stavlamich komentáře u knih

Já jsem vlastně nikdy Pinocchia nečetla (znám ho jen z Once Upon A Time, kde je to ovšem trochu zkreslené, že jo :D ), ale je to moc hezký příběh. Třeba jednou budu umět italsky natolik, abych si přečetla originál. Úroveň A11/A2 mě ale mile překvapila - asi to není úplně na komunikaci, ale pasivně číst bych zvládla. Nesmím na tu italštinu tolik kašlat. Slibuju, nebudu! ♥

1 19.12.2020

Měla jsem dobrou vůli přečíst i rozsáhlý doslov, ale je na mě moc komunistický. Kromě Alkoholů (mimochodem, různé překlady poezie jsou zajímavá věc k porovnání) tu byla především sbírka Kaligramy a Pro Madeleine. Úplně nejvíc mě asi oslovila báseň V jeskynním krytu.

19.12.2020

Tohle bylo něco úplně jiného než předchozí audiokniha, od níž jsem měla velká očekávání a dost mě zklamala. V tomhle případě jsem vůbec netušila, do čeho se pouštím, navíc jsem neměla moc náladu na něco dlouhého, navíc první díl série. Ale zásoby audioknih se tenčí, takže nebylo zbytí. A musím říct, že to bylo fakt skvělé rozhodnutí. Panský dům mě naprosto pohltil. Knihu čte Pavel Soukup, má úžasný hluboký hlas a vnesl do toho tu správnou atmosféru. Postav se tu objevuje celá řada a čtenáři je poskytnut vhled do kuchyně i do panských pokojů. A taky do továrny, studentských ubikací a nevím kam ještě. Povahy některých postav mě taky dost štvaly, ale zároveň byl každý charakter skvěle stvořen - a opravdu si to dokážu zasadit do doby počátku dvacátého století, před válkou. Navíc se kniha odehrává v německém prostředí, což mi jen vyhovovalo, byť v Bavorsku. Je to pro mě i motivace vyhledat pokračování v originále. Je pro mě na jednu stranu těžké poslouchat, jak naduté/bláhové a egoistické mohly být továrníkovy dcery a s jakou přezíravostí se dokázaly dívat na neštěstí chudých, nebo jak služebnictvo mezi sebou neustále šířilo žárlivost, nenávist a pomluvy. A přesto jsem tomu tak nějak dokázala věřit a důvěřovat. Několikrát mě autorka mile překvapila vývojem v ději (původně jsem si o Mariině původu myslela něco jiného). Konec byl na mě možná moc idylický, ale když vím, že pokračování se musí odehrávat během války a mezi rodinou je ještě tolik nevyřízených sporů a záležitostí, vlastně mám chuť se do toho někdy pustit. Na pět hvězdiček to nakonec nedosáhlo, ale v průběhu čtení jsem je opravdu zvažovala. :)

7 19.12.2020

Povídka Pád domu Usherů a Berenice. Hlad Vladimíra Dlouhého. Nějaké básničky k tomu. Příjemně strávená páteční hodinka. :)

2 19.12.2020

Volejte sláva a tři dny se radujte. Fakt jsem nevěřila, že to někdy dočtu. Ke Švejkovi jsem byla skeptická už několik let předtím, než jsem ho v dubnu otevřela a rozhodla se přečíst kvůli svému literárnímu přehledu, řekněme. První díl byl vlastně docela dobrý, nemůžu říct, že bych to shledávala geniálním, ale občas jsem se zasmála a říkala jsem si, že možná chápu, proč tahle kniha sklízí takový úspěch i po sto letech. I druhý díl se ještě dal vydržet, objevilo se zde pár nových charakterů a anekdoty ještě měly vtip. Třetí díl šel však s kvalitou už hodně dolů a čtvrtý, který už ani nepsal Hašek, byl prostě jen omíláním toho samého pořád dokola. Vážně, za prvních sto stránek Osudů dobrého vojáka Švejka bych dala pět hvězdiček (zvlášť když připočítám ilustrace Josefa Lady), jenže s tím zbytkem... No, určitě ze mě milovník Švejka nikdy nebude, ale teď už aspoň můžu říct proč vlastně.

6 19.12.2020

Ale jo, líbilo se mi to. Asi za to z velké části může Kryštof Hádek, jehož hlas se prostě dobře poslouchá. Jinak Hrabala moc nemusím. Ale mám dneska dobrou náladu a radost z toho, že jsem si to mohla poslechnout, takže čtyři hvězdičky dám. Navíc se mi líbilo to prostředí železnice a to, že jsem těm pojmům rozuměla. Kdybych si to přečetla před dvěma lety, jak jsem měla původně v plánu, asi by to s pochopením bylo horší. :D

3 19.12.2020

Jak mohla být Agatha TAKHLE dokonalá? Ne, fakt jsem to nečekala. Věděla jsem, že je to poslední díl s Poirotem, takže to musí být něco extra, ale TAKHLE extra? Wow, smekám. Opona je jeden z mála dílů, na které jsem se nedívala v seriálové podobě, protože... já vlastně ani nevím. A do toho úžasný Jaromír Meduna. A kapitán Hastings. Ach, brzy se zase do nějakého musím pustit. ♥

4 19.12.2020

Tak tahle kniha se do vás zapíše. Není to o válce, je to o lidech. Kteří mají různý charakter. Někteří chytí příležitost za pacesy, jiní ještě přemýšlí v nějaké morální rovině. Je ale smutné, co má převahu...

