StrYke
komentáře u knih
R.U.R.
Karel Čapek
R.U.R. je, alespoň dle mého skromného názoru, na celosvětovém měřítku jedním z nejvýznamnějších českých literárních děl. Tato divadelní hra dala světu slovo robot (odvozeno od českého slova robota) a představila příběhový koncept, který se později stal jakousi šablonou pro téměř každé antiutopistické dílo s roboty v hlavní roli (resp. vzpouru robotů proti jejich lidským stvořitelům). Pohledem současného čtenáře se R.U.R. svým stylem příliš neliší od jiných Čapkových divadelních her (např. Bílá nemoc). Děj se chronologicky příliš nehýbe a spíše se zakládá na komentování a diskutování hlavních protagonistů. Ačkoliv pojem umělá inteligence je dnes velmi populární, každý, kdo ví, jak např. takový ChatGPT funguje, také ví, že k R.U.R. máme (naštěstí) ještě velmi daleko. Ale je také nespornou pravdou, že se blížíme.
Líp už bylo
Jiří Sivok
Pokud bych měl popsat tuto novelu jedním slovem, byla by to surovost. Čistá, nefalšovaná surovost. I díky ní je Líp už bylo skrz naskrz protkáno špínou, depresí a beznadějí. Tím se snaží být definována i kdejaká jiná postapokalyptická kniha či film, je ale veliký rozdíl si na to neúspěšně hrát (např. "hororová" série Bílá tma) a umět tuto atmosféru opravdu vytvořit. Samotná kostra příběhu sice není zrovna nejoriginálnější (co ale chcete pořád vymýšlet), ale svým zpracováním a zasazením do končin Jižních Čech (a mé oblíbené zoo na Hluboké) nabírá spousty a spousty bonusových bodů. Mohu všem vřele doporučit a řadím tuto novelu mezi jedny z nejlepších Zrnek temnoty.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Líp už bylo; 3. Kyselé bonbony; 4. Oko čarodějnice; 5. Sklíčenost; 6. V pekle jsme všichni Hébert; 7. Billy Silver; 8. Vzácný druh; 9. Zůstanou jen skvrny; 10. V zapomnění; 11. Bledá trojka; 12. Troll; 13. Virální životy; 14. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 15. V rozkvětu; 16. Pan Nikdo; 17. Suzy
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Hobita jsem přečetl přeloženého do češtiny i v originále. Jistě jde o velmi dobré multigenerační dílo vhodné od vyzrálejších dětí až po ty nejstarší. Je rozdělené na jakési úseky, díky kterým lze na čtení navázat i po delších intervalech. Mými nejoblíbenějšími "epizodami" jsou trolové a hádání s glumem. Vlastně právě kvůli této části jsem si kdysi Hobita přečetl poprvé (dávno před vydáním za mě naprosto tragických filmů). Kniha ale bohužel obsahuje i hluchá místa, která jsou sice stále zajímavá a zábavná, nedovolují mi ale udělit plný počet hvězdiček. Udílím tedy pomyslné velmi silné čtyři hvězdičky a doporučuji všem fantasy fanouškům. V kontrastu s filmovým zpracováním jde o velmi pěkné doplnění událostí z Pána prstenů, kdy svět byl více pohádkový.
Až delfín promluví
Robert Merle
Jaké milé překvapení od staré, vzhledově nepříliš zajímavé knihy z antikvariátu za 20 Kč. Zpočátku jsem byl nesvůj z těžkopádně psaných úseků, složených z i několikastránkových souvětí (resp. z úseků bez odstavců a s větami oddělenými čárkami namísto teček). Smysl této stylistiky mi sice unikl, ale poměrně rychle jsem se na ni adaptoval a ve výsledku mi přišla přinejmenším zajímavá. Merle pro napsání této knihy musel udělat podrobnou rešerši problematiky delfíní biologie a jejich komunikace. Vychází tedy z reálných výzkumů a mnoho z nich uvádí v textu. Následně pak na ně navazuje již svým fiktivním, ale ne tolik neuvěřitelným příběhem. Mně kniha bavila moc, chápu ale i kritičtější ohlasy, protože především již zmíněná stylistika textu nemusí sednout každému.
