TallulahDragon komentáře u knih
Krysař přichází do Hammeln jako Nikdo. Chladný muž se zamiluje a vplétá se do sítí citů, které si dlouhá léta nepřipouštěl. Je rozrušený a pohnut osudem své milé nechá flétnu znít ulicemi města, kde smí konečně svrhnout z ramen veškerá břemena, jimiž ho osud obtěžkal.
Velmi hluboký příběh pro toho, kdo umí číst mezi řádky.
Prvních pár povídek je skvělých, netradiční pojetí a nekomplikované příběhy jsou k pousmání, ironie života zachycená na papíře. Ale asi po desátém kousku jsem se začala nudit, autorka nepřišla s ničím překvapivým, co by mě vytrhlo z přežvykování dalších dvou třetin knihy.
Kniha je dle mého mínění hloupá, povrchní a bez hlubších myšlenek, které bych od "zpovědi" čekala.
Přečteno za dva večery, knížku jsem nemohla pustit z ruky. Film jsem neviděla a tak jsem byla zvědavá, jak to asi dopadne. Každopádně si knížku budu pamatovat ještě dlouho. Líbila se mi i přes to, že jsem se občas vracela zpátky, abych si znovu ujasnila, jak se vyvinula politická situace. Kniha hodně pracuje s poměry tehdejší doby a uhlídat všechny změny v politice i církevních poměrech chce dobré soustředění.
Vtipné, často velmi trefné. Některé kousky jsou k pousmání, jiné k zamyšlení a nad dalšími mi zůstával rozum stát. Velmi pěkná sbírka
Ruský týden mě pobavil, ale Titanic mi přišel nezajímavý, absurdní, bez hlubšího smyslu. Dočetla jsem ho jen ze setrvačnosti.
Skutečně jsem se bavila. Oddechové čtení, mentálně nenáročné a plné osobitého humoru. Každou stránku jsem otáčela se zvědavostí, jakou ptákovinou mě příběh rozesměje příště.
Tahle kniha rozhodně není můj šálek kávy. Styl psaní jsem vnímala jako zajímavý, ale, bohužel, poutavý příběh tato publikace postrádá...
Druhá sbírka od tohoto autora, do které jsem se pustila. Četba by se dala nazvat měsícem utrpení. Povídky v téhle sbírce byly na můj vkus až moc ulítlé. Začínám mít pocit, že důvod, proč toho Lovecraft napsal tolik, je prostý - pokaždé se musel smát nad myšlenkou, kolik lidí se asi bude snažit to přečíst. Mottem tohoto muže bylo snad něco jako: "Za žádnou cenu nikdy nic nevysvětluj!"...
Poněkud zneklidňující náhled do duše lidí, kteří si možná někde mezi námi žijí své životy i se svými posedlostmi, sami na svá tajemství, o kterých se nemluví. Kniha mě donutila podívat se na svět trochu jinak - jako na vesmír skrytých anomálií, které nemají být viděny, aby nepokazily dojem...
Nádherné čtení, óda na sílu lásky a ženskou duši. Jedna z nejkrásnějších básnických sbírek mojí knihovničky, něžná a plná energie zároveň, tak jako žena sama.
Tohle mi moc nesedlo. Poe píše nádherné hororové povídky, ale jeho detektivní kousky mě bohužel moc nezaujaly. Snad je to tím, že jsem zvyklá na "dnešní" detektivky a vraždy v Poeově podání už prostě nevykouzlí ono u kriminálních příběhů očekávané napětí.
Knihu jsem dostala jako povinnou četbu se slovy, že "Je o Židech a v lednu ji budeme mít všichni ve třídě přečtenou" , což ve mně vyvolalo vlnu odporu a brala jsem to tedy jako nutné zlo. Mile mě překvapilo, že se jednalo o příběh silné ženy s dobrým srdcem a ne o stížnost na život. V díle jsem spíše spatřila oslavu síly vůle přežít a žít. Autorce rozhodně patří můj obdiv.
Předpokládám, že pokud by mě při čtení tohoto díla někdo pozoroval, smál by se. Výrazy v mojí tváři se někdy střídaly rychlostí světa. Něco jako odpor, pak nevěřícný výraz, poté pohled k nebesům a vzápětí nehynoucí obdiv k úžasně sestaveným dialogům a celkově jazykovým prostředkům. Mám ráda knížky s "antihrdiny" v hlavní roli a psychologické prokreslení postav. Ani jedno v této knize rozhodně nechybí a tak i přes jistý odpor k Miláčkovi musím říct, že tuhle knihu miluji, nehledě na to, jak podivně to zní.
Když jsem v pouliční knihovně narazila na tenhle kousek, vzala jsem si ho nejspíš kvůli obrázku na obálce. - Obálka hezká, název působivý, tak proč ne... a dočkala jsem se milého překvapení. Některé kousky byly takové "Lovecraftovské", což jsem ocenila, jiné mi zpočátku moc nedávaly smysl, ale postupně se proplétají a všechno začíná být jasnější.
Teprve druhá kniha od Pratchetta, ke které jsem se dostala. Nu, mám dojem, že knížky od tohohle chlapíka jsou návykové. Vlahošovi jsem držela palce skoro od začátku do konce a Vetinari mi přišel jako úžasná postava. I přes tloušťku tohoto kousku, která byla oproti ostatním Pratchettovým titulům nabízeným u nás v knihovně poněkud z míry vyvádějící, rozhodně nelituji, že jsem se nakonec pustila právě do Pošty...
Nádherné dílo. K některým příběhům se stále vracím. Velké pravdy vyslovené s naprostou lehkostí a snad až zarážejícím nadhledem. Možná právě v oné jasnosti a jistotě tisícileté moudrosti jsem i já našla zalíbení a inspiraci.
První povídka mě dostala, ale dalšího stejně humorného kousku jsem se v téhle sbírce již nedopátrala. Škoda. Povídky byly zajímavé, ale snad kvůli mým velkým očekáváním, která zůstala nenaplněna, hodnotím knihu jako ´zlatý střed´.
Knihu jsem četla hodně dlouho. Některé pasáže jsem musela číst znovu a znovu. Emoce u čtení bublaly a pocity vřely, někdy jsem čtení odkládala, protože téma dítěte bez rodičů je velmi náročné Nicméně jsem se nakonec dostala ke konci a s úlevou jsem knihu odložila. Ne snad proto, že by mě nudila, jen jsem byla ráda, že veškeré utrpení (zachycené velmi poutavými obraty) už skončilo...
Jako milovnice Shakespeara se mi manga vydání zdálo zpočátku jako hloupý nápad. Nu a tak jsem si ho sehnala, abych se přesvědčila, že Shakespeare v komiksu je blbost.A - světe, div se - nebyl!
Jsem nadšená. Manga podání vůbec neuškodilo obsahu ani celkovému dojmu z díla. (A Richard je naprosto úžasně nakreslený.)