6 19.12.2020

Tak to mě dost zklamalo. Jasně, nečekala jsem, že se dozvím něco nového, zvlášť když tahle knížka vznikla po vydání šestého dílu (a zjevně ještě nebyl přeložený do češtiny), ale i tak. Jo a ta korektura, děs a běs. Harry mimochodem bydlí v přístřešku pod schody a Brumbál nezemřel, protože jsme v jeho hrobce neviděli tělo.. :D

1 19.12.2020

První knížka na dějepisnou olympiádu přečtena. Karel Kaplan má svůj styl, kterým dělá z knih přehledné a obsáhlé publikace, které se zároveň dají číst.

1 19.12.2020

Geniální! :)

1 19.12.2020

Trochu se stydím, že jsem tuhle audioknihu poslechla tak rychle, v podstatě během jednoho večera a jednoho půldne. Může za to i to, že jsem si ji trochu urychlila, protože když se na poslech soustředíte, nemusí to být (v případě Flanaganových knih) tak pomalé. Druhý díl se mi líbil víc než první, asi proto, že jsem si už zvykla na postavy, nebo už se možná přestaly chovat tak hloupě... ale vlastně to mělo celé úplně jinou atmosféru. Autor se dopouští pořád stejných "chyb" - stejné popisy, stejné zápletky. Ale zároveň to má i přesto něco do sebe. Ach jo, jsem prostě zaujatá.

1 19.12.2020

Překvapivě čtivé, tematicky nesmírně zajímavé.

19.12.2020

Ani ne tak dlouhé jako spíš místy zdlouhavé čtení. Náročné. Nechutné. Děsivé. Ale nějak jsem cítila, že bych se tomu neměla vyhýbat. Nemyslím si, že by u mě něco takového hrozilo, ale zajímá mě, co lidi k drogám táhne. A stejně jako u Mementa, i tady jsem se otřásala při představě, jak si někdo dobrovolně něco píchá do těla a děsila jsem se při představě, kam až člověka může dovést závislost. My děti ze stanice ZOO je o něco bláznivější. Nikdy by mě nenapadlo, že by se čtrnáctiletá holka mohla stát prostitutkou, ale co já vím o světě, že jo. Brr.. Tak, mám to za sebou, let's go na veselejší čtení.

7 19.12.2020

Murakamiho styl mi sedí, protože píše otevřeně, lyricky, ale zároveň srozumitelně, realisticky a čtivě. A nevadí, že je to smutné a většina povídek nekončí usměvavě. Koneckonců, přesně takové konce, napůl tmavé a napůl otevřené, mám nejradši.

5 19.12.2020

Tolik vtipu, tolik novinarskych a zenskych postrehu, super pocteni. Nektere clanky byly lepsi nez jine, ale ve vsech dokazala Caitlin Moranova zaujmout a odrovnat :) doporucuji :)

19.12.2020

K Bullet Journalům přistupuji dost skepticky, protože mě doslova deprimovaly při každém vlezu na instagram. Ale teď už asi týden na instagram nelezu a je mi líp. V plánování a organizaci času nejsem žádný nováček, ale občas se cítím dost bezradně, protože toho od sebe prostě chci moc a nakonec vidím akorát to, co jsem nezvládla. Nevím, jestli se někdy do vytváření bullet journalu pustím, nicméně dozvědět se něco o jejich původu a originálním poslání bylo fajn.

Akorát, překladateli/korektore: Potenciální a potencionální není to samé!

19.12.2020

en pár slov. Nejčastější myšlenka během čtení: No ty vole. OMFG. Tohle je síla. Protože jo, to není mrtvá knížka. Ta je tak živá, až to bolí. Závislost... achjo, to slovo je tak osudové, tak ničivé. Kolik lidí je na něčem závislých? Kolik z nich se ještě může obrátit zpátky a komu už není pomoci? Tak moc mě to děsí, až jsem úplně ve stavu úzkosti.

6 19.12.2020

Pověst o Iásonovi a Médeie ze Starých řeckých bájí a pověstí si náhodou pamatuji, jako jednu z mála, protože mě prostě zaujala. Když jsme nedávno v literatuře začali Euripida probírat a já zrovna chyběla na první část hodiny, nijak mě to nezajímalo, ale náhodou jsem na Médeiu narazila v knihovně, a tak jsem se dostala k příběhu, který se mi líbil a zpříjemnil mi dvě odpoledne. Tedy, tragédie hezky podtrhla mé špatné období. Doporučuji... :)

1 19.12.2020

Před pěti lety by mě to asi bavilo, takhle jsem spíš přečetla ucházející knížku. :)

19.12.2020