StrYke komentáře u knih
Farma zvířat je v mnohém velmi podobná románu 1984. Popisuje stejný režim i stejnou beznaděj, jen odlišnou, možná o něco stravitelnější formou. Opět jde o skvělé, nadčasové dílo, ze kterého bychom si měli brát ponaučení i v dnešní době. Musím však nesouhlasit s některými místními komentáři, že Farma zvířat je vhodnou četbou i pro děti. Nemyslím si, že je dobré s tímto dílem seznamovat někoho, kdo nemá šanci jej pochopit a patřičně ocenit. To, že v něm vystupují zvířátka, totiž neznamená, že nejde o velmi skličující příběh, který, nevím jak ostatní, jsem byl schopný pochopit nejdříve na střední škole. A po několika letech, kdy se mi opět dostala Farma do rukou, jsem jí ocenil ještě o poznání více.
Chci se spíš vyjádřit k některým místním komentářům, než ke knize samotné. Někteří tu kritizují faktické chyby, kterých se autor dopustil. To je ale pochopitelné, neměl totiž, jak si fakta ověřit a psal je taková, jaká považoval za správná. Dále tu někteří kritizují, že je text příliš "převykříčnikován". Musíme si ale uvědomit, že autor knihu napsal téměř okamžitě po skončení 2. světové války a byl plný bolesti, kterou chtěl vyřvat do světa. Krom toho to ani nebyl spisovatel, byl to lékař. Lékař, který nechtěl napsat bestseller, ale chtěl podat svědectví o hrůzách Osvětimi. A poslední připomínka, která s touto úzce souvisí. Komentář, že je kniha psána příliš v "afektu" a měla být napsána spíše decentněji (aby se to asi lépe četlo), je úplně zcestný a jeho autor pravděpodobně nepochopil, co čte. Tohle totiž není knížka, u které si řeknete, jak moc hezky se vám četla a že byla psána skvělým a poutavým způsobem. Tohle je svědectví, u kterého je forma, kterou bylo napsáno, až na druhém místě.
Krátký, ale o to intenzivnější příběh o jednom netradičním přátelství na Divokém západě v první polovině 20. století. Je velikým uměním vypovědět relativně malým množstvím stran tak veliký a hluboký příběh. Pro plnohodnotný zážitek z knihy doporučuji alespoň nahlédnout do anglicky psaného originálu a zaměřit se na typicky jižanský způsob mluvy a vyjadřování hlavních postav. Dodá to příběhu zcela jinou atmosféru. K zařazení této knihy do maturitní četby jsem docela kritický. Myslím, že je to špatně stravitelné dílo pro někoho, kdo o jeho čtení opravdu nestojí.
Výborná četba. Musím jít však trochu proti proudu a prohlásit, že chování postav mi nepřišlo vždy úplně logické (resp. mi nepřišlo reálné).
Novela psána těžce stravitelným způsobem, s výborně vybudovanou, pochmurnou, až depresivní atmosférou. Chápu čtenáře, který si ke Krysaři nenajde cestu. Mě však autorova hra se slovy a především onen tajemný a skličující příběh bavil.
Malý princ je multigenerační veledílo, které pro pohádkovost a roztomilé kresby ocení mladší čtenáři, stejně jako dospělí pro často skryté, ale hluboké myšlenky. Každý si v něm najde něco svého, mou nejoblíbenější pasáží je rozmluva prince s liškou a v závěsu cestování po planetách. Všem lze jen vřele doporučit.
Po přečtení knihy "Svědectví o životě v KLDR" a krátce poté i "1984" mi přijde velmi znepokojivé, jak nadčasové toto dílo je.
Tuto milou a čtivou knihu jsem přečetl v originále. Líbila se mi nejen kvůli zákulisním informacím a popisu mezilidských vztahů při natáčení Harryho Pottera (kterého mám rád, ale za skalního fanouška se neoznačuji), ale také kvůli velmi přátelskému přístupu, který Tom Felton při vyprávění svého příběhu zvolil. Nepřeženu to, když napíši, že tato autobiografie je opravdovým balzámem na duši. Četl jsem druhé vydání, ve kterém byla navíc přidána jedna kapitola hodnotící dopad knihy na autora i na jeho fanoušky. Celý koncept na mě působí velmi upřímně a, jak sám T. Felton píše, "terapeuticky", a to nejen pro něj, ale i pro čtenáře. Vřele doporučuji.
Já budu k této novele poněkud kritičtější. Snažím se poslední dobou vracet k titulům, které byly povinně či dobrovolně součástí mé maturitní četby. Zpravidla ta díla, která se mi tehdy líbila, se mi líbí stále, a k dílům, která se mi nelíbila, jsem konečně dozrál. Petr a Lucie je první knihou, která se mi nelíbila tehdy a nelíbí se mi ani teď. Stále mi vadí přehnaná naivita, kterou není dílo pouze protkáno, ale kterou je přímo tvořeno. Stále mi vadí stylistika textu, do kterého jsem měl obrovský problém se začíst a ke kterému jsem se vracel jen kvůli svému nediagnostikovanému autismu. A nejvíc mi asi vadí naprostá absence jakéhokoliv děje, který by knihu dělal zajímavou. Tím se Petr a Lucie liší od dějově i mírou naivity podobných děl (např. Romeo, Julie a tma), která nabízejí i nějaký příběh. Omlouvám se všem příznivcům této novely, ale já ji nedoporučit nemohu.
Romeo, Julie a tma je výbornou poválečnou novelou realisticky zachycující tísnivou atmosféru a všudypřítomný strach v Československu za dob druhé Heydrichiády. Děj je navzdory své prostotě a přímočarosti uvěřitelný a znepokojivý. Bohužel ale chápu i kritické argumenty k tomuto dílu i k samotnému autorovi, ať už cílící na Otčenáškovu lásku ke komunismu či na jistou naivitu, která zde může být nalezena. Mně se ale kniha líbila a vřele bych ji doporučil.
