StrYke
komentáře u knih
Připoutaní
Ross Jeffery
Krátká novela skládající se z kratších povídek, které se postupně spojují v jeden celek. Napsáno poutavě a čtivě. Příběh silný, postavy trojrozměrné, se svými klady i zápory. Ne vše je čtenáři vysvětleno, což dává prostor alternativním interpretacím děje a jednotlivých epizod. Připoutaní se mi líbilo o něco více než druhý do češtiny přeložený autorův počin Zůstanou jen skvrny.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Já budu k této novele poněkud kritičtější. Snažím se poslední dobou vracet k titulům, které byly povinně či dobrovolně součástí mé maturitní četby. Zpravidla ta díla, která se mi tehdy líbila, se mi líbí stále, a k dílům, která se mi nelíbila, jsem konečně dozrál. Petr a Lucie je první knihou, která se mi nelíbila tehdy a nelíbí se mi ani teď. Stále mi vadí přehnaná naivita, kterou není dílo pouze protkáno, ale kterou je přímo tvořeno. Stále mi vadí stylistika textu, do kterého jsem měl obrovský problém se začíst a ke kterému jsem se vracel jen kvůli svému nediagnostikovanému autismu. A nejvíc mi asi vadí naprostá absence jakéhokoliv děje, který by knihu dělal zajímavou. Tím se Petr a Lucie liší od dějově i mírou naivity podobných děl (např. Romeo, Julie a tma), která nabízejí i nějaký příběh. Omlouvám se všem příznivcům této novely, ale já ji nedoporučit nemohu.
Stroj času
Herbert George Wells
Jak jsem již psal v komentáři u Války světů, H. G. Wells byl génius. Jeho knihy jsou nadčasové a funkční i po více než 100 letech od jejich napsání. Stroj času je jednou z Wellsových prvotin, což lze poznat na jisté povrchnosti textu (pozdější díla rozpracovával znatelně více) a na absenci sofistikovaného smyslu pro humor, díky kterému jsem si zamiloval např. o dva roky starší knihu Neviditelný. Upřímně nevím, co ostatní uživatelé na Stroji času shledávají tak naivním. Je to staré sci-fi a cestování časem je pojaté trochu jinak, než tomu bývá v dnešní době zvykem, ale že bych v něm našel něco vyloženě "naivního" se říct nedá. Každopádně ať tak či tak, určitě stojí za přečtení!
Můj život v Severní Koreji
Serin Čche
Dá se říci, že Můj život v Severní Koreji je takovou kombinací dvou posledních knih od české koreanistky Niny Špitálníkové. Jde totiž o celistvý a pravdivý příběh života a útěku z KDLR. Přidanou hodnotou pak není jen samotná autenticita textu, ale i pohled spisovatelky Serin Čche, která hodnotí život hlavní protagonistky Čihjon Pak očima Jihokorejky. Samotná kniha se mi četla velmi dobře a těžko jsem se od ní odtrhával. Příběh je silný a znepokojivý (jak bývá v této tématice zvykem). Chvílemi mě mrzelo, že některé pasáže nebyly více rozpracovány, ale chápu že podat už toto svědectví vyžadovalo spousty odvahy. Za to, jako konečný spotřebitel, děkuji a vřele doporučuji všem ostatním.
Virální životy
Felix I. D. Dimaro
Virální životy jsou za mě takovým lepším průměrem. To je bohužel (nebo bohudík?) vzhledem ke kvalitě ostatních děl této edice řadí mezi ta slabší Zrnka temnoty. Konkrétně nemám knize asi co vyčíst. Příběh je dobrý, plyne hezky a má dva nebo tři překvapivé momenty. Přesto mi nepřišel natolik zajímavý, abych si na něj za pár dní vzpomněl. Jako hororová jednohubka do vlaku určitě poslouží velmi dobře, i když bych znovu preferenčně sáhl po něčem jiném.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Billy Silver; 6. Vzácný druh; 7. Zůstanou jen skvrny; 8. Troll; 9. Virální životy; 10. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 11. V rozkvětu; 12. Pan Nikdo
Hnízdo na Zemi
Steve Perry
Tato novela je vlastně transkriptem komiksu Outbreak (v češtině Epidemie), který je součástí první knihy Vetřelci omnibus. Příběh měl původně navazovat na druhé filmové zpracování Aliens, ale kvůli vydání Alien 3 musely být některé údaje pozměněny (doporučuji si přečíst zajímavost na této stránce). Samotná kniha je velmi čtivá a skvěle zapadá do celého vybudovaného universa. Navíc ho obohacuje o spousty nových prvků a informací. Jediným nedostatkem je, že příběh chvílemi působí jaksi ploše. Je to asi způsobeno právě skutečností, že jde doslova o komiks přepsaný do textu. Každopádně můžu každému fanouškovi Vetřelce a žánru hororové sci-fi tuto knihu jen doporučit!
