sumcicka komentáře u knih

Šifra mistra Leonarda Dan Brown

I když mě pan Brown štve svou snahou v úvodu namluvit čtenáři, že všechno v knize je pravda a nic než pravda, což rozhodně není, je kniha napsaná tak skvěle, že bych tomu v nějakém paralelním vesmíru možná i uvěřila, takže mi nezbývá, než dát plný počet hvězd.

1 02.09.2014 5 z 5

Jestli zůstanu Gayle Forman

Mě osobně kniha nezaujala. Potenciálně slibný námět autorka pohřbila velmi jednoduchým stylem vyprávění, díky kterému jsem o příběh naprosto ztratila zájem. Možná kdyby mi bylo dvanáct... Pokračování si rozhodně nepřečtu

1 29.07.2014 1 z 5

Jako zabít ptáčka Harper Lee

Nevím proč, ale vždycky jsem si myslela, že Harper Lee je muž :). Co se týče samotné knihy, nedá se říci, že bych všechny pasáže četla bez dechu, místy jsem se i nudila. Tato drobná zaváhání však vyvážily skvěle napsané postavy, stejně jako hluboká myšlenka celého příběhu. Poslední kapitola mě pak naprosto dostala.

1 30.06.2014 3 z 5

Sebevraždy panen Jeffrey Eugenides

Ne, ne a ještě jednou ne. Prostě nechápu nadšené komentáře, popisující jak byla kniha úžasná a poetická. Cože? Nebo jsem prostě nepochopila knihu samotnou... Ale popisovat úpadek americké společnosti pomocí příběhu o pěti sestrách, o nichž se vlastně téměř nic nedozvíme, a toho, kterak bůh ví proč spáchaly sebevraždu, mi prostě nepřijde jako brilantní myšlenka hodná velebení.

1 30.06.2014 1 z 5

Simon Wiesenthal a jeho případy Alan Levy

Kniha napsaná tak, že se čte téměř jako beletrie, nicméně události v ní popisované jsou bohužel pravdivé... Autor nezachycuje Wiesenthala jako neomylného a bezchybného mstitele zločinů páchaných nacisty, ale věnuje pozornost i jeho slabším stránkám a omylům, za což má rozhodně mé sympatie. Trochu slabší pro mě byly části o Wallenbergovi a Kraiském, naopak velmi zajímavá byla kapitola o Kurtu Waldheimovi (rakouský prezident obviněný z páchání válečných zločinů). Rozhodně doporučuji k přečtení těm, kteří se zajímají o druhou světovou válku a tematiku nacistických zločinů.

1 30.06.2014 4 z 5

Musíme si promluvit o Kevinovi Lionel Shriver

Do knihy jsem se vůbec nemohla začíst - nebýt toho, že jsem těžce podcenila množství knih na týdenní dovolenou, nikdy bych ji nedočetla. Nebavila mě forma, jakou byla kniha psána (rádoby dopisy) a navíc mi nebyla sympatická ani jedna z hlavních postav. Matka mi nesedla prostě tak nějak celkově a podle mě děti mít vůbec neměla, otec mě štval svou zabedněností, Celia měla spíše epizdní roli, která měla pouze potvrdit, že Kevin je pěkná svině, no a on sám je kapitola sama pro sebe.
Bavilo mě asi jenom posledních sto stran, které jsem přečetla na jeden zátah, a ve kterých se čtenář dozví, co se vlastně stalo. Co mi však chybělo byla Kevinova motivace k činu. Chápu, že hlavním záměrem autorky bylo právě to, aby se čtenář sám zamyslel nad tím, proč Kevin udělal, to co udělal. Nicméně jako vysvětlení autorka předkládá dvě alternativy, přičemž ani jednu nepovažuji za realistickou - buď se Kevin narodil "zlý" protože jej Eva vlastně nikdy nechtěla a on to vycítil a/nebo se prostě narodil jako ztělesněné zlo jenom tak, sám od sebe.
Takže pro mě spíše zklamání a rozčarování (ještě po více než půl roce, kdy toto hodnocení píšu). Nemůžu ale zase říci, že by mě kniha nedonutila se zamyslet...

1 29.05.2014 2 z 5

Aristokratky Stanislava Pecková

Zajímavá kniha popisující osudy české šlechty především v minulém století a život nejmladší generace českých "šlechtičen" v současnosti. Jak již zmínila maryzka, zajímalo by mě, jestli se hodnotami, o kterých téměř všechny hovořily, opravdu řídí i v běžném životě - přišly mi občas až příliš dokonalé a někdy jejich vyprávění vyznívalo až tak, že potomci šlechty jsou "něco lepšího", než "obyčejní" lidé.

1 22.05.2014 2 z 5

Zakletý v čase Audrey Niffenegger

Zaujal mě především zajímavý námět knihy, na níž bylo vidět, že autorka má vše promyšleno do nejmenšího detailu. Neustálé skoky v čase mě nejprve poněkud mátly, ale postupně se vše začalo propojovat až přede mnou nakonec velmi živě vyvstal celý obraz života Henryho a Clare.

1 29.04.2014 3 z 5

Příliš dlouhé zásnuby Sébastien Japrisot (p)

Opravdu originální příběh vyprávěný na pozadí první světové války. Občas jsem měla problém vyznat se v postavách - navíc, když měly všechny francouzská jména. I přes to ale mohu ke čtení jen doporučit. Stejně jako poetické filmové zpracování ve stylu Amelie z Montmartru.

