Svářeč komentáře u knih
Předem upozorňuji, že komentář možná obsahuje menší spoilery. Nic nějak velkého, ale pokud se knihu chystáte v nejbližší době číst, raději ho přeskočte... Takže k věci. V prvních dvou třetinách jsem si vysloveně užil části mapující Kolumbovo mládí a zdlouhavou cestu za uskutečněním jeho snu. Části z budoucnosti sice nejsou špatné, vždy jsem se však spíše podvědomě těšil, až se zase začtu do Kolumbova příběhu. Postavy taky fajn, ale charismatický Kolumbus je z nich zdaleka nejlepší. Každopádně poslední třetina, kdy dojde k uskutečnění dlouho připravovaného plánu, je famozní. Jak jsem se nemohl dočkat, až zjistím, jak to autor vlastně vymyslel, přečetl jsem ji na jeden zátah. Trochu mi vadí v podstatě jen dvě věci. Jednak konec, kde je všechno možná až příliš ideální a dokonalé. Špatné konce nemusím, mám radši když vše skončí dobře, ale tohle je zase opačný extrém. A jednak mi neuniklo několik logických děr v příběhu. Proč si předchozí interventi vybrali zrovna Kolumba, když uskutečnit plán přes dejme tomu portugalského krále by bylo mnohem jednoduší a jistější? Tohle jsou však spíše jen drobné mušky, jinak je Vykoupení K. K. výborná kniha...
Jako akční výplach to funguje dobře. Drsný hrdina, spousta akce, cynické hlášky, nápad a jeho zpracování taky docela dobré. Ale rozhodně to není ničím víc než prostě dobrou oddechovkou, přečetl jsem to předevčírem a už teď mám problém si vybavit jména postav nebo podrobnosti příběhu... Pokud se tedy o něčem takovém jako je příběh u této knihy vůbec můžeme bavit, spíš je to sled různých navzájem souvisejících akčních scén. Ale jako oddechovka na dovolenou dobré.
Zatím asi nejslabší Šlechta, kterého jsem četl. Dost tam chybí Hal Hargo a Oggerd. Gowery, Oggerd a Hargo jsou prostě skvěle doplňující se trojka a bez dvou z nich to není ono. Navíc mi to celé přijde takové utahané a nudné, místy jsem se musel do čtení nutit. Většina Šlechtových knih má pomalejší rozjezd, ale tady to jaksi přetrvává až do konce. Celkově dost slabá kniha.
Lepší než trochu slabší minulý ročník. Pár průměrných kousků, u nichž moc nechápu, čím tak oslnily porotu, by se sice našlo (Viviana Stellata, Výstrková), ale ty zábavné povídky naštěstí drtivě prevažují. Přecijen většina z autorů už je docela vypsaná a od některých už bych si rád přečetl něco delšího (Žlebek, Mullerová). Jen mě trochu zklamala absence nějakého pěkného doslovu, jaké obvykle píšou Medek nebo Vrbenská :) Ten kratičkej referát od Žambocha je dost chabá útěcha. I když je mi jasné, že tentokrát jaksi nebylo o čem psát.
Oproti předchozímu ročníku výrazně slabší. Zatímco v předchozích Žoldnéřích mě bavily všechny povídky, tady se najde hodně nevýrazných a dokonce jedna, kterou jsem dočetl jen se sebezapřením - mám na mysli Žlebkovu práci, která mi opravdu hrubě nesedla. Ale je tady také pár opravdu povedených věcí, díky kterým času stráveného nad knihou nelituji - vynikající povídka Dany Ruskové a pohádka Ludmily Mullerové. Nicméně jinak v zásadě souhlasím s Vlaskem, je to dost nevýrazný sborník. Holt nemůže být každý rok posvícení :)
Velice vydařený ročník. Bavily mě v podstatě všechny povídky, některé samozřejmě více, některé méně, každpádně na žádný vysloveně slabý kus jsem nenarazil. Za nejzdařilejší považuji exotickou fantasy Zpívající meč Janiny Strnadové, nejméně mě oslovil asi Jan Žlebek se svou Silou hor - na mě už přecijen příliš komplikovaná a nepřístupná povídka, přesto však stále docela vydařená. S chutí jsem přečetl také závěrečná pojednání Leonarda Medka a Františky Vrbenské (přičemž podobné teoretické texty příliš nemusím) a hostující povídka Jana Dobiáše, která celý sborník uzavírá, už byla jen příjemnou třešničkou na dortu.
