stesti.s.knihou
komentáře u knih

Tahle série s detektivkou Josie Quinn je prostě sázka na jistotu. Detektivky mě moc nebaví, přijdou mi dost na jedno brdo, ale Josie, tu já můžu. Pokaždé dokáže překvapit, příběh má spád, děj je napínavý a 400 stránek vám uteče, ani nevíte jak. Postavy si navíc musíte zamilovat - u tohohle sedmého dílu je znám už natolik dobře, že dokážu předvídat jejich reakce :)
Některým čtenářům vadí, že je Josie případem vždy zasažena osobně, někdy méně, někdy ale až extrémně, což už hraničí s uvěřitelností - pokud by se detektivové vždy stávali zároveň oběťmi, myslím, že by na tuto funkci nebylo moc dobrovolníků :D Každopádně ani tenhle aspekt mi nevadí, přidává to na napětí a tak nějak mi to tam dokonce sedí.
4/5, super oddechová detektivka (ostatně ta hodnocení na Databázi knih u všech dílů mluví za vše) a už se těším na další :)


Japonsko, déšť, neonová světla odrážející se v mokrém asfaltu, jedna zmizelá žena a její sestra snažící se po třech letech vypátrat, co se stalo. Zaujalo vás to stejně jako mě? :)
Tenhle psychologický thriller z pera českého autora rozhodně stojí za přečtení. Dle mého názoru velmi originální námět a hlavně umístění příběhu do mojí srdcové lokality. Autor krásně vystihl ono podivno, které dýchá z většiny knih japonských autorů - o to více cením, že kniha byla napsána Čechem.
Líbilo se mi snad úplně všechno: postavy, ponurá atmosféra, popsaná úslužnost Japonců, zasazení děje do filmového festivalu krátkých autorských filmů, nevyřešení každé jednotlivé záhady a tím pádem prostor pro představivost čtenáře. Jedinou malou výtku bych měla, a sice za mě zbytečné vložení romantické linky, která se mi do ponurého vyznění příběhu moc nehodila.
Ale jinak skvělý! Užívala jsem si fakt každou kapitolu - až tak moc, že jsem do práce jezdila raději MHD než autem, abych mohla číst :D


Hledáte napínavý thriller se zajímavou zápletkou a nečekaným zvratem? Pak sáhněte po Pomocnici!
Trochu jsem se bála námětu, přece jen příběhů, ve kterých je hlavní postavou pomocnice v domácnosti, je nespočet (a nedávno jsem četla Hospodyni od Joy Fieldingové, jejíž zápletka byla obdobná). Ale Pomocnice mě bavila! Nenudila jsem se ani jednu kapitolu, kniha je svižně napsaná a poměrně krátká, a za co dávám palec nahoru je zvrat asi v polovině knížky, který možná budete lehce tušit, ale předpokládám, že ne až v takovém rozměru :)
Dávám 4/5 a hodnotím jako solidní thriller, jehož četbou neprohloupíte.


Velké léto je knížka, která by vás rozhodně neměla minout. Stejně jako další kniha autora - Staré odrůdy (těm už se blíží ideální čas na čtení, jelikož je to knížka evokující příjemnou podzimní náladu, naopak Velkému létu jeho ideální čtecí čas už pomalu ale jistě odeznívá :().
Velké léto není kniha nabitá dějem. Je to však instantní dávka příjemné nostalgické nálady, která vás donutí vzpomínat na životní období, v němž se nachází hlavní hrdinové. Těmi jsou šestnáctiletý Friedrich, který tráví léto u babičky a dědy, jeho kamarád Johann a Beate, se kterou se Friedrich seznámí na plovárně a od té doby ji nemůže pustit z hlavy. Friedrichovo léto u prarodičů má jednoduché odůvodnění - mladík ve škole propadá a léto je jeho poslední šancí naučit se na reparát. Krom učení do jeho života vstupují zvláštní a nové vjemy, násobené jeho věkem a situací: neustálá touha po Beate, hledání si vztahu s prarodiči, řešení nenadálé a závažné situace s jeho nejlepším kamarádem, to vše odehrávající se v horkém, ospalém prázdninovém prostředí.
Z knížky si ani tak nepamatuju děj, jako spíš tu atmosféru, kterou autor dokáže vykreslit a přenést na čtenáře naprosto bravurně (a stejné pocity jsem měla i po dočtení Starých odrůd).
5/5 a víc už snad nemusím dodávat :)


