SSTknihy komentáře u knih

Jako mnohé jiné Vieweghovy knihy, i takhle má zápletku, která vás naláká ke čtení, zajímavé hrdiny, děj rychle dosýpá, je to čtivé, vtipné a místy správně ironické. Jenomže pak z toho začne až příliš čouhat autorovo ego, neomylnost a sebestřednost, což bohužel stáhne celkový dojem dolů.
Filmové zpracování je, stejně jako u jiných Vieweghových adaptací, bezkonkurenčně lepší.

Od psaní detektivek si autorka odskočila k trochu jinému žánru a pobavila své čtenáře milými, citlivými příběhy lidí, psů a koček. Jsou to spíš takové jednohubky, zachycené okamžiky uprostřed žití. Klevisová má cit pro vykreslení atmosféry, a i díky tomu se její povídky dobře a lehce čtou.

73 14.09.2023

Kam na ty nápady ta Agatha chodila? Jasně, že se některé motivy při tom množství příběhů lehce opakují, ale víte co? I když jsem přečetla všechno, co kdy tato paní napsala, stejně mě vždycky dostane. A ještě se nestalo, že bych některou z jejích detektivek jen tak odložila nedočtenou.
Tentokrát nám servíruje případ z počátku tak nezajímavý, že i sám Poirot neprojevuje žádný velký zájem. Ale vrahův další tah vyburcuje i odpočívající šedé buňky mozkové, zvlášť, když tady jde o život opravdu všem! Takže opět parádní jízda.

73 14.07.2023

Postavy, potácející se ve svých více méně nešťastných životech, bezútěšná honba za zdánlivým štěstím, každodenní ubíjející práce v místní drůbežárně, poflakující se školáci, staré křivdy, nepochopení, žárlivost... Maloměsto, kde se sousedé navzájem šmírují zpoza sepraných záclon, kde je falešné přátelství vstupenkou pro spokojený život a největším vzrušením románek místního doktora. A k tomu všemu z nedalekých močálů zahalených všudypřítomnou mlhou vypluje jednoho dne mrtvola... Všichni jdou pomalu, ale jistě ke dnu a zbývá jim jen nepatrná jiskřička naděje na šťastnější budoucnost.
Druhý díl trilogie nijak nenavazuje na předchozí knihu Ke dnu, setkáte se tu jen se stejným prostředím a některými postavami. I styl vyprávění je jiný. Narozdíl od niterně podané ich-formy zvolila autorka epičtější děj a více vypravěčů. Skvělý cit pro vykreslení jednotlivých postav a jazyková bohatost nicméně zůstaly. Myslím, že mě třetí díl nemine.

72 28.10.2024

Bonviván, sběratel pavouků, škorpionů a vycházkových holí, milovník opery, odborník na čínský porcelán, svůdce žen a bezpochyby největší smilník všech dob. Seznamte se – strýček Oswald. Vydejte se spolu s ním na zábavnou, extravagantní, ironickou a sarkastickou cestu k originálně nabytému bohatství. Tohle vyprávění berte s nadsázkou a s lehkostí. Pak si ho užijete a výborně se pobavíte. Protože strýček Oswald je opravdu výstřední týpek. Úplně vidím, jak se při psaní Dahl pochechtával a už předem se bavil na účet upjatých a prudérních čtenářů.

Svého času byla tahle kniha doslova událostí. Sotva tři roky po vydání byla i zfilmovaná a věřím, že sugestivně líčené útrapy odradily mnohé ženy od toho, aby se vdaly ať už do Íránu, nebo do jiné muslimské země. Autentické vyprávění americké ženy, která se naprosto nečekaně dostala do područí svého muže a jeho rodiny a stala se i se svou dcerou prakticky vězněm v neznámém prostředí. Příběh oslovil čtenáře především svou opravdovostí a odhodláním hlavní hrdinky nevzdat se a bojovat za svobodu svou i své dcerky.
Kniha končí šťastně. Ve skutečnosti ale obě ženy čekaly ještě roky strachu, skrývání a boje za svobodu. U malé Mahtob si svou daň navíc vybraly v podobě celoživotních psychických problémů.

