stavlamich komentáře u knih

Překvapivě čtivé, tematicky nesmírně zajímavé.

19.12.2020

Tolik vtipu, tolik novinarskych a zenskych postrehu, super pocteni. Nektere clanky byly lepsi nez jine, ale ve vsech dokazala Caitlin Moranova zaujmout a odrovnat :) doporucuji :)

19.12.2020

K Bullet Journalům přistupuji dost skepticky, protože mě doslova deprimovaly při každém vlezu na instagram. Ale teď už asi týden na instagram nelezu a je mi líp. V plánování a organizaci času nejsem žádný nováček, ale občas se cítím dost bezradně, protože toho od sebe prostě chci moc a nakonec vidím akorát to, co jsem nezvládla. Nevím, jestli se někdy do vytváření bullet journalu pustím, nicméně dozvědět se něco o jejich původu a originálním poslání bylo fajn.

Akorát, překladateli/korektore: Potenciální a potencionální není to samé!

19.12.2020

Před pěti lety by mě to asi bavilo, takhle jsem spíš přečetla ucházející knížku. :)

19.12.2020

To bylo rozkošné! ♥ Lískulka je něco na způsob Ferdy Mravence nebo Broučků. Prostě příběh z hmyzího (ale nejen hmyzího) života. Svižník, Tesařík, Slunéčka sedmitečná, zlý Křižák a hodný Pavouček (dobře, to není hmyz). Zobonoska, Housenka a tak dál. Lískulka je navíc strašně roztomilá! ♥ (Knížku ilustrovala Vlasta Baránková, tak mám radost, že nějaká Vlasta byla schopná nakreslit takovou krásnou pohádku.) Jinak jak jsem ke knížce přišla? Měl ji v knihovně Modrý. Když jsem ji teď před pár týdny uklízela, narazila jsem na ni a vzala jsem ji domů, abych ji četla šestileté sestřičce. Párkrát jsme si to spolu četly, ale asi jsem zapálenější čtenář nebo co. :D Tak jsem si to prostě dneska dočetla sama.

19.12.2020

Rozhodně zajímavé čtení, pro mě celkem netradiční. Je to hodně úvahová publikace, která perestrojku, glasnost a obecně společnost a její reakci na změny od roku 1985 rozebírá ze všech stran. Pozoruhodná doba, kterou jsem nezažila.

19.12.2020

Nakonec to bylo odbornější čtení, než jsem si na začátku myslela. Ale pořád pěkné a zajímavé. Jen trochu těžké na oddechnutí. :)

19.12.2020

Tuhle divadelní hru jsem vždycky chtěla poznat blíž, i poté, co jsem četla Lady Fuckingham. Trochu mě uklidnila kamarádka, která mi řekla, že ji nenapsal Wilde, takže tomu autorovi asi ještě dám šanci. Minimálně touhle hrou mě mile překvapil a vážně jsem si to užila. :)

19.12.2020

Miroslava Varáčková prostě umí. Její knížky neberu jako klasickou YA literaturu, protože mě vždycky přivedou k zamyšlení a něco mi dají. Možná je to i tím, že se odehrávají ve slovenském prostředí, které je našemu v lecčem podobné. Ráda bych o téhle knížce napsala i článek, protože si zaslouží víc než pár řádků na goodreads.

19.12.2020

Pamatuji si, jak jsme před dvěma lety probírali český realismus a já se zaujetím poslouchala vyprávění o Gabrielle Preissové, Karolíně Světlé a dalších skvělých ženách té doby, které se dokázaly prosadit. A Gazdinu robu jsem si chtěla přečíst už dávno. Je to smutný příběh, smutná hra. Snad nikdo tu nemůže být úplně šťastný. Eva a Mánek se milují, ale oba si vezmou někoho jiného a jsou nešťastní. Ale zatímco Eva svou lásku pokládá na první místo a uteče od manžela, Mánek se potíží (hlavně finančních) spojených s rozvodem zalekne... inu, dopadne to tak, jak to dopadne. Bylo mi líto všech čtyř zúčastněných, pravda, protože každý něco ztratil a nikdo nenašel lásku, kterou by si zasloužil.

19.12.2020

Velmi poutava knizka. Z tech, co jsem o tématu zatim precetla, jedna z nejzajímavějších.

19.12.2020

Nevím, jestli bych tuto knihu mohla číst, pokud bych s autorem nesouhlasila. Trump zde totiž není hodnocen příliš kladně, ale zato mi přijde, že většinou dost objektivně. Uvidíme, co nám jeho prezidentování přinese...

