Sylvanas komentáře u knih
Mě osobně kniha bohužel absolutně nebavila. Chápu její myšlenku, ale po celou dobu to pro mě bylo hrozně nečtivé, až otravné. Předpověď možné budoucnosti rozhodně zajímavá, ale to je za mě všechno. Čímž neříkám, že je to špatná knížka, jen mně se zkrátka nelíbila a čekala jsem něco jiného.
Kniha Cirkadiánní kód mě velmi mile překvapila. Nemyslela jsem si, že vše bude až tak vědecky podložené a jsem nadšená z poznatků, kterými mě kniha obohatila.
Všechno se mi ve své podstatě zdá jednoduché a zároveň smysluplné. Rozhodně plánuji s nabitými informacemi nadále pracovat.
Některé kapitoly byly možná obsáhlejší, než, by musely být, ale celkově se kniha četla příjemně.
Pane jo! Po dlouhé době YA román, kterému neváhám dát 5/5.
Bavilo mě to od první stránky, nemohla jsem přestat číst. Chodila jsem pozdě spát, protože jsem pořád potřebovala vědět, co se stane dál a nevydržela bych čekat až do rána.
Strašně se mi líbilo, jak se rozvíjel vztah Beyah a Samsona. Slaďárna, ale člověk nad tím nemusel protáčet oči že by to byla nějaká extra trapárna.
Zkrátka nemám tomu co vytknout. Pokud si chcete přečíst příběh o lásce, který vás zahřeje u srdce, tak rozhodně doporučuju.
(SPOILER) Série jako taková se mi líbila. Příběh byl čtivý a dojemný, krásné kresby. Oceňuji, že knih bylo "pouze" 11 - dalo se to přečíst a netrvalo to věčnost, ale zároveň to ani nebylo příliš krátké.
Z konce jsem popravdě ale trochu zmatená. Úplně jsem nepochopila, jak Šiva přišla k podobě dívky, kterou po celou dobu měla, ani co se s ní stalo na úplném konci knihy (pokud máte někdo nějaké teorie, napište mi klidně soukromou zprávu - ráda rozvedu diskuzi :)
Příběh v tomhle dílu dost hezky vyeskaloval. Těším se na závěrečný díl.
Z knížky jsem byla nakonec docela zklamaná. Vcelku mě bavil začátek, ale pak se to strašně táhlo. Přišlo mi to pořád to samé dokola a už mě to nebavilo.
Oceňuji jako ústřední téma knihy asexualitu, o té se moc nemluví (konečně něco jiného než homosexualita nebo transexualita), ALE! Pak toho bylo moc.
Chápu, že se dneska spousta autorů snaží psát o těhle věcech, potlačovat rasismus a xenofobii a kdo ví co, jenže pak nabývám dojmu, je že vlastně špatně být bílá heteračka. Ať je kdo chce co chce, já to nikomu neberu, jen mě štvě, když mi někdo tohle cpe tak násilně pod nos. Nemám ráda škatulkování, sebe ani ostatních, a jakoukoli propagaci všelijakých genderů a sexualit.
Abych nedostala úplnou bídu, nebudu hodnotit hvězdičkami. Komentář tu ale zanechám...
Já jsem se na knížku hrozně těšila, ale po několika prvních stranách jsem jí zavřela a pak odnesla zpátky do knihovny. Nebavilo mě to, celé to bylo hrozně naivní a takové otřepané. Ničím mě to nedokázalo zaujmout, takže jsem jí zkrátka nechala nedočtenou a bohužel se k ní už nejspíš ani nikdy nevrátím.
Knížka mě bavila. Občas mě tedy trochu štvalo až příliš dětské a nivní Janino smýšlení, ale příběh jako takový byl poutavý. Zajímalo mě, jak všechno skončí, a to mě nutilo číst bez přestání dál.
Dobře čtivá kniha. Příběh se zajímavě vyvíjel - ze začátku jsem vlastně ani moc nevěděla, co čekat, ale pak jsem byla mile překvapená.
