soukroma komentáře u knih

Nezaujalo: autor vytahal pár postav jak z klobouku - začal v 18, století pirátem, následoval otrokář, poté se rychle přesunul ke zlodějům mrtvol a vrhl se na vraždy, týrání zvířat (Edison!), podvody až špionáž. Žádný příběh mne nezaujal (jen snad zmínka o předobrazu Dr. Jekylla), v tomto podání a uskupení. Povětšinou to ani nebyli řádní vědci a vzdělanci, ale zvídaví laici, maximálně samoukové, kteří mnohdy obohatili vědění - obdivovali je pro jejich objevy, zatracovali je pro jejich metody. V naší "moderní" době jde mnohem víc o peníze, než šlo zřejmě badatelům minulosti..., a zločiny se bezpochyby v nějaké formě dějí dál..., a jen o některých se kdy svět dozví.
Některé příběhy by si opravdu zasloužily originální románové zpracování; jen o lupičích mrtvol v Edinburgu, kolébce moderní medicíny včetně anatomie, bylo již sepsáno vícero zajímavých a napínavých románů, stejně jako o válce proudů. Pak by to bylo čtivější a zřejmě přínosnější.

3 22.07.2023

Začetla jsem se v části příprav na svatbu. Přes rozličné kurzy a osobní průvodce nejrůznějšími aspekty tedy to hlavní se nějak dívky nedozvěděly (a chlapci asi taky ne), jinak by svatební noc pro nevěstu v některých případech neskončila na pohotovosti se silným krvácením z konečníku. A v případě hrdinky jen marnými pokusy manželství naplnit. A rabi, nikoli gynekolog rozhoduje o všem, mj. o tom, zda je žena "čistá", nebo nečistá (ne zda má žena zdravotní problém, za který navíc může muž).
Autorka měla navíc nespočet nejrůznějších neduhů, asi dílem psychosomatických, ale taky značnou porci smůly - dostat pásový opar v rituální lázni mikve?!
Pro nezasvěcence děs a hrůza a nevěřícnost. A pocit neudržitelnosti takového způsobu života, včetně postupné degenerace skupin. Zajímavé bylo, že z Brooklynu spousta uprchlíků z ortodoxních osidel prchlo zrovínka do Berlína...

Vadilo mi, že se autorka ani překladatel či odborný poradce nepostarali, aby čtenář porozuměl spoustě použitých jidiš slov a pojmů.
_____________________________________________________________________

Přečetla jsem dříve další velmi odlišné knihy, z nichž se rovněž dá leccos dozvědět:
Po čem rabíni touží
Mazl Tov

2 21.07.2023

Možná kdybych to nečetla po více než 40 letech od napsání... Základní téma tehdy a tam žhavé, dnes už ho dávno překonaly jiné pohromy, státem generované a podepsané na občanech.

2 21.07.2023

"Řeznickej obor...klasická chirurgie taková je. Žádný vznešený jemný práce. Pach útrob, sprostí doktoři a stres. Tak bych to shrnul v kostce. Ale když si člověk tohle odmyslí, je chíra skoro magický umění."

Chirurg, který miluje svoji práci, ale nějak se mu hroutí život, a tak snadno propadá (opět) alkoholu. Snaží se, ale dělá chyby, doma, ve vztazích, sám na sobě i v práci, byť neublížit pacientovi mu stále zůstává vlastní, i když je to někdy jen tak tak... Sype se to kolem něj i na něj, čím dál víc. Jak se z toho vybabrá, kdo ví, ale naděje tu je.

Styl a výrazivo opravdu nelahodné; obsah děsivý pro každého, který by potřeboval doktorům věřit, zejména až půjde o jeho život či život blízkých (a jde se pod kudlu), a strach či stres či nedůvěra na cestě k budoucnosti opravdu nepomáhají.

Autorka zná vnitřnosti nemocniční praxe včetně chirurgie dokonale. Aspoň tak to vypadá podle Chirurga i podle poslední novely v knize Sítě. Čtivé, napínavé, depresivní, nejisté, prostě jako ze života.