Ze života hmyzu
Karel Čapek
Zajímavá divadelní hra se spoustou paralel mezi lidským a hmyzím chováním, která nutí jednoho k zamyšlení. Musím ale poznamenat, že zatímco psaná forma mě bavila a přečetl jsem ji za pár dní, záznam divadelního představení mě nijak zvlášť nezaujal a vypnul jsem ho již během prvního dějství.
Válečný deník
George Orwell (p)
Válečný deník není přirozeně příliš čtivý. Je to totiž deník. Vedený během 2. světové války. Proto mi přijdou komentáře, že je příliš "faktografický", zcestné. Pravdou ale je, že se mi tato publikace těžko hodnotí. Protože její obsah dnes není tak aktuální, neinformovaný čtenář se velmi lehce ztratí ve spoustě jmen a názvů, kterých je na každé straně tuny. Je ale zajímavé číst svědectví z první ruky, jak válku vnímali a žili běžní Britové. Člověk si pak uvědomí, že navzdory častému konstatování kdejakých rozumů, že lidstvo je stále horší a horší, jsou lidé stále stejnými lidmi. Pro příklad paralela mezi plynovými maskami během 2. světové války a chirurgickými rouškami během covidové pandemie: První byli "nepřátelé" ti, co ji nenosili, a za krátkou dobu ti, co ji nosili.
Mumie
Max Allan Collins
Mumie je jeden z mých nejoblíbenějších filmů a mám ji nakoukanou přinejmenším tisíckrát. Komentář k jejímu knižnímu zpracování bude tedy nejspíš o něco delší.
Zpočátku musím říct, že mi konečně začaly dávat smysl věci, které mi dosud ve filmu přišly nelogické nebo nad kterými jsem nepřemýšlel (protože na Mumii stále koukám dětskýma očima a spoustu věcí v ní beru zkrátka automaticky). Tato kniha vychází přímo z původního scénáře, proto příliš nedávají smysl výtky, že se autor snažil na sílu odlišit od filmu. Původní scénář jsem samozřejmě nečetl, ale dohledal jsem si, že některé scény, které jsou v knize popsané, opravdu ve filmu být měly (např. Imhotepova citlivost na dotyk).
Knižní Mumie mě moc bavila a četla se mi sama. Bohužel k ní mám ale dvě výtky. První, která tu je již také zmiňována jinými uživateli, je odlišnost chování hlavních postav. Dokonce bych řekl, že kniha a film mají sice stejný příběh, ale žijí ho jiné postavy. Nejvíc jsem to vnímal u amerických dobrodruhů a u Beniho - ve filmu k nim lze cítit určité sympatie, v knize ne. Druhou výtkou je, že do oživení Imhotepa je kniha popisována velmi barvitě a podrobně, zatímco po jeho oživení (což je ta zábavnější část) se příběh až nepříjemně urychluje.
Možná i proto, že mám Mumii silně spojenou s dětstvím, mě však tato kniha velmi bavila a nebojím se jí přidělit silné čtyři hvězdičky.
Připoutaní
Ross Jeffery
Krátká novela skládající se z kratších povídek, které se postupně spojují v jeden celek. Napsáno poutavě a čtivě. Příběh silný, postavy trojrozměrné, se svými klady i zápory. Ne vše je čtenáři vysvětleno, což dává prostor alternativním interpretacím děje a jednotlivých epizod. Připoutaní se mi líbilo o něco více než druhý do češtiny přeložený autorův počin Zůstanou jen skvrny.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Já budu k této novele poněkud kritičtější. Snažím se poslední dobou vracet k titulům, které byly povinně či dobrovolně součástí mé maturitní četby. Zpravidla ta díla, která se mi tehdy líbila, se mi líbí stále, a k dílům, která se mi nelíbila, jsem konečně dozrál. Petr a Lucie je první knihou, která se mi nelíbila tehdy a nelíbí se mi ani teď. Stále mi vadí přehnaná naivita, kterou není dílo pouze protkáno, ale kterou je přímo tvořeno. Stále mi vadí stylistika textu, do kterého jsem měl obrovský problém se začíst a ke kterému jsem se vracel jen kvůli svému nediagnostikovanému autismu. A nejvíc mi asi vadí naprostá absence jakéhokoliv děje, který by knihu dělal zajímavou. Tím se Petr a Lucie liší od dějově i mírou naivity podobných děl (např. Romeo, Julie a tma), která nabízejí i nějaký příběh. Omlouvám se všem příznivcům této novely, ale já ji nedoporučit nemohu.