Postava Roba i Maegan mi byly velmi sympatické už od první chvíle. Životní tragédie mě dokázaly dojmout a milostné zápletky zahřát u srdíčka, u vtipných pasáží jsem se zasmála. Celkově to na mě víceméně všechno působilo dost přirozeně, nic extra přitažené za vlasy.
Takže knížku určitě ráda doporučím ostatním.
První jsem viděla seriál, který jsem si už od začátku zamilovala.
I komiks mě moc bavil. Líbí se mi autorky styl kresby.
Pamatuj na smrt mě vážně bavilo. Původně jsem chtěla číst první Zvěsti, ale možná dobře, že jsem to vzala obráceně. Kdybych totiž jako první četla tu horší knížku, další od samého autora bych nejspíš nedala šanci.
Zvěsti bych popsala jedním slovem: PŘECPANÉ. Postavami, životními tragédiemi, citlivými tématy.
Přehršel postav dokázal už ze začátku člověku dokonale zamotat hlavu a napomoct ztratit se v ději.
Je fajn zapojit do příběhu nějaké drama, ale jak se říká: všeho moc škodí. Tohle mě i poměrně odrazovalo od čtení, protože to působilo jak nějaký scénář k nízkonákladovému filmu, kdy se režisér rozhodl natřískat do příběhu všechno možné, co jen šlo.
Vražda, znásilnění, šikana, nevěra, rozvrácená rodina, homosexualita... Proti jednotlivým tématům nic nemám, samotnou mě velmi zajímají. Jak jsem ale už řekla, dobré by to bylo, kdyby tohle VŠECHNO nebylo sepsané v jedné knížce. Takhle vznikla jakási směsice všeho, ale trochu o ničem.
(SPOILER) Miluju Young Adult, miluju thrillery, a tohle byla prostě pecka! Je super, že něco tak čtivého dokázal napsat český autor.
Je samozřejmě pár věcí, které bych příběhu vytkla, ale začnu s tím, co se mi líbilo.
Začátek mě opravdu bavil. Nevěděla jsem úplně, co se bude dít, a to mě nutilo nepřestávat číst. Vztah Adama a jeho otce a to, jak vše vyvrcholilo ve chvíli, kdy mu řekl pravdu o tom, proč s nimi celý život nebyl, byla za mě nejlepší část (hned potom odhalení vraha na konci).
Ve středu knihy jsem se začínala trochu nudit. U moc postav se začínaly objevovat nejrůznější rodinné tragédie, až mi začalo připadat, že tam nebyl nikdo, komu by nikdo neumřel. Taková místní klasika...
Ke konci, kdy se pomalu začínalo odkrývat, kdo je vrahem, příběh zase nabral na zajímavosti. To, že jím byl konkrétně Marek mě zpočátku nenapadlo (podezřívala jsem spíš Juditu). Bohužel mi přijde lehce neuvěřitelné, že by policie nedokázala případ vyřešit, ale Adam na to přišel (vlastně jen díky tomu zapalovači na zemi v pokoji).
Soudím tak podle několika událostí v příběhu: Když se Marek doznával Adamovi, bylo řečeno, že ho Sára poškrábala, když se bránila (těsně předtím, než jí zabil). Nejde mi do hlavy, že by třeba policie nenašla nikde na ostatcích jeho DNA ( i když je mi jasné, jak asi muselo tělo po 2 letech zahrabané v hlíně vypadat...)
A druhá věc byla ta, že našly na místě činu Samovi stopy, který tam pravidelně chodil. Nešlo zjistit, komu otisky bot patří? Obzvlášť, když to byl místní.
Nebudu tady ale polemizovat nad všemi detaily, nejsem detektiv.
Příběh jako takový hodnotím celkově velmi kladně a těším se na další knihu, kterou se chystám od Aleše číst.
Vcelku fajn knížka. Já osobně bych ji hodnotila průměrně, ale věřím, že někomu z cílené komunity se bude líbit více.
Děj byl poměrně zajímavý, ale konec mi přišel docela rychle vyřešený.