Zvoleným jménům jsem nemohla přijít moc na chuť, stejně jako některým obratům, např. aby se obracel doktorovi pajšl, když mu bylo na zvracení (jinému se obrací žaludek...). A nejvíce mne vytáčelo skloňování jména Andrea: místo Andrey, Andree čtu Andreji, Andreje...

14 21.07.2023

Výborné: nakonec jsem dospěla až ke špičkovému hodnocení, moc jsem si knihu užila. Zpočátku to chvíli vypadalo jako taková finská satira, ale nakonec se z toho vyklubal vcelku věrohodný příběh (snad až na ty bizony, ale kdo ví...) současného Laponska, sobařů a jejich problémů, klanových skupin a vůdčích rodin. Současná Mafie po Sámsku.
V knize bylo vše: moc, peníze, boháči a chuďasové, podnikatelské plány a touhy, velmi odlišný severský život, rodiny a jejich závazky a jejich porušování a související násilí, skútry a čtyřkolky a jejich gang, romantika, příroda, sobi a rosomáci...
S finskými/laponskými jmény tady zas takový problém nebyl, protože překladatel nám pěkně počeštil přezdívky (podle sobích značek) hlavních rodin, Čtyřpatků a Uťánků, i přezdívky hlavních hrdinů, Chrochty a Frňase, a o ty šlo především.
Autor je satirik, tak i trocha (severského) vtipu se našla.
Čtivé, napínavé a nesporně zajímavé.

"Shledávám, že v kocovině je obtížné udržet si pozitivní pohled na věc."

"Málokterý chlap se odváží nosit byť jen řetízek, ale jakmile ozdoba parkuje v garáži, polyká benzín a kvílí v otáčkách, je to v pořádku. Takový šperk i ten největší macho opatruje s láskou a hrdostí a vystavuje všem na odiv."

1 18.07.2023

Čtivé to sice bylo, ale ten duch... Zejména posledních vypjatých 50 stran pro kompletní rozuzlení a vyjasnění tedy autorka s duchem přepískla. A mnoho dalšího, v reálu, bylo k neuvěření - že by dotyčnou nikdy nikdo v/z okolí neviděl...? 50%

2 18.07.2023

(SPOILER) Těžko hodnotit: byl by to zajímavý katastrofický román nebýt nadpřirozených prvků, především duchů dlouho usilovně pracujících pod zemí na ... pomstě, připomínce minulosti, donucení současné generace zamyslet se nad tím, co a jak a proč dělá a jak to ladí s okolní krajinou, přírodou a minulostí. To vše se v knize motá navíc, od minulosti k minulosti, od apelů na ekologické/logické myšlení, po otázky "oběti" ve jménu něčeho většího, hlavně cizích lidí. A to vše ještě mělo pramenit v mýtech a magii.
Nemám ráda fantastično a sem se to opravdu nehodilo. Poctivě jsem se prokousala do konce (zbytečně dlouhé), abych pochopila všechny autorovy záměry a došla až k dotkání cílové látky. A zazlívám autorovi, že to se mu to opravdu nepodařilo - vzal si velké sousto, měl a chtěl něco podstatného sdělit, naneštěstí se to nějak rozplizlo. Zejména ty původní mýty a magie rozhodně nebyly srozumitelně zpracovány. Takže z toho zůstala jen jakási děravá síťovina namísto pěkně utkané látky....
Základní motiv vody byl úžasný, zejména když šlo katastroficky jednak o to, když se vody vyhrne z přehrady v Catskils najednou moc, a jednak o to, kdy se vody začne zničehonic nedostávat, a to ve většině osmimilionového New Yorku, protože 150 km vodních tunelů, obřích přivaděčů vody do velkoměsta, postupně kaskádovitě v sérii propojených přehrad selže. Pak by město prostě nepřežilo příliš dlouho. A evakuace? Nepovede se to většinou ani v případě prvním, natož druhém.
Díky těmto tématům jsme se podívali pořádně na zoubek umělé přehradní nádrži, městečku, které její stavbě v minulosti muselo ustoupit (ne úplně a ne bez odporu, což nese své následky), ražení podzemních vodních tunelů ve skalách i pod městem a na práci barabů...

