrácet dech, zato se objevilo několik nelogických kroků a celkem předvídatelný viník celé glastonburské tragédie. Závěr byl hodně divoký, ale nikoli v dobrém slova smyslu. Přesto si román udržel mou pozornost až do nechvalného konce a prolínání hudby v příběhu bylo povedené.

3 29.06.2018