splichalka komentáře u knih

Pěkně napsané, občas hodně trefné, ale podle mého názoru tak křiklavě výchovné, až mě to vytáčelo. Naprosto nepokrytě a nedospěle jsem celou dobu fandila Bertíkově vzpurnosti.

1 22.03.2015

Palec nahoru, hodně povedený počin. Než jsem se pustila do čtení, těch takřka osm stovek stran mě dost odrazovalo, ale když jsem se blížila ke konci, chtěla jsem ještě víc, víc, víc. Jediná věc, která by umocnila celý můj zážitek z knihy, by byl týden dovolené, abych si celý příběh vychutnala v jednom kuse. A upřímně doufám, že už autor pilně pracuje na nějakém dalším románu.

1 14.03.2015

To, co se mi tak líbilo na Bezpečné zóně Goražde, výborně zachycený a vykreslený běžný život obyvatel města za války, jsem v Šíbrovi trochu postrádala. Ne, že by Sacco nevystihl reálnou situaci v Sarajevu, ale na mě to bylo asi moc čistě vojenské a ve všech těch Ćelech a Cacech jsem se trochu ztrácela. Bylo to dobré, ale Goražde zůstává nepřekonané.

1 24.08.2014

Tak do tří čtvrtin knihy to u mě bylo na čtyři hvězdy, nakonec jsem vytáhla i pátou. Když mě to chytne za srdce, nemůžu jinak. Místy mi příběh sice připadal až moc takový hollywoodský a lehce prvoplánový, ale zároveň v něm bylo hodně lidskosti (a ta autorova schopnost dojmout ne k slzám, ale přímo k přívalu slz je neuvěřitelná!). Ráda bych si od Hosseiniho přečetla i další knihy, i když se podle anotací obávám, jestli nebudou všechny tak trochu na jedno brdo.. Každopádně Lovec draků skvělý!

1 03.06.2014

Do knih pro mě zatím neznámých a neosvědčených autorů se vždycky pouštím tak trochu s nedůvěrou a zároveň velkým očekáváním, ale Hájíček ta očekávání splnil, možná ještě předstihl. Knihu jsem sice ze začátku četla jen po desetiminutových úsecích dvakrát denně cestou tramvají, takže jsem se musela dost často v ději vracet, abych si připomněla jména a konkrétní souvislosti, které mi trochu unikaly, ale od půlky už mě chytla tak, že jsem ji dočetla na jeden zátah - a bylo to opravdu dobré. Ráda si přečtu další autorovy výtvory a sama jsem zvědavá, jestli se mi budou líbit stejně. Nejsem si totiž jistá, jestli mě tak úplně bavil styl, jakým je kniha psána, jako spíš to dané téma..

1 23.03.2014

První ze série, kde jsem už od půlky tušila vraha i zápletku. Nevím jestli je to tím, že už dokážu autorův styl po přečtení většiny knížek ze série HH odhadnout, ale i tak to byl přesně ten příběh, který chytne a nepustí, takže jsem četla, četla a četla a ostatní povinnosti čekaly, čekaly, čekaly...

1 04.01.2014

Na knihy Sofi Oksanen jsem četla samé nadšené recenze, a protože mě obyčejně baví romány s historicko-politickou tematikou, začala jsem právě s Časem ztracených holubic. A byla jsem docela zklamaná. Rozhodně jsem nečekala nějakou oddechovou literaturu, ale pokud se musím do každé nové stránky nutit, tak to prostě není ono. Místy jsem měla pocit, že čtu a nevím o čem, že chápu slova, ale uniká mi smysl. I to přeskakování v čase a z osoby na osobu mi vadilo, ale to je asi můj problém. Ještě se chystám na přečtení Očisty, ale před ní rozhodně sáhnu po něčem zábavnějším..

1 05.11.2013

Tuhle knížku mi před několika lety doporučil vedoucí mojí diplomky. Byla tenoučká a rozhodně lepší studijní materiál než skripta - a tak vznikla moje láska k Ismailu Kadaremu:) Škoda, že jsou v češtině vydané jen tři jeho knihy..

1 06.10.2013

"romány pro ženy" a la Monyová a spol. moc nemusím, ale tohle už je čtvrtá knížka Evy Urbaníkové, kterou jsem přečetla, takže má asi něco do sebe :) Moc mi nesedí ty pseudofilozofické, pseudopsychologické úvahy, kterými je knížka dost prošpikovaná, ale co.. Měla jsem to přečtené za dva dny a hlavně - příběh ve mně zanechal nějaké emoce, a to je snad to nejdůležitější.

