StrYke přečtené 286

Mumie se vrací 2001, Max Allan Collins

O chlup horší než literární verze prvního dílu. To je samozřejmě dáno i tím, že oproti skvělému filmu Mumie hodnotím i filmovou dvojku lepším průměrem. M. A. Collins pravděpodobně i v tomto případě pouze přepsal scénář do souvislého textu, což jen podtrhává "béčkovost" tohoto díla. V porovnání s filmem totiž knižní Mumie se vrací nenabízí vůbec nic nového (na rozdíl od prvního dílu, kde bylo přidaných nebo upravených scén několik) a občas je napsaná tak nepřehledně, že kdybych si film nepamatoval, vůbec bych nevěděl, co se v ní děje. Jako oddechovka a nostalgie ale funguje velmi dobře a pro fanoušky mohu jen doporučit.... celý text

Zimní lidé 2017, Jennifer McMahon

Zimní lidé mě moc bavili a nejradši bych jim dal plný počet hvězdiček. Brání mi ale často nelogické a nepřirozené chování postav, které bych přirovnal umělé inteligenci v počítačových hrách na počátku tisíciletí. Je to škoda, protože vyjma toho je kniha psána velmi čtivě, se zajímavou a napínavou zápletkou a s fungující gradací děje. Určitě od autorky vyhledám i další díla.... celý text

Mořská panna 1924, Herbert George Wells

Píšu to snad ke každé jeho knize a napíšu to i sem: H. G. Wells byl genius, dokonale ovládající slova a tvořící nadčasové příběhy, které jsou do dnešních dnů neustále recyklované (Neviditelný, Stroj času...). Ať je děj jakýkoliv, prokládá ho decentním, ale úderným suchým humorem, který k celkovému zážitku přidává spoustu bonusových bodů. Nicméně, Mořská panna je zatím nejslabší knihou, kterou jsem od něj četl. Není vyloženě špatná, ale postrádá takový ten náboj, který je tak charakteristický pro Wellsovy knihy. Naopak má dva plusy. Tím prvním je pěkné české vydání (kniha, kterou jsem koupil v antikvariátu, je tak stará, že se jí listy trhají skoro samovolně). Druhým plusem je pasáž, ve které Sea Lady popisuje, jak všichni lidé žijí pouze ve snu a když si to uvědomí, je příliš pozdě. Nad tím jsem se musel zamyslet a možná jsem si z toho i něco vzal do života.... celý text

Italské listy 2018, Karel Čapek

Je mi to silně proti srsti hodnotit Čapka pouhými dvěma hvězdičkami, ale nemůžu jinak. Italské listy jsem začal číst jako eknihu, po chvíli jsem to ale musel vzdát, protože mě text příliš nebavil a ztrácel jsem se v něm. Pokračoval jsem tedy v poslechu audioknihy, kterou jsem také musel po nějaké době vzdát, protože jsem se na ni nedokázal soustředit. Ve výsledku moc nerozumím tomu, proč by někoho toto dílo mělo zajímat. Čapek skáče od jednoho k druhému, všeho se letmo dotkne, ale k ničemu pořádně nic neřekne. Skončil jsem někde za polovinou a stačilo mi to... Jednu hvězdičku dávám za vždy skvělý Čapkův slovník a umění psát, druhou pak v dobré víře, že jsem pouze nebyl cílovou skupinou a své čtenáře si Italské listy najdou.... celý text

V zapomnění 2024, Honza Vojtíšek

V zapomnění je doposud nejkratším Zrnkem temnoty. V povídkovém rozsahu je nám představen přímočarý příběh, jasně směřující z jednoho bodu do druhého. Umím si představit, že po ještě drobném zkrácení by se mohl hezky vyprávěn coby strašidelná příhoda někde mezi skauty u táboráku. Jen ono zasazení Japonska do našich končin je natolik netradiční, že by na to asi jen málo lidí skočilo. Abych ale přešel k samotnému hodnocení, mně se tento počin líbil. Nejde o nic průlomového, ale jako příjemná hororová jednohubka s dobře vybudovanou atmosférou funguje dobře. Škoda, že to na konci působí, jako by byla kniha utnutá zničehonic uprostřed. Kdyby byla o něco delší, vůbec bych se nezlobil. Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Líp už bylo; 3. Kyselé bonbony; 4. Oko čarodějnice; 5. Sklíčenost; 6. V pekle jsme všichni Hébert; 7. Billy Silver; 8. Vzácný druh; 9. Zůstanou jen skvrny; 10. V zapomnění; 11. Bledá trojka; 12. Troll; 13. Virální životy; 14. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 15. V rozkvětu; 16. Pan Nikdo; 17. Suzy... celý text

