StrYke
komentáře u knih
V hlubinách Loch Ness
Steve Alten
Jako bývalý obrovský fanoušek kryptozoologie musím ocenit, že se autor knihy snažil držet skutečných svědectví a mnohých biologických a geografických faktů, která jsou s jezerem Loch Ness spojená. Samotnou záhadu jezerní příšery pak vyřešil zajímavě a ani ne tak moc nereálně (ač ona templářská složka příběhu mi přišla nadbytečná). Nicméně, příběh po skvělém začátku pomalu ztrácel dech a nakonec spadl do šedého průměru. Některé pasáže byly totiž zdlouhavé a poměrně častá faktografická okénka mě spíše otravovala než obohacovala. Navíc, font použitý pro psaný deník jsem četl jen s obtížemi. Hodnotím tedy pěknými třemi hvězdičkami.
Vlhká místa
Charlotte Roche
Přečetl jsem nejslavnější díla markýze de Sada, proslulá násilím a nechutnými sexuálními praktikami, a přečetl jsem i Zemi kanibalů od Marka E. Pochy, napsanou za pouhým účelem znechutit a šokovat... Ale ze všech knih, co jsem zatím četl, mi přišla nejnechutnější Vlhká místa. Autorka konečně udeřila na téma, které mi dokáže vadit. Samotný příběh je zajímavý, dá se ale vnímat dvěma způsoby. Pokud je obrazem psychicky nevyrovnané, traumatizované dívky, která si různými bizarními způsoby kompenzuje prázdnotu uvnitř sebe, kniha se mi moc líbila a hodnotím poctivými čtyřmi hvězdičkami. Pokud je příběh feministickým protestem vůči "přehnané" hygieně, s takovým poselstvím určitě nesouhlasím a hodnotil bych značně hůře. Doufám ale, že první možnost je ta správná.
Čaroděj ze země Oz
Frank Lyman Baum
Přečteno v angličtině a hodnoceno očima dospělého. The Wonderful Wizard of Oz je dnes již klasickým příběhem, který jsem doposud znal především z různých parodií, většinou v kreslených seriálech jako je Futurama. A konečně jsem si ho přečetl v původní formě. Samozřejmě se nabízí srovnání s podobnou Alenkou v říši divů, jejíž hlavní postavou se i sám autor inspiroval. Kvalitativně bych obě díla hodnotil podobně - zábavná a nenáročná. Spousta lidí sice hledá za příběhem nějakou moralitu či skryté poselství, oba autoři ale deklarovali, že nic takového tam není. Jedinou mou výtkou k Čaroději ze země Oz je, že konec mi přišel zdlouhavý a všechno po navrácení se do Emeraldového města nadbytečné. Každopádně doporučuji všem, je to pěkná kniha.
Fantóm Opery
Gaston Leroux
Fantóm Opery je skvělé a nadčasové dílo, ke kterému ani moc není, co dodat. I když jeho děj je notoricky známý, určitě stojí za přečtení.
Sídlo hrůzy
Lee Mountford
Musím přiznat, že jsem byl mile překvapen. Nečekal jsem mnoho a dostalo se mi lehce nadprůměrného hororu, který bych hodnotil i lépe, nebýt pár výtek. Třeba chování hlavních postav je nepřirozené a jejich dialogy tak "literární", až to bolí. Nebo k vykreslení celkového vzhledu domu musíte silně použít svou imaginaci, ale jakou barvu a vzor mají tapety v jednotlivých místnostech se dozvíte bezpečně. Největší problém mám ale s tím, že jsem měl pocit, že se kniha celou dobu rozjíždí... A najednou konec. Možná si autor připravoval půdu pro pokračování, ale jako pravděpodobný čtenář pouze tohoto dílu jsem tímhle trochu zklamaný. Sídlo hrůzy se totiž jinak čte velmi dobře, je napínavé a některé pasáže fungují velmi dobře (a dokonce, nevěřil bych, že to někdy napíšu, jsem se při jejich čtení cítil trochu nesvůj). Dávám silné tři hvězdičky.
Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele
Mitch Albom
Přečteno v angličtině. Stále mám názor, že silné téma zákonitě nedělá knihu výjimečnou. Je těžké hodnotit skutečný příběh o pomalém umírání starého profesora výrazně hůře než ostatní, protože pak může být hodnotící považován za necitlivého. Nicméně... Ač je příběh sebe smutnější, jeho forma ani myšlenky v něm obsažené mi nepřišly nikterak zajímavé. Jsou to takové obecné rady do života, které si mnohdy uvědomujeme, ale často nemáme na jejich realizaci prostředky či čas. A pak je alespoň hledáme někde napsané, abychom si mohli zase na chvíli nalhat, že něco ve svém životě změníme. Ve výsledku tedy hodnotím takovým průměrem. Kniha neurazí, ale ani nenadchne.
