Stromm
komentáře u knih

(SPOILER) Tohleto je bezesporu silný dílo, působivý a tvrdě nepřístupný. Určitě něco jinýho, než co běžně čtu, oceňuju umělecký kvality díla, ale upřímně, četbu jsem si neužil. Zjevně to ani nebyl autorův záměr. Za takovej čtenářskej trolling ode mě dostal jednu hvězdičku navrch, jen co je pravda. Jinak nářek zdejších čtenářů nad délkou souvětí a odstavců rozhodně není bezdůvodnej. Tohle není nic pro většinovou čtenářskou veřejnost. Je to jako dortík, který jenom s námahou pokoušete, při jeho polykání se málem udávíte a když se pak nadechnete, zůstanete chvíli v úžasu a vychutnáváte sladký dozvuk jeho chuti. Mě na tomhle románu nejvíc drtilo to nevyprávění. Děje je tam tak max 30% textu a zbytek je více než podivný uvažování jednotlivých postav s šílenýma myšlenkovýma pochodama a surrealistickou logikou. Plynule to na sebe nenavazuje, věčně se to opakuje, utíká to všema směrama, některý pasáže musíte číst víckrát dokola a stejně to nakonec nějak trefí do cíle. Za mě velice podivuhodný dílko, byť musím dodat, že kdybych si tím nekrátil čas v práci, nevím, jestli bych měl ve volným čase vnitřní sílu se tím úspěšně prokousat.


Hailey je bezsporu mistr vypravěč a čtenářsky a kompozičně je to dílo více než příjemné. Jenže politika... řekl bych, že se o tu světovou celkem zajímám, ale literárně mě tohle holt nějak nechytlo a ani zrovna dvakrát nebavilo. Být to první Haileyho dílo, co se mi dostalo do rukou, asi bych byl vstřícnější, ale v porovnání s Konečnou diagnózou a zejména s Hotelem je to prostě slabý. Tam z banálnějších zápletek Hailey vytvořil něco mnohem monumentálnějšího. Tohle je prostě jen takovej relikt své doby, nad nímž se tu a tam musíte pousmát a doufat v lepší příští.


No, zdaleka tak špatný, jak zdejší skóre napovídá, to teda podle mě nebylo. Já tyhle popisovaný osobnosti zase nějak extra nestudoval, takže jsem se z toho dozvěděl celkem dost. Ty sexuální postřehy a fórky to na jednu stranu odlehčily, na druhou stranu působily rušivě, takže jsem to zaokrouhlil na tříhvězdičkový průměr. Aspoň se to snadno a poutavě četlo, to nelze popřít. Pro mě je to dost citlivá tematika, se zrádci je to tak nějak jako s vousáčem s kalašnikovem v rukou. Jak se dá objektivně říct, zda je to terorista nebo bojovník za svobodu? Záleží vždy jen na tom, kdo se kouká a co chce v dané chvíli vidět. Kdo určují, komu má kdo být laojální? Je zrada jít proti vlastním, s jejichž režimem jedinec nesouhlasí? V dnešní době velmi aktuální téma, já osobně bych nerad musel někdy rozhodovat, zda se někdo provinil zradou nebo ne, tohle je jedna děsivá Pandořina skříňka. Takže za mě určitě kniha k zamyšlení, poskytující vhled zdánlivě do naší temné minulosti, fungující však za mě mnohem víc jako memento pro naši neslavnou současnost.


Jedu Dána od začátku, ne teda chronologicky, prase aby se v tom vyznalo, ale prostě podle data vydání. Tohle je už snad šestej román a těžko k tomu něco dalšího objevnýho psát. Na Krause s Fišerem a zbytkem ansámblu mordparty nášho mesta už jsem si dokonale zvyknul a tak asi jenom konstatuju, že všechny ty knížky jsou parádní, paradoxně nejslabší mi doopravdy příjde autorova prvotina, nicméně Cela 17 je opravdu ještě o chloupek lepší než ostatní díla, co jsem od DD přečetl. Jak to ten chlap dělá, to nevím, ale umí příběh skvěle vystavět i podat. A jelikož je mi to kulturně blízké, přece jen ČR a Slovensko jsou dva rohy jednoho dvorku, tak to má kouzlo o to větší. Vřele kvituju, doporučuju a co nevidět si dám další nášup.


Četl jsem to spíš jen tak z legrace, nebo spíš ze zajímavosti, protože tu dvoudílnou filmovou adaptaci jsem v dětství viděl tak asi třicetkrát. Tak jsem si to chtěl porovnat, nakolik se bude předloha odlišovat. A liší se teda dost, v podstatě je to tak půl na půl, takže bych až tvrdil, že jsou to dvě paralelní díla. Který je lepší, těžko říct, vyjde to tak zhruba nastejno plus mínus. Takže tomu dám za tři, má to silný pasáže, pak jsou tam hlušší místa, ale za přečtení to za mě stojí, taková místy napínavá, místy lehce děsivá, ale přesto oddychovka.


