Sylvanas komentáře u knih
Válečnou tématiku mám vážně ráda, ale tohle mě prostě nebavilo. Snažila jsem se dokopat k tomu, abych přečetla knížku celou, ale nešlo to. Jednoduše mi to přišlo o ničem a styl, kterým to bylo napsané, byl pro mě šíleně zmatený a nepřehledný.
Občas jsem přemýšlela, jestli některé události popisované v knize byly skutečně autentické, nicméně ať je to jak chce, knížka byla hrozně čtivá. Přelouskala jsem jí za dva dny, a je škoda, že v seznamu knížek k přečtení jsem jí měla tak dlouho.
Úžasná knížka, nemohla jsem se donutit ji odložit! Četla jsem ji na tajňačku v práci i při čekání na autobus.
Je to sice typický YA román, ale nějakým způsobem si mě dokázal získat víc než ostatní, co jsem poslední dobou četla. I když tam byly scény, které "znám" právě odjinud, vůbec mě to nenudilo. Declan i Juliet jsou skvělé hlavní postavy. Příběh byl dojemný, opravdu krásně napsané. Rozhodně stojí za přečtění.
Po přečtení recenzí jsem měla od knížky docela vysoké očekávání, ale jsem poměrně zklamaná.
Děj mě moc nezaujal, čekala jsem něco úplně jiného. Tohle bylo příběhem spíš středověk než nějaká sci-fy budoucnost, a kvůli velkému množství nových slov se mi to šíleně špatně četlo.
Oceňuji autorčinu snahu s vymýšlením tolika nových věcí, ale bohužel asi půjdu svým hodnocením proti všem ostatním... Další díly mě ani nelákají.
Očekávala jsem, že mě knížka nějakým způsobem obohatí, což se bohužel nestalo. Spousta keců pořád dokola o jednom a tom samém, a vlastně o ničem. Velké zklamání, ani jsem neměla potřebu to číst celé.
Chcete-li si něco z této knížky odnést, shrnu vám to do jedné věty, abych vás ušetřila zdlouhavé a nudné četby: Stojí-li něco ve vašem životě za h*ovno, nechte to být a jděte dál. Jednou věci budou lepší.
Knížka, kterou jsem znala už dřív, ale neměla jsem jí v plánu číst. Knížka, která se mi asi po roce sama připletla do cesty, když jsem jí viděla v rukou jedné mé skvělé spolužačky.
„Jaká je?“ „Pěkná! Chceš jí půjčit, až jí dočtu?“ „Tak jo.“ - Tak mi jí půjčila. A nevím, jestli zapůsobil osud či co, ale děkuju, že se mi zase připletla do cesty!
„Některým lidem je prostě souzeno potkat se ve stejném příběhu.“ A mě se to asi stalo, protože jsem člověk, který umí kreslit. Dřív jsem to ani tak nevnímala, ale teď mi to příjde jako ohromný dar. Tahle knížka mi prostě nějak úplně změnila pohled na umění i na svět. Taková filozofická, řekla bych, i když asi ne pro každého (a zřejmě to ani nebyl původní záměr).
Na příběhu se mi, mimo jiné, líbil i styl psaní (kdy Noah vyprávěl minulost a Jude přítomnost).
Každopádně, jediné snad, co už chci dodat je to, že tohle byla prostě úžasná knížka, která mě hodně překvapila a potěšila. Mám teď ohromnou chuť opsat si všechna „moudra“, co v knize byla, přetvářet svět svým uměním, malovat v mysli a... říkat Bohu Clarku Gable (i když jsem ateistka)!
„To“ pro mě bylo jedním velkým zklamáním. Docela lituju, že jsem nad tohle knihou strávila skoro měsíc svého života.
Georgieho zabil Pennywise pomalu na první stránce, a pak přišly stovky stránek neuvěřitelné nudy. Spousta jmen, spousta míst, spousta příběhů. Chápu, že některé věci (ale spíš minimum) byly pro pochopení a rozvinutí děje důležité, ale proč to bylo všechno tak zatraceně dlouhé?! A další věc, co mi taky neskutečně lezla na nervy, byly ty časové skoky (hlavně ke konci se autor vážně vyřádil).
Ke čtení jsem se pořád musela násilně přemlouvat a kdybych měla doma jinou knížku, tak bych To odhodila do toho nejčernějšího kouta už první den. Doufala jsem, že ta poslední část to nakonec celé zachrání, ale místo toho se z toho stala totální hovadina, což mě dorazilo úplně.
Takže se omlouvám všem, jenž jsem tímto komentářem naprosto pohoršila, ale takhle to já cítím. Myslím si, že v případě To je filmové zpracování mnohem lepší.
