ŠroubekVroubek komentáře u knih

Putinovi trolové je kniha, která je nesmírně aktuální a svým tématem odhaluje problémy dnešní doby. Chtělo by se říct, že nepřináší nic nového, vždyť tohle už víme! Internet je plný anonymů a botů, kteři neváhají (snad jinak ani nemohou) překročit hranice věcné diskuze a zasypat vás hovny. Jenže kniha je mnohem hlubší a za tou nepěknou šedí plnou Backmanů, Janitskinů, populistických politiků a ruské propagandistické mašinerie se skrývá souboj o pravdu, respektive o její výklad. Zde se hodí ta známá věta není to pravda ale může být. Nejděsivější se mi však jeví fakt, který je v knize jen načrtnut a který autorka zmínila v několika rozhovorech. Lžím a pomluvám může uvěřit každý, možná i někdo, koho znáte a u koho jste si nedokázali představit, že se pod náporem lži obrátí proti vám. To, že se v knize nemluví jen o anonymních "přeběhlících," ale i o těch, kteří by měli disponovat vhledem, podržet vás a nedopustit, aby se po vás svezla vlna nevole, je děsivý nastupující aspekt současné společnosti.

5 08.02.2021

Autorův svět je již tradičně dvojí: svět pohádkového tajemství a svět šedé drsné reality (totality). Jenže ani jeden z těch světů nemá meze, nekonečně se šíří a zároveň se s tím druhým prolíná, takže čtenář znovu zjišťuje, že svět je i přes své rozlišnosti (kterými je četba doslova prošpikována) pouze jeden. Fombelle je pro mě návrat k dětství. Jenže jeho knihy nabízí něco víc, něco co překračuje všechny věkové kategorie a co zkrátka baví. Hojně se zde objevují aspekty, které autor použil v předchozích knihách a chtělo by se napsat, že Perl, Vango a Tobiáš vlastně představují to samé. Vždyť téma, které nacházíme v první knize se objevuje ve druhé i třetí a hrdinové příběhů čelí takřka stejným problémům. I tak mě Dva životy pana Perla bavily a těším se co bude příště!

3 30.12.2020

Poslední dny vyprávějí příběh několika osob. Těch mladších, kteří se "připravují" na život a těch starších, kteří se "chystají" na smrt. Důležitou roli zde mají ambice a následné bilancování jednotlivých hrdinů, jelikož především na základě těchto myšlenkových postupů se dostáváme k jádru samotného díla. Skvěle je pak načrtnut střet starší a mladší generace, které se o sebe pouze s nelibostí třou a příliš si vzájemně nerozumí. Vzhledem k tomu, že se jedná o román s autobiografickými prvky, stojí za to si všimnout, jakým způsobem se stylizuje sám autor, jak nahlíží na okolní svět (Tuquedenne) a jak uvažuje nad jednoduchostí a neměnným řádem světa z pozice vševědoucího Alfréda.

05.07.2020

Zajímavý popis postupného propojování jednotlivých božstev do jakési univerzální polohy, která ovládla celý Helenistický svět a která svými prvky ovlivnila i křesťanství. Nejedná se však o pouhý popis bohů a jejich "hrdinských" skutků ale v díle nacházíme odkazy na značné množství tehdejších písemných zdrojů, které jsou srozumitelně okomentovány a které nám přinášejí alespoň základní pohled na to, proč se tehdejší věřící upírali k určitým bohům a proč je uctívali takovým způsobem.

17.06.2020

Něžná poetika temných nocí.

05.05.2020

Těžké melodično dokonale pasuje do Pratchettovy zeměplošské mozaiky. Hodně se mi líbí jak Terry dokáže vypíchnout nějakou událost, situaci či aspekt, který je příznačný i nám "obyčejným" lidem a skvěle jej zrcadlí a pitvá ve své tvorbě. Zatímco dále je to třeba otázka a důležitost moderních svátků (Otec prasátek), v Melodičnu je tím podstatným hudba. A to ne ledajaká. Ale hudba, která publikum nabíjí nepředstavitelným až fanatickým raušem a zároveň neskutečně ždímá (psychicky i fyzicky) hlavního interpreta či celou kapelu (ta většinu knížky neví jak dál). Jednoduše řečeno Beatlemanie či spíše šílenství "ohledně kamenů" je zde poodhaleno v celé své (lehce zvrhlé) kráse.