Hvězdy, můj osud
Alfred Bester
Hvězdy, můj osud byla příjemným retro sci-fi překvapením. Hlavní postava, Gully Foyle, je takovým druhým Hrabě Monte Cristem, jen s možností teleportace a řízení vesmírných lodí. Vyloženě kladná postava to sice není, ale přesto jsem mu svým způsobem fandil. Skokový vývoj jeho charakteru je v knize přirozený a skoro bych ho přirovnal proměně Waltera Whita v seriálu Breaking Bad. Knihu jako takovou nakonec hodnotím slabšími pěti hvězdičkami, protože celkový dojem mi zkazil přehnaně filozofický a celkově zvláštní konec.
Den obrů
Lester Del Rey
Zajímavá kombinace severské mytologie s výdobytky moderní technologie. Překvapivě zábavné, originální a rychle ubíhající. Zároveň značně retro, kdy ideálem krásy byl větrem ošlehaný čtyřicátník a ženám se místo přemlouvání dávala rána na bradu. Jako příjemná oddechovka na pár hodin četby Den obrů funguje na výbornou.
To
Stephen King
Ve svém komentáři možná půjdu lehce proti místnímu proudu. TO je druhou knihou, kterou jsem od S. Kinga přečetl (první byl bohužel průměrný Lunapark). Zpočátku (v tomto případě tedy v řádu vyšších desítek až stovek stránek) jsem měl veliký problém se do knihy začíst. Obecně mě moc nebavily pasáže detailně popisující město jako takové, pochopil jsem ale, že tento plytký způsob vyprávění je Kingovi vlastní. Opravdu jsem cítil iritaci, když mě gradace konce jedné kapitoly přinutila pokračovat ve čtení kapitoly následující, ale pak jsem se musel prokousávat zdlouhavým povídáním o "ničem" opět k něčemu zajímavému. To je vlastně i jediný důvod, proč nemůžu dát této knize plný počet bodů. Jinak se mi TO moc líbilo. Sice bych ho určitě neoznačil za "nejlepší horor všech dob" (hlavně proto, že osobně bych TO zařadil spíše k hodně temné fantasy)... Ale líbilo se mi detailní a osobité vykreslení hlavních postav a velmi surové zobrazení jejich dospívání, které je sice realistické, ale ne v literatuře příliš běžné. Překvapilo mě, nakolik byla kniha odlišná od filmového zpracování a nakolik minoritní roli Pennywise jako takový v knize hrál. Ve výsledku, skvělá kniha, ale na mě příliš roztahaná. A poslední myšlenka, resp. reakce na jeden místní komentář: Kdokoliv, kdo se prokousal téměř celou knihou a odložil ji 50 stránek před koncem, je pro mě blázen.
Přítelkyně smrti
Bernhard Aichner
Přítelkyně smrti je napsána zvláštním, takovým velmi neosobním způsobem, na který jsem si musel nějakou chvíli zvykat. Pak se mi ale četla dobře. Závěrečný zvrat sice nebyl nijak překvapivý (predikoval jsem ho zhruba od poloviny knihy), celkovému dojmu to ale nijak neuškodilo. Příběh jako takový byl zajímavý, působil zároveň ale jaksi ploše, jako pouhá deskripce namísto vyprávění. V závěru tedy hodnotím šedým, možná lehce lepším průměrem a zvážím, jestli se pouštět do druhého dílu.