Upřímně řečeno, moc se mi do tohoto románu nechtělo. Tučkovy povídky, se kterými jsem se dříve setkal, nejsou špatné, ale četly se docela těžko, navíc z recenzí této knihy a její anotace jsem měl pocit, že se jedná o komplikovanou knihu a já mám přecijen radši přímočařejší věci. Nakonec, subjektivně viděno, kniha se opravdu nečte lehce, autor hodně abstraktně popisuje, mluví nejednoznačně, spousta věcí je řečena jen v náznacích a občas jsem si musel některé části přečíst dvakrát, abych pochopil jejich smysl. Když však od tohoto odhlédnu, už dlouho mě žádná kniha nesebrala tak, jako Umrlčí tanec. Dechberoucí příběh, skvělé postavy a nemohu si pomoct, i když autorův styl mi opravdu moc nesednul, Umrlčímu tanci prostě musím udělit pět hvězd, protože se mi snad ještě nikdy nestalo, aby mi nějaká kniha vehnala slzy do očí. Tleskám a těším se na autorovy další počiny.
Asi po roce první kniha mimo povinnou četbu :) Jak bych to řekl, bylo to fajn. Rogan s Gorjou patří mezi mé nejoblíběnejší literární hrdiny vůbec, příběh odsýpá, námět poměrně zajímavý a jak už je u Červenáka zvykem, nejsilnější stránkou knihy je dobová atmosféra a skvělé prokreslení světa minulosti. Ale nemůžu si pomoct, původní trilogie se mi líbila víc. Tohle je samozřejmě skvělé, ale působí to na mě tak nějak rutinérsky.
A bohužel dvojka mě nebavila ani zdaleka tak jako jednička. Přijde mi, že všichni jenom nějak chodí po Rujáně, občas svedou bitvu, oblehnou město, sem tam zemře nějaká postava a tak dál. Až mě to chvílemi opravdu docela nudilo. Naštěstí ústřední dvojka hrdinů to drží nad vodou a ostatní postavy taky prochází poměrně zajímavým vývojem. Závěr sice trochu ve stylu deus ex machina, ale dobrý.
Opět trochu pomalejší "nakládací" rozjezd, naštěstí i tak celkem zábavný. Pak už se to rozjelo a já se od toho nemohl odtrhnout. Perfektně napsané, s perfetními postavami. Obešel bych se klidně bez těch fyzikálních podrobností, ale to k tomu asi prostě patří. Navíc jsem ocenil, že je to napsané tak, abych se v tom orientoval, i když jsem si z předchozích dvou dílů skoro nic nepamatoval (přecijen jsou to už skoro tři roky a desítky přečtených knih, co jsem to četl). A ještě jedno malé plus - autor má hodně dobrý hudební vkus :)
Dobrý závěr trilogie, přesto však zůstává na jazyku trochu pachuť. Předchozí díly měly cca něco přes tři stovky stran a nemohu se ubránit dojmu, že Bouři (430 stran) by prospělo, kdyby na tom byla stejně, protože obsahuje dost hluchých míst. Haroldova pouť Palácem kostí mi přišla trochu zdlouhavá a poté se to taky občas trochu vleklo. Dost zbytečných pasáží by autor klidně mohl odstranit a v podstatě by se nic nestalo. Například celá ta věc s orky mi tam přijde trochu navíc. No ale budiž. I tak je to pořád vynikající čtivo, Pechov prostě umí a i přes mírnou rozplizlost jsem to přečetl jedním dechem.
Tahle kniha mě prostě ukrutně nebavila. Byl jsem schopný přečíst tři povídky, na čtvrtou už jsem neměl sílu. Jediný důvod, proč hodnotím dvěma hvězdami, je ten svět, který mi přišel vcelku zajímavý. Jinak ale prostě nic. Necítil jsem tam žádné emoce, žádné napětí, postavy a jejich osudy mi byli úplně volné, akčnější části mě nechávaly zcela chladným. Prostě mi vůbec nesedl způsob, jakým je kniha napsaná. Inu, sto lidí, sto chutí, tohle fakt není kniha pro mě.