Tuhle knížku jsem měla už skoro rok v seznamu těch, co jsem si chtěla přečíst. Mrzí mě, že jsem to neudělala dřív.
Jsem ráda, že byla napsaná pouze jako jeden díl. Hodně krát jsem četla série, kde se očividně autor snažil napsat toho co nejvíc (aby mohl prodat co nejvíc, si myslím) a nakonec z toho vzešlo cosi, co kolikrát stálo za dvě věci... Jsem panu Nessovi (potažmo paní Dowdové) neskutečně vděčná za to, že tu knížku napsal od srdce a taky tak, aby z ní bylo něco pořádného.
Četla jsem jí jenom dva dny. Pravda, nebyla zrovna jednou z těch delších, ale obecně čtu knížky rychle jen ve dvou případech - když mě nebaví a nebo když je tak skvělá, že nedokážu dělat moc přestávek ve čtení a chci neustále postupovat dál v příběhu. Tohle byl ten druhý případ.
Ta knížka mě nadchla už na začátku, kdy jsem si přečetla „hloupou“ anotaci vzadu na obalu a pak i Slovo autora. Do poslední chvíle jsem nevěděla, co se stane, ale konec mě nezklamal. Naopak jsem se na to cítila připravená - možná jako Conor. Teď můžu naprosto upřímně říct, že to byla jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. A co je na tom nejlepší, mám pocit, že mi i něco dala.
A myslím si, že by se ta kniha Siobhan líbila. Určitě by se jí moc líbila.
Ze začátku jsem byla z knihy zklamaná, taky mi dělal problém autorův styl psaní. Asi na 35. stránce jsem ji zaklapla a rozhodla se, že už jí dál číst nebudu. Nicméně jsem ji asi po půl minutě otevřela a řekla si, že jí dám ještě šanci. Chybu jsem neudělala.
Při čtení se ve mě vystřídalo nespočet pocitů, hlavně konec byl velmi smutný. Je ale dobře, že to skončilo právě takhle - příběhu to dodalo na reálnosti, a to mnoha knihám se šťastným koncem prostě chybí.
Mě osobně kniha bohužel absolutně nebavila. Chápu její myšlenku, ale po celou dobu to pro mě bylo hrozně nečtivé, až otravné. Předpověď možné budoucnosti rozhodně zajímavá, ale to je za mě všechno. Čímž neříkám, že je to špatná knížka, jen mně se zkrátka nelíbila a čekala jsem něco jiného.
Ta knížka byla pojatá hodně jinak, než jsem čekala. Ze začátku mě trochu vyděsilo, s jakou otevřeností byla psaná, ale pak jsem si uvědomila, že v reálném životě lidi opravdu takhle přemýšlí i mluví. Akorát to nikdo nikdy ještě takhle přímo nenapsal v knížce (nebo já jsem se s tím setkala až tady u té).
Každou chvíli jsem při čtení vzpomínala na sebe. Spoustu věcí, které prožívala Bára, jsem prožívala taky. Pro mě to tedy bylo vcelku čtivé, byť poměrně krátké. Jen konec mě zmátl, možná trochu zklamal. Nějak totiž netuším, co tím chtěl vlastně básník říct... Spíše jsem myslela, že se všechno konečně nějak pořádně vyřeší, ale budiž.
Přečíst si to může asi kdokoli, každopádně myslím, že nejvíc to osloví právě malé holky věkem tak 12 - 14 let.
(SPOILER) Čtyři hvězdičky tahle kniha dostala za začátek, za konec by si zasloužila tak tři.
Z počátku se mi vážně líbila. I když se děj rozvíjel slimáčím tempem, bavilo mě to. Celou dobu jsem natěšeně čekala, až odhalí vraha, v domnění, že to bude „normální“ člověk. Jenže pak se z toho vyklubala zase nějaká úchylná nadpozemská bytost, což moje nadšení z knihy docela pohřbilo...
Proto se mi nelíbilo TO - protože mi to přišlo jako neskutečná kravina. Absolutně mě nenapadlo, že by se z Outsidera mohlo stát něco podobného, jenže bohužel, stalo. Nechci hanit Kingův styl psaní, ale přijde mi, že v tohle případě to tu knihu zkazilo.
Závěrem se vyjádřím k úplnému konci: Tam to King vcelku rychle zapíchnul. A taky dost divně. Jako pardon, ale hlavní nepřítel je stvůra, co zabila nevím kolik lidí, a sundá ho na první pokus nějaká uťápnutá ženská? Ke všemu závažím v podkolence... Mohl to být slušný thriller, ne nevím co s nevím čím v hlavní roli (sadistický upír s kantalupem místo hlavy).
