StrYke
komentáře u knih
Italské listy
Karel Čapek
Je mi to silně proti srsti hodnotit Čapka pouhými dvěma hvězdičkami, ale nemůžu jinak. Italské listy jsem začal číst jako eknihu, po chvíli jsem to ale musel vzdát, protože mě text příliš nebavil a ztrácel jsem se v něm. Pokračoval jsem tedy v poslechu audioknihy, kterou jsem také musel po nějaké době vzdát, protože jsem se na ni nedokázal soustředit. Ve výsledku moc nerozumím tomu, proč by někoho toto dílo mělo zajímat. Čapek skáče od jednoho k druhému, všeho se letmo dotkne, ale k ničemu pořádně nic neřekne. Skončil jsem někde za polovinou a stačilo mi to... Jednu hvězdičku dávám za vždy skvělý Čapkův slovník a umění psát, druhou pak v dobré víře, že jsem pouze nebyl cílovou skupinou a své čtenáře si Italské listy najdou.
Mořská panna
Herbert George Wells
Píšu to snad ke každé jeho knize a napíšu to i sem: H. G. Wells byl genius, dokonale ovládající slova a tvořící nadčasové příběhy, které jsou do dnešních dnů neustále recyklované (Neviditelný, Stroj času...). Ať je děj jakýkoliv, prokládá ho decentním, ale úderným suchým humorem, který k celkovému zážitku přidává spoustu bonusových bodů. Nicméně, Mořská panna je zatím nejslabší knihou, kterou jsem od něj četl. Není vyloženě špatná, ale postrádá takový ten náboj, který je tak charakteristický pro Wellsovy knihy. Naopak má dva plusy. Tím prvním je pěkné české vydání (kniha, kterou jsem koupil v antikvariátu, je tak stará, že se jí listy trhají skoro samovolně). Druhým plusem je pasáž, ve které Sea Lady popisuje, jak všichni lidé žijí pouze ve snu a když si to uvědomí, je příliš pozdě. Nad tím jsem se musel zamyslet a možná jsem si z toho i něco vzal do života.
V zapomnění
Honza Vojtíšek
V zapomnění je doposud nejkratším Zrnkem temnoty. V povídkovém rozsahu je nám představen přímočarý příběh, jasně směřující z jednoho bodu do druhého. Umím si představit, že po ještě drobném zkrácení by se mohl hezky vyprávěn coby strašidelná příhoda někde mezi skauty u táboráku. Jen ono zasazení Japonska do našich končin je natolik netradiční, že by na to asi jen málo lidí skočilo. Abych ale přešel k samotnému hodnocení, mně se tento počin líbil. Nejde o nic průlomového, ale jako příjemná hororová jednohubka s dobře vybudovanou atmosférou funguje dobře. Škoda, že to na konci působí, jako by byla kniha utnutá zničehonic uprostřed. Kdyby byla o něco delší, vůbec bych se nezlobil.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Líp už bylo; 3. Kyselé bonbony; 4. Oko čarodějnice; 5. Sklíčenost; 6. V pekle jsme všichni Hébert; 7. Billy Silver; 8. Vzácný druh; 9. Zůstanou jen skvrny; 10. V zapomnění; 11. Bledá trojka; 12. Troll; 13. Virální životy; 14. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 15. V rozkvětu; 16. Pan Nikdo; 17. Suzy
Závěj
C. J. Tudor
Vůbec jsem nevěděl, co od Závěje čekat, a dostalo se mi příjemného thrilleru. Tři perspektivy vyprávění mi přišly zajímavé a rovnoměrné, resp. žádná z nich výrazně nezaostává za zbytkem. Každá kapitola končí napínavě a tím mě nutila k dalšímu čtení. Na druhou stranu, příběh, ač velmi zábavný, spadá stále "jen" do béčka. Chování postav, především jejich dedukování závěrů, často nedává smysl a působí nepřirozeně. A nad logičností celého vykresleného světa bych se radši nepozastavoval. Jako oddechová četba Závěj tedy funguje výborně, ale žádné prvotřídní dílo určitě nečekejte.