S tou čtvrtou hvězdou jsem delší dobu váhal, na mě to prostě bylo poněkud přeslazené. Ale tak holt tomu to přílišný hraní na city odpustím, protože to mělo poutavá, citlivá a srdce hladící místa. Poslouchal jsem to jako audio a nezjišťoval jsem, o čem že to přesně bude, tak jsem padl na něco, co není zrovna má typická volba. Ale pro zpestření proč ne, pro jednou jsem si rozšířil obzory.


Za mě to není ani tak válečněj příběh, jako spíš červená knihovna s Němcema navíc. Příběh a jeho zpracování není vyloženě špatný, ale je to podané dost genericky a banálně, nějaké napětí nebo tak něco se zrovna dvakrát nekoná a byť to hraje na strunu tajemna a téma superzbraně by tomu mělo dát trochu drajv, tak jsem po rozuzlení spíš jen pohodil ramenama a zívnul. Chybí tomu trochu hloubka a spád, plus pár dobrých nápadů, co by tuhle knížku možná i vytáhly ze zoufalého podprůměru. Ne že byste při čtení trpěli, ale když se tomuhle dílku vyhnete, tak rozhodně o nic nepřijdete. Jsem holt už zvyklej na jiný mistry vypravěče, jen co je pravda.


Vlastně je to zajímavé, ale je to informačně tak přehuštěné a přece neucelené, že z toho mám dost neurčitej dojem. Svět špionů mě nikdy moc nelákal, takže mě to asi i proto zrovna dvakrát nechytilo, byť tomu neupírám určité kvality. Ale chyběl tomu především nějakej obecnej úvod a závěr, plus teda trochu přidat na záživnosti. Dám jenom slabší průměr pro klid duše.


(SPOILER) Každá dánovka mi přijde trochu jiná, nepřestávám nad autorovou invencí žasnout, obzvlášť jak to celé ještě navíc působí jednotným dojmem. Tenhle případ stál za to, zejména velmi dlouhý úvod, než se dostanou na scénu naši známí hrdinové z mordparty. Ještě víc to pak dorazí totálně nečekaný konec, to už jsem zůstal úplně paf. Bylo to tedy dáno tím, že jsem to poslouchal jako audioknihu v práci, takže jsem moc netušil, kolik zbývá do konce. Ale právě to náhlé utnutí mě uzemnilo. S tímhle autorem si ještě užiju pořádnou porci zábavy, nebojím se to říci.


Začátek má parádní drajv a totálně mě to chytlo, všechno se to tak rychle zkomplikuje a nutí to čtenáře přemýšlet, fičel jsem stránku za stránkou a těžko jsem se od toho odtrhával. Akorát holt poslední třetina dost zaostávala. Ne že bych byl vyloženě nespokojenej, jenom tady to nejlepší už bylo vyčerpáno a konec mě v křesle až tak nedržel. Nicméně zas kvituju, že vymyšlený to King tentokrát měl zajímavě, to zas ne že ne. Takže bych to uzavřel tím, že holt to má vysoko nastavenou laťku a za přečtení to stojí, i když King umí i líp.


Krása po stránce obsahové, vypravěčské i stylistické. Krásně a snad i věrně popsané prostředí Říma 1. století s jeho dědictvím i soudobým stavem, konflikt mezi starým upadajícím a novým teprve nastupujícím. Pokud by se mě jako katolíka někdo zeptal, zda mu můžu názorně a srozumitelně vysvětlit základy své víry, tak asi nic nezkouším a odkážu ho na tohle právem proslulé dílo. Tady jsou velké myšlenky podány prostou, ale přesto úchvatnou a hřejivou formou, plus ta nádhera jazyka. Na mnoha místech to překvapí, na ještě více místech oslní a v nesčetných pasážích to dojme, až přímo vezme za srdce. Pro mě skvost a srdcovka jak vyšitá, radost to číst každou jednu stránku, byť když jsem knihu poprvé otevřel, přistupoval jsem k ní skepticky. Pax vobiscum, amici mei.


(SPOILER) Prvni a asi i posledni Irving. Poslouchal jsem to jako audioknihu, v psane forme by to bylo prilis mnoho zabityho casu. Zacatek byl pritom skvelej, libil se mi jemnej humor a do deje se dalo vcitit, i dojeti to tu a tam navodilo. Bohuzel tak nejak od odchodu Homera do Ocean View to ztratilo drajv a casem jsem s uzasem zjistil, ze se zazitek z knihy prehoupnul spis do neprijemna. Navrch byl dej prilis prosluneny a preslazeny, jenze realne co ta kniha popisuje a ctenari predava je z myho pohledu odpudive. Nevera, pretvarovani, propotratova agitace, ateismus, nezodpovednost, proste samy lepsi. Plus zbytecny vulgarity a sexualita. Treba u Kinga mi tyhle prvky nijak nevadi, do jeho stylu sedej a nejsou tam samoucelne, prece jen to pridava na syrovosti. King taky neni zadnej moralista, jen mistr vypravec. Ale tady, v tyhle libive se tvarici limonade? Na me tenhle roman rozhodne nezafungoval, jen co je pravda.