"Na zemi nebyla jiná síla natolik odhodlaná a trpělivá jako voda."

Kingovi či Koontzovi se to dle oslavných výkřiků na obálce převelice líbilo, takže se to asi bude líbit i jejich čtenářům. Kupodivu velmi oslavně se vyjadřuje i Michael Connelly, jinak (ve svých knihách) přísný realista. Já jsem rozhodně realista a moc nadšení mi kniha nepřinesla.

2 16.07.2023

(SPOILER) Australské detektivky mám ráda, ale Temple k mým oblíbeným autorům zrovna nepatří. Vadí mi styl, kdy se poněkud babráme s hlavním hrdinou, který má spoustu kamarádů a koníčků (které asi už máme znát z dřívějška..., jinak je orientace ve jménech a jejich vztazích značně obtížná), takže se prodíráme událostmi týkajícími se truhlařiny, australského fotbalu a dostihových koní, vedle hospod a dalších spíše volnočasových aktivit advokáta, toho času soukromého očka.
Teprve ve třetině se začne něco dít, začne se pátrat a sledovat stopy, ale než se něco začne vyjasňovat, tak nastane zlom, který zase Irishe od všeho odstaví. Poslední třetina je velice akční, jde o život, do toho i bílý pes, a nakonec se komplikovaná zamotanost developerů, korupce ve státní/městské politice, navrch ještě drogy a šlapky jakžtakž vyjasní. Závěr hodně překvapivý. 75%
A v Melbourne pořád prší a je nepříjemná zima - topí se třeba eukalyptovým dřevem!...

U nás vydáno letos až po dlouhých 20 letech od vydání originálu. Příběh se odehrává někdy po roce 2000, ale kontext spíš svádí ke starší dataci - jen těch cigaret a kuřáků všude kolem.

4 14.07.2023

I když se mi to - celé - nečetlo úplně hladce, zrovna prostřední klíčovou pasáž se Srby a přípravou atentátu (i jeho romantické eskapády) jsem prolétla dost rychle, tak jsem velmi ocenila popis, analýzu a koneckonců i autorovo/hrdinovo hodnocení stavu Rakousko-Uherska v roce 1912-14. Snad poprvé jsem se setkala s tak příkrým hodnocením následníka trůnu - jak byl vylíčen z první ruky, opravdu by do něj nikdo nekopl - monstrozní rapl, nebezpečný pro celé okolí i národy (asi by provedl vyhlazení jednoho národa v monarchii, a to Maďarů), koupající se v krvi zvířat zabíjených po stovkách nikoli na honech, ale spíš na jatkách (fuj, Konopiště o tom hovoří sdostatek).
A s tím souvisí i jakási úleva v monarchii po jeho atentátu, který opravdu mohl být i podpořen ze strany mimosrbské, třeba nedokonalou ochranou v Sarajevu apod. Samozřejmě do té chvíle, než se vyhlásila Velká válka. Ale nikdo si zřejmě neuměl představit, co by s monarchií František Ferdinand provedl a jak rychle by se vším zatočil, jeho vládnutí by tohle soustátí opravdu nepřežilo, a to ani bez války ne. Vedle něj byl Franz Josef líčen sice jako fosílie a úřednický panovník, ale alespoň velmi slušný, pracovitý a ohleduplný člověk.
Mimořádně zajímavá byla poslední část, kdy se Otto ocitá v Číně, v německém koloniálním městě, na rakousko-uherské "bitevní lodi". A jak se vyvíjely první týdny od vyhlášení války Srbsku, tak se měnilo postavení, příkazy a vůbec možnosti smíšené rakousko-uherské posádky. Chvílemi nemohli nikam, ani přes Čínu (transvlaková trasa byla v britské koncesi), podobně se zásadně měnil vztah k Japoncům (Otto připomněl dřívější přátelskou návštěvu japonské delegace na funkční bitevní lodi, kde jim byly předvedeny všechny technické "vymoženosti", za což při odchodu poslali své poděkování "správci sbírek"!).