1 06.10.2013

Mělo to spád, dobře se to četlo. Ale asi jsem už podobných thrillerů přečetla moc, proto automaticky očekávám nějaký překvapivý zvrat, nečekaný konec a ono tentokrát nic. Nicméně to nemění nic na tom, že mě to bavilo a když budu mít možnost, přečtu si i autorčin další výtvor.

1 29.09.2013

Tak jak pro mě byla první snoubenka zklamáním, ta třetí byla naopak příjemným překvapením. Závěrečná část příběhu Nadi a Balda příjemně plynula, a i když si ani tentokrát autorka nedokázala odpustit trochu nadbytečné poučky a poznatky z chorvatských reálií, nepůsobily oproti předchozím dílům tak rušivě. Bylo to odpočinkové, milé, místy i dojemné, až mi nakonec bylo líto, že se po měsíci musím s rodinou Antunović rozloučit.

11.10.2019

Dávám čtyři, ale možná je to jenom proto, že se tak těším na dovolenou

20.07.2017

Co do formy knihy, měl Patrik Hartl skvělý nápad, který se mu bohužel nepodařilo dovést k dokonalosti. Já jsem náhodně začala číst ze strany Jáchyma a skoro bych se vsadila, že i autor napřed napsal Jáchymův příběh. Je totiž výrazně propracovanější, promyšlenější, plynulejší a uhlazenější. Ale taky toho o Veronice prozradí mnohem více, než by se slušelo. Veroničin příběh pak nenabízí prakticky žádné odhalení, čtete ho spíš jen ze setrvačnosti a připadá vám mnohem méně zábavný. A i toho cukrkandlu bylo možná až přespříliš. Nedokážu objektivně posoudit, jak kniha vyznívá, čtete-li v opačném pořadí, ale zvolíte-li napřed Jáchyma, bude Veroničin příběh už spíš jen taková vata. Původně jsem chtěla dát čtyři hvězdičky, ale nakonec jsem jednu ubrala. Přece jenom si autor svými dvěma předchozími knihami nastavil příliš vysokou laťku..

22.01.2017

Musím se přiznat, že nebýt návštěvy Dominikánské republiky, asi by mě nikdy nenapadlo si tuhle knihu přečíst - a udělala bych velkou chybu, protože je vážně skvělá! Mix historických faktů s fiktivním příběhem je přesně podle mého gusta, i když k absolutní dokonalosti mi zde chybělo snad jen trochu romantiky. Každopádně z mnoha úhlů pohledu jsem touto knihou (i samotnou zemí) fascinovaná.

08.01.2016

Jako obvykle davam Kristine po trech hvezdach, ale tentokrat je to hlavne za zmenu prostredi a zajeteho konceptu. Jinak mi pribeh sam o sobe pripadal dost plochy a predvidatelny. Zadna velka slava.

13.12.2015

Místy tak trochu těžkopádné a jakoby školácké, ale nic to nemění na tom, že se to dobře četlo a vlastně mě to docela dost bavilo. Rozhodně dám šanci i autorovu dalšímu počinu.

18.11.2015

Trávíte-li cestu do práce či do školy v MHD, a to jen takovou chvíli, že je vám líto začítat se do pořádné knihy, přečtěte si to. V jakémkoli jiném případě je to ztráta času. A to mám Evu Urbaníkovou jinak docela ráda.

06.07.2015

Knize rozhodně nemůžu upřít její čtivost, kdybych mohla, dala bych ji na jeden zátah, ale stejně jako v Nechtění jsem v závěru postrádala ten "wow efekt". Zápletku znáte od prvních stran a pokud jste přečetli víc než dvě severské detektivky, jedna plus jedna si spojíte velmi rychle a pak už jen popoháníte vyšetřovatele, aby prozřeli i oni. A konečně - taky jste měli někteří pocit, že autorka tak trochu vykradla Nesboho Spasitele?

20.06.2015

Marně pátrám v paměti, jestli jsem se někdy u nějaké knížky takto bála (možná kdysi na základní škole, když jsem louskala jedny Stopy hrůzy za druhými :-) Říkám vau, zásobárna (mnou neobjevených) skvělých severských autorů ještě není vyčerpána. Pokud jsou všechny knížky této autorky aspoň z poloviny tak dobré jako Plavba smrti, sem s nimi!

02.02.2015

Když jsem si knihu na základě pozitivních hodnocení a doporučení kupovala, očekávala jsem ukrutně silný příběh, který se stane mojí srdcovkou. A ono tentokrát ne. Celé to na mě působilo tak nějak prvoplánově. A ty tučně vytištěné vysvětlivky, myšlenky a poznámky mi vyloženě vadily. Dávám tři hvězdy, k tomu půl za čtivost. A mrzí mě to dost, opravdu jsem se na tu knížku těšila..

02.01.2015