Fantom
Susan Kay
Já z Fantoma zas až tak odvařený nejsem. Je to sice velmi dobrá doplňková četba, lepší než původní skvělý Fantom opery ale za mě určitě není. Už jenom proto, že jde stále "pouze" o doplnění nějakého příběhu, které by nebylo schopné samostatné existence. Bezchybnou tato kniha zůstává do doby, než se začne děj prolínat právě s tím originálním. Pak začíná být nekontinuální, úsečný a místy spíš až lyrický, kdy větší důraz je kladen na pocity postav než na příběh. Navzdory tomu, že tato kniha měla za cíl ukázat celý životní příběh Erika, v této části je opět spousta věcí jenom naznačena a čtenář si je musí domýšlet. Řekl bych, že v kombinaci s původním Fantomem opery by to dalo příběh kompletní, ale nedalo, protože autorka se zde rozhodla některé zásadní věci pozměnit. Ale! Ve výsledku je i Fantom velmi dobrou knihou, jen jsem měl potřebu dát trochu protiváhy vůči všem nadšeným zdejším komentářům, protože má i své mouchy.
Místo, odkud není návratu: Zpověď Ujgurky, která přežila čínský lágr
Andrea Claudia Hoffmann
Emotivně velmi silná kniha plná utrpení a beznaděje. Neumím si představit, čím vším si ujgurská menšina musí v současnosti procházet. A to bez žádné reálné naděje na zlepšení. Protože, jak Andrea C. Hoffmann správně píše v dodatku, Čína je dnes natolik silným ekonomických hráčem, že s touto zločineckou politikou je jen málokdo schopný něco udělat. Když jsem četl, co všechno musela Mihrigul protrpět, a viděl jsem u toho letopočty, které se nepsaly vůbec dávno, bylo mi z toho opravdu smutno. A tato situace není, na rozdíl od jiných, v Česku ani zdaleka součástí main streamu v médiích. Tuto knihu by si měl přečíst každý...
Kdybych zemřel
Jiří Švejda
Díky Čtenářské výzvě jsem sáhl po tomto ne příliš známém retro románu, který je protkán melancholií a životními útrapami. Většina místních uživatelů v komentářích píše, že hlavní hrdina je padouch, resp. "lhář, intrikář a sobec". Je sice pravdou, že Přemek není prototypem klasické kladné postavy, ale ani bych ho neviděl tak moc černě. Je to ztracený člověk v krizi středního věku, který neví, co se svým životem a snaží se všemožně vybruslit z nesprávných životních rozhodnutí. A ne vždy zcela šťastně. Takových lidí je kolem nás velké množství, jen jim nevidíme do hlavy jako v této knize a proto o nich tolik nevíme. A ne nutně musí jít o zlé lidi...
Chlípná chapadla
Carlton Mellick III
Jedno z nejlepších a zároveň nejstřízlivějších děl z pera CM3. Opět se setkáváme se spoustou starých známých motivů, které jsou společné snad všem autorovým knihám (produkce sexuálně otročící substance, románek mezi dvěma na první pohled nekompatibilními rasami...). Po přečtení Orgie v chomoutu jsem měl strach, že mě toto autorovo "sebevykrádání" přestává bavit, naštěstí tomu tak ale očividně není. Chlípným chapadlům pak dávám slabších pět hvězdiček a kvalitativně je řadím lehce nad Magořinu. Mým favoritem tedy stále zůstává Plyšákokalypsa, po jejímž přečtení jsem měl na rozdíl od ostatních autorových knih opravdu nepříjemný pocit.
Pořadí knih od autora, podle toho, jak se mi líbily: 1. Plyšákokalypsa; 2. Dům na tekutých píscích; 3. Chlípná chapadla; 4. Magořina; 5. Zbouchnul jsem Satanovu dceru; 6. Orgie v chomoutu; 7. Strašidelná vagina; 8. Lidožrouti z Lízátkova
V hlubinách Loch Ness
Steve Alten
Jako bývalý obrovský fanoušek kryptozoologie musím ocenit, že se autor knihy snažil držet skutečných svědectví a mnohých biologických a geografických faktů, která jsou s jezerem Loch Ness spojená. Samotnou záhadu jezerní příšery pak vyřešil zajímavě a ani ne tak moc nereálně (ač ona templářská složka příběhu mi přišla nadbytečná). Nicméně, příběh po skvělém začátku pomalu ztrácel dech a nakonec spadl do šedého průměru. Některé pasáže byly totiž zdlouhavé a poměrně častá faktografická okénka mě spíše otravovala než obohacovala. Navíc, font použitý pro psaný deník jsem četl jen s obtížemi. Hodnotím tedy pěknými třemi hvězdičkami.