Poslechnuto jako audiokniha namluvená Jiřím Lábusem. Multigenerační skvost, skvělý pro svou pohádkovost pro začínající čtenáře a skvělý pro svou nostalgickou stopu pro čtenáře prvně či opakovaně vstupující do literárního světa Harryho Pottera. Samozřejmě ne vždy se příběh řídí nějakými přísnými pravidly logiky (nad celým dobrodružstvím v Zapovězeném lese jsem jen kroutil hlavou a říkal jsem si "Proč?"), ale snad ještě snadněji se mi něco takového knize neodpouštělo.
Bílá nemoc je mistrovské dílo varující před nastupujícím, sílícím nacismem v Německu. Vidět (a ne pouze číst) tuto divadelní hru musí být něco úžasného. K literární formě mám jedinou výtku: Některé monology jsou příliš dlouhé a vzájemné přemlouvání hlavních postav napříč celým příběhem se chvílemi stává otravné a frustrující (ale je také dost dobře možné, že to bylo autorovým účelem). Každopádně doporučuji každému.
Nadčasové dílo, které mě přes drobné nedostatky (které se však dají přičíst dobovým rozdílům) velmi bavilo. Především dávám veliké plus za trojrozměrnost děje a postav. Po celou dobu čtení totiž vlastně nevíte, kdo je oním monstrem.
Moc hezký příběh, který jednoho nutí k zamyšlení. Doporučuji si pustit také zfilmovanou animovanou verzi z roku 2009, která je tomuto originálu překvapivě věrna.
Skvěle napsaný thriller. Obě dějové linky (věznice, vyšetřování vražd) jsou napínavé a na konci do sebe hezky zapadnou. Jedinou výtku bych měl k chování jedné z hlavních postav, která opakovaně zatajovala podstatné informace a mě tím značně iritovala. Původně jsem kvůli tomu chtěl dokonce hodnocení ochudit o jednu hvězdičku. V závěru jsem byl však s knihou velmi spokojený, takže ponechávám plný počet.
Hobita jsem přečetl přeloženého do češtiny i v originále. Jistě jde o velmi dobré multigenerační dílo vhodné od vyzrálejších dětí až po ty nejstarší. Je rozdělené na jakési úseky, díky kterým lze na čtení navázat i po delších intervalech. Mými nejoblíbenějšími "epizodami" jsou trolové a hádání s glumem. Vlastně právě kvůli této části jsem si kdysi Hobita přečetl poprvé (dávno před vydáním za mě naprosto tragických filmů). Kniha ale bohužel obsahuje i hluchá místa, která jsou sice stále zajímavá a zábavná, nedovolují mi ale udělit plný počet hvězdiček. Udílím tedy pomyslné velmi silné čtyři hvězdičky a doporučuji všem fantasy fanouškům. V kontrastu s filmovým zpracováním jde o velmi pěkné doplnění událostí z Pána prstenů, kdy svět byl více pohádkový.
Na rozdíl od spousty uživatelů jsem neměl problém se do knihy začíst. Naopak mě zaujala od samého počátku. Příběh je protkán velmi tajemnou, mysteriózní atmosférou. Pokud máte možnost, doporučuji v knize zmiňovaná místa osobně, nejlépe navečer, navštívit (Josefov, Staronovou synagogu, Zlatou uličku...). Zároveň je děj zahalen v otázkách, na které je většinou poskytnuta pouze mlhavá, nebo častěji žádná odpověď. Mnohé z Golema mi proto zůstalo skryto. Ale i když nemohu ani zdánlivě prohlásit, že bych knihu zcela pochopil, velmi mě bavila a pravděpodobně se k ní brzy vrátím. Doporučuji.
Zhruba až ve třetině knihy jsem si uvědomil, že první díl Metráčka, který jsem si náhodně zvolil do Čtenářské výzvy, je primárně příběh pro dospívající dívky. Tedy pro čtenáře přesně opačného mé osobě. Musím ale uznat, že jsem si čtení moc užil. Je roztomile optimistické a smířlivé, zároveň ale nepůsobí nijak naivně ani hloupě. Po pokračování už nesáhnu, ale pro zlepšení nálady bych Metráčka doporučil snad každému.
Poslechnuto jako audiokniha namluvená Pavlem Zedníčkem. Poslední kniha o Harrym má svým pojetím pramálo společného s pohádkovým a dětsky naivním Kamenem mudrců. Atmosféra je temná a na rozdíl od předchozích dvou dílů (pomatený Ron, Křiklan...) zde není doslova nic, co by její hustotu ředilo. Musím nesouhlasit s některými místními názory, že je kniha příliš natahovaná. Já jsem měl naopak ze samotného závěru dojem zbytečné uspěchanosti, jehož původcem však nejspíš byla skutečnost, že jsem jednoduše konec této brilantní série nechtěl. Možná se tedy vrátím opět na začátek. Všem vřele doporučuji!
Poslechnuto jako audiokniha namluvená Pavlem Zedníčkem. Děj série o Harrym Potterovi graduje a z dětského čtení se pomalu stává něco temného a mysteriózního. J. K. Rowlingová s každým dalším dílem zlepšuje svůj pisatelský um, rozplétá příběh stále více a připravuje si půdu na to hlavní, co pak spojuje všechny následující díly. Čte (/poslouchá) se to velmi dobře. Nejvíce mě bavily části, které byly nadstavbou nebo se lišily od filmového zpracování - a takových části je zde v porovnání s předchozími dvěma díly o poznání více. Každý fanoušek tohoto světa by si měl knižní předlohy přečíst.