Stroj času
Herbert George Wells
Jak jsem již psal v komentáři u Války světů, H. G. Wells byl génius. Jeho knihy jsou nadčasové a funkční i po více než 100 letech od jejich napsání. Stroj času je jednou z Wellsových prvotin, což lze poznat na jisté povrchnosti textu (pozdější díla rozpracovával znatelně více) a na absenci sofistikovaného smyslu pro humor, díky kterému jsem si zamiloval např. o dva roky starší knihu Neviditelný. Upřímně nevím, co ostatní uživatelé na Stroji času shledávají tak naivním. Je to staré sci-fi a cestování časem je pojaté trochu jinak, než tomu bývá v dnešní době zvykem, ale že bych v něm našel něco vyloženě "naivního" se říct nedá. Každopádně ať tak či tak, určitě stojí za přečtení!
Můj život v Severní Koreji
Serin Čche
Dá se říci, že Můj život v Severní Koreji je takovou kombinací dvou posledních knih od české koreanistky Niny Špitálníkové. Jde totiž o celistvý a pravdivý příběh života a útěku z KDLR. Přidanou hodnotou pak není jen samotná autenticita textu, ale i pohled spisovatelky Serin Čche, která hodnotí život hlavní protagonistky Čihjon Pak očima Jihokorejky. Samotná kniha se mi četla velmi dobře a těžko jsem se od ní odtrhával. Příběh je silný a znepokojivý (jak bývá v této tématice zvykem). Chvílemi mě mrzelo, že některé pasáže nebyly více rozpracovány, ale chápu že podat už toto svědectví vyžadovalo spousty odvahy. Za to, jako konečný spotřebitel, děkuji a vřele doporučuji všem ostatním.
Virální životy
Felix I. D. Dimaro
Virální životy jsou za mě takovým lepším průměrem. To je bohužel (nebo bohudík?) vzhledem ke kvalitě ostatních děl této edice řadí mezi ta slabší Zrnka temnoty. Konkrétně nemám knize asi co vyčíst. Příběh je dobrý, plyne hezky a má dva nebo tři překvapivé momenty. Přesto mi nepřišel natolik zajímavý, abych si na něj za pár dní vzpomněl. Jako hororová jednohubka do vlaku určitě poslouží velmi dobře, i když bych znovu preferenčně sáhl po něčem jiném.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Líp už bylo; 3. Kyselé bonbony; 4. Oko čarodějnice; 5. Sklíčenost; 6. V pekle jsme všichni Hébert; 7. Billy Silver; 8. Vzácný druh; 9. Zůstanou jen skvrny; 10. V zapomnění; 11. Bledá trojka; 12. Troll; 13. Virální životy; 14. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 15. V rozkvětu; 16. Pan Nikdo; 17. Suzy
Hnízdo na Zemi
Steve Perry
Tato novela je vlastně transkriptem komiksu Outbreak (v češtině Epidemie), který je součástí první knihy Vetřelci omnibus. Příběh měl původně navazovat na druhé filmové zpracování Aliens, ale kvůli vydání Alien 3 musely být některé údaje pozměněny (doporučuji si přečíst zajímavost na této stránce). Samotná kniha je velmi čtivá a skvěle zapadá do celého vybudovaného universa. Navíc ho obohacuje o spousty nových prvků a informací. Jediným nedostatkem je, že příběh chvílemi působí jaksi ploše. Je to asi způsobeno právě skutečností, že jde doslova o komiks přepsaný do textu. Každopádně můžu každému fanouškovi Vetřelce a žánru hororové sci-fi tuto knihu jen doporučit!