"Na takovýhle sendvič bych já nikdy nepřišel. Rozumíš, každá jeho součást je nanic. Smažená vejce nanic, čatní nanic, ale když je to dohromady, když je to dohromady, nějakou záhadou to funguje. Je to prostě ono! Celý ty. Ten sendvič, Listere, to jsi celý ty."
-Red Dwarf
Asi tak se podle mě dají jednoduše popsat Pratchettovy postavy. Na první pohled vypadají prostě, naivně či jednoduše, ale jak čteme dál objevujeme stále jejich nové a nečekané vrstvy. Jsou to právě postavy, co dělá Zeměplochu tak skvělým, zábavným počinem, který jako ideální relax můžu číst pořád a pořád dokola.

8 05.08.2019

Brakové prvky Arsenu Lupinovi sluší. Jednoduchý děj, senzační zápletky, vesměs postavy, které jsou po celou dobu příběhu jasně profilovány a šťastný konec je něčím, co k lupiči gentlemanovi prostě patří. Jde zkrátka o to se pobavit, zasmát a tu a tam žasnout nad hrdinovou zázračnou duchaplnosti. Mně se to líbilo a hraběnka Cagliostrová je skvělá tragicko/romantická padoušská postava!

01.03.2019

Zajímavá složitá kniha která splétá dohromady dva příběhy - první stavěný na historických podkladech a druhý zasazen do soudobého světa autora. Oba dva jsou navíc plné paralel, podobností a návazností, takže má člověk pocit, že čte doopravdy jen příběh jeden, což se ostatně potvrdí na konci, kdy dochází k příběhovému splynutí. Most mezi oběma příběhy je vystaven na půdorysu snů a probuzení a barvitém okolím obou dvou hrdinů, které se s přibývajícím dějem nápadně vykresluje. Jen zpočátku může být poněkud obtížné se rychle zorientovat s nečekanými časovými skoky, kdy děj skáče sem a tam, ale s tím, jak se obě postavy rozvijí, vám najednou dojde, že se vzájemně doplňují a ta neuzavřenost příběhu vám najednou přestane vadit. Velikým lákadlem jsou především autorovy jazykové hříčky, které umně vykreslují příběhová pozadí a utvářejí osobitost obou dvou hrdinů. Hodně mě bavila i drsná "středověkost" a jisté jedincovo odcizení, ke kterému dochází v moderní době. Jak už tu někdo napsal je vhodné si přečíst skvělý doslov, který vysvětluje některé kostrbatější pasáže a odkrývá skrytou symboliku v knize vykresleného světa. Jen pak lze plně ocenit autorův rozhled, či jeho jemné narážky a symboly, kterými Modré květy doslova hýří. Snad jedinou negativní drobnost lze přičíst českému překladu, který se originální předlohy sice zdatně a více než dobře drží, přesto však některá slova (symbolizující jazykovou barvitost) vyznějí trošku uměle a nepatřičně. Na mysli mám především slova jako "lexemse", "qečeru" či "borščž." Možná, že má ale moje kniha sem tam jen nějakou tu tiskovou chybu, že? :)

27.01.2019

Hloubavé pozvolné fantasy. Je příjemné číst pro jednou o hrdinovi, který přemýšlí, spekuluje, nechápe, pochybuje, trápí se... Celý příběh tak působí nějak až moc lidsky... Super je taky všudypřítomná nejistota okolo dobra a zla a přesná sonda do naši historie.

3 04.10.2018

Skvělé povídky plné tajů jež naplno ukazují propracovanost myšlenkového světa a spisovatelského mistrovství Eliadeho

18.08.2018

Jan Kryštof je kolos! Tuze dlouhé, pomalé... Četl jsem velmi mlád a velmi dlouho, ale styl vyprávění a jazyk, kterým je dílo napsáno už nezapomenu.

06.06.2018

Sexy naivní Barbarella v nesnázích! Zatímco jiné komiksové postavy naplňují své hrdinství za pomoci násilí, její největší zbraní je akt lásky. Již navždy symbolem svobodné Evropy a nástupu feminismu.

06.06.2018

Kniha, kterou již navždy budu mít spojenou s obdobím kdy malé dítko, které sotva umí číst objevuje záhady lesa. Bylo to pro mě něco neskutečně tajemného a lákavého, tedy přesně takové, jakým způsobem má kniha na děti působit.

3 21.11.2017