3 11.07.2023

Průměr, od autora očekávám silnější dopad: jednak mne nějak nebavila ta záliba v zámcích a jejich rozebírání, přeneseně i skutečně, dopodrobna v knize, jednak mi dost vadily i další propletené linky (sociální sítě, predátoři, ukrajinský! gangster, bulvár a oblbnutí občané) a všichni padouši, přiznaní i vyklubaní i tajní...
Autor si víc než kdy jindy s čtenářem pohrává, nabízí mu pachatele na stříbrném tácu, aby vše zase vzal zpět a rozehrál závěrečnou stovku stran ve stylu tornáda - nic nezůstane na svém místě, veškeré předpoklady jsou rozbity, naopak přesná, avšak dosud nepřiznaná podezření směrem od Rhymova týmu ke čtenáři jsou potvrzena a stejně tak související habaďůry určené pro zachycení a zlikvidování padouchů. Hotový bleskový útok na kombinační zámek...

A objevila jsem pár hrubek, ne překlepů, ale rovnou ohavných prohřešků vůči češtině, že mne to od Domina dost otrávilo.

6 09.07.2023

Smíšené pocity, vždycky jsem dávala přednost Hallerovi, který se zde naneštěstí kmitne v jednom jediném telefonickém rozhovoru, ale líbilo se mi podrobné vyšetřování... Ale tady to bylo k nepřečkání: první půle úmorná neustále přibývajícími jmény ... kolegů na oddělení odložených případů, obětí, příbuzných, vyšetřovatelů několika z těchto nevyřešených vražd, nekonečné seznamy materiálů uložených v archivech a digitálně...a podrobné popisy celodenní práce přehrabování, telefonování, ověřování, hledání apod. Nakonec se tedy řešily případy dva, přesněji Bosch tvrdošíjně řešil ten "svůj" a nedbal potřeb práce na přiděleném, který zaměstnal hlavně Ballardovou.
Teprve vpůli se to konečně rozjede, ale do toho politika, staří kamarádi, suvenýry ..., a Bosch nespolupracuje a dělá si co chce, ve jménu své spravedlnosti. A ve stejném melodramatickém duchu to také celé končí. Bosch se mi zde zprotivil už dokonale po celé sérii - jediný schopný, pracovitý, spravedlivý na světě, prostě spasitel, ale bez ohledu na ten nejbližší okolní svět. Pro mne zklamání: 70%.
O spoustě otravných překlepů nemluvě.

"Když Bosch sečetl léta strávená ve válce a léta strávená u policie, vyšlo mu, že se na obrazy násilné smrti díval déle než padesát let. Tvrdit, že si za tu dobu na zkaženost a krutost lidské rasy zvykl, by bylo přehnané, ale na druhou stranu dávno přestal tyto exploze násilí jako pouhá vybočení z normálu Víru v lidskou dobrotu do značné míry ztratil. Násilí pro něj nebylo odchylkou od normálu. Byla to norma."

Monoptilon bellioides = pouštní hvězda

2 09.07.2023

(SPOILER) Něco je shnilého ve státě dánském, to zřejmě platí už od Hamleta. Aspoň tak nám líčí bezútěšnou současnost prohnilého státního zřízení a bezpečnostních struktur reportérka a novinář, a žádný pohádkář. Rozložená vojenská zpravodajská služba, která sice dostala tip ohledně chystaného teroristického útoku v Kodani, protože však sekční šéf se celé vánoce válel zfetovaný v obskurním sexklubu, nedostala se tahle informace dál a zařvalo zbytečně 19 lidí. A následuje drsné a krvavé zastírání skutečnosti, kryté navíc policií...
Vyšetřovatelé tomu chtějí přijít na kloub, ale vzhledem ke své historii zatajování a zdržování informací, zatajování a falšování důkazů v běžících vyšetřováních, a když má jeden navíc na krku nejen alkoholismus, ale i otcovraždu, je jejich působení poněkud scestné a odpudivé, opět veskrze nedůvěryhodné.
A autoři nezapomněli samozřejmě ani na "otřepané téma" pedofilie...
Čtivé ano, ale obsah děs a běs.