Příjemná změna oproti té hromadě skandinávských a britských detektivek. Španělské prostředí bylo osvěžující, stejně jako trochu odlišný způsob vyšetřování. Hlavní hrdinka se sice nevymaňuje z obvyklých klišé (trauma, alkohol, podivné záliby), ale čtenář si k ní dokáže najít cestu, stejně jako k jejím kolegům.
Příběh samotný je uvěřitelný, dostatečně děsivý a bez nelogických zvratů. Krátké kapitoly posouvají děj rychle kupředu a nechybí ani závěrečné dramatické finále.
Navíc vás Obřad lehce naláká na pokračování, což rozhodně hodlám zkusit.

72 04.10.2023

Agatha si občas potřebovala odskočit k trochu jinému žánru a odpočinout si od svých detektivů. Jejím tajným favoritem byly záhady spojené se špiony a dívkami v nesnázích. Kdyby to vydal někdo jiný, byl by to čistokrevný brak. Královna detektivek tomu dokázala dát alespoň trochu kvality.
I když ta třetí hvězdička je spíš z lásky k autorce, než k dílu samotnému :-)

72 05.09.2023

Magické, nadčasové, tajemné. Klasika, kterou si člověk vychutná tím víc, čím víc má za sebou životních zkušeností, proher a výher, radostí i zklamání. Příběh, který je prodchnut symbolikou a odráží věčný zápas člověka mezi dobrem a zlem. V každém případě stojí za přečtení. A za zamyšlení.

72 22.02.2022

Vrah není sadistický šílenec, vraždy nemají rituální podtón, vyšetřovatel není cynický alkoholik a děj se neodehrává na odlehlém severu – a přece to funguje. Další případ komisaře Bergmana plyne pomalu, jako život uprostřed Beskydských lesů, ale stejně jako vás bude lehce mrazit při zaslechnutí podivných zvuků uprostřed hlubokého lesa, stejně tak vás zneklidní temné hlubiny zdánlivě idylických vztahů místních obyvatel. Dobrá česká detektivka díky Michaele Klevisové prostě nezahyne.

72 06.04.2020

Tahle kniha je opravdu příběhem zápasu lidí s mořem. S rozbouřeným, divokým oceánem, s obrovskými vlnami, nevyzpytatelnými mořskými proudy a děsivými nástrahami počasí. Dokonalá bouře totiž během svého běsnění smetla nejen posádku lodi Andrea Gail, ale svou ďábelskou sílu ukázala i dalším lodím, a dokonce i zkušeným záchranářům. Živly toho říjnového dne roku 1991 jednoduše neměly slitování...
Kniha je psána opravdu velmi podrobně, což je místy spíš na škodu, protože se v přílišných detailech ztrácí hlavní myšlenka. Doporučuji ale vydržet, protože jakmile se v druhé polovině dostanete na moře a do víru dokonalé bouře, nebudete napětím téměř dýchat.

71 30.10.2024

Moc hezký příběh, jeden z těch, které živě vykreslují dobu počátku 20. století, tedy dobu, kdy se od ženy očekávala poslušnost, příprava na manželství, péče o domácnost a rození dětí. Dobu, kdy hranice mezi jednotlivými sociálními a společenskými vrstvami byla prakticky nepřekročitelná. Dobu, kdy každý musel přesně znát své místo a jakákoliv výjimka, výstřednost nebo nedej bože porušení pravidel mohly vést ke skandálu, vyloučení ze společnosti, odsouzení nebo dokonce k tragickému konci.
Švadlenka, hlavní hrdinka příběhu, má při vstupu do života dvě velké výhody: díky své babičce se naučí číst a díky šití nemusí pracovat jako služka. Dneska už si skoro nedovedeme představit, jak těžká to pro ženy byla doba a jak velký kus záslužné práce pro nás udělaly ty, které se nebály jít proti proudu a za svými sny.
Sen o šicím stojí je ale i román o lásce, touze, naivitě, bolesti, zklamání, bojovnosti, a o tom, že ne každý konec musí být šťastný, aby člověk nalezl své osobní štěstí v životě.

