suezie komentáře u knih

První rande s Márquezem... hmm, asi si spolu zase brzy vyrazíme...

7 15.08.2016

Wow.. tak téhle knize není co vytknout. Bála jsem se číst dál !! Tři příběhy, které spolu souvisí tak, jak by snad ani ze začátku nikdo nepředpokládal...

7 25.06.2015

A co když je každý z nás takovou loutkou? Přemýšlíme nad tím, co kdy a jak říct, abychom se neztrapnili, neurazili někoho, abychom byli zdvořilí a milí... V každé situaci volíme dle uvážení to "já", které se v danou chvíli hodí. Před kamarády, před cizími lidmi, v práci, ve škole, s rodinou... Vlastně se skládáme ze spousty "já"... Ale které "já" jsem JÁ?

6 28.09.2016

Tak by měly vypadat anotace. Otočíte knihu, přečtete dvě věty a víte, že to je kniha, kterou si musíte přečíst.

Kniha byla taková "normální". Nepřekvapila mě, nezklamala, nesmála jsem se u ní ani nebrečela. Ale zato jsem se občas zamyslela. Nad tím, jak bych reagovala já sama. Nad tím, jestli by se svět opravdu před nadcházející katastrofou tolik změnil. Ale hlavně nad tím, že nemá cenu čekat až...., až.... , až... Pojďme do toho teď! Dělejme to, co nás naplňuje. Buďme nezávislí. Divocí. Volní. Svobodní. Udělejme občas (často) něco šíleného. Něco, co od nás nikdo nečeká. Usmívejme se. Travme čas tím, co nás OPRAVDU BAVÍ.

Tvrdíte, že je to klišé? Jo, je. Ale... není to snad všechno pravda? Pravda, kterou každý slyšel nejmíň "osmsetšedesátpětkrát". Všichni to známe, ale neustále na to zapomínáme. Pořád nám dovede zkazit den, když nás sousedovic sekačka zbudí v 6 ráno, nebo když má vlak hodinu zpoždění. Vážně jsou to důležité věci? Jo?

Zkuste si vzpomenout na Ardor až budete na dně. Hodně na dně. A usmějte se. Proč?Protože nemáte nad hlavou asteroid, který se s 66,6 % pravděpodobností zřítí a zničí celou planetu.

Když budete chtít motivovat, dodat sílu a podpořit, nakreslete si ho tam. Vemte prst a nakreslete ho na oblohu. A každou chvíli tam mrkněte a zkuste si představit, že máte dva měsíce do kterých toho potřebujete nacpat co nejvíc. A pak jděte, čelte výzvám a bojujte.


Je načase ZAČÍT ŽÍT !!!

6 15.08.2016

Nevím, nevím.. vážně nevím, co si o tom mám myslet. Perou se ve mně dva názory a já netuším, kterému dopřát výhru.
1. "Co to jako má být? Vždyť je to absolutní kopie knihy Hvězdy nám nepřály. To opravdu šlo těm autorům jen o peníze a tak vydělávají na tom, co už jednou sklidilo dost velký úspěch?"
2. "Božínku... asi jsem se zamilovala do Robinsona... "

6 13.03.2016

Já musím- ač nerada- říct, že mě bohužel "Každá sedmá vlna" zklamala. Čekala jsem, že to bude jako první díl. Veselé, nezávazné, vzrušující, k zasmání.... ale tato knížka jako by se přesunula víc do reality. Řešily se praktické věci a podle mého názoru se příběh zbytečně táhl. Přišlo mi to už trochu vynucené. I přesto, že jsem si Emmu a Lea oblíbila a patřím k té romantické skupině čtenářů, tak se mi zdá, že by možná bylo nejlepší, kdyby zůstalo pouze u prvního dílu.

6 21.01.2016

Námět knihy mě hned zaujal. Je spousta knih o 2. světové válce a jejích hrůzách, ale mnohem méně z jiných časových období. Díky této knize máme možnost udělat si obrázek toho, co se dělo v polovině minulého století v USA. A že toho nebylo málo! Je smutné, uvědomit si, že spousta lidí byla v minulosti stahována dolů přesto, že za nic nemohli, jen prostě žili na špatném místě se špatnými lidmi...Jak těžké pro ně muselo být splnit si své sny...

6 06.08.2015

Podle mě je tato kniha fakt dobrá ! Nechybí napětí, dobrodružství, boj o život, láska, ale i zklamání. Drsný příběh plný mučení, znásilňování a především umírání.
Tato kniha mi svým tématem připomněla Kingův Dlouhý pochod a troufám si říct, že je lepší.
Opravdu mě zaujala slovní zásoba autora, protože, řekněme si popravdě, toho se v přeložených knihách jen tak nedočkáme.
Měli bychom věnovat více pozornosti českým autorům... Tomáš Zářecký je důkazem toho, že i české knížky z dnešní doby stojí za přečtení...