Nedalo se to číst. Bylo to tak šíleně nezáživné, že jsem to musela odložit. Kdyby mi bylo tak 13, nejspíš mě to možná i baví. Takhle ale už bohužel ne.
Na knížku jsem se těšila a ze začátku mě chvíli bavila. Pak jsme v ní ale začala listovat a přeskakovat jednotlivé kapitoly, protože už se to zkrátka nedalo číst. Čekala jsem spíš, že se mohou dostane rady, jak být více extrovertní, nebo budu obohacena o několik zajímavých faktů, což se ale bohužel nakonec nestalo. Jak slibuje anotace vzadu na obálce, že mi "spadne kámen že srdce" a "změním pohled na sebe samu", tak to se opravdu nestalo.
Po přečtení recenzí jsem měla od knížky docela vysoké očekávání, ale jsem poměrně zklamaná.
Děj mě moc nezaujal, čekala jsem něco úplně jiného. Tohle bylo příběhem spíš středověk než nějaká sci-fy budoucnost, a kvůli velkému množství nových slov se mi to šíleně špatně četlo.
Oceňuji autorčinu snahu s vymýšlením tolika nových věcí, ale bohužel asi půjdu svým hodnocením proti všem ostatním... Další díly mě ani nelákají.
Knížka by se nedala nazvat hitparádou, ale zajímavá rozhodně byla. Dozvěděla jsem se o Japonsku hodně nových, a často i dost šokujících, věcí. Krásně přibližuje tamní kulturu z pohledu člověka, který tam žije, nikoli například televizního reportéra nebo cestovatele. Je mi ale jasné, že spoustu věcí dnes již možná bude jinak - vzhledem ke stáří některých zápisků.
Knížku jsem po nějakých 110 stránkách odložila nedočtenou. Nedokázala jsem se do příběhu začíst - děj byl pro mě nudný, všechno snadno předvídatelné několik stran dopředu. Dialogy mezi postavami naprosto tuctové. Nenarazila jsem zkrátka na nic, co by mě přinutilo k tomu číst dál.
Z Pěti kroků od sebe jsem úplně nadšená taky nebyla, ale rozhodně byla lepší než Celou tu dobu. Možná by se mi líbila, kdyby mi bylo třeba 14, ale teď už bohužel ne.
Jestliže jste zarputilý puritán, knížku nejspíš odložíte po pár kapitolách. Pokud vám ale nadmíra erotických scén nebude vadit, zaručuju, že si tuhle knížku zamilujete!
Ne že bych brala české spisovatele jako méněcenné než ty zahraniční, to vůbec! Ale nenapadlo by mě, že něco tak dobrého by mohl napsat někdo od nás. Tohle byl totiž zatím ten nejlepší YA román od domácího autora (autorek), který jsem četla.
Celý příběh byl svým způsobem takový zvláštní, působil narozdíl od jiných knih až nadmíru přirozeně, a možná proto mě tolik zaujal. Všechno bylo nepředvídatelné, tudíž člověk do poslední chvíle netušil, co se stane nebo ne. I když byla kniha docela dlouhá, nebyla by pasáž, kterou bych označila za nudnou.
To je asi hlavní rozdíl oproti většině (YA) knihám, co jsem zatím přečetla. Každá scéna jde odhadnout na pět stran dopředu, ale v případě Páté minuty tomu tak nebylo. Nepřišlo mi to zkrátka, jako kdyby si nějaký spisovatel řekl: "Hmm, co takhle napsat nějaký román o dvou gayích, mohlo by to mít úspěch!", ale spíš jako: "Pojďme vyprávět příběh o životě dvou kluků, kteří se do sebe zamilují."
Nejsem úplný zastánce LGBT komunity, ale ani odpůrce, nicméně příběh Kaie a Ethana mě neskutečně bavil a dojímal. Právě díky tomu, že měla kniha tolik stran, se mohl jejich vztah pomalu rozvíjet.
Opravdu stojí za přečtění.