SSTknihy komentáře u knih
„Zde leží ten, který všechno řekl, ač nikdy nepromluvil.“ František Kožík svým poetickým jazykem vypráví velký životní příběh obyčejného člověka, který přišel téměř o všechno, na hranici smrti vzkřísil novou naději a po zbytek svého života rozdával lidem pocit štěstí, byť sám pomalu umíral na smutek, melancholii a strach z lidí. Příběh Pierota s velkým srdcem se čte jedním dechem a slzy na konci opravdu nejsou výjimkou.
Další počin z edice Česká povídka. Mám tuhle řadu ráda, protože jsem díky ní objevila už spoustu zajímavých autorů. Příběhy předkládají rodinné, sourozenecké, partnerské i pracovní verze a různé varianty porozumění či spíš neporozumění mezi lidmi. Osobně se mi nejvíc líbily příběhy Petra Šabacha, Ivana Klímy, Ivy Pekárkové nebo Marty Gärtnerové.
Slůvko „vlastní“ je v tomto případě velmi důležité. Autorka se na sklonku svého života rozhodla zavzpomínat na svůj život formou jednotlivých příběhů a epizod, které navléká jeden po druhém jako korálky na šňůru svého života. Předkládá čtenáři krásné vzpomínky na své dětství, na konec viktoriánské éry, na její první literární pokusy a postupnou cestu ke slávě, na objevenou krásu archeologie a šťastný život po boku milovaných lidí. Kniha je plná skvělých detailů zrcadlící téměř celé jedno století. A přesně z toho důvodu tu nenajdete žádné pikantní historky, žádná odhalená tajemství ani vysvětlení jejího senzačního zmizení. Mistryně svého žánru prostě poodhalila jen některé indicie :-)
Knižní zpracování oblíbeného filmu (vznikl o 3 roky dříve). Pohodová kniha, ze které voní léto, prázdniny a láska, co hory přenáší. Příběh psycholožky Doubravky, traktoristy Honzy a medika Boba mě bude vždycky bavit, ať už v knižním nebo filmovém zpracování.
Čapek byl jednoduše vizionář. A navíc humanista a vynikající literát. To už je kombinace, která rozhodně stojí za přečtení. Copak není úžasné, že to byli právě bratři Čapkové, kdo slovo ROBOT rozšířil již téměř před 100 lety do celého světa?
Celkem nezáživné čtení o osudech čtyř bývalých spolužáků z vejšky za dob reálného socialismu. Chvílemi vtipné, ale ve skutečnosti se mi jejich osudy vykouřily z hlavy hned, jakmile jsem dočetla poslední stránku.
Dojemný příběh muže, který bojuje o své právo být otcem milovaného syna. V 80. letech nebylo nijak běžné, že by soud přiznal v rozvodovém řízení dítě otci, a i díky tomu vzbudilo knižní i filmové zpracování příběhu takovou pozornost. Myslím, že z dnešního pohledu by spíš zaujal případ Joanny, ženy, která je svým mužem nucena být zavřená doma s dítětem, bez možnosti realizace, což řeší vzpourou a útěkem, aniž by domyslela důsledky svých činů. Holt je jiná doba – to ovšem nic nemění na tom, že jde o zajímavý a čtivý příběh.
Skvělý horor o zplození satanského dítěte nebo komorní psychologický příběh ženy, těžce snášející své první těhotenství? Kdo ví, jak on to ten Levin vlastně myslel :-) Ale čtení je to v každém případě skvělé, napínavé, překvapivé. Ať už kniha nebo film, Rosemary má děťátko je prostě klasika.
Pohled do světa nápravného zařízení pro mladistvé, kde se ale nikdo nikoho napravovat nepokouší. Kdokoliv projde branami tohoto ústavu, je už navždy ocejchován jako delikvent. Vždyť i sami chovanci berou své sny o budoucnosti jen jako růžové náplasti, bez kterých už nedokážou být. Snaha mladého vychovatele o změnu je obdivuhodná, ale v boji proti systému předem odsouzená k zániku.
