SSTknihy komentáře u knih
Holky z porcelánu je můj oblíbený oddychový film a tak jsem ze zvědavosti sáhla i po knize. Příběh „Světlušek“ se čte dobře a rychle, ale vzhledem k tomu, že film vznikl o dva roky dříve, jde zřejmě jen o přepis scénáře, což je škoda, protože příběhy hlavních protagonistek by mohly jít víc do hloubky a nedržet se striktně toho, co bylo ve filmu. A asi mi chyběly i písničky, které už mám s příběhem spojené.
Já myslím, že Malý princ by řekl něco jako „ty nejprostší věci bývají nejvzácnější“ – a tak to prostě je s touhle útlou knížkou. Můžete ji číst stokrát a po stoprvé vás překvapí - ať už příběhem samotným, poselstvím skrytým mezi řádky nebo čistou krásou jazyka. A navíc roste se svými čtenáři. V každém věku i životním období vám ukáže jiné tajemství. Nádherné.
Když nějakou knihu čtete na táboře, ve stanu, při baterce a kolem dokola jen temný les a houkající sovy, pak se vám doslova zažere pod kůži. Jasně, že jsme věděli, že je to zábava, nadsázka a vtip, ale jeden nikdy neví, že. Zvlášť, když jsme tábořili uprostřed šumavských hvozdů, venku lítali netopýři, stezka odvahy vedla na starý hřbitov a k večeři servírovali vynikající guláš :-)
Paul Simon, John Lennon, Roger Waters, Leonard Cohen, Bob Dylan, Neil Young, Vladimír Vysockij, Paul McCartney a mnozí další v parafrázích českého básníka Jaromíra Pelce. Síla textů samotných umocněna citlivým zpracováním, které rockovým baladám neubralo ani ždibec na síle a působivosti, ba co víc, troufám si říci, že v některých případech je i posunulo o příčku výš.
Román Komu zvoní hrana je mnohovrstevným příběhem, který přináší svědectví o zvěrstvech španělské občanské války, zároveň je krásným milostným příběhem, ukázkou pravého hrdinství a přátelství i obecným zamyšlením nad významem člověka a jeho skutků směrem k celému lidstvu. Naše rozhodnutí o tom, kdo je hrdina a kdo padouch, někdy závisí jen na tom, na které straně barikády stojíme. Jasným poselstvím je touha zachování lidskosti a mravních zásad i tváří v tvář smrti.
Kterak děda Truneček, štítíce se odjakživa práce, hodlal si zajistit pohodlný život po boku krásné a mladé „sociální pracovnice“. Jenomže pak se mu v lázních do cesty připletla fešná a bohatá vdova a děda měl na problémy zaděláno. Švandrlík píše, Neprakta ilustruje – klasika, která pobaví a nezklame.
Pro mne jednoznačně klasika, protože už v dětství jsme na deskách poslouchali Návštěvní dny Šimka a Grossmanna a váleli se u nich smíchy. Když jsme se později dostali ke knížce, bavili jsme se zas. Některé hlášky u nás v rodině natolik zlidověly, že se používají dodnes. Za všechny uvádím nesmrtelnou větu otce Pazderky, „který si ve spíži při rumu uvědomil, že ve dvou se to lépe táhne“.
Písně, balady, milostná lyrika i proletářské básně – to vše obsahuje tahle obsáhlá sbírka, ke které bych se asi nedostala, nebýt to povinná školní četba. A to by bylo škoda, protože bych se ochudila o krásné verše, kterými ty pana Neumanna rozhodně jsou.
Temná sociální dramata ve skvělém básnickém podání Jiřího Wolkera. Až se nechce věřit, že tuhle sondu do těžkých životních osudů napsal sotva dvacetiletý kluk. Klasika, která by měla patřit nejen mezi povinnou školní četbu.
Když se v jedný rotě sejdou lupiči, kulaci, amnestovaní diverzanti a špióni s platfusákama, obrejlenýma nebo postiženýma padoucnicí a navrch ještě pár farářů a šlechticů a k tomu všemu jeden spisovatel s vytříbeným smyslem pro (nejen) černý humor, nemůže vzniknout nic jiného než tenhle skvělý humoristický román, jehož temné poselství je jasné: Ta doba byla vážně absurdní!
