TadeášFalk komentáře u knih
Strašně drsná kniha - ale jen teoreticky. Z těch drsňáků nemá člověk vůbec zhnusený pocit, natož aby se jich bál. Spousta lidí tam i smrdí, ale čtenáři se z toho nevolno nedělá. Dobrý nápad, celkem se mi líbil i konec, ale styl psaní zoufale sterilní, fádní, chybí tomu šťáva, prostě autorka není první liga – když potřebuje čtenáři sdělit, že nějaká postava je blbec, tak napíše: "je to blbec". A těch pár sprosťáren (kunda, mrdat apod. vložené do replik jak z knihy) to nezachrání - naopak, jsou jako pěst na oko. Prostě i sprosťačit se musí umět.
Z temné atmosféry zůstala jen šeď (nechtěná, protože popsat chtěně šeď je možná ještě těžší než temnota).
Asi jako když v hospodě vysílají boj o titul Magnesia ligy mezi Spartou a Plzní a pak to zničehonic přepnou na zápas dvou průměrných anglických/německých/italských... klubů - zoufalý rozdíl.
Není to laskavé čtení. A proč by taky mělo být? Na to přece máme jiné žánry...
Ad Jizzyjack: kniha je dobrá, ale vy jste ji vůbec neměla číst. Jestli vám to někdo nařídil, tak by zasloužil pár facek. Nejlépe dvakrát: za vás a hlavně za pana Hrabala.
Zpočátku trochu nuda, ale pak se to rozjede. Nic pro arachnofobiky. Mrtvol jak po moru (taky jim před smrtí naskáčou černé boule). A když ty masakry skončí, ještě menší repete pro výstrahu na posledních stránkách.
Za pozornost stojí portrét komendy Teutonských rytířů, kteří se chovají jako zhýralci od markýze de Sada a všecko to zavinili.
Netradiční je i to, že černá smrt bere i ty, co bojují proti prokletí Božímu a ničím se neprovinili.
Krásně vypravená kniha (1. vydání). Fischerovy překlady, které mám nejradši.
Skvělý, ponurý pohled na nezničitelnou víru sovětského (ruského) člověka v (komunistický) systém, který ho drtí. Pro Čecha nepochopitelné a proto poučné. Depresivní čtení, kterého je občas třeba, abychom neusnuli na vavřínech svobody a demokracie...
Životopis od chlápka, který toho s Jeseninem spoustu zažil. Syrový, prostě básníci, bohémové a Rusáci k tomu.
Moc dobrý.
To bookcase –– Obr z mlhy je Loubryho prvotina, ve Francii vyšla jako úplně první, potom teprve přišla Útočiště. U nás tomu bylo bohužel naopak, takže spousta namlsaných čtenářů to vnímá jako slabou knihu.
Hodně hustá jízda. Kdo se rád koupe v hovnech si přijde na své. Drsnost některých scén je vybičovaná do takových komických extrémů, že jsem pochyboval, zda je to myšleno vážně, nebo jako parodie. Recenze vzadu na obalu svědčí spíš o smrtelně vážně myšlené postapokalyptické vizi světa, do nějž se nezadržitelně řítíme.
Hláškami typu: "Nejsem nekrofág [v reakci na návrh vylízat odpornou, smradlavou, ale dosud živou stařenu], to nevidíš, že tvoje kunda je jen jáma na močůvku?" se to jenom hemží.
Pro mě skvělá čurina na lockdownové nedělní odpoledne, ale opakuji, že mám podezření, že autor to zamýšlel úplně jinak. O to ale přece v dobré literatuře jde, ne?
Šagané, ach ty má Šagané... A samozřejmě vydání s ilustracemi od Komárka.
Tradičně zajímavě výtvarně zpracovaná kniha od Hakla. Ničím jiným mě vlastně nezaujala. To tradiční tlachání o ničem, za nímž se skrývá hlubší idea už spíš nudí. Ani jazyk už tady není, co u Hakla býval.
Naivní, neumělé, didaktické popisování. Autorce je jakákoli rafinovanost cizí. Komisní styl patnáctileté vypravěčky nemůžou zachránit ani jednorozměrné africké kulisy. Pokud bychom brali za počátek světového písemnictví ságu o Harry Potterovi a k jejím vrcholům řadili díla Paola Coelha, pak snad... Jinak zcela zbytečná záležitost.
Anotace tvrdí, že jde o román - tak to ani náhodou, je to shluk veselých příhod, které v podstatě nesdělí vůbec nic nového. Ani o Sovětském svazu, ani o trablích dospívajícího - studujícího atd. hrdiny. Jako bych všecko už někde (nevím kolikrát) četl, slyšel... Prostě nuda.
Jako by Pišťanekovi docházel dech oproti prvním dvěma dílům. Ale zase tu hraje prim můj nejoblíbenější hrdina trilogie Fredy Špáršvajn. A taky mě štvalo, že pasáže, kdy Video Urban jezdí píchat sestřenku do Prahy jsou psané česky. Ale celkově je to na šest hvězd.
Jeden z dlouhé řady bildungsrománů vyprávěných v ich-formě puberťákem, které se začaly psát po 2. SV (Zbabělci, Kdo chytá v žitě), z tohoto pohledu nic nového. Jazykem a formou též ne. Originální je však prostředí a doba - uprchlický tábor Bosňáků a Chorvatů z válkou zmítané Bosny na pobřeží Jadranu v Chorvatsku. To knize dodává na nadčasovosti a určitě zaslouží pozornost.