2 06.07.2023

Dobře napsané a čtivé, ale velice depresivní obraz života nejchudších vrstev před sto lety.

1 04.07.2023

Po prvním komentáři jsem samozřejmě nepřistupovala ke knize nijak nadšeně, ale pustila jsem se do ní. Nuže, vydržela jsem do čtvrtiny, pak už to věru nešlo. S údivem čtu o naší? současnosti?, v níž vystupují pro mne tak nechutné a současně nepravděpodobné figury (nepochopitelně jednající), které se soustavně v každé druhé větě otírají o náboženství, víru a kostel (sice v duchu autorova záměru, ale proti věrohodnosti).
Nepochopitelné, neuvěřitelné, o to depresivnější množstvím alkoholiků, zlodějů, domácích násilníků a navrch ještě ten řezník s lolitkou, to už bylo nad moje síly... Nikdo sympatický nikde vůkol, zato těch křížků na krku a mší hojně navštěvovaných.
Odkládám a doufám, že to není obraz našeho malého města s velmi katolickým obyvatelstvem...

1 04.07.2023

Úmorně dlouhé a strašně překombinované: na začátku jsem měla pocit, že jsem něco podobného již víckrát četla, z pera jiných autorů. Teprve v polovině jsme se dostali k titulním pohádkám a trochu se v nich babrali až do konce. Nemám obecně ráda zápletku se zločiny točícími se kolem hlavního vyšetřovatele, ale tady to autor tedy ještě pozvedl na další úrovně - dočetla jsem jen kvůli tomu, abych zjistila, kam až zajde.
Z(a)motané, nepravděpodobné, nevěrohodné, a dokonce neproveditelné (tím se autor vskutku moc nezabýval). A navíc je hlavní holandský vyšetřovatel veskrze nesympatická osoba a jeho nově přidělená kolegyně z Německa ho nemůže korigovat a podivný způsob vedení vyšetřování uhladit.
Zajímavé bylo, jak se vesele vyšetřovalo z Německa hned v několika evropských zemích, než se do všeho vložil Europol, což mi připadalo také nereálné.
Za mne ne.

3 02.07.2023

Stejná šablona jako u mnoha nově se objevujících thrillerů pro ženy, z pera žen: geniální a krásná mladá agentka vyšetřovatelka a místní svobodný kovboj/zálesák/muž zákona, který má jistojistě svaly, charisma a chytrý humor, přičemž si oba přes počáteční tanečky padnou samozřejmě do noty (...do náruče a tak dál).
A to nad zapeklitým případem sériových vražd v divočině, odkud pochází a které může prohlédnout pochopitelně jen samotná agentka, nikdo jiný (a přes její superkvality ji klidně nechá autorka jednat občas jako první trubku)... A samozřejmě nechybí temná tajemství z dětství, rodiny a spol.
Ani jediná originalita, nic a nikdo ve mně nevzbudil sebemenší zájem a sympatie.
Neeee.

3 01.07.2023

Na japonskou beletrii se s chutí vrhám, ale tady jsem zklamaná hned od začátku. Okamžitě se totiž ponoříme do depresivního života v Tokiu a vzpomínek na Osaku (a měření chudoby/bohatství podle počtu oken v bytě - už ne tedy rozlohou v počtu tatami...).
Dvě dospělé sestry a jedna nepochopitelně nemluvná pubertální dcera, jejíž matka přijela do Tokia ani ne tak za sestrou, jako za svým "snem" - prsními implantáty! Děs a hrůza, dál to nepůjde (samé plácání se v bezobsažném plácání) - a podle anotace jsem včas varovaná před dalším tématem, které mne tedy taky neoslovuje. Dost.