Bavilo mě to víc než trochu "suchý" třetí díl. Ostrý dráp je méně akční, ale více humorný a to mi popravdě celkem vyhovovalo, protože ta akce mi v téhle sérii připadá často trochu na jedno brdo. Nicméně na konci se taky dočkáme nějaké té vesmírné bitvy. Dal bych čtyři a půl hvězdy, bohužel půlhvězdu strhávám za nezvykle otevřený konec. Předchozí knihy byly do velké míry samostatné celky, tahle v podstatě taky, ale ten závěr mi prostě přijde takový hodně na rychlo, spousta věcí zůstává nevyřčena. Skončí bitva a skončí i kniha... Slušelo by tomu tak deset stránek závěrečného "kecání" navíc :) Nové díly bůhví kdy vzniknou a jestli vůbec budou přeloženy do češtiny, takže absence pořádného konce mě mrzí.
Můj poslední rest z Krvavého pohraničí. První vydání již dávno vyprodáno zmizelo v propadlišti dějin a v místní knihovně tento kousek bohužel absentoval, takže nezbývalo než čekat a doufat :) Nakonec se čekání vyplatilo, všechny čtyři novely/povídky jsou pecky. Knihy z Krvavého pohraničí snad ani nemůžou být jiné než skvělé :)
Po vynikajícím Sex, drogy & cyb'n'roll zase trochu slabší kousek... Opět zde máme námět dvou vedle sebe existujících světů, tentokrát ale zpracovaný pro mě mnohem méně zajímavým způsobem. Navíc zde opravdu dlouho trvá, než do sebe začnou všechny střípky zapadat a zápletka začne dávat trochu smysl. V podstatě až skoro do konce jsem dost tápal a jen se nechal unášet tokem příběhu, aniž bych věděl, kam mě zanese. A to pak ten čtenářský požitek není takový. No a pak ten konec, ten mě nepotěšil, nemám rád, když něco končí takhle otevřeně. Ale zase bych to nechtěl moc shodit, špatný to není a určitě se to čte vcelku dobře. Na geniální Démony nebo zmiňovaný Sex, drogy & cyb'n'roll se to nechytá, ale určitě je to lepší než vcelku průměrná Ruská ruleta. Prostě takový klasický Heteša - vtipné dialogy, dost akce, sympatický hrdina a jeho femme fatale. Akorát tomu tentokrát chybí něco navíc, co by to vytáhlo z vod lehkého nadprůměru.
Moc pěkná knížka. V podstatě taková pohádka, ale bez problémů stravitelná i pro odrostlejší čtenáře. Celá kniha je protkaná velmi inteligentním a milým humorem, povedenými odkazy, dýchá pohádkovou atmosférou a vůbec bych tu knihu označil za takové pohlazení po čtenářově duši. Nicméně více než čtyřmi hvězdami hodnotit nemohu, na to se přecijen jedná, jak bych to řekl, o čtivo až příliš banální. Příběh je v podstatě jen sledem příhod Alenky a obra Okřína na cestě ke kraji světa, nějaký nosnější příběh mi tam trochu chyběl... Ačkoliv takhle to má taky své kouzlo a rozhodně se jedná o vynikající knihu.
Ani jsem nečekal, že by se mi to bůhvíjak líbilo. Koupil jsem si to spíše ze zvědavosti, protože rozpačité reakce, neznámý autor a nicneříkající anotace ve mě příliš důvěry nevzbuzovaly. Úplně špatné to nakonec nebylo. Teda jak se to vezme. Ze začátku je to parádní dobrodružná kniha, místy až horor, postupně se to rozvine v epickou scifi a je to opravdu zábava. Autor má parádní nápady, dokáže vtáhnout do děje, sice mi moc nesedl velice popisný styl s minimem dialogů, ale nebylo to nic, co bych nepřežil. Kdyby to skončilo okolo strany 220, byl bych nadmíru spokojen a knize bych udělil silné čtyři hvězdy. Bohužel poté následuje ještě dalších cca 120 stran, které tu knihu strašně táhnou dolů. To, co se na nich odehrává, se k předchozímu příběhu vůbec nehodí, navíc to působí strašně surrealisticky a odtažitě – vůbec jsem neměl pocit, že bych příběh prožíval spolu s hrdiny, všechno to působilo velice vzdáleně a vnímal jsem to jen napůl. Výsledkem bylo, že jsem se naprosto nudil a ve chvíli, kdy hlavní hrdina již po několikáte unikl už-už-opravdu-reálné smrti, mi bylo úplně jedno, jak to dopadne, a dočetl jsem to jen ze setrvačnosti. Hodně velká promarněná příležitost.