Lisa Reganová a její série s detektivkou Josie Quinn už je takový evergreen. Na mém profilu najdete recenze na všechny předchozí díly, které mají ve všech případech kladné hodnocení. Ani u Tichého pláče nebudu dělat výjimku - Josie tentokrát pátrá po sedmileté holčičce, kterou navíc někdo unesl přímo před zraky jejích rodičů.
Krom toho opět sledujeme nějaký střípek z Josiina života, ten samozřejmě prozrazovat nebudu, ať vám nespoileruju předchozí díly.
Sečteno podtrženo, pokud máte chuť na napínavou detektivku se sympatickou hlavní hrdinkou, detektivku, která je jednoduchá a snadno se čte, zároveň ale není hloupá a budete hltat každou kapitolu, série s Josie Quinn je výborná volba!
Za mě tedy stále vede díl Matčin hrob, pozitivní ale je, že série nemá klesající tendenci.


Kámen, nůžky, papír je super thriller, který jsem zhltla na dva zátahy!
Hlavní hrdinové, manželský pár Adam a Amélie, vyhrají víkendový pobyt ve Skotsku. Jejich manželství je na bodě mrazu a oba tomuto víkendu připisují velký význam - buď si vše vyříkají a zůstanou spolu, nebo se jejich cesty navždy rozdělí. Hned po příjezdu ale zjišťují, že během svého pobytu budou řešit asi mnohem horší věci než jejich vztah. Ono místo, kde mají víkend strávit, leží na úplné samotě. V okolí nejsou žádné obchody ani lidé. Ubytování je vlastně bývalá kaple, kterou někdo přebudoval na hezký apartmán, vše je ovšem hodně zanedbané. Celou atmosféru ještě dokresluje sněhová vánice, která v podstatě znemožňuje jakoukoli cestu zpět do civilizace. No a během tohohle všeho se začnou dít podivné věci :D
Nebudu už vyprávět dále, abych vám nezkazila překvapení. Mě to bavilo moc. Jedná se o thriller, ale se značnými hororovými prvky. Na jednu stranu se bojíte, na stranu druhou se snažíte rozklíčovat, co se v manželství pokazilo (jsou tam retrospektivní kapitoly, což miluju), no a na konci přijde zvrat jako blázen :)
Skvělý, doporučuju, 5/5!


Větrná hůrka je příběhem o lásce. Není to láska hrdinská, krásná, hřejivá ani romantická, ba naopak. Je to láska podlá, žárlivá, zlomyslná a sobecká. Její povahu dokonale dokresluje místo, do kterého je příběh zasazen - nehostinné kopce plné zuřivého, studeného větru, v jejichž surovosti je však ukryta krása a jedinečnost.
Psychologie postav je velice rozvinutá, je těžké najít osobu, se kterou byste ve všech směrech souzněli a rozuměli jejím rozhodnutím. Jazyk knihy je krásný a barvitý, forma převyprávění příběhu služebnou Nelly neotřelá, popisy přírody nebo emocí lehce zdlouhavé, zato důkladné a přesné.
Pokud bych měla jednoduše odpovědět na otázku, zda se mi kniha líbila, moje odpověď by byla kladná. Ač si ani krátce po přečtení nepamatuju přesně kdo s kým a proč, kdo na co umřel a s kým se vlastně měl a neměl rád :D, zůstává ve mně silný pocit, který mě provázel v průběhu celého čtení. Pocit tajemna, zakázané lásky, studené větrné přírody, silných rodinných vazeb a emocí, citů převládajících nad rozumem.


Kniha Nejlepší pro všechny patří rozhodně mezi nejlepší audioknihy, které jsem měla možnost slyšet. Petra Soukupová je skvělá autorka, mezilidské vztahy umí popsat naprosto dokonale, avšak zároveň s určitým nehodnotícím odstupem, čtenář má tak prostor na situaci nahlédnout se subjektivní emocí.
Od autorky už mám přečtenou knihu Věci, na které nastal čas - ta se mi líbila moc, ale Nejlepší pro všechny ji ještě předčila (možná díky audio verzi, která byla dokonalá)!
Hlavní hrdinka, mladá maminka a herečka Hana, problémový syn Viktor, uspěchaná Praha versus střet s vesnickým prostředím, maminkou Hany Evou, tradičními hodnotami a kritickou společností. Děj popisovat nebudu, myslím, že čím méně toho čtenář ví, tím lépe. Ostatně děj jako takový není až tak obsáhlý, kniha je skvělá právě popisem vztahů, emocí a psychologií postav.
Kniha se rozhodně řadí mezi ty nejlepší, které jsem četla/poslouchala.