Rovnováha
Petr Švec
Tak toto bylo velmi, velmi milé překvapení. Rovnováha je psána velmi čtivě a úderně. Postavy jsou uvěřitelné a hlavně sympatické. Příběh se postupně zamotává více a více. Zdánlivě důležité události jsou naprosto zastíněny jinými, jen aby se vrátily v okamžiku, kdy přichází jejich čas. Kniha sice není žádným hlubokým dílem, o kterém se za desítky let bude učit v hodinách literatury, ale jako lehká hororová oddechovka funguje naprosto bezchybně. Jak psali někteří místní kolegové, je věčná škoda že tento nenápadný skvost někam zapadl a nemá třeba i na těchto stránkách více hodnocení. Určitě by si to zasloužil. Díky za něj ať už samotnému autorovi, nebo nakladatelství Golden Dog, které na české hororové scéně odvádí úžasnou práci! Po případném pokračování určitě sáhnu.
Drákula
Bram Stoker
Já se omlouvám, ale bohužel nemohu dát lepší hodnocení než 3 hvězdičky. Je samozřejmě jasné, že díky tomuto literárnímu dílu známe upíry takové, jací jsou, a příběh je to (především na svoji dobu) děsivý a skvěle vymyšlený. Hlavně začátek odehrávající se na hradě je úžasný. Ale! Text se šíleně, ale šíleně táhne. Musel jsem se opravdu kousnout, abych knihu vůbec dočetl. Určitě to není dobou, kdy byl Drákula napsán, protože v porovnání s jinými díly z podobného období (např. Neviditelný nebo mnohem starší Žena v bílém a Frankenstein) svoji zábavností prostě značně pokulhává. Jediným možným vysvětlením, proč mě Drákula tolik nebavil, je, že jeho příběh je příliš notoricky známý. A čekat 100 stran na něco "očividného", co by se dalo navíc napsat jen za pár desítek stran, bylo zkrátka otravné. Nezpochybňuji důležitost a velikost tohoto díla, ale já se k němu bohužel nevrátím a případné čtenáře bych varoval.
Billy Silver
Daniel J. Volpe
Tak toto Zrnko temnoty je zatím to nejnechutnější. A myslím, že toto prvenství půjde jen těžko překonat. Feťácké prostředí působí od začátku špinavě a tísnivě. S hlavní postavou čtenář může jen těžko soucítit. Vlastně tu není žádná kladná postava a kromě lítosti nad přítelkyní feťačkou nelze cítit jedinou "pozitivní" emoci ke komukoliv v tomto příběhu. Což byl nejspíš přesně autorův záměr. Velikým pozitivem knihy je, že všechny zvrácenosti v ději působí přirozeně. To je veliký rozdíl od jiných, podobných knih, které byly často napsány jen proto, aby byly nechutné (příkladem budiž Země kanibalů od Marka E. Pochy). Uznávám ale, že Billy Silver není pro každého. Čtenář pro něj musí mít silný žaludek a pravděpodobně také něco posunutého v hlavě, aby měl důvod toto Zrnko vůbec číst. Pokud se k tomuto Zrnku odhodláte, určitě nebudete zklamaní :).