Sranda musí být, i kdyby na chleba nebylo aneb když jsme to přežili, dá se vzpomínat s humorem i na takový děsy, jako byl politický kriminál. Autorovo autentické satirické a místy až groteskně ironické vyprávění z jeho pětiletého pobytu ve vězení. Jedno z prvních oficiálně vydaných svědectví, se kterými jsem se v devadesátých letech potkala.
Klasický příběh lásky, odehrávající se ve válečné době. Poselství je jasné – i v dobách zlých a šílených si chceme zachovat zdání normálnosti, milovat a zapomenout alespoň na chvíli na všechno zlé, co se děje kolem nás.
Překvapivě detektivka, nebo spíš thriller z nemocničního prostředí. Frýbové knihy mám ráda, jsou čtivé a zábavné. Tady to zůstalo tak nějak na půl cesty. Nejdřív exkurze na kardiochirurgii, potom honba na vraha a nakonec happy end jako z bijáku.
Takhle má vypadat správný napínák. Na jedné straně poničené letadlo, plné mrtvých nebo nevratně poškozených pasažérů, nezadržitelné klesání a tři osamělí hrdinové, na straně druhé mocipáni, ochotni udělat pro ututlání problému téměř cokoliv. A pořádné drama do poslední chvilky.
Tak už to v životě chodí – když si člověk myslí, že nemůže být hůř, většinou přijde něco ještě horšího. Stejně tak v případě Štěpána a Jindry, stojících na pokraji manželské krize, která je dramaticky přehlušena daleko větší tragédií. Stýblová umí skvěle oživit své postavy a vdechnout příběhu věrohodnost, takže její knihy jsou taková sázka na jistotu.
S přihlédnutím k tomu, že kniha vyšla již v roce 1928 (!), je třeba říct, že jde o věrohodný náhled do nitra a psychiky mladé lesbičky a obraz jejího duševního i tělesného osamění, ke kterému byla taková žena ve své době odsouzena. Myslím, že hovoří samo za sebe, že v době vydání vyvolal román nemalé pohoršení a stal se dokonce předmětem soudního jednání a byl zakázán! Z dnešního pohledu je to ale čtení poněkud těžkopádné, omotané sáhodlouhými popisy, stupňujícími se především v druhé části. Takže ten bod navíc v hodnocení je tak trochu za autorčinu odvahu. Buďme rádi, že se doba změnila.
První ze sci-fi čtyřlístku Páralových knih (další jsou Romeo & Julie 2300, Válka s mnohozvířetem a Země žen), odehrávající se v zemi, kde budiž splněno každé vaše přání a skryté touhy. Jenomže nic není zadarmo a na Agale platí víc než kde jinde „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“. Páralovo oblíbené téma – vztah mezi mužem a ženou – tu přerůstá v otázku toho, co si vlastně přejeme, po čem toužíme, co věříme, že nás udělá šťastnými a hlavně kolik jsme za to ochotni zaplatit. S jasnou formou nadsázky, ale varovným podtextem Páral opět baví. Kdo má rád jeho styl psaní, nebude se nudit.
Drama doby jako drama člověka. Nezkreslená podoba války skrze psychiku jednotlivce. Mrazivé, mučivé i dojemné vzpomínky na všechna ta válečná zvěrstva i pohled do vlastního nitra a bolestný pocit viny. Tak opravdové a nezkreslené, jak jen může být život sám. Vynikající. Prostě vynikající...
Klasická detektivka z osmdesátých let, kde policie řeší případ rozkrádání historických předmětů a jejich nezákonný prodej. Přesně to čtení, které najdete v zaprášené polici v létě na chalupě a přečtete při válení se na zahradě. A krátce po přečtení zapomenete.
Díky znalosti prostředí a citu pro psychologii postav je každý příběh paní Stýblové dobré čtení. Nezklamala mne ani tentokrát, kdy se hrdinkou jejího příběhu stala Helga, výborná lékařka, šéfová kliniky, obětavá žena, profesionál..., ale také matka a manželka, která musí řešit i doma tisíc a jeden problém. Příběh, který neztrácí na aktuálnosti ani po letech, i když se doba přeci jenom změnila.