1 21.02.2014 3 z 5

Hra o trůny George R. R. Martin

Musím se přiznat, že nemám ráda fantasy. Pána prstenů jsem přečetla s velkým sebezapřením jen proto, že je to taková klasika. Na druhou stranu mě baví spletité ságy sledující osudy několika generací jedné či více rodin a vyrostla jsem na příbězích o Harrym Potterovi. Řekla bych, že právě proto jsem si Hru o trůny zamilovala. Baví mě nejen promyšlený svět, ve kterém se příběh odehrává, ale především postavy, kterými jej autor dokázal zaplnit. Hra o trůny je na první pohled příběhem o boji dobra se zlem, nicméně na ten druhý se ukazuje, že žádná z postav není černobílá - i ti nejkladnější hrdinové mají své temné stránky (snad až na Neda Starka) a naopak. Fantasy prvky pak slouží spíše k dokreslení celého příběhu, za čož má ode mně autor další kladné body. Jediným důvodem, proč jsem knihu nepřečetla mnohem rychleji byl tak fakt, že jsem ji četla v angličtině.

1 15.12.2013 5 z 5

Kmotr Mario Puzo

Jedna z mých oblíbených knih. Četla jsem ji několikrát a asi ještě několikrát budu. Určitě doporučuji k přečtení!

1 08.11.2013 5 z 5

Padesát odstínů šedi E. L. James (p)

"Odstíny" jsem nečetla česky, ale anglicky, takže jsem se naštěstí vyhnula hroznému českému překladu - četla jsem někde stránku na ukázku a musím říct, že česky bych to nevydržela. Ani anglický originál nejspíš nebyl napsaný nijak mistrovsky, ale v angličtině to prostě nevnímám. Co se týče příběhu, téměř žádného jsem si nevšimla :) - očividně psychycky narušení hrdinové spolu měli rádoby šokující sex, případně se k němu schylovalo, nebo bylo právě po něm...

1 04.11.2013 2 z 5

Pražský hřbitov Umberto Eco

Téměř pět set stran zaplněných postavami, konspiračními teoriemi a různými skupinami (zednáři, jakobíni, Židé atp.), mezi kterými jsem se ztrácela. Těžké čtení téměř bez děje. Jsem na sebe opravdu hrdá, že jsem knihu dočetla - pokud si zas někdy budu chtít přečíst něco od Eca, rozhodně již po několikáté sáhnu po Jménu růže a jeho ostatní díla nechám zdatnějším čtenářům...

1 07.08.2013 1 z 5

Moje šílené století Ivan Klíma

Kapitoly ze života spisovatele Ivana Klímy se střídají s eseji, které se zamýšlejí nad dvěma totalitními režimy, které ovlivnili jeho život - nacistickým a socialistickým. Kapitoly ze života jsou psány čtivě, často prokládány citacemi z děl samotného Klímy či jiných spisovatelů. Eseje jsou pak zajímavým doplněním tohoto vyprávění. Místy jsou psány dost filozoficky a je proto nutné se na jejich čtení opravdu soustředit, nicméně představují vhodný námět k zamyšlení.

1 07.08.2013 3 z 5

Spis Odessa Frederick Forsyth

Slibně vypadající zápletka, kterou mi kazila řada šťastných náhod, které nahrávaly do karet hlavnímu hrdinovi tak, až to nebylo uvěřitelné. Závěrečné překvapení v podobě vysvětlení hrdinovy posedlosti "řezníkem z Rigy" mě také nijak neoslovilo.

1 03.08.2013 2 z 5

Corleone Mario Puzo

Kmotr je jednou z mých nejoblíbenějších knih. Vita Corleoneho a všechny kolem něho jsem vždycky považovala za ty "hodné gangstery", kteří zabíjí spíše protože musí a ne proto, že by chtěli. Na Corleone jsem se proto moc těšila. Musím ale přiznat, že mé pocity z této knihy jsou hodně smíšené. Na jednu stranu Ed Falco dokázal něco, co jsem nepovažovala za možné - vdechnout rodině Corleonů život takovým způsobem, že by se za něj ani Mario Puzo nemusel stydět. Na druhou stranu mi ale Corleone tak trochu zničilo můj dojem z Kmotra. Jak už jsem řekla, s Vitem a ostatními jsem vždycky sympatizovala a fandila jim, bylo mi líto Lucy Brasiho, když šel "spát s rybami" apod. To všechno se ale teď změnilo, už mi není líto Lucy, ani rozstříleného Sonyho a ani o Vitovi si nemyslím, že by byl "hodným gangsterem". Takže Corleone ve mně zanechalo hořkou pachuť a nakonec už se mi knihu ani nechtělo dočítat - nebylo to ale zklamáním z ní samotné, ale zklamáním z celé Corleonovic rodiny. Věřím ale, že těm méně naivním, kteří na hodné gangstry nevěří, se Corleone bude líbit mnohem více :)

1 26.06.2013 3 z 5

Šifra mistra Leonarda - pravda a smyšlenky Bart D. Ehrman

Autor se v knize snaží uvést na pravou míru zavádějící tvrzení o raném křesťanství, která Dan Brown ve své knize Šifra mistra Leonarda předkládá jako zaručeně pravdivá. Bohužel, alespoň pro mě, není kniha napsána příliš čtivě a připadala mi někdy až nudná. Nicméně informace, které jsem z ní získala jsou bezesporu velice zajímavé a její přečtení doporučuji všem, kteří měli tendenci pokládat všechna tvrzení Dana Browna za pravdivá - zjistíte, že tomu tak v žádném případě není.

1 20.06.2013 3 z 5

Padesát odstínů temnoty E. L. James (p)

První díl se mi nijak zásadně nelíbil, ani nevím, proč jsem začala číst ten druhý. Nicméně ten byl ještě horší, musela jsem se přemáhat, abych ho vůbec dočetla a třetí rozhodně číst nebudu.

1 08.06.2013 1 z 5