Závěj 2023, C. J. Tudor

Vůbec jsem nevěděl, co od Závěje čekat, a dostalo se mi příjemného thrilleru. Tři perspektivy vyprávění mi přišly zajímavé a rovnoměrné, resp. žádná z nich výrazně nezaostává za zbytkem. Každá kapitola končí napínavě a tím mě nutila k dalšímu čtení. Na druhou stranu, příběh, ač velmi zábavný, spadá stále "jen" do béčka. Chování postav, především jejich dedukování závěrů, často nedává smysl a působí nepřirozeně. A nad logičností celého vykresleného světa bych se radši nepozastavoval. Jako oddechová četba Závěj tedy funguje výborně, ale žádné prvotřídní dílo určitě nečekejte.... celý text

Fantom 2000, Susan Kay

Já z Fantoma zas až tak odvařený nejsem. Je to sice velmi dobrá doplňková četba, lepší než původní skvělý Fantom opery ale za mě určitě není. Už jenom proto, že jde stále "pouze" o doplnění nějakého příběhu, které by nebylo schopné samostatné existence. Bezchybnou tato kniha zůstává do doby, než se začne děj prolínat právě s tím originálním. Pak začíná být nekontinuální, úsečný a místy spíš až lyrický, kdy větší důraz je kladen na pocity postav než na příběh. Navzdory tomu, že tato kniha měla za cíl ukázat celý životní příběh Erika, v této části je opět spousta věcí jenom naznačena a čtenář si je musí domýšlet. Řekl bych, že v kombinaci s původním Fantomem opery by to dalo příběh kompletní, ale nedalo, protože autorka se zde rozhodla některé zásadní věci pozměnit. Ale! Ve výsledku je i Fantom velmi dobrou knihou, jen jsem měl potřebu dát trochu protiváhy vůči všem nadšeným zdejším komentářům, protože má i své mouchy.... celý text

Místo, odkud není návratu: Zpověď Ujgurky, která přežila čínský lágr 2022, Andrea Claudia Hoffmann

Emotivně velmi silná kniha plná utrpení a beznaděje. Neumím si představit, čím vším si ujgurská menšina musí v současnosti procházet. A to bez žádné reálné naděje na zlepšení. Protože, jak Andrea C. Hoffmann správně píše v dodatku, Čína je dnes natolik silným ekonomických hráčem, že s touto zločineckou politikou je jen málokdo schopný něco udělat. Když jsem četl, co všechno musela Mihrigul protrpět, a viděl jsem u toho letopočty, které se nepsaly vůbec dávno, bylo mi z toho opravdu smutno. A tato situace není, na rozdíl od jiných, v Česku ani zdaleka součástí main streamu v médiích. Tuto knihu by si měl přečíst každý...... celý text

Chlípná chapadla 2024, Carlton Mellick III

Jedno z nejlepších a zároveň nejstřízlivějších děl z pera CM3. Opět se setkáváme se spoustou starých známých motivů, které jsou společné snad všem autorovým knihám (produkce sexuálně otročící substance, románek mezi dvěma na první pohled nekompatibilními rasami...). Po přečtení Orgie v chomoutu jsem měl strach, že mě toto autorovo "sebevykrádání" přestává bavit, naštěstí tomu tak ale očividně není. Chlípným chapadlům pak dávám slabších pět hvězdiček a kvalitativně je řadím lehce nad Magořinu. Mým favoritem tedy stále zůstává Plyšákokalypsa, po jejímž přečtení jsem měl na rozdíl od ostatních autorových knih opravdu nepříjemný pocit. Pořadí knih od autora, podle toho, jak se mi líbily: 1. Plyšákokalypsa; 2. Dům na tekutých píscích; 3. Chlípná chapadla; 4. Magořina; 5. Zbouchnul jsem Satanovu dceru; 6. Orgie v chomoutu; 7. Strašidelná vagina; 8. Lidožrouti z Lízátkova... celý text