Vlhká místa
Charlotte Roche
Přečetl jsem nejslavnější díla markýze de Sada, proslulá násilím a nechutnými sexuálními praktikami, a přečetl jsem i Zemi kanibalů od Marka E. Pochy, napsanou za pouhým účelem znechutit a šokovat... Ale ze všech knih, co jsem zatím četl, mi přišla nejnechutnější Vlhká místa. Autorka konečně udeřila na téma, které mi dokáže vadit. Samotný příběh je zajímavý, dá se ale vnímat dvěma způsoby. Pokud je obrazem psychicky nevyrovnané, traumatizované dívky, která si různými bizarními způsoby kompenzuje prázdnotu uvnitř sebe, kniha se mi moc líbila a hodnotím poctivými čtyřmi hvězdičkami. Pokud je příběh feministickým protestem vůči "přehnané" hygieně, s takovým poselstvím určitě nesouhlasím a hodnotil bych značně hůře. Doufám ale, že první možnost je ta správná.
Čaroděj ze země Oz
Frank Lyman Baum
Přečteno v angličtině a hodnoceno očima dospělého. The Wonderful Wizard of Oz je dnes již klasickým příběhem, který jsem doposud znal především z různých parodií, většinou v kreslených seriálech jako je Futurama. A konečně jsem si ho přečetl v původní formě. Samozřejmě se nabízí srovnání s podobnou Alenkou v říši divů, jejíž hlavní postavou se i sám autor inspiroval. Kvalitativně bych obě díla hodnotil podobně - zábavná a nenáročná. Spousta lidí sice hledá za příběhem nějakou moralitu či skryté poselství, oba autoři ale deklarovali, že nic takového tam není. Jedinou mou výtkou k Čaroději ze země Oz je, že konec mi přišel zdlouhavý a všechno po navrácení se do Emeraldového města nadbytečné. Každopádně doporučuji všem, je to pěkná kniha.
Fantóm Opery
Gaston Leroux
Fantóm Opery je skvělé a nadčasové dílo, ke kterému ani moc není, co dodat. I když jeho děj je notoricky známý, určitě stojí za přečtení.
Sídlo hrůzy
Lee Mountford
Musím přiznat, že jsem byl mile překvapen. Nečekal jsem mnoho a dostalo se mi lehce nadprůměrného hororu, který bych hodnotil i lépe, nebýt pár výtek. Třeba chování hlavních postav je nepřirozené a jejich dialogy tak "literární", až to bolí. Nebo k vykreslení celkového vzhledu domu musíte silně použít svou imaginaci, ale jakou barvu a vzor mají tapety v jednotlivých místnostech se dozvíte bezpečně. Největší problém mám ale s tím, že jsem měl pocit, že se kniha celou dobu rozjíždí... A najednou konec. Možná si autor připravoval půdu pro pokračování, ale jako pravděpodobný čtenář pouze tohoto dílu jsem tímhle trochu zklamaný. Sídlo hrůzy se totiž jinak čte velmi dobře, je napínavé a některé pasáže fungují velmi dobře (a dokonce, nevěřil bych, že to někdy napíšu, jsem se při jejich čtení cítil trochu nesvůj). Dávám silné tři hvězdičky.
Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele
Mitch Albom
Přečteno v angličtině. Stále mám názor, že silné téma zákonitě nedělá knihu výjimečnou. Je těžké hodnotit skutečný příběh o pomalém umírání starého profesora výrazně hůře než ostatní, protože pak může být hodnotící považován za necitlivého. Nicméně... Ač je příběh sebe smutnější, jeho forma ani myšlenky v něm obsažené mi nepřišly nikterak zajímavé. Jsou to takové obecné rady do života, které si mnohdy uvědomujeme, ale často nemáme na jejich realizaci prostředky či čas. A pak je alespoň hledáme někde napsané, abychom si mohli zase na chvíli nalhat, že něco ve svém životě změníme. Ve výsledku tedy hodnotím takovým průměrem. Kniha neurazí, ale ani nenadchne.
Hvězdy, můj osud
Alfred Bester
Hvězdy, můj osud byla příjemným retro sci-fi překvapením. Hlavní postava, Gully Foyle, je takovým druhým Hrabě Monte Cristem, jen s možností teleportace a řízení vesmírných lodí. Vyloženě kladná postava to sice není, ale přesto jsem mu svým způsobem fandil. Skokový vývoj jeho charakteru je v knize přirozený a skoro bych ho přirovnal proměně Waltera Whita v seriálu Breaking Bad. Knihu jako takovou nakonec hodnotím slabšími pěti hvězdičkami, protože celkový dojem mi zkazil přehnaně filozofický a celkově zvláštní konec.
