Šura komentáře u knih
Hodně slabé. Dočetla jsem, ale jen proto, že s oddělením Q se znám od začátku a zajímal mě osud vyšetřovatelů. Trvalo mi asi dva měsíce, než jsem se knihou prokousala. Byla to slátanina. Všechny případy, které se zde řešily, byly hooodně přitažené za vlasy.
Příjemná, zábavná kniha v podání Martina Písaříka. Ladislav Zibura líčí zážitky z cest s lehkostí a vtipem a prokládá je historickými fakty či jinými zajímavostmi. Zavzpomínala jsem na své zážitky ze stopování a taky po dlouhé době svezla stopaře. I manžel se s chutí zaposlouchal. Jen tak dál.
Formánek je moje srdcovka. Líbí se mi jeho psycho styl, příběhy pohltí. Super kniha.
Jednohubka k večeři. Pěkné. Doplněno příjemnými ilustracemi. Ale to má být jako celá kniha? Není to trochu málo? Čekala jsem něco jiného.
Kniha se mi poměrně těžko četla, zejména prostřední část. Obsahově geniální. Nejsilnější moment - přání pana Povondry, aby nám to ty děti odpustily. Budeme si to taky říkat při předávání Země našim dětem?
Čtivé, přečteno za víkend. Nesbo dokáže vytvořit sympatickou postavu padoucha - do Sonnyho jsem se sama málem zamilovala, ty oči a hlas byly popisovány tak, že jsem ho živě viděla před sebou.
Trochu mi vadilo zběsilé střídání postav, o kterých se právě mluví - vždy jsem musela uvažovat, kdo to zase je.
Kniha pro mě byla příjemným zpestřením v náročném pracovním období.
Přečteno za jeden večer. Intimní zpověď ženy, matky, dcery, manželky, sestry, vnučky... Inspirativní příběh. I když jsem sama nebyla ve fázi alkoholismu, přestala jsem s občasným pitím, možná i na základě blogu Zápisník alkoholičky. Nikdy není dost upozorňování na problém, který se v naší společnosti týká obrovského množství lidí, mužů i žen. Doufám, že se ve společnosti zabydlí to, že kdo nepije, není divný. V mém okolí začíná takových lidí přibývat.
Co se týče literárního zpracování - nevadilo mi prolínání vyprávění s FB příspěvky, opomíjím taktéž těžce formulované věty, či chybky. Nejhorší pro mě bylo otevřené popisování problémů ve vztahu v závěru knihy, kdo komu co psal, co ten druhý odpověděl, ... Kniha by se podle mě bez těchto detailů obešla. Autorce Michaele upřímně fandím, aby ve své abstinenci vytrvala!
Česká detektivka, která mě opravdu bavila. Tip na vraha mi nevyšel, takže mě autorka udržovala v napětí až do konce. Pro mě příjemné zpestření.
Kvalitu knihy a zpracovaný románový příběh hodnotím čtyřmi hvězdičkami, pátou přidávám za přiblížení historie blízkého kraje a rozšíření povědomí o Českopolském konfliktu.
Co se týče jednotlivých částí příběhu, nejvíce mě oslovil, ba přímo zasáhl, ten první, příběh Barbory. Perfektně napsáno. Díky skvělému úvodu jsem rychle přečetla i zbývající části, i když ty už na mě tak silně a hluboce nezapůsobily. Autorka nešetří dojímavými rodinnými událostmi a osudy, takže je kniha nabitá emocemi. Jejím velkým kladem je však to, že všechny tyto události zasazuje do reálného prostředí, času a dějinných událostí. Jak už bylo zmíněno v komentářích níže, je nám také nastavováno zrcadlo, což i mě vedlo mnohokrát k zamyšlení nad svým životem. Líbí se mi práce s jazykem. Určitě knihu doporučuji.
Rychlé oddechové čtení, žádné velké přemýšlení. K autorovi jsem se dostala díky čtenářské výzvě a určitě nelituji.
Moje první audiokniha. David Viktora ji načetl vážně úžasně. Poslouchána před usnutím, tudíž vytvořila úžasnou atmosféru strachu. Hodně dobré.
Docela slabé. Nutila jsem se k čtení. Ani jednou jsem se nezasmála. Další díl určitě ne.
Měla jsem obavu z divadelní hry, jestli to bude čtivé - zbytečně. Bylo to úžasné. Už úvod Kateřiny Tučkové mě dostal, a samotnou hru jsem si zamilovala. Osobnost Vítězslavy Kaprálové je pro mě fascinující. Pět hvězd!
Nemám čas začíst se do nějaké klasické knihy, tak jsem chtěla nějakou čtivou odpočinkovou. Od D. Dána toho mám přečteno už víc a většinou to bylo dobré. Ale úvod této knihy mě spíše odradil. Po prvním večeru s touto detektivkou mám dojem, že jsem se začetla do slohovky nějakého desetiletého dítěte. Úplně první kapitola mi dokonce připomínala amatérské povídky z internetu. Nevím, zda je to překladem, či už autor vaří z vody. Ale mám dojem, že toto je moje poslední Dánovka.
Rozkošná knížka, jež mi zpříjemnila dva dny nemoci. Jazyk, jímž je psána, je pohlazením pro duši. Některé autorovy obraty jsem si pro potěšení četla vícekrát. Příběh se odehrává v době, kdy se někteří muži ještě chovali skutečně džentlmensky a bylo nesmírně příjemné vžít se do této doby. Velmi se mi také líbily reálie, v nichž se příběh odehrává. A samozřejmě také úžasné postavy rozmanitých charakterů.
Docela dobré, ale po přečtení několika Dánových knih už mě to tak nebere. Zkusím ještě Kráska a zvíře, kterou už mám půjčenou a asi si dám nějakou dobu od tohoto autora oddech.
Líbí se mi Formánkův styl psaní. Téma velmi aktuální v české společnosti. Příběhy jednotlivých postav z léčebny - jako bych už o nich slyšela ve svém okolí, jak říká autor, jsou si vesměs všechny podobné. Vidíme zde různé motivace k léčbě, ale pokud člověk skutečně nechce sám, je předem odsouzen k neúspěchu.
Jako bonus moc hezké, vtipné ilustrace pana Nesnídala.
Alena Mornštajnová si dává na svých knihách záležet. Jednotlivá období, v nichž se kniha odehrává, jsou pěkně propracovaná. Čtenář se lehce vžije do situace. U některých mi bylo až špatně, jako bych sama příběh prožívala; zejména v závěrečné části knihy o vypravěčce.
Doporučuji k přečtení.
Pro mě zatím nejslabší z přečtených Dánovek. První část knihy jsem přečetla jedním dechem, avšak do druhé půle jsem se již musela nutit. Přišlo mi to trošku překombinované. Jo a zlobily mě chyby. Ještě zkusím jeden díl a uvidím.
Hezké, poetické, čtivé. O nic moc v knize nejde, jen prosté povídání o všedních radostech a strastech. Přečetla jsem si ji nejprve sama, než jsem začla předčítat dětem a dobře jsem udělala. Nerada bych, aby přišly o kouzlo s Ježíškem, dokud jsou ještě malé. Až budou větší, knihu jim ráda doporučím k přečtení.