Knih s detektivní zápletkou vychází kvanta. Pokud je omezíme na příběhy s ženskou hlavní hrdinkou, trochu se nám výběr zúží, stále jich však zůstane obrovské množství. Pokud ale budeme chtít vyzobat ty příběhy, které jsou zajímavé, opravdu napínavé a něčím nové, moc jich už nezůstane. A jsem hrozně ráda, že Šifra se dle mého nově řadí právě do této kategorie.
Zvláštní agentka FBI Nina Guerrerová vyšetřuje případ mrtvých dívek, který má na svědomí sériový vrah. Když se u obětí začnou objevovat zprávy adresované přímo jí, zjistí, že se jí případ týká mnohem osobněji, než původně předpokládala. Vrah před každou vraždou zanechává jistou šifru, aby zabavil nejen vyšetřovatele z FBI, ale také širokou veřejnost, která doslova hltá každý jeho krok.
Extrémně sympatická hlavní hrdinka v kombinaci s šiframi hraje velice dobře dohromady a všemu napomáhá také to, že sama autorka dlouhé roky pracovala u policie a při psaní svých knih tedy moc dobře ví, o čem mluví.
Šifra je prvním dílem ze série knih s vyšetřovatelkou Ninou Guerrerovou a mohu směle říct, že už teď se těším na další díl (měl by vyjít pravděpodobně v příštím roce).


Pokaždé, když se mi do rukou dostává nový díl z této série, říkám si, proč ho vlastně čtu, vždyť už mě autorka nemá čím překvapit. Předem vím, že tam bude ženská hlavní hrdinka. Předem vím, že se stane nějaký průšvih, který ji donutí spálit mosty a odjet do zahraničí. Předem taky vím, že tam potká osudovou lásku, které se bude bránit, ale nakonec to bude silnější než ona. Jo, všechno tohle tam vždycky je a nechybělo to ani v nejnovějším dílu. Ale já jsem si ho i přes to všechno užila :D Můj první dojem z knihy byl doslova “jak to ta ženská dělá, že je to pokaždé to stejné, ale pokaždé to dočítám s hrozně příjemným pocitem?”.
Myslím, že je za tím umění čtenáře doslova přenést do lokality, ve které se příběh odehrává, a způsobit pocit, že i když sedíme na gauči v obýváku, cítíme se jako na chatě ve Švýcarsku :)


Trochu netypicky dnes publikuji recenzi rovnou na dvě knihy, ale myslím si, že v tomto případě si to můžu dovolit - jedná se totiž o dvě knihy jedné autorky, jež na sebe volně navazují a pojí je hlavní hrdinka Marta. Ano, řeč je o dvou knížkách, které obletěly Instagram - Marta v roce vetřelce a Marta děti nechce.
Petra Soukupová zde ve stylu sobě vlastním opět dokázala naprosto realisticky popsat osudy hlavní hrdinky a osob jí blízkých. Já fakt nevím, jak to autorka dělá, ale já naprosto VŽDY najdu ohromné množství pojítek buď s mým vlastním životem, nebo alespoň životy mých blízkých. A nejinak tomu bylo “v Martách.
Jak už jsem zmínila, obě knihy mají stejnou hlavní hrdinku - v prvním díle je Martě devatenáct let, v tom druhém přes třicet. V obou řeší svá osobní dramata, v prvním díle formou deníkových zápisků, ve druhém formou klasických vyprávěcích kapitol z pohledu Marty samotné a rovněž jejích nejbližších. Dějově knihy nejsou nijak extra nabité, jak jsme u Soukupové zvyklí, o to více se však soustředí na psychologii postav, která je zde opět bravurní.
Pokud bych měla knihy porovnat, mým oblíbencem je díl první. To, co hrdinka zažívá, a to, s jakou surovostí je to popsáno, mi častokrát bralo dech. Z knihy jsem byla doslova nadšená. Druhý díl byl možná trochu víc dějově založený, Marta totiž absolvuje pěší pouť do Santiaga a u toho retrospektivně hodnotí svůj život a vztahy. Určitě je lepší mít načten i první díl, pomůže vám to pochopit spoustu věcí a uvědomit si, jaký posun hrdinka za ta léta udělala (anebo neudělala?…).
Oba díly mě bavily moc, opět jsem si potvrdila, že Soukupovou já prostě můžu, miluju její práci s postavami a pokaždé mám pocit, že vychází z mých zkušeností.