6 06.07.2015

Tohle je podle mě skvělá knížka. Nový pohled. Proč si většina z nás představuje boha jako vousatého dědu na obláčku, který soudí podle toho, jak moc jsme byli na Zemi hodní? Proč ne černoška? Nechápu názory, které tvrdí, že to je sprosté odsuzování boha. Podle mě to můžou říct pouze ti lidé, kteří se nedokáží zbavit své představy. Líbilo se mi, že kniha měla příběh a nebyla to jen teorie o tom, jak si autor představuje boha. Z jedné strany jsem toho názoru, aby si tuto knihu přečetl každý, ale když se nad tím zamyslím, tak mi je jasné, že by na světě bylo ještě víc válek než doposud...

6 25.06.2015

I KDYŽ TO JE O BĚHÁNÍ, TAK TO PARADOXNĚ O BĚHÁNÍ ZASE TOLIK NENÍ...


Celkově mě mrzí, že má tato kniha oproti jiným autorovým dílům tak nízké hodnocení. Jenže všechno je to v očekáváních. Pokud to někdo začne číst s tím, že se jedná o "typického" Murakamiho, tak je pravděpodobně zklamaný. A pokud se náhodou jedná o běžce nebo člověka, který hledá návod, jak začít psát, tak se dle mého názoru zklamání taky nevyhne, neboť instrukcí k tomu, jak dobře psát nebo běhat, se nedočká. A pro koho teda tato knížka je? Pro ty, kteří mají k Murakamimu vztah a nevadí jim jiná forma, než je pro autora obvyklá.

Kdo chce, tak toho z popisu běhu dokáže o autorovi vyčíst opravdu mnoho.

5 19.01.2017

Ještě před pár minutami jsem jen civěla s otevřenou pusou...
ČAROKRÁSNÉ, NADOBLAČNÉ, NEBESKÉ.

5 15.01.2017

OBDIV a RESPEKT. Tato dvě slova vyjadřují pocity, které vířily mou hlavou v průběhu čtení.

"Vezměte si třeba takový pražský mezinárodní maraton. Na startu se sejde deset tisíc lidí a všichni poběží na vítězství. Jak tohle dopadne? No jak by to mohlo dopadnout- v cíli bude jen jeden jediný šťastný a devět tisíc devět set devadesát devět běžců pod staroměstským orlojem bude nešťastných, zkroušených a mrzutých. A teď si zkuste představit, že všech deset tisíc lidí poběží pražský maraton pro radost. A bum! V cíli máte deset tisíc šťastných lidí."

A jak se na svět díváš TY?

5 02.01.2017

Každá holka by měla mít svého Noaha a každý kluk svou Jude, aby si navzájem mohli vyměňovat slunce...

5 10.07.2016

Ze začátku jsem byla zoufalá. Prvních pár stran mě prostě svou odborností úplně zastrašilo. Musela jsem se příliš soustředit, abych porozuměla, čtení mi trvalo nehorázně dlouho. Děsila mě vidina následujících pěti set stran v podobném duchu. Když něčemu nerozumím, vyvádí mě to z míry...
Po pár stranách toto rozpoložení pominulo, a knížka mě začala bavit. Nebyla jsem unešená, ale ani zklamaná. Ale Lisbeth, tu jsem si zamilovala... komu by se taky mohla nelíbit, že? :)

5 06.07.2016

Na to, že je to povinná četba je to super. Moc se mi to líbilo. Je to dojemné, smutné, k pousmání ... jsou tu emoce a to je myslím hlavní ;)

5 02.01.2016

Je to povinná četba a jak už to tak občas bývá, příliš mě nezaujala. Možná je to tím, že jsem se nedokázala vcítit do Řehořovy situace. Nechápala jsem, jak může řešit to, že nestihne vlak do práce, když se s jeho životem stalo něco tak zásadního, jako je proměna v brouka. Já potřebuji v knize nějaké emoce a pocity, které mi tady právě chyběly..
Mě Kafkův styl psaní příliš nezaujal a tudíž nemám potřebu hrnout se do jeho dalších děl..

5 17.12.2015

Silný příběh, kterých není nikdy dost. Je to hrůza, co se dělo... Mělo by se o tom mluvit, mělo by se o tom psát, mělo by se o tom číst... Tato kniha stojí za přečtení. Vzhledem k tomu, že je příběh psán dle skutečných událostí a paní Věra žije v naší republice, je nám tato kniha bližší.

5 28.06.2015

Moje nejoblíbenější Lanczovka :). Nechybí zde láska, léto, koupání, erotika... Vřele doporučuji ;). Určitě jsem nečetla naposled.

5 25.06.2015

Jedním slovem: dojemné. Jediné, co mě štve, je to, že film i nové vydání knihy se jmenuje "Co s láskou". Proč?? Vždyť "To nejlepší z nás" je název, který této knize dokonale sedne.

5 30.05.2015

Mám problém... nutně potřebuji do divadla...!!!

4 22.09.2016