Kdybych zemřel 1978, Jiří Švejda

Díky Čtenářské výzvě jsem sáhl po tomto ne příliš známém retro románu, který je protkán melancholií a životními útrapami. Většina místních uživatelů v komentářích píše, že hlavní hrdina je padouch, resp. "lhář, intrikář a sobec". Je sice pravdou, že Přemek není prototypem klasické kladné postavy, ale ani bych ho neviděl tak moc černě. Je to ztracený člověk v krizi středního věku, který neví, co se svým životem a snaží se všemožně vybruslit z nesprávných životních rozhodnutí. A ne vždy zcela šťastně. Takových lidí je kolem nás velké množství, jen jim nevidíme do hlavy jako v této knize a proto o nich tolik nevíme. A ne nutně musí jít o zlé lidi...... celý text

V hlubinách Loch Ness 2008, Steve Alten

Jako bývalý obrovský fanoušek kryptozoologie musím ocenit, že se autor knihy snažil držet skutečných svědectví a mnohých biologických a geografických faktů, která jsou s jezerem Loch Ness spojená. Samotnou záhadu jezerní příšery pak vyřešil zajímavě a ani ne tak moc nereálně (ač ona templářská složka příběhu mi přišla nadbytečná). Nicméně, příběh po skvělém začátku pomalu ztrácel dech a nakonec spadl do šedého průměru. Některé pasáže byly totiž zdlouhavé a poměrně častá faktografická okénka mě spíše otravovala než obohacovala. Navíc, font použitý pro psaný deník jsem četl jen s obtížemi. Hodnotím tedy pěknými třemi hvězdičkami.... celý text

Vlhká místa 2008, Charlotte Roche

Přečetl jsem nejslavnější díla markýze de Sada, proslulá násilím a nechutnými sexuálními praktikami, a přečetl jsem i Zemi kanibalů od Marka E. Pochy, napsanou za pouhým účelem znechutit a šokovat... Ale ze všech knih, co jsem zatím četl, mi přišla nejnechutnější Vlhká místa. Autorka konečně udeřila na téma, které mi dokáže vadit. Samotný příběh je zajímavý, dá se ale vnímat dvěma způsoby. Pokud je obrazem psychicky nevyrovnané, traumatizované dívky, která si různými bizarními způsoby kompenzuje prázdnotu uvnitř sebe, kniha se mi moc líbila a hodnotím poctivými čtyřmi hvězdičkami. Pokud je příběh feministickým protestem vůči "přehnané" hygieně, s takovým poselstvím určitě nesouhlasím a hodnotil bych značně hůře. Doufám ale, že první možnost je ta správná.... celý text

Čaroděj ze země Oz 2004, Frank Lyman Baum

Přečteno v angličtině a hodnoceno očima dospělého. The Wonderful Wizard of Oz je dnes již klasickým příběhem, který jsem doposud znal především z různých parodií, většinou v kreslených seriálech jako je Futurama. A konečně jsem si ho přečetl v původní formě. Samozřejmě se nabízí srovnání s podobnou Alenkou v říši divů, jejíž hlavní postavou se i sám autor inspiroval. Kvalitativně bych obě díla hodnotil podobně - zábavná a nenáročná. Spousta lidí sice hledá za příběhem nějakou moralitu či skryté poselství, oba autoři ale deklarovali, že nic takového tam není. Jedinou mou výtkou k Čaroději ze země Oz je, že konec mi přišel zdlouhavý a všechno po navrácení se do Emeraldového města nadbytečné. Každopádně doporučuji všem, je to pěkná kniha.... celý text

Sídlo hrůzy 2022, Lee Mountford

Musím přiznat, že jsem byl mile překvapen. Nečekal jsem mnoho a dostalo se mi lehce nadprůměrného hororu, který bych hodnotil i lépe, nebýt pár výtek. Třeba chování hlavních postav je nepřirozené a jejich dialogy tak "literární", až to bolí. Nebo k vykreslení celkového vzhledu domu musíte silně použít svou imaginaci, ale jakou barvu a vzor mají tapety v jednotlivých místnostech se dozvíte bezpečně. Největší problém mám ale s tím, že jsem měl pocit, že se kniha celou dobu rozjíždí... A najednou konec. Možná si autor připravoval půdu pro pokračování, ale jako pravděpodobný čtenář pouze tohoto dílu jsem tímhle trochu zklamaný. Sídlo hrůzy se totiž jinak čte velmi dobře, je napínavé a některé pasáže fungují velmi dobře (a dokonce, nevěřil bych, že to někdy napíšu, jsem se při jejich čtení cítil trochu nesvůj). Dávám silné tři hvězdičky.... celý text

Fantóm Opery 1991, Gaston Leroux

Fantóm Opery je skvělé a nadčasové dílo, ke kterému ani moc není, co dodat. I když jeho děj je notoricky známý, určitě stojí za přečtení.

Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele 2012, Mitch Albom

Přečteno v angličtině. Stále mám názor, že silné téma zákonitě nedělá knihu výjimečnou. Je těžké hodnotit skutečný příběh o pomalém umírání starého profesora výrazně hůře než ostatní, protože pak může být hodnotící považován za necitlivého. Nicméně... Ač je příběh sebe smutnější, jeho forma ani myšlenky v něm obsažené mi nepřišly nikterak zajímavé. Jsou to takové obecné rady do života, které si mnohdy uvědomujeme, ale často nemáme na jejich realizaci prostředky či čas. A pak je alespoň hledáme někde napsané, abychom si mohli zase na chvíli nalhat, že něco ve svém životě změníme. Ve výsledku tedy hodnotím takovým průměrem. Kniha neurazí, ale ani nenadchne.... celý text

Hvězdy, můj osud 1992, Alfred Bester

Hvězdy, můj osud byla příjemným retro sci-fi překvapením. Hlavní postava, Gully Foyle, je takovým druhým Hrabě Monte Cristem, jen s možností teleportace a řízení vesmírných lodí. Vyloženě kladná postava to sice není, ale přesto jsem mu svým způsobem fandil. Skokový vývoj jeho charakteru je v knize přirozený a skoro bych ho přirovnal proměně Waltera Whita v seriálu Breaking Bad. Knihu jako takovou nakonec hodnotím slabšími pěti hvězdičkami, protože celkový dojem mi zkazil přehnaně filozofický a celkově zvláštní konec.... celý text

Den obrů 1993, Lester Del Rey

Zajímavá kombinace severské mytologie s výdobytky moderní technologie. Překvapivě zábavné, originální a rychle ubíhající. Zároveň značně retro, kdy ideálem krásy byl větrem ošlehaný čtyřicátník a ženám se místo přemlouvání dávala rána na bradu. Jako příjemná oddechovka na pár hodin četby Den obrů funguje na výbornou.... celý text

To 2016, Stephen King

Ve svém komentáři možná půjdu lehce proti místnímu proudu. TO je druhou knihou, kterou jsem od S. Kinga přečetl (první byl bohužel průměrný Lunapark). Zpočátku (v tomto případě tedy v řádu vyšších desítek až stovek stránek) jsem měl veliký problém se do knihy začíst. Obecně mě moc nebavily pasáže detailně popisující město jako takové, pochopil jsem ale, že tento plytký způsob vyprávění je Kingovi vlastní. Opravdu jsem cítil iritaci, když mě gradace konce jedné kapitoly přinutila pokračovat ve čtení kapitoly následující, ale pak jsem se musel prokousávat zdlouhavým povídáním o "ničem" opět k něčemu zajímavému. To je vlastně i jediný důvod, proč nemůžu dát této knize plný počet bodů. Jinak se mi TO moc líbilo. Sice bych ho určitě neoznačil za "nejlepší horor všech dob" (hlavně proto, že osobně bych TO zařadil spíše k hodně temné fantasy)... Ale líbilo se mi detailní a osobité vykreslení hlavních postav a velmi surové zobrazení jejich dospívání, které je sice realistické, ale ne v literatuře příliš běžné. Překvapilo mě, nakolik byla kniha odlišná od filmového zpracování a nakolik minoritní roli Pennywise jako takový v knize hrál. Ve výsledku, skvělá kniha, ale na mě příliš roztahaná. A poslední myšlenka, resp. reakce na jeden místní komentář: Kdokoliv, kdo se prokousal téměř celou knihou a odložil ji 50 stránek před koncem, je pro mě blázen.... celý text

Přítelkyně smrti 2016, Bernhard Aichner

Přítelkyně smrti je napsána zvláštním, takovým velmi neosobním způsobem, na který jsem si musel nějakou chvíli zvykat. Pak se mi ale četla dobře. Závěrečný zvrat sice nebyl nijak překvapivý (predikoval jsem ho zhruba od poloviny knihy), celkovému dojmu to ale nijak neuškodilo. Příběh jako takový byl zajímavý, působil zároveň ale jaksi ploše, jako pouhá deskripce namísto vyprávění. V závěru tedy hodnotím šedým, možná lehce lepším průměrem a zvážím, jestli se pouštět do druhého dílu.... celý text