Za mě je King mistr vypravěč. Dovede celkem nosné téma rozkošatit tak poutavým způsobem, že čtete a čtete a pořád vás žene zvědavost, co bude dál. A u všemožných motivů a minizápletek si na vás autor počíhá a v pravou chvíli zadrnká na onu strunu v podvědomí, která umí zamrazit, ale zároveň vás nepustí a vy hltáte každý další řádek a říkáte si, co ještě se v tom díle asi ukrývá. Gard jako hlavní hrdina mi seděl, je to skvěle napsaná postava, sympaťák, kterého byste ale měli spíše litovat. Antihrdina, který ale přesně sedí na svou úlohu. Pak je tam spousta zajímavých detailů a jak to King splétá dohromady jako mnohobarevný koberec, až to nedokáže nefascinovat. Ne, za mě tohleto určitě není slabý článek v mistrově bibliografii, tohle byla temná intergalaktická jízda, která tak nějak vezme za srdce, i když při jejím pročítání vyvolává slaboučké mrazení, migrénu a kocovinu. Tohle si budu rád ještě dlouho pamatovat a rád to budu srovnávat s dalšími autorovými počiny.


Z věcné stránky se mi to líbilo, tedy minimálně do chvíle, kdy se to překlopí do módu budoucnost by mohla vypadat takhle. S přibývajícími léty to pak začne být už dost diskutabilní, ale je to holt tenký led, kam se autor pustil. Takže na rozdíl od většiny místních s tím nemám problém v rovině ideologické, spíš úplně nekvituju tu velmi velmi jednoduchou formu vyprávění a především pak to, jak je to přehnaně přímočaré, naivní a zejména v oblasti vztahů mezi hlavními postavami to hraničí s červenou knihovnou. Je to moje první knížka od Vondrušky, takže nevím, jestli takhle píše běžně, ale podle hodnocení ostatních jeho děl bych se vsadil, že ne. Takže za mě trochu zabitý potenciál, nebo jsem holt jen už moc rozmlsanej mistry vypravěči tuypu Stephena Kinga a Arthura Haileyho.


Nářez, vyprávění o honu na jednoho prvotřídního sériového vraha očima policistů, očima vraha samotného a okořeněné policejním humorem je tak skvěle vyvážené, že jsem téměř až vrněl blahem. Zatím nejlepší dánovka, i když jsem v podstatě pořád jenom na začátku. A asi si to časem dám podruhý, jen co je pravda.


Méně dějových linek, ale vše opět tradičně propracované, detailní a poutavé. Konec bravurní, i když se přiznám, že jsem to poslouchal jako audioknihu a myslel jsem si, že ta knížka bude mnohem delší. Holt je to ale čtivé, tak chcete víc a víc. Dobře Hailey.


Mnohem svižnější a zajímavější než první díl. Hlavně ten případ je konečně trochu zamotanej, snadno se postup vyšetřování vstřebává a při troše námahy se vám podaří rozlousknout, jak to bylo. Několik překvapení a celkově uvěřitelný příběh dávají velkou naději do budoucna, že Dánovy knihy nikdy nebudou sáhnutím vedle.


Mám z toho dost rozporuplný pocity. Úvod je vyloženě navnazující, pak to ale začne dost ujíždět především v té moderní dějové linii. Tak pořád čtete a čtete, na konci to do sebe teda celkem pěkně zapadne, ale stejně se nevyhnete pocitu, jestli se tohle téma nedalo odvyprávět trochu jinak. Závěr byl dost vláčnej. Takže s tím hodnocením to za mě bude někde kolem středu.


Celkem nesourodá směska, ale nic tam není vyloženě slabýho. Za mě vedou Údolí ztracených, Soudcův dům, Příběh ze školy a Žluté znamení, pro odlehčení pak Přízračný koráb. Jednotlivé povídky jsou skvěle doplněny informacemi o autorech a souvislostech v rámci žánru.


Moje druhá dánovka, když jsem se po o dost lepším Rudém kapitánovi rozhodl začít od začátku, ale... start je to nic moc, hlavně to ústřední duo mně přijde jako poněkud stereotypní, polovina času na scéně jsou u nich popisky kolik toho kde vypili a kolik bab se jim samo vrhlo do náruče. Samotný vyšetřování není až tak zajímavý, proto to tím víc bije do očí. S Dánem to zkusím i dál, ale nebude to bez jistýho váhání.