„Vondruškoviny“ mě bavily, baví a prostě bavit budou. Žádná vysoká literatura to věru není, historicky je to občas mimo a i to vyšetřování sem tam trochu pokulhává v logice..., ale když ony ty příběhy mají takové nějaké zvláštní kouzlo, že po nich vždycky sáhnu s radostí a užiju si je od první do poslední stránky.
Když je historie psaná čtivě a barvitě, ani nevadí, že je ve verších :-)
„Milovat znamená nemuset nikdy prosit za odpuštění.“ Příběh jedné lásky je klasická romantická „love story“, jak zní ostatně originální název knihy i slavného film z roku 1970. Tragický příběh velké lásky bohatého studenta a chudé dívky, kteří se i přes nesouhlas svých rodičů rozhodnou vzít a žít spolu na věky věků. Moderní Popelka, ale tentokrát bez šťastného konce. Přiznávám, že v tomto případě mám o trochu raději film, snad díky podmanivé hudbě, která mi zněla v hlavě i při čtení knihy.
Skvělý a hluboce lidský příběh z konce války, které potvrzuje, že ta největší dramata se nemusejí odehrávat jen uprostřed válečné vřavy. Příběh ženy, která se rozhodla pro chladnokrevnou pomstu, aby nakonec tváří v tvář svému rozhodnutí podlehla soucitu a touze po lásce k živé bytosti. Svět ale není nevinné místo pro život a šťastné konce jsou jen pro pohádky. Přidejte vytříbený, přesný jazyk a filmovou úspornost vyprávění a máte vynikající dílo, které rozhodně stojí za přečtení.
Válečné milostné drama, nahlížené z pohledu dvou sirotků – Jakuba, po otci Čecha a Němky Ingrid, jejichž touha po společném životě vyrostla v okamžiku jejich největší ztráty. Nejdřív ale musí překonat bombardování Drážďan, dlouhou cestu do Čech, poslední obranné boje, zbytečné zabíjení a osvobození Rudou armádou, aby měli alespoň naději na společný život.
Příběh raněného amerického pilota a francouzské lékařky, kteří během pouhých pár dnů prožijí osudovou a tragickou lásku na pozadí pekla vietnamské války, aby se nakonec stali téměř symbolicky jedněmi z jejich posledních obětí. Poselstvím příběhu je jasná obžaloba nesmyslnosti a krutosti každé války a zabíjení.
Příběh dívky, která toužila po lásce a pohodlném životě, ale ve chvíli, kdy to všechno měla doslova na dosah ruky, pochopila, že stojí o úplně jiné hodnoty. Spíš slabší z Klevisových knih, ale díky jeho stylu a smyslu pro humor čitvé.
Drobné příběhy ze života běžných lidí. Více či méně dramatické události, které, i když často zdánlivě obyčejné, pro samotné protagonisty jsou v mnohém osudové.
Božská komedie je božská. Ale taky náročná, plná skrytých významů a symboliky. Dneska už snad ani nemůžeme odhalit, co všechno chtěl autor svým čtenářům sdělit mezi řádky. Užívejme si tedy jeho obrazotvornost, fantazii a krásné verše. Vždyť abychom poznali krásu ráje, je třeba nejprve projít peklem a očistcem.
Česká variace Příběhu lásky z prostředí výzkumného ústavu za dob socialismu. On klidný a vyrovnaný vědecký pracovník, ona temperamentní a spontánní novinářka. Potkají se, zamilují se, zjistí, že jsou si souzeni, ale život se rozhodne hrát s jejich životy po svém.
Pokračování slavných Vzpomínek na budoucnost, ve kterém se autor soustředí více na hledání důkazů pro svou teorii v bibli, především Starém zákoně. Nebojí se odvážných biologických hypotéz a nechybí ani „věrohodné“ důkazy o existenci UFO.