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Billy Silver; 6. Vzácný druh; 7. Zůstanou jen skvrny; 8. Troll; 9. Virální životy; 10. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 11. V rozkvětu; 12. Pan Nikdo
Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech
Karin Novotná
Snad zatím jediné Zrnko temnoty, které jsem četl a které by se dalo označit za multigenerační (resp. by ho mohli číst i mladší čtenáři). Oproti ostatním dílům této edice zde není žádná erotika, vulgarismy ani zvrácenosti. Nejde ani tak o horor či thriller, jako spíš o trošičku temnější fantasy na způsob seriálu Stranger Things. Za mě jde nicméně o jedno z těch slabších Zrnek. Stylisticky je kniha napsána velmi dobře, hlavní postava je sympatická a hezky vykreslená... Příběh je zpočátku temný a pěkně gradující. S odhalením nestvůr však dosud kvalitní atmosféra téměř kompletně mizí (myslím, že někdy je méně více). A konec je zklamáním. Přišlo mi, že příběh celou dobu spěje k nějaké události, která byla nakonec odbyta v pár odstavcích. Určitě ale nejde o špatnou knížku, jen pravděpodobně nejsem cílovou skupinou.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Billy Silver; 6. Vzácný druh; 7. Zůstanou jen skvrny; 8. Troll; 9. Virální životy; 10. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 11. V rozkvětu; 12. Pan Nikdo
Vzácný druh
Erik Hofstatter
Druhý díl edice Zrnek temnoty se mi moc líbil. Je správně ujetý a do poslední chvíle jsem nevěděl, kam příběh směřuje. Původně jsem chtěl dát plný počet hvězdiček, pak jsem byl ale zviklán některými místními komentáři. Je totiž pravdou, že navzdory zábavnosti spousta věcí ve Vzácném druhu nedává smysl. Obzvlášť Zory pátrání je velmi nelogické, ačkoliv mě to v tomto případě nijak zvlášť nerušilo. Pokud si chcete přečíst jednohubku s atmosférou podobnou hororu Insidious, vřele doporučuji.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Billy Silver; 6. Vzácný druh; 7. Zůstanou jen skvrny; 8. Troll; 9. Virální životy; 10. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 11. V rozkvětu; 12. Pan Nikdo
Oko čarodějnice
Nelly Černohorská
Oko čarodějnice je již několikátou knihou Zrnek temnoty, kterou jsem přečetl. A je zatím jednou z nejlepších. Obecným problémem této edice totiž je, že knihy jsou na svůj krátký rozsah příliš ambiciózní a jako celek nefungují nejlépe. Oko čarodějnice je společně s Pomiluj smrt zatím jediná, ze které jsem tento dojem neměl. Napětí společně s příběhem pěkně gradovalo a některé pasáže mi připadaly příjemně znepokojivé - s čímž se rozcházím s některými místními komentáři (a to jsem veliký hororový fanoušek). Retrospektivní části se mi moc líbily, mrzelo mě, že nebyly více rozvedeny. Vřele doporučuji všem.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Oko čarodějnice; 3. Sklíčenost; 4. V pekle jsme všichni Hébert; 5. Billy Silver; 6. Vzácný druh; 7. Zůstanou jen skvrny; 8. Troll; 9. Virální životy; 10. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 11. V rozkvětu; 12. Pan Nikdo
Strašidelný hotel
Wilkie Collins
Po Strašidelném hotelu jsem sáhl po přečtení Ženy v bílém. Spousta věcí je oběma knihám společná, včetně atmosféry a povahových prvků hlavních postav. Strašidelný hotel je navíc ale protkán jistým nadpřirozenem. Musím bohužel napsat, že stejně jako slavnější Žena v bílém, i toto dílo je dnes již značně zastaralé. Na vysvětlení zápletky jsem si sice musel trpělivě počkat (není předvídatelné), ale některé pasáže se táhly a nic se mnou nedělaly, protože zkrátka nejsou již dávno aktuální. Jedna myšlenka na závěr: Celou dobu jsem čekal, že viníkem bude někdo jiný a že na konci bude nějaký obrovský plot twist. I když spousta, spousta okolností této mé teorii nahrávala, nakonec jsem se tohoto "oficiálního" vysvětlení nedočkal. Zároveň jsem ani stejnou teorii nenašel nikde na internetu, takže pravděpodobně nebyla autorovým záměrem. Pokud jste na konci také cítili nějaké tajemství skryté mezi řádky, dejte mi vědět.
V zelené pasti Rhulů
Jean-Pierre Garen (p)
Začátek byl velmi slibný, postupně se ale příběh stával více a více béčkovým. Přišlo mi, že autor nedokázal pracovat s žádným nápadem, který ho během psaní napadl. Děj by se tedy dal rozdělit na tři menší subpříběhy (boj o bohatství, piráti, válka rostlin), které by mohly fungovat sami o sobě, pokud by byly kvalitně rozpracovány. Autor ale jejich potenciál vyčerpal vždy dříve, než dosáhl uspokojivého rozsahu knihy, a musel proto uměle vykonstruovat novou zápletku. Na druhou stranu, kniha se mi četla velmi dobře a jako oddechovka fungovala na jedničku. Pokud proto neočekáváte žádné mistrovské dílo a jste ochotni přimhouřit očko nad občasnou stupiditou děje, je toto jasná volba pro vás :).