Bledá trojka
Chad Lutzke
Bledá trojka je výborně napsaná novela se silným a emotivním příběhem. Myslím si ale, že by to mohlo být ještě o chlup lepší. Postrádal jsem v ní nejspíš nějakou akci či nějaký veliký zvrat. Knížka se mi četla sice velmi dobře, nemyslím si ale, že si na ni za nějaký krátký čas vzpomenu. Jednu hvězdičku přidávám za úplný konec, který bych označil za highlight celého tohoto Zrnka.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Líp už bylo; 3. Kyselé bonbony; 4. Oko čarodějnice; 5. Sklíčenost; 6. V pekle jsme všichni Hébert; 7. Billy Silver; 8. Vzácný druh; 9. Zůstanou jen skvrny; 10. Bledá trojka; 11. Troll; 12. Virální životy; 13. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 14. V rozkvětu; 15. Pan Nikdo; 16. Suzy
Pes baskervillský
Arthur Conan Doyle
Nějakým zázrakem jsem mohl dosud žít pouze s vědomím, že tato kniha existuje, ale bez jakéhokoliv informace o jejím ději. Když jsem ji tedy četl, vše pro mě bylo nové. Kniha mě bavila, ale asi jsem "zmlsaný" modernějšími a komplikovanějšími detektivkami. V příběhu jsem totiž postrádal nějaké výraznější zvraty. Chtěl jsem sice vědět, jak to celé skončí, zároveň jsem ale nebyl do děje vtažený natolik, aby mi dělalo problém knihu odložit. Také bych napsal, že mi příliš nesedlo, že se v příběhu objevila vždy nějaká indicie a ta byla téměř okamžitě vysvětlena v následující kapitole. Vím ale, že Pes baskervillský původně vycházel po částech v časopisu a je to tedy pochopitelné. Ve výsledku se mi kniha líbila, ale neshledal jsem jí natolik fascinující jako místní kolegové.
Pinocchio
Carlo Lorenzi Collodi
Pinocchia jsem četl v původní (ač do angličtiny přeložené) a neilustrované verzi, vydané edicí Collins Classics, kde z nějakého důvodu bylo na začátku každé kapitoly vyzrazeno, co se v ní stane (nevím, jestli je tato zvláštnost i v českých vydáních). Tuto knihu hodnotím očima dospělého čtenáře. Bohužel mě samotný příběh příliš nezaujal, protože se nikam neubíral. To je sice také případ obou dílů Alice in Wonderland, tam mě to ale z nějakého důvodu nedráždilo. V případě Pinocchia jsem četl pouze jakousi směs na sebe vzdáleně navazujících epizod, které sdílely pouze hloupost a nepoučitelnost dřevěného chlapce. Chápu, že příběh je z jiné doby, ale přehnaná moralita adresovaná potenciálně neposlušným dětem a občasné až s pedofilií hraničící chování některých postav mi také vadilo. Naštěstí jde opravdu o tenoučkou knížku, takže jsem "netrpěl" příliš dlouho. A malá zajímavost na konci: Ačkoliv jsem čekal, že nos Pinocchia bude hlavním tématem příběhu, kupodivu jde o velmi minoritní část.
Kyselé bonbony
Kealan Patrick Burke
Kyselé bonbony jsou kratičkou novelou (skoro bych řekl až povídkou), kterou lze přečíst v řádu desítek minut. Příběh je od začátku do konce plně funkční, znepokojivý a napínavý, takže se od něj jen s obtížemi dá odtrhnout. Je protkán mysteriózností a spousta, ne-li většina věcí v něm není vysvětlena, což dává prostor pro druhý díl. Který by mohl být rozpracovaný klidně do delšího formátu a který bych si moc přál. Zatím jedno z nejlepších Zrnek!
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Líp už bylo; 3. Kyselé bonbony; 4. Oko čarodějnice; 5. Sklíčenost; 6. V pekle jsme všichni Hébert; 7. Billy Silver; 8. Vzácný druh; 9. Zůstanou jen skvrny; 10. Bledá trojka; 11. Troll; 12. Virální životy; 13. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 14. V rozkvětu; 15. Pan Nikdo; 16. Suzy
Norské dřevo
Haruki Murakami
Přečteno v angličtině. Norské dřevo je něco naprosto odlišného od toho, co normálně čtu a nemůžu ho proto porovnávat s podobnými knihami. Ale byl jsem z něj nadšený. Moc se mi líbila pochmurná, melancholická atmosféra, kterou celý příběh má. Je pravdou, že děj není po zvratové stránce nejsilnější, nemyslím si ale ani, že to bylo autorovým záměrem. Mohu vřele doporučit.