5 01.07.2023

S latinskoamerickými autory a příběhy situovanými tamtéž mám takový problém, že povětšinou romány musím odložit. A tady jsem se v úvodu zaradovala, že se konečně prolomí prokletí s autorem, který je jen napůl Jihoameričan a nežil tam celý život. Začátek rodinného příběhu byl skvělý, jenže jak se francouzský předek dostal na lodi do Valparaísa, už to začalo a neskončilo až s poslední stranou: magie profesionální, mystika, šamani, divné nátury a záliby, nemocní na těle i na duši, mrtví žijící spolu s rodinou, dokonce plodící děti... To je na mne moc. Nicméně jsem - sice ztuha, ale poctivě - dočetla, snad jen s vynecháním mučení v "moderní" chilské diktatuře.
Rámec stoletého příběhu rodiny a osudů některých jejích členů, obloukem se navracejících ke kořenům a navíc s nečekanou pointou, byl ale výborný, i poučný až děsivý, dějiny francouzských imigrantů v Chile od 19. století. Rovněž styl vyprávění byl zajímavý, jakoby v tanečním rytmu - dva kroky vpřed, jeden vzad, tedy občas víme, co se stalo, ale musíme se následně k tomu pěkně postupně prokousat.
Nebylo to dlouhé, ale o to hutnější, pro mne rozhodně ne jednohubka, ... ale za to asi může ten magický realizmus.

3 29.06.2023

Moje první setkání s autorem i bezděčným detektivem Finkem a pozitivní: čtivé, napínavé, nutilo přečíst na jeden zátah. Jakkoli zdánlivě pomalé a poklidné, pár mrtvol se objeví a Ota zavzpomíná na svou poválečnou klukovskou lásku na brigádě u západní hranice. Po 12 letech si stále ale užívá domácí péče a oblažuje jiné krásné děvy, však připomíná Fanfána, ale i tak se jeví jako sympaťák. Se vším si ví rady, slov se mu nikdy nedostává (tj. vždy dostává), povětšinou se snaží (příliš) nelhat, informace vytáhne z kohokoli, i si pro ně zajede, jinak to ani nejde, když jsme v roce 1959 a všechny informace "jsou tam někde" (na papíře), často ale nedostupné (např. v análech ČSM/SSM). Vtip a nadhled je v příběhu a zejména v Otově provedení všude. A styl psaní jakoby odpovídal těm 50. letům (jen mi připadalo, že jsou líčena o něco volněji než byla jejich skutečná tuhost).

Ovšem na novém vydání mne vytáčel formát a výprava knihy: obsahem, žánrem a stylem je to v dobrém slova smyslu jasná braková literatura, tudíž předurčena ke spotřebě v podobě paperbacku, s pěknou návodnou obálkou. Namísto toho se to po dvaceti letech vydává jako tlustá vázaná kniha, na kterou se spotřebovalo o takovou třetinu více materiálu kvůli zcela zhůvěřile zvoleným začerněných stránkám mezi nesčetně kapitolami, a obálka je rovněž ničemná... Nevhodné, neekologické, protivné vydání, vskutku.

8 28.06.2023

A to bylo docela roztomilé: braková literatura psaná dnes ve stylu retro - před sto lety, za raného Československa. Evokuje mnohé příběhy z tehdejší doby, od Sladké dívky po Radovy&Žákovy trampy, neb příběh zalidňují Čechoameričané, podnikatelé, žurnalistka, hospodští a šejdíři.
A nesourodá trojice spisovatelů - Čapek, Kafka, Hašek - přináší také své osudy a hlavně svá ještě nedopsaná/nevydaná díla (tehdy) - jejich přítomnost splňuje požadavek na "přivzdělání" mládeže prostřednictvím četby, takže i pozdější Foglar se nezbytně vynoří v mysli čtenáře, vždyť i těch divokých skautů a návštěva Svatojánských proudů činí náležitě své.
Brakovost doplňuje nesčetně temných kreseb a dalších malůvek, jen ta mapka (nejen Prahy, kterou běhali všichni křížem krážem, pokud nesedli po hospodách, ale zejména výletního místa na soutoku Sázavy s Vltavou) by se hodila - pro dovzdělání dnešní populace, která se se Svatojánskými proudy nikdy nesetkala a už ani nesetká .
Příjemné, úsměvné, zajímavé a nenáročné čtení.

1 26.06.2023