Rovnováha
Petr Švec
Tak toto bylo velmi, velmi milé překvapení. Rovnováha je psána velmi čtivě a úderně. Postavy jsou uvěřitelné a hlavně sympatické. Příběh se postupně zamotává více a více. Zdánlivě důležité události jsou naprosto zastíněny jinými, jen aby se vrátily v okamžiku, kdy přichází jejich čas. Kniha sice není žádným hlubokým dílem, o kterém se za desítky let bude učit v hodinách literatury, ale jako lehká hororová oddechovka funguje naprosto bezchybně. Jak psali někteří místní kolegové, je věčná škoda že tento nenápadný skvost někam zapadl a nemá třeba i na těchto stránkách více hodnocení. Určitě by si to zasloužil. Díky za něj ať už samotnému autorovi, nebo nakladatelství Golden Dog, které na české hororové scéně odvádí úžasnou práci! Po případném pokračování určitě sáhnu.
Drákula
Bram Stoker
Já se omlouvám, ale bohužel nemohu dát lepší hodnocení než 3 hvězdičky. Je samozřejmě jasné, že díky tomuto literárnímu dílu známe upíry takové, jací jsou, a příběh je to (především na svoji dobu) děsivý a skvěle vymyšlený. Hlavně začátek odehrávající se na hradě je úžasný. Ale! Text se šíleně, ale šíleně táhne. Musel jsem se opravdu kousnout, abych knihu vůbec dočetl. Určitě to není dobou, kdy byl Drákula napsán, protože v porovnání s jinými díly z podobného období (např. Neviditelný nebo mnohem starší Žena v bílém a Frankenstein) svoji zábavností prostě značně pokulhává. Jediným možným vysvětlením, proč mě Drákula tolik nebavil, je, že jeho příběh je příliš notoricky známý. A čekat 100 stran na něco "očividného", co by se dalo navíc napsat jen za pár desítek stran, bylo zkrátka otravné. Nezpochybňuji důležitost a velikost tohoto díla, ale já se k němu bohužel nevrátím a případné čtenáře bych varoval.
Billy Silver
Daniel J. Volpe
Tak toto Zrnko temnoty je zatím to nejnechutnější. A myslím, že toto prvenství půjde jen těžko překonat. Feťácké prostředí působí od začátku špinavě a tísnivě. S hlavní postavou čtenář může jen těžko soucítit. Vlastně tu není žádná kladná postava a kromě lítosti nad přítelkyní feťačkou nelze cítit jedinou "pozitivní" emoci ke komukoliv v tomto příběhu. Což byl nejspíš přesně autorův záměr. Velikým pozitivem knihy je, že všechny zvrácenosti v ději působí přirozeně. To je veliký rozdíl od jiných, podobných knih, které byly často napsány jen proto, aby byly nechutné (příkladem budiž Země kanibalů od Marka E. Pochy). Uznávám ale, že Billy Silver není pro každého. Čtenář pro něj musí mít silný žaludek a pravděpodobně také něco posunutého v hlavě, aby měl důvod toto Zrnko vůbec číst. Pokud se k tomuto Zrnku odhodláte, určitě nebudete zklamaní :).