Five Nights at Freddy's: Aport
Scott Cawthon
Přečteno v angličtině. Celá frančíza Five Nights at Freddy's (FNAF) se ubírá stejným směrem jako Minecraft. Jeden dobrý nápad na počátku vede k hromadě dalších, ziskuchtivých a především většinou nekvalitních zpracování. V případě FNAF je to o to smutnější, že samotný autor této původně hororové hry Scott Cawthon je tohoto znehodnocování přímý účastník, ať už mluvíme o filmovém zpracování z letošního roku nebo o této knize. Tato kniha se skládá ze tří povídek (a jedné "bonusové"), které mají společné to, že se v nich většinu času neděje doslova nic. Z mého pohledu byla nejzajímavější první povídka "Fetch" (3 hvězdičky), zatímco u prostřední povídky "Lonely Freddy" bych zvažoval udělení i odpadu. Třetí povídka "Out of Stock" by byla dobrá, kdyby byla o pár desítek stránek kratší (2 hvězdičky). Pokud jsem to pochopil správně, bonusová povídka "Tale of the Stitchwraith" je součástí příběhu, který prolíná všech plánovaných 12 dílů této knižní série. Omlouvám se, ale nedoporučuji.
Důmyslný rytíř Don Quijote de La Mancha (převyprávění)
Jitka Škápíková
I bez znalosti originálu věřím, že toto převyprávění od Jitky Škápíkové musí být drasticky zjednodušené. Stačí porovnat počet stránek: Tato verze obsahující oba díly má necelých 200 stránek, a součet stránek obou původních dílů dohromady je přibližně desetinásobný. Hodnotím tedy pouze velmi zestručněnou verzi, která má možná s originálem společného pramálo. Nicméně se mi tato kniha moc líbila. Je hezky psaná a děj je uvolněný a úsměvný. Některé pasáže na sebe sice nenavazují tolik hladce, to se dá ale vysvětlit právě celkovým zjednodušením děje. Osobně můžu všem doporučit.
Alenka v kraji divů… a za zrcadlem
Lewis Carroll (p)
“My dear, here we must run as fast as we can, just to stay in place. And if you wish to go anywhere you must run twice as fast as that."
Oba díly jsem přečetl v angličtině. Konečně jsem si přečetl mou oblíbenou větu v kontextu (viz výše). V hodnocení zanedbávám okolnosti, za kterých Carroll obě "pohádky" napsal. Přesto si myslím, že je správné se na ně dívat kriticky a nepřehlížet znepokojivá fakta, např. že rodiče skutečné Alice (která byla předlohou té literární) Carrollovi po nějaké době zakázali ji vídat a že se zaměřoval na fotografování holčiček, často úplně nahých. Je samozřejmě pravdou, že byla jiná doba. Na druhou stranu "romantizace" autora, např. v předmluvě české e-knihy vydané Městskou knihovnou v Praze, mi přijde až úchylná. Tam je psáno, že Carroll to uměl s dětmi, měl hravého ducha a proto mohl napsat tuto knihu... A ani jediným slovem tam není zmíněna kontroverze, která se nad Carrollem vznášela a stále vznáší.
Pornoland
Kevin Shamel
Pornoland dodá přesně to, co byste podle názvu a anotace očekávali. Tedy bizarní příběh neřídící se žádnými pravidly, plný sexu a humoru. S jeho autorem jsem se již jednou setkal v rámci povídkové sbírky Christmas on Crack posvěcené CM3, otcem žánru bizarro fiction. Tehdy i teď bych hodnotil jeho dílo takovými silnými třemi nebo slabšími čtyřmi hvězdičkami. Pornoland skrývá spousty dobrých nápadů, které nejsou ale využívány rovnoměrně. Protagonisté knihy hledají 4 kousky roztrhané knihy, přičemž hledání prvních 2 tvoří skoro celý děj. Pak to asi autora přestalo bavit, a příběh uťal včetně "velkolepého" finále v pár desítkách stránek. Což možná nebylo na škodu, protože některé vzorce se začaly opakovat... Ale trochu rovnoměrnější rozložení příběhu by nebylo na škodu. Jinak ale všem příznivcům tohoto žánru vřele doporučuji!
Bird Box
Josh Malerman
Před pár lety jsem viděl filmové zpracování na Netflixu a moc se mi líbilo. Rozhodl jsem se tedy přečíst i knižní předlohu. Děj jsem si vůbec nepamatoval, takže jsem ho konzumoval téměř jako někdo zcela Bird Boxem nepolíbený. A... Líbilo se mi to znovu. Je pravdou, že chvílemi jsem měl problém se začíst a některé části mě příliš nebavily. Hlavně přítomnost na řece mi nepřišla moc zábavná a většinou jen přerušila mé nadšení z retrospektivního vyprávění. Ale chápu její smysl a že pro celkové vyznění příběhu byla důležitá. Za sebe bych tuto knihu doporučil všem příznivcům post apokalyptického hororu.