19.12.2020

Ty jo, to byla bezva jednohubka. Přečetla jsem ji během čekání na vlak a cestou ze Slaného do Kralup. Nebo spíš zhltla. Jiří Hájíček píše o obyčejných věcech tak hezky neobyčejně a čtivě... Člověk se u toho jednak uvolní, ale jednak může jakýmsi způsobem reflektovat své vlastní problémy, porovnávat své zkušenosti s příběhem a domýšlet se, jak to asi dopadne. Klidně bych vydržela ještě nějaké pokračování a vyústění, ale nevadí, i tak je to skvělé čtivo. ^^

19.12.2020

Některé věci by se neměly zapomenout. Třeba to, že holokaust není jen číslo mrtvých, pár táborů, můžou za to Němci a konec. Byl to zásah do lidských životů všech úrovní a barev, zásah nečekaný, nepřijatelný a přesto skutečný. Koneckonců, dnes je Den lidských práv.

19.12.2020

Četla jsem to dlouho, vážně dlouho. Ale vůbec ne proto, že by to bylo špatné, že by se to špatně četlo nebo že bych s knihou nějak nesouhlasila. Naopak, byla skvělá, poučná, plná informací a podnětů k zamyšlení a určitě se k některým jejím myšlenkám budu vracet, třeba v seminární práci, kterou za pár týdnů začnu psát. A samozřejmě v dějepisné soutěži gymnázií, neboť v listopadu jedeme do celostátního kola do Chebu.
Důvod, proč jsem knihu četla tak dlouho, byla jednak taková menší čtecí krize, nedostatek času spojený se školou a nedostatek energie spojený se stresem z budoucnosti. Navíc jsem víc než polovinu knihy četla nafocenou na telefonu, protože jsem ji už na začátku září musela vrátit do knihovny. To taky úplně nepřidávalo na mé chuti vracet se k jednotlivým kapitolám. Jsem však ráda, že jsem se k tomu včera a dnes konečně pořádně dostala a zdárně si o Českém a slovenském komunismu dočetla až do konce. :)

19.12.2020

Také u Nerudy cítím, že jsem velkou část jeho básní už četla. To asi není překvapivé. Některé balady/romance jsou opravdu ikonické. V čem jsem se v roce 2020 utrvdila? Neruda byl rozhodně lepší básník než spisovatel. Samozřejmě, jen můj názor, který vychází i z toho, že třeba takové Povídky malostranské jsou opravdu sbírka drbů.

19.12.2020

Tuhle nádhernou, takřka jako pro mě napsanou sbírku jsem četla už na jaře, když jsme ji analyzovali v rámci semináře. Ale zachtělo se mi se k ní vrátit. Pohlazení po duši. Karel Toman. Básník mého srdce.

19.12.2020

Dám tomu čtyři hvězdičky z následujících důvodů: Ač je to místy dost nepřesné a zjednodušené, je to přínosné. Taky mi přijde, že to není moc objektivní, ačkoliv s většinou tvrzení zde souhlasím, nemusí to nutně znamenat, že je to tak správně. Nicméně je to zajímavý způsob, jak zprostředkovat lidem dějiny, které mnozí ani za dějiny nepovažují - a přitom je to ta minulost, která nás ovlivňuje nejvíc, jejíž důsledky dennodenně pociťujeme. Karikatury sice moc nemusím, ale sem docela zapadly. A pobavil mě "slovníček pojmů", kde jsou docela běžné pojmy vysvětlené cizími slovy. :D

15.12.2020

O téhle knížce jsem hodně slyšela, ale bohužel mě neoslovila tolik, jak jsem čekala. Možná, že film bude lepší, uvidíme. Nicméně palec nahoru za vtipné básničky! :)

15.12.2020

Virginia Woolfová mě láká už asi od roku 2014, kdy mi ji doporučila Annika. Deníků načtených Taťjanou Medveckou jsem se trochu bála, protože hlas této herečky moc nemusím. Nějak jsem si na něj ale zvykla. Důležité byly koneckonců autorčiny zápisky a postřehy. Ty myšlenky! Ty pocity! Jako bych ji znala. Cítila jsem k ní nevýslovnou empatii a takovou podivnou blízkost. Musím si přečíst některou z jejích velkých knih. Prostě musím.

07.12.2020