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Líp už bylo; 3. Kyselé bonbony; 4. Oko čarodějnice; 5. Sklíčenost; 6. V pekle jsme všichni Hébert; 7. Billy Silver; 8. Vzácný druh; 9. Zůstanou jen skvrny; 10. V zapomnění; 11. Bledá trojka; 12. Troll; 13. Virální životy; 14. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 15. V rozkvětu; 16. Pan Nikdo; 17. Suzy
Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech
Karin Novotná
Snad zatím jediné Zrnko temnoty, které jsem četl a které by se dalo označit za multigenerační (resp. by ho mohli číst i mladší čtenáři). Oproti ostatním dílům této edice zde není žádná erotika, vulgarismy ani zvrácenosti. Nejde ani tak o horor či thriller, jako spíš o trošičku temnější fantasy na způsob seriálu Stranger Things. Za mě jde nicméně o jedno z těch slabších Zrnek. Stylisticky je kniha napsána velmi dobře, hlavní postava je sympatická a hezky vykreslená... Příběh je zpočátku temný a pěkně gradující. S odhalením nestvůr však dosud kvalitní atmosféra téměř kompletně mizí (myslím, že někdy je méně více). A konec je zklamáním. Přišlo mi, že příběh celou dobu spěje k nějaké události, která byla nakonec odbyta v pár odstavcích. Určitě ale nejde o špatnou knížku, jen pravděpodobně nejsem cílovou skupinou.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Líp už bylo; 3. Kyselé bonbony; 4. Oko čarodějnice; 5. Sklíčenost; 6. V pekle jsme všichni Hébert; 7. Billy Silver; 8. Vzácný druh; 9. Zůstanou jen skvrny; 10. V zapomnění; 11. Bledá trojka; 12. Troll; 13. Virální životy; 14. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 15. V rozkvětu; 16. Pan Nikdo; 17. Suzy
Vzácný druh
Erik Hofstatter
Druhý díl edice Zrnek temnoty se mi moc líbil. Je správně ujetý a do poslední chvíle jsem nevěděl, kam příběh směřuje. Původně jsem chtěl dát plný počet hvězdiček, pak jsem byl ale zviklán některými místními komentáři. Je totiž pravdou, že navzdory zábavnosti spousta věcí ve Vzácném druhu nedává smysl. Obzvlášť Zory pátrání je velmi nelogické, ačkoliv mě to v tomto případě nijak zvlášť nerušilo. Pokud si chcete přečíst jednohubku s atmosférou podobnou hororu Insidious, vřele doporučuji.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Líp už bylo; 3. Kyselé bonbony; 4. Oko čarodějnice; 5. Sklíčenost; 6. V pekle jsme všichni Hébert; 7. Billy Silver; 8. Vzácný druh; 9. Zůstanou jen skvrny; 10. V zapomnění; 11. Bledá trojka; 12. Troll; 13. Virální životy; 14. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 15. V rozkvětu; 16. Pan Nikdo; 17. Suzy
Oko čarodějnice
Nelly Černohorská
Oko čarodějnice je již několikátou knihou Zrnek temnoty, kterou jsem přečetl. A je zatím jednou z nejlepších. Obecným problémem této edice totiž je, že knihy jsou na svůj krátký rozsah příliš ambiciózní a jako celek nefungují nejlépe. Oko čarodějnice je společně s Pomiluj smrt zatím jediná, ze které jsem tento dojem neměl. Napětí společně s příběhem pěkně gradovalo a některé pasáže mi připadaly příjemně znepokojivé - s čímž se rozcházím s některými místními komentáři (a to jsem veliký hororový fanoušek). Retrospektivní části se mi moc líbily, mrzelo mě, že nebyly více rozvedeny. Vřele doporučuji všem.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Líp už bylo; 3. Kyselé bonbony; 4. Oko čarodějnice; 5. Sklíčenost; 6. V pekle jsme všichni Hébert; 7. Billy Silver; 8. Vzácný druh; 9. Zůstanou jen skvrny; 10. V zapomnění; 11. Bledá trojka; 12. Troll; 13. Virální životy; 14. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 15. V rozkvětu; 16. Pan Nikdo; 17. Suzy
Strašidelný hotel
Wilkie Collins
Po Strašidelném hotelu jsem sáhl po přečtení Ženy v bílém. Spousta věcí je oběma knihám společná, včetně atmosféry a povahových prvků hlavních postav. Strašidelný hotel je navíc ale protkán jistým nadpřirozenem. Musím bohužel napsat, že stejně jako slavnější Žena v bílém, i toto dílo je dnes již značně zastaralé. Na vysvětlení zápletky jsem si sice musel trpělivě počkat (není předvídatelné), ale některé pasáže se táhly a nic se mnou nedělaly, protože zkrátka nejsou již dávno aktuální. Jedna myšlenka na závěr: Celou dobu jsem čekal, že viníkem bude někdo jiný a že na konci bude nějaký obrovský plot twist. I když spousta, spousta okolností této mé teorii nahrávala, nakonec jsem se tohoto "oficiálního" vysvětlení nedočkal. Zároveň jsem ani stejnou teorii nenašel nikde na internetu, takže pravděpodobně nebyla autorovým záměrem. Pokud jste na konci také cítili nějaké tajemství skryté mezi řádky, dejte mi vědět.