SugarDolly komentáře u knih
Kontroverzní a na svou dobu šokující kniha. Příběh je naprosto šílený, ovšem Nabokovův psychologický ponor je famózní.
Výborně napsaná, nesmírně chytlavá kniha, která má kromě prvoplánové zápletky i hlubší ponor. Zase jeden z klenot pera jednoho z nejlepších literátů 20. století.
Nebezpečně čtivá kniha, napsaná originálním, neotřelým způsobem. Ženskej příběh z pohledu muže-autora je vždycky sázka do loterie, ale tohle má rozhodně zajímavý nápady a postřehy. Taky se mi líbí, jak je ten děj vystavěnej, začíná to jako úryvky z legračního deníku, ale pak to nabere úplně jinej směr a tempo jako blázen. A přitom to pořád působí přirozeně, nenásilně, na vypravěčskym stylu se nic nemění. Napínavý je to až do konce a o překvapivý zvraty neni nouze.
Ach jo, všechny tyhle "trháky" jsou na jedno brdo. Bohužel, nic originálního jsem v této knize neobjevila.
Vtipná, roztomilá knížka, nejen pro děti ... ráda se k ní vracím.
Po přečtení "Zítra už bylo" jsem sáhla i po autorově prvotině. A opět se nezklamala. Příběh, vyprávěný hlavním hrdinou, je občas komentován s až syrovou otevřeností, ale všechno pěkně odsejpá, vtipně a dynamicky, že si člověk ani nevšimne, jak se z rozverného začátku ocitnul v nitru setsakra hutné zápletky ...
Huuustýýý ... Při čtení mě fakt mrazilo. Nesmírně výstižná kniha, která nenechá člověka lhostejného.
Oba kusy jsou skvělé. Ovšem pozvání na popravu mě chytl víc. Nelze mu upřít zřetelnou inspiraci kafkovským stylem, ovšem i tak je originální Nabokov. Prostě lahůdka. Jeden z mých top oblíbených autorů.
Dlouho jsem váhala, zda je tato kniha projevem fenomenální fantazie ... nebo je to spíš slátanina. Ve výsledku se kloním spíš ke druhé alternativě, byť určité řemeslné kvality tomu nelze upřít.
Žádná hitparáda, přišlo mi to nijaké, rozbředlé ... spíš zklamání
Přečteno na doporučení. Není to úplně špatné, ale chvílema nuda. I ta citová zápletka je taková předvídatelná. No, čekala jsem víc.
Ač poezie není můj prioritní žánr, musím uznat, že tenhle básnický sborník mnou neuvěřitelně rezonuje - také díky nádherné synergii slova obrazu (kniha je ilustrována autorovými fotografiemi z Orlických hor a okolí).
Název knihy mě zaujal a rovnou i trochu pobavil - a taky přednasměroval, protože jsem čekala určitě cosi jiného, než co jsem pak četla. Ale rozhodně nejsem zklamaná. Další velice čtivé příběhy tohoto nenápadného autora mě doslova přikovaly lampičce. Nejvíc mě dostala prostřední povídka "Příliš blízko slunci" - vtipná, nostalgická, dojemná, a pochopitelně i napínavá, jak už to tak u Raichla bývá.
Zajímavý nápad s oboustranným vyprávěním, ale ani tímto kouskem mě Hartl nijak neuchvátil ...
Přečteno na doporučení. Znovu jsem se utvrdila, že tento žánr není pro mě. Nic proti této knize jako takové, napsaná je asi v rámci pravidel fantasy dobře, ale mně to pro prostě nic neříká ...
Rád se předvádí, rád se poslouchá, je namyšlený, přesvědčený o své duchaplnosti a neodolatelnosti ... to je Heryán, plejbojský narcis ...
Tak nevím, co si o tom myslet. Jako psychologické drama to je lehce placaté, jako thriller lehce bez šťávy. Ani ryba ani rak. Prostě tak :)
Kupodivu mi to nakonec nepřišlo tak pitomé, jak se to zprvu jevilo ...