Na dně v Paříži a Londýně
George Orwell (p)
Hezké, upřímné, poučné. Orwellova prvotina je odlišná od jeho dvou slavnějších počinů (Farma zvířat, 1984), ale lze z ní pochopit, co ho později vedlo k jejich napsání. Vřele doporučuji.
Není Milán jako Milán
Aldo Nove
Jedna z nejhorších publikací, jakou jsem kdy četl. Již v samotném úvodu je napsáno, že Milán je velmi dynamické město, jehož povaha se mění každým rokem. Nerozumím tedy potřebě nakladatele v roce 2018 vydávat knihu starou 14 let (tohoto faktu jsem si bohužel dříve nevšiml). I když bych toto zanedbal, kniha je psána velmi zvláštním způsobem. Autor píše, píše, ale ve výsledku vám nic nesděluje. Je to jakási směs náhodných vět poskládaných do velmi benevolentních kapitol. Došel jsem do poloviny tohoto "průvodce" a nedozvěděl jsem se téměř nic. Silně nedoporučuji!
Válka světů a jiné příběhy z neskutečna
Herbert George Wells
H. G. Wells byl jednoznačně genius. Jeho díla jsou nadčasová, pečlivě promyšlená do nejmenšího detailu a protkána velmi suverénním, inteligentním humorem. Věčná škoda, že on sám u nás není příliš znám, navzdory faktu, že mnohé jeho výtvory jsou často známy až notoricky. Tato kniha je rozdělena na 2 větší části. První část, Příběhy z neskutečna, je sbírkou Wellsových povídek. Tyto povídky se kvalitativně velmi liší. Zatímco některé se utápějí v šedi průměru (Vláda mravenců, Lupiči v Hammerpondu), jiné jsou velmi dobré (Pštrosí byznys) až skvělé (Ostrov Aepyornisův, Útok z hlubin). Jejich společnou vlastností je však originalita a kuriózní zápletka se zajímavým závěrem. Druhou částí této knihy jsou pak oba díly Války světů. První díl se rozjíždí velmi zvolna. Poté, co se však děj rozjede, jde o úžasné, nadčasové vyprávění, které pokračuje až do samotného náhlého a "překvapivého" konce. "Překvapivého", protože ho spousta z nás zná z filmového zpracování z roku 2005. Ve výsledku však musím celé této knize jednu hvězdičku ubrat, protože jsem často měl problém se do textu začíst. Pravděpodobně jde o mezidobový problém, protože, přece jenom, této knize už nějaký pátek je.
Žena v bílém
Wilkie Collins
Je pravdou, že Žena v bílém je dnes již dílem značně zastaralým. Příběh je sice napínavý, nepředvídatelný a komplikovaný, z pohledu dnešního čtenáře ale ubíhá poměrně pomalu. Těm, co mají rádi literární klasiky nebo gotické romány, lze ale pouze a pouze doporučit. K vydání z roku 1993 od GMA 91: Na hodinu bych vyhodil editora, protože na každé stránce je alespoň několik překlepů.
Den, kdy na Zemi zemřela naděje
Madla Pospíšilová Karasová (p)
Kraťoučká povídka z prostředí vietnamské války. Na těch pár stran se autorce povedlo hezky vykreslit niterní rozpolcení hlavního a jediného vypravěče. Válka dokáže udělat i z těch nejmírumilovnějších jedinců válečné zločince. Povídce není co vytknout. Za půl hodinu máte přečteno.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
Tuto milou a čtivou knihu jsem přečetl v originále. Líbila se mi nejen kvůli zákulisním informacím a popisu mezilidských vztahů při natáčení Harryho Pottera (kterého mám rád, ale za skalního fanouška se neoznačuji), ale také kvůli velmi přátelskému přístupu, který Tom Felton při vyprávění svého příběhu zvolil. Nepřeženu to, když napíši, že tato autobiografie je opravdovým balzámem na duši. Četl jsem druhé vydání, ve kterém byla navíc přidána jedna kapitola hodnotící dopad knihy na autora i na jeho fanoušky. Celý koncept na mě působí velmi upřímně a, jak sám T. Felton píše, "terapeuticky", a to nejen pro něj, ale i pro čtenáře. Vřele doporučuji.