Začátek mi přišel naprosto o ničem - spíš jako taková dobrodružná knížka o dětech pro děti. Námět fajn, ale autor ho špatně zpracoval. Až ke konci to za něco stálo.
Tahle kniha byla opravdu skvělá, film se s ní nedá za nic na světě srovnávat. Bavila mě od začátku do konce a často jsem se u ní i nasmála, nejvíce asi při scéně "Jak by si doktor Golan přál, abych se vykadil?" na str. 178 :D. Těším se na další díly.
Na knížku jsem se těšila. Námět byl dobrý, zpracování mě ale zklamalo. Z toho důvodu bych u R.U.R. kladně hodnotila jen filozofické zamyšlení knihy a její konec.
Knížku mi doporučila mamka a musím říct, že jsem z ní byla opravdu nadšená. Četla jsem už spoustu dobrých knížek, ale jen málo z nich bylo tak dobrých, jako právě tahle - proto se mi taky tak moc líbila.
Z knížky jsem byla nakonec docela zklamaná. Vcelku mě bavil začátek, ale pak se to strašně táhlo. Přišlo mi to pořád to samé dokola a už mě to nebavilo.
Oceňuji jako ústřední téma knihy asexualitu, o té se moc nemluví (konečně něco jiného než homosexualita nebo transexualita), ALE! Pak toho bylo moc.
Chápu, že se dneska spousta autorů snaží psát o těhle věcech, potlačovat rasismus a xenofobii a kdo ví co, jenže pak nabývám dojmu, je že vlastně špatně být bílá heteračka. Ať je kdo chce co chce, já to nikomu neberu, jen mě štvě, když mi někdo tohle cpe tak násilně pod nos. Nemám ráda škatulkování, sebe ani ostatních, a jakoukoli propagaci všelijakých genderů a sexualit.
Jestliže jste zarputilý puritán, knížku nejspíš odložíte po pár kapitolách. Pokud vám ale nadmíra erotických scén nebude vadit, zaručuju, že si tuhle knížku zamilujete!
Ne že bych brala české spisovatele jako méněcenné než ty zahraniční, to vůbec! Ale nenapadlo by mě, že něco tak dobrého by mohl napsat někdo od nás. Tohle byl totiž zatím ten nejlepší YA román od domácího autora (autorek), který jsem četla.
Celý příběh byl svým způsobem takový zvláštní, působil narozdíl od jiných knih až nadmíru přirozeně, a možná proto mě tolik zaujal. Všechno bylo nepředvídatelné, tudíž člověk do poslední chvíle netušil, co se stane nebo ne. I když byla kniha docela dlouhá, nebyla by pasáž, kterou bych označila za nudnou.
To je asi hlavní rozdíl oproti většině (YA) knihám, co jsem zatím přečetla. Každá scéna jde odhadnout na pět stran dopředu, ale v případě Páté minuty tomu tak nebylo. Nepřišlo mi to zkrátka, jako kdyby si nějaký spisovatel řekl: "Hmm, co takhle napsat nějaký román o dvou gayích, mohlo by to mít úspěch!", ale spíš jako: "Pojďme vyprávět příběh o životě dvou kluků, kteří se do sebe zamilují."
Nejsem úplný zastánce LGBT komunity, ale ani odpůrce, nicméně příběh Kaie a Ethana mě neskutečně bavil a dojímal. Právě díky tomu, že měla kniha tolik stran, se mohl jejich vztah pomalu rozvíjet.
Opravdu stojí za přečtění.
Věděla jsem, že život v KLDR není žádný med. Po přečtení téhle knížky mi bylo ale popravdě strašně.
Skoro se mi nechtělo věřit, že ve 21. století ještě někde lidé umírají na hlad nebo zimu, konají se veřejné popravy či není běžné mít doma zavedenou elektřinu (nepočítaje zaostalé státy třeba někde v Africe nebo Jižní Americe).
Velmi si vážím toho, kde žiju. Spousta lidí si neustále stěžuje na naší vládu, zdražování potravin nebo zdravotnictví. Měli by si přečíst tohle, pak by byli doufám zticha.
První knížka od Nesba, a musím říct, že byla vážně skvělá. Už od začátku mi bylo jasné, že vrah bude určitě někdo z postav, které v knize vystupovaly od začátku. Nicméně to, jak se to ke konci celé zamotalo, se mi vážně líbilo. Děj byl napínavý, občas na můj vkus až moc perverzní, ale byl to jeden z nejzajímavějších thrillerů, co jsem kdy četla.