Den obrů
Lester Del Rey
Zajímavá kombinace severské mytologie s výdobytky moderní technologie. Překvapivě zábavné, originální a rychle ubíhající. Zároveň značně retro, kdy ideálem krásy byl větrem ošlehaný čtyřicátník a ženám se místo přemlouvání dávala rána na bradu. Jako příjemná oddechovka na pár hodin četby Den obrů funguje na výbornou.
To
Stephen King
Ve svém komentáři možná půjdu lehce proti místnímu proudu. TO je druhou knihou, kterou jsem od S. Kinga přečetl (první byl bohužel průměrný Lunapark). Zpočátku (v tomto případě tedy v řádu vyšších desítek až stovek stránek) jsem měl veliký problém se do knihy začíst. Obecně mě moc nebavily pasáže detailně popisující město jako takové, pochopil jsem ale, že tento plytký způsob vyprávění je Kingovi vlastní. Opravdu jsem cítil iritaci, když mě gradace konce jedné kapitoly přinutila pokračovat ve čtení kapitoly následující, ale pak jsem se musel prokousávat zdlouhavým povídáním o "ničem" opět k něčemu zajímavému. To je vlastně i jediný důvod, proč nemůžu dát této knize plný počet bodů. Jinak se mi TO moc líbilo. Sice bych ho určitě neoznačil za "nejlepší horor všech dob" (hlavně proto, že osobně bych TO zařadil spíše k hodně temné fantasy)... Ale líbilo se mi detailní a osobité vykreslení hlavních postav a velmi surové zobrazení jejich dospívání, které je sice realistické, ale ne v literatuře příliš běžné. Překvapilo mě, nakolik byla kniha odlišná od filmového zpracování a nakolik minoritní roli Pennywise jako takový v knize hrál. Ve výsledku, skvělá kniha, ale na mě příliš roztahaná. A poslední myšlenka, resp. reakce na jeden místní komentář: Kdokoliv, kdo se prokousal téměř celou knihou a odložil ji 50 stránek před koncem, je pro mě blázen.
Přítelkyně smrti
Bernhard Aichner
Přítelkyně smrti je napsána zvláštním, takovým velmi neosobním způsobem, na který jsem si musel nějakou chvíli zvykat. Pak se mi ale četla dobře. Závěrečný zvrat sice nebyl nijak překvapivý (predikoval jsem ho zhruba od poloviny knihy), celkovému dojmu to ale nijak neuškodilo. Příběh jako takový byl zajímavý, působil zároveň ale jaksi ploše, jako pouhá deskripce namísto vyprávění. V závěru tedy hodnotím šedým, možná lehce lepším průměrem a zvážím, jestli se pouštět do druhého dílu.
Bledá trojka
Chad Lutzke
Bledá trojka je výborně napsaná novela se silným a emotivním příběhem. Myslím si ale, že by to mohlo být ještě o chlup lepší. Postrádal jsem v ní nejspíš nějakou akci či nějaký veliký zvrat. Knížka se mi četla sice velmi dobře, nemyslím si ale, že si na ni za nějaký krátký čas vzpomenu. Jednu hvězdičku přidávám za úplný konec, který bych označil za highlight celého tohoto Zrnka.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Líp už bylo; 3. Kyselé bonbony; 4. Oko čarodějnice; 5. Sklíčenost; 6. V pekle jsme všichni Hébert; 7. Billy Silver; 8. Vzácný druh; 9. Zůstanou jen skvrny; 10. V zapomnění; 11. Bledá trojka; 12. Troll; 13. Virální životy; 14. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 15. V rozkvětu; 16. Pan Nikdo; 17. Suzy
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Nějakým zázrakem jsem mohl dosud žít pouze s vědomím, že tato kniha existuje, ale bez jakéhokoliv informace o jejím ději. Když jsem ji tedy četl, vše pro mě bylo nové. Kniha mě bavila, ale asi jsem "zmlsaný" modernějšími a komplikovanějšími detektivkami. V příběhu jsem totiž postrádal nějaké výraznější zvraty. Chtěl jsem sice vědět, jak to celé skončí, zároveň jsem ale nebyl do děje vtažený natolik, aby mi dělalo problém knihu odložit. Také bych napsal, že mi příliš nesedlo, že se v příběhu objevila vždy nějaká indicie a ta byla téměř okamžitě vysvětlena v následující kapitole. Vím ale, že Pes baskervillský původně vycházel po částech v časopisu a je to tedy pochopitelné. Ve výsledku se mi kniha líbila, ale neshledal jsem jí natolik fascinující jako místní kolegové.