71 17.08.2024

Asi jako mnohé, i mě nalákala atraktivní obálka a zajímavá anotace. Nevadil mi styl psaní, naopak, ten strohý, odosobnělý jazyk se hodil k myšlení hlavního hrdiny, který se snaží vytěsnit z hlavy každodenní děsivou realitu. A neodložila jsem knihu ani kvůli detailně popisovaným scénám z míst, kam by se běžný smrtelník vážně nechtěl dostat. Přišlo mi, že autorka dosáhla přesně té míry zhnusení a fascinace, kterou zamýšlela. Tím ale má pozitiva končí.
Problém je v samotném poselství knihy, jakoby se autorka nedokázala rozhodnout, jestli píše horor, dystopii, politickou agitku, propagaci vegetariánství, obžalobu chovatelů zvířat, masokombinátů a mrazíren, pokusných laboratoří, lovců a vyhledávačů kruté dekadentní zábavy. V mnoha okamžicích totiž paralela s naším životem (a naším chováním ke zvířatům) pokulhává a sklouzává pouze ke snaze maximalizovat šokující účinek z popisovaných scén. Čtenářům tak zůstane jen divná pachuť na jazyku…

71 03.07.2024

Kdyby z toho alespoň tak nečišelo autorovo ego. Kdyby byl děj alespoň trochu poutavější. Kdyby tam byla alespoň jedna zajímavá postava. Kdyby...
Ale tady už jsem se dávno vzdala veškeré naděje a na mém současném knižním jídelníčku již páně Vieweghova krmě chybí.

71 05.09.2023

Skvělý začátek. Věta: "Holčičko, pojď sem na moment. My dva si musíme popovídat", tak při té mi vážně přeběhl mráz po zádech. Jinak je tahle novela čtení na pár hodin. Hodně mě bavil ten pomalu plynoucí, rádoby obyčejný děj, kdy je ale čtenář celou dobu napnutý, kdy se to všechno pokazí... Strach z neznámého, pocit zodpovědnosti, otázka "co bych asi udělal já?" - to všechno pěkně funguje. No, a nakonec i na tu krev dojde :-)

70 19.06.2024

Netušila jsem, co mám od téhle útlé novely čekat, o to příjemnější to bylo překvapení. Po pár řádcích jsem byla vtažena do příběhu a užívala si lehce mýtický příběh z doby dávno, dávno minulé. Poetický, a přitom specifiky strohý jazyk, evokující mluvu našich předků, krásné obrazy divoké, dosud neporušené přírody, detailní popisy běžného života sběračů a lovců, to všechno skvěle funguje dohromady. Je znát, že autor nepodcenil přípravu a pečlivě nastudoval dostupné informace o nalezištích a dochovaných artefaktech.
Pokud se vám líbí filmy jako Volání rodu, Po veliké řece, nebo jste četli Minehavu, bude vás tenhle výlet do minulosti určitě bavit.

70 22.05.2024

Třetí a poslední vyprávění doktora Pivoňky z detektivní kanceláře Ostrozrak. Tentokrát se ocitáme v období protektorátu, v období temna a násilí. Německý vliv je cítit na každém kroku a doktor Pivoňka je proti své vůli vtažen do nebezpečného vyšetřování, kde tentokrát opravdu půjde o život. Jako u předchozích dílů skvěle promyšlená zápletka, výborně vykreslená atmosféra, má to spád, ironický nadhled, skvělé dialogy a nechybí ani smysl po humor. Tuhle trilogii jsem si opravdu užila.

70 13.10.2023

Postapokalyptická vize společnosti, kde se jakákoliv odchylka považuje za nebezpečí, které je nutné zlikvidovat. Strach z jinakosti a čehokoliv neznámého zavání středověkým tmářstvím a náboženským fanatismem, které drží společnost sevřenou v kleštích strachu. Jako ve všech svých knihách, i tady autor vedle samotného příběhu nastoluje filozofické otázky, týkající se samé podstaty člověka, lidstva i civilizace samotné. Čtení, které vás nezanechá lhostejnými.

70 12.10.2023

Opět skvělá detektivka, kde hraje důležitou roli i ten nejmenší detail. Příběh chamtivé touhy po penězích, ukradeného dědictví a velkého zklamání v lásce. Je tu všechno, na co jsme u Agathy Christie zvyklí, včetně bravurního Hercula Poirota. I když o něm v souvislosti s touto knihou autorka napsala: „Temný cypřiš by mohla být dobrá kniha, ale uškodilo jí to, že se v ní objevil Poirot.“ No, dovolím si lehce nesouhlasit :-)

Zábavná oddechovka, s trochou černého humoru, která vám zpříjemní odpoledne, ale už druhý den se vám většina děje vykouří z hlavy. Hlavní hrdinka se pod vlivem nečekaných událostí pomalu, ale jistě mění z puťky domácí v normální ženskou a vy ji fandíte a doufáte, že to s ní nakonec dobře dopadne. Naprosto souhlasím s většinou komentářů, že tohle by perfektně fungovalo v kině jako bláznivá letní komedie.

70 15.08.2023