Další díl mé oblíbené detektivní série a opět, jak už je zvykem, jsem si ho moc užila. Oceňuju, když autoři sérií dokáží psát tak, že knihy nemají klesající tendenci. A to přesně umí Lisa Regan.
O ději knížky moc prozrazovat nebudu, ať vám nevyspoileruju předchozí díly… Snad jen, že i další případ se dotkne Josiiny minulosti (ono to asi není nic překvapivého, když dělá detektivku na malém městě, kde se většina lidí zná). Jako vždy napínavé, zajímavé, bavilo!


Dcery dvouhlavého draka jsou skvělou knihou, která rozhodně stojí za přečtení. Jedná se o příběh mladých dívek, které ve 2. světové válce sloužily jako ženy pro útěchu pro vojáky japonské armády. Téma je to těžké, avšak v této knize popsáno velmi jednoduše. A kdo mě zná, ví, že tuto kombinaci miluju. Některé scény byly na čtení velmi nepříjemné, avšak ono to k tomu tématu neodmyslitelně patří.
Jediná věc, která mi na knize vadila, byla současná časová linka. Ta naštěstí není stěžejní částí knihy, mnohem více převládá ta historická, která je mnohem více zajímavá a napínavá.
5/5 a rozhodně všem doporučuji!
Pokud by vás tematika žen pro útěchu zaujala, mohu vám doporučit ještě komiks Tráva. Recenzi na něj najdete u mě na profilu :)


Byli jsme tu vždycky je vynikající nonfikce pojednávající o historii a současném stavu LGBTQ prostředí v České republice. Jedná se o rozhovory s významnými queer lidmi, které vede novinář a editor Deníku N Filip Titlbach.
Na téma queer lidí je v knize pohlíženo ze všech různých úhlů - historických, politických, sociálních, ba dokonce i lingvistických. Není to žádná motivační příručka; autor pomocí rozhovorů zobrazuje současnou dobu a její problémy bez příkras, zviditelňuje témata, která jsou pro dnešní moderní společnost tristní (věděli jste na příklad, že když se někdo rozhodne pro tranzici, musí podstoupit sterilizaci?).
Kniha mě moc bavila, rozhodně se k ní budu vracet a mám v plánu si přečíst i další tituly z Edice N!


Tom Felton je britský herec, který ztvárnil roli Malfoye ve filmech o Harry Potterovi. Ve svých 35 letech vydal knihu vzpomínek týkajících se zejména období, kdy natáčel filmy z Bradavic, dotýká se zde však i raného dětství a toho, jak se vůbec k herectví dostal, či následných potíží s alkoholem, které nastaly poté, kdy se jako osobnost a herec proslavil.
Je to milé, velmi pokorné, vtipné, nostalgické. Tom bude dle všeho fajn chlápek, který si i přes veškerou svou slávu velmi dobře uvědomuje základní lidské hodnoty a z jeho slov je to znát.
Líbilo se mi to, dávám 4/5 a přimlouvala bych se za takové memoáry od všech hlavních protagonistů z filmů o Harry Potterovi :)


Od autora Jérôma Loubryho u nás vyšly zatím tři knihy a já je četla všechny :) První z nich, Útočiště, byla skvělá. Pokud jste ji ještě nečetli, rozhodně vám ji doporučuji. Druhá kniha, Obr z mlhy, byla trochu zklamáním. Možná i proto, že autor ji reálně vydal ještě před Útočištěm, je to tedy úplně jiný styl, než který nás čtenáře zaujal právě u jeho první knihy vydané v Česku.
Do třetí knihy s názvem Krvavé stíny jsem se pochopitelně pouštěla s obavami: dostal se mi do rukou opět knižní skvost, jako tomu bylo u Útočiště, nebo nastane zklamáníčko? No a s radostí vám mohu oznámit, že první možnost je pravdivá!
Krvavé stíny nám představují vesnici Smrthora. Ta je sama o sobě zvláštní, vlastní ji totiž jeden bohatý muž, který se rozhodl pro tamní obyvatele vybudovat to nejlepší místo k životu. Když však jednotliví vesničané začnou postupně umírat, tušíme, že ono dokonalé místo zas tak dokonalé není. No, a realita je pak vlastně někde úplně jinde :D Pokud jste četli Útočiště, víte, že si autor umí se čtenáři krásně pohrávat. Ani Krvavé stíny nejsou výjimkou - do poslední kapitoly netušíte, co se to děje, závěrečný zlom je geniální, po dočtení ještě dlouho budete přemýšlet o tom, co jste to sakra právě zažili.
Geniální, doporučuji!


Bál šílených žen mě zaujal hned z několika důvodů:
- děj se odehrává v Paříži 19. století
- autorka se inspirovala skutečnými událostmi
- příběh je zasazen do prostředí ženské psychiatrické léčebny
- jedná se o Odeonku
- knížka je velmi útlá :D.
Předpokládala jsem, že na základě výše zmíněných bodů budu s knihou spokojena - a měla jsem pravdu :)
Přestože se jedná o takovou jednohubku na jeden dva večery, kniha obsahuje velmi silný příběh, který vás donutí se zamyslet - nad postavením žen v historii, nad tím, jaký jsme jako ženy a vůbec lidstvo udělali pokrok, nad lidskými osudy.
Za mě velké doporučení, miluju knížky, které nezaberou hodně času, zároveň ale zanechají silný dojem.


Šepot z lesa je mnohými přirovnáván ke Karikově Trhlině (která je mimochodem skvělá). Ano, i já jsem tam cítila jistou podobnost s Trhlinou, zarazilo mě ale, jak je kniha námětem téměř totožná s Karikovým Strachem. Horská oblast, osamělý novinář, dědictví, pátrání po zemřelých dětech, jako pomocnice kamarádka z dětství… Tohle bylo jako přes kopírák. Ze začátku mi proto Šepot z lesa připadal jako česky překlad Strachu, nutno ale říci, že když jsem se přes to přenesla, kniha mě moc bavila.
Knížka má skoro 500 stran, ale ty jsou nabité napětím, tajemstvími, děsivými okamžiky a dějem. Číst knížku večer před spaním je celkem výzva, obzvlášť, když hlavní hrdina dostává zprávy ze záhrobí - to se pak každého zvuku ve své domácnosti bojíte jako čert kříže.
Super to bylo, bavilo moc, půl hvězdičky srážím dolů za tu zarážející podobnost s již zmiňovanou Karikovou knížkou, pokud jste ji však nečetli, myslím, že budete nadšeni!


Japonsko je láska, stejně tak knihy o něm! A stejně tak jako titul Probudím se na Šibuji.
V knize se prolínají tři dějové linky - všední život studentky japanologie Jany, děj knihy záhadného japonského autora Kawašity a magicko-realistická linka Janiny zatoulané myšlenky na Šibuji. Ono to takhle asi nezní moc lákavě, ale věřte mi, že kniha opravdu stojí za to. Myslím, že mohu říci, že se jedná o takového Murakamiho v českém kabátku, avšak pro mladší a nenáročnější čtenářstvo.
Atmosféra Japonska na vás při čtení nebo poslechu bude dýchat z každé kapitoly, magický realismus vás bude nutit přemýšlet nad tím, co je skutečnost a co sen a závěr knihy vám asi také ponechá jistý prostor pro polemizaci :D No, asi je jasné, že já jsem byla z knihy nadšená!


Baladě o ptácích a hadech jsem se delší dobu vyhýbala. Důvodem byly ne moc kladné recenze, které se ke mně dostaly. Jakožto milovník Hunger Games jsem si nechtěla kazit dojem ze série a knihu jsem si proto nikdy nepřečetla. Až doposud.
Příběh vypráví o mladém Coriolanu Snowovi (budoucí prezident Panemu), jeho studiích a náctiletém životě. Co opravdu oceňuji je vykreslení Snowovy osobnosti, vysvětlení jeho povahy i myšlenkových pochodů, které ho dohnaly k jednotlivým skutkům. Jenže tady bych asi u superlativ skončila.
Co se děje týče, Balada o ptácích a hadech byla taková nijaká. Na to, že kniha má 500 stran, se tam toho zas až tak moc nestalo. Bavit mě pořádně začala až ve dvou třetinách, kdy už bylo pro nějaké vtažení čtenáře do příběhu dosti pozdě.
Knihu jsem ve finále ohodnotila 3/5, ale velkou roli tam hrál svět Hunger Games, který znám už z předchozích knih. Pokud by se mi do rukou jako první dostala právě Balada, obávám se, že by mne vůbec